ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.55.2007:52
sp. zn. 4 As 55/2007 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: T. H.,
zast. Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, se sídlem Štěpánská 630/57, Praha 1, proti
žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezídium České republiky, se sídlem
Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze, ze dne 27. 4. 2007, č. j. 7 Ca 2/2006 - 29,
takto:
Věc se p o s t u p u je rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) napadá rozsudek
Městského soudu v Praze, ze dne 27. 4. 2007, č. j. 7 Ca 2/2006 - 29, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí policejního prezidenta Policie České republiky ze dne 26. 10. 2005,
č. j. PPR-299/K-PK-2005, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti fiktivnímu rozhodnutí
o neposkytnutí informací podle ustanovení zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím. Žalovaný dospěl k závěru, že odvolání podané žalobcem nebylo přípustné,
neboť požadované informace byly žalobci poskytnuty dne 5. 10. 2005, a to zprávou preventivně
informační skupiny kanceláře policejního prezidenta Policejního prezidia České republiky
pod č. j. PPR-10-102/K-PIS 2005, a nenastaly tak skutečnosti uvedené v ust. §15 odst. 4 zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které by opravňovaly žalobce k podání
odvolání.
V souzené věci je mezi účastníky řízení spor o tom, zda tím, že v zákonem stanovené
lhůtě patnáct dnů od přijetí žádosti o poskytnutí informace (20. 9. 2005) nebyly stěžovateli
poskytnuty tak, aby je měl k datu uplynutí patnáctidenní lhůty (5. 10. 2005) k dispozici
(jejich zpracování mu nebylo ve stanovené lhůtě doručeno), ale v této lhůtě bylo zpracování
informací toliko předáno k poštovní přepravě (informace byly vypraveny), nastala fikce
rozhodnutí o neposkytnutí informací, jak ji má na mysli §15 odst. 4 předmětného zákona.
V předmětné věci, jak vyplývá z obsahu spisu, byly požadované informace (informace o obsahu
celé výroční zprávy Policie ČR za rok 2004 o poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb.) vypracovány dne 3. 10. 2005 a předány k poštovní přepravě dne 5. 10. 2005. Stěžovatel
zásilku převzal dne 12. 10. 2005 (když účinky doručení nastaly dne 10. 10. 2005). Stěžovatel
je toho názoru, že fikce negativního rozhodnutí za tohoto stavu věci nastala, žalovaný je naopak
toho názoru, že lhůta pro poskytnutí informací je dodržena, pokud byly požadované informace
do konce lhůty předány k poštovní přepravě.
Z obsahu spisu současně vyplývá, že stěžovatel proti tvrzenému fiktivnímu rozhodnutí
podal dne 14. 10. 2005 odvolání, v němž namítal opožděnost fakticky poskytnutých informací
a jejich neúplnost. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání dospěl k závěru, že fikce rozhodnutí
o neposkytnutí informací nenastala a poskytnuté informace byly úplné, neboť představovaly
znění celé požadované zprávy. Současně žalovaný uvedl, že dosud bylo vycházeno ze skutečnosti,
že podklady pro výroční zprávu byly úplné, a dodané materiály, které tvořily podklad pro výroční
zprávu, jsou předmětem šetření kontrolních orgánů Policejního prezídia České republiky.
Městský soud v Praze žalobu stěžovatele zamítl s tím, že fikce negativního rozhodnutí
o neposkytnutí informací nenastala.
V kasační stížnosti podané proti napadenému rozsudku stěžovatel, obdobně
jako v žalobě, namítá, že došlo k fikci negativního rozhodnutí o neposkytnutí informací,
jakož i to, že reálné poskytnutí informací, které bylo opožděné, bylo současně neúplné.
Navíc namítá, že toto rozhodnutí bylo podepsáno osobou, které jeho podpis nepříslušel.
Předmětem posuzování Nejvyššího správního soudu v této věci je v prvé řadě právní
otázka, zda fikce rozhodnutí o neposkytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu
k informacím nastává tehdy, jestliže ve stanovené lhůtě pro poskytnutí informace nebudou
požadované informace žadateli doručeny, nebo zda nastává tehdy, jestliže ve stanovené lhůtě
nebudou informace od povinného subjektu vypraveny.
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění platném
a účinném v době vyřizování žádosti stěžovatele stanovil:
- §14 odst. 3 písm. c)
Povinný subjekt posoudí obsah žádosti a poskytne požadovanou informaci ve lhůtě nejpozději do 15 dnů
od přijetí podání nebo od upřesnění žádosti podle písmena a), a to písemně, nahlédnutím do spisu, včetně možnosti
pořídit kopii, nebo na paměťových médiích.
- §15 odst. 4
Jestliže orgán ve lhůtě pro vyřízení žádosti neposkytl informace či nevydal rozhodnutí
podle §15 odst. 1, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel. Proti tomuto rozhodnutí lze podat
odvolání do 15 dnů ode dne, kdy uplynula lhůta pro vyřízení žádosti.
Čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu při předběžném posouzení věci zjistil,
že tuto právní otázku již Nejvyšší správní soud posuzoval.
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2007, č. j. 1 As 15/2006 - 73
(www.nssoud.cz), dospěl Nejvyšší správní soud k názoru, že: Rozhodnutí ve smyslu §15 odst. 4 věta
první zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je „vydáno“, jestliže je v uvedené lhůtě
doručeno žadateli o informaci jeho písemné vyhotovení. Tento výklad je nutný proto, aby se žadatel mohl seznámit
s jeho obsahem a také vůbec zjistit, zda jsou splněny podmínky pro fikci rozhodnutí a tím i podmínky pro podání
opravného prostředku či správní žaloby proti tomuto fiktivnímu rozhodnutí.
Čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu je v nyní projednávané věci jiného názoru,
a to, že fikce rozhodnutí o neposkytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu
k informacím nastává tehdy, jestliže ve stanovené lhůtě pro poskytnutí informace nebudou
požadované informace, či rozhodnutí o jejich neposkytnutí, od povinného subjektu vypraveny.
Podle našeho názoru (čtvrtý senát) nelze v kontextu předmětné právní úpravy „vydáním
rozhodnutí“ rozumět „doručení rozhodnutí“.
Rozhodující čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu tak při svém rozhodování dospěl
k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, a který je vyjádřen v napadeném rozsudku Městského soudu v Praze. Ostatně
k takto odlišnému právnímu názoru se čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu přiklonil
již ve svém rozsudku ze dne 17. 4. 2007, č .j. 4 As 43/2006 - 82. Tomuto odlišnému názoru
v principu svědčí i jiná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Tak lze např. odkázat
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2005, č. j. 2 Afs 162/2004 – 13,
kde se uvádí, že vydání rozhodnutí správního orgánu je vyvrcholením aplikačního procesu, správního řízení,
přičemž pod samotným aktem „rozhodnutí“ je třeba rozumět vydání konkrétního výsledku v porovnání zjištěného
skutkového stavu se stavem právním, který správní orgán příslušným způsobem vyjádří v podobě individuálního
právního aktu a od chvíle tohoto vyjádření je jím vázán.
Řešení předmětné právní otázky je přitom nutné pro další postup v řízení o kasační
stížnosti.
Za této procesní situace nemůže předkládající čtvrtý senát o věci rozhodnout,
aniž by se odchýlil od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 3. 2007, č. j. 1 As 15/2006 - 73, proto podle §17 odst. 1 s. ř. s. předkládá věc
rozšířenému senátu k posouzení předmětné právní otázky.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: JUDr. Josef Baxa,
JUDr. Miluše Došková, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Karel Šimka, JUDr. Marie
Součková, JUDr. Milada Tomková a JUDr. Marie Turková. Účastníci mohou
namítnout podjatost těchto soudců do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděli.
Účastníci řízení mají právo se k předkládaným právním otázkám vyjádřit ve lhůtě
14 dnů od doručení tohoto usnesení.
V Brně dne 2. června 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu