ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.58.2007:108
sp. zn. 4 As 58/2007 - 108
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. P., zast. JUDr.
Vladimírem Nedvědem, advokátem, se sídlem Štítného 1344, Kladno, proti žalovanému: Krajský
úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2007, č. j. 9 Ca 93/2007 - 84,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2007, č. j. 9 Ca 93/2007 - 84, odmítl
žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2005, č. j. ÚSŘ/1517/05/Ko,
a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný
předmětným rozhodnutím zamítl odvolání J. P. a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Kladna
(dále jen „stavební úřad“) ze dne 14. 2. 2005, č. j. Výst.619/2004/Če/330, jímž stavební úřad J.
P., ml. zamítl změnu stavby rodinného domu, elektropřípojky v Budečské ulici v Kladně - Dubí,
na pozemku st. p. 839 v katastrálním území Dubí u Kladna.
V odůvodnění svého usnesení Městský soud v Praze uvedl, že z rozhodnutí správních
orgánů obou stupňů vyplývá, že rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno k žádosti J. P., ml.,
jehož zastupuje J. P., st. - žalobce. Z původního stavebního povolení ze dne 9. 7. 1998 soud
zjistil, že bylo vydáno stavebníkovi J. P., ml. (rodné číslo X neodpovídá datu narození žalobce,
který pouze jednal v zastoupení stavebníka). Stavba byla povolena na pozemku parc. č. 839 v
katastrálním území Dubí u Kladna, který darovací smlouvou ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. NZ
12/98, N 12/98, žalobce a M. P. darovali J. P., ml. Městský soud v Praze shrnul, že stavebníkem
rodinného domu, jehož se týká změna stavby, je vlastník pozemku parc. č. 839, tj. J. P., ml.,
nikoliv žalobce. Žalobce nebyl podle vydaného stavebního povolení, ani dalších rozhodnutí
účastníkem řízení v materiálním slova smyslu, neměl vlastnická či jiná práva ke stavbě či k
sousednímu pozemku. Žalobci byla pouze doručována rozhodnutí jako zástupci stavebníka, jeho
syna. V podání ze dne 29. 5. 2006 žalobce sdělil, že žalobu podal J. P., st., a svou aktivní
legitimaci dovozoval odkazem na kasační stížnosti podané v jiných věcech. Žalovaný v podání ze
dne 21. 6. 2006 uvedl, že se žalobcem jednal jako se zástupcem stavebníka J. P., ml. Městský soud
v Praze konstatoval, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 12. 2005, č. j. 4 As 11/2005 -
52, neřešil aktivní legitimaci žalobce, pouze v jiné věci vedl Městský soud v Praze k větší
součinnosti se žalobcem při odstraňování vad žaloby. Podobně v usnesení ze dne 28. 12. 2005,
jímž nebylo vyhověno námitce podjatosti v této věci, Nejvyšší správní soud neposuzoval
postavení žalobce ve vztahu k rozhodnutí, neboť neměl k dispozici správní spis, šlo zřejmě
pouze o posouzení procesního postavení žalobce, když žalobní legitimace se v řízení o žalobě
zakládá tvrzením (§65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů [dále jen „s. ř. s.“]). Městský soud v Praze zdůraznil, že pro meritorní projednání žaloby
je podstatné, zda ten, kdo tvrdí zkrácení na právech, byl skutečně napadeným rozhodnutím
na svých právech zkrácen, tj. zda se toto rozhodnutí nějak projeví v právní sféře žalobce. Soud
proto musí zkoumat, zda se v řízení vyskytuje právní důvod či alespoň logický právní předpoklad
zkrácení na právech vyplývajících ze sporných právních vztahů. Městský soud v Praze uzavřel,
že žalobce není stavebníkem, ani vlastníkem sousedních pozemků, již by se týkala změna stavby
řešená napadeným rozhodnutím, a neměl ve správním řízení postavení účastníka ve smyslu §65
odst. 2 s. ř. s., neboť nebyl účastníkem stavebního řízení podle §59 zákona č. 50/1976 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Žalobce
tak nemohl být napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, protože se jím o žádných
jeho právech nerozhodovalo. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno synovi žalobce,
který je stavebníkem a vlastníkem pozemku, na němž stavba stojí, žalobce nedoložil právní titul,
jenž by jej opravňoval k odůvodněnému věcně právnímu podání žaloby za svoji osobu,
ani nedoložil zplnomocnění k zastupování J. P., ml., soud proto shledal, že žalobce je osobou
zjevně neoprávněnou k podání žaloby. Zjevnost soud dovodil z postavení žalobce, když neměl
žádných pochyb o tom, že žalobce nebyl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech.
Stanovení práv a povinností J. P., ml. míjí právní sféru žalobce, což je zcela zřejmé z napadených
rozhodnutí a z úkonů žalobce, který ke všem výzvám soudu nebyl schopen doložit své postavení
a pravděpodobně jej účelově měnil podle toho, zda výzva směřovala k doložení osvobození od
soudních poplatků či k žalobním tvrzením. Z uvedených důvodů Městský soud v Praze žalobu
podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
v níž namítal, že důvod odmítnutí žaloby je soudem vykonstruovaný a z jiných projednávaných
věcí musí být soudu známo, že stěžovatel je aktivně legitimován. Stěžovatel konstatoval,
že s jeho aktivní legitimací se v jeho prospěch vypořádal i Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 30. 12. 2005, č. j. 4 As 11/2005 - 52, ve kterém je uvedeno, že potřebnou plnou moc
doložil, tudíž je aktivně legitimován. Městský soud v Praze podle stěžovatele vyhledává důvody,
aby odmítl řešení jeho návrhů. V usnesení ze dne 7. 3. 2007, č. j. 9 Ca 149/2005 - 95, soud
nezpochybnil legitimaci stěžovatele a žalobu odmítl z jiných důvodů. Podle stěžovatele soud
zneprůhledňuje jednotlivá řízení vyčleňováním věcí k samostatnému projednání a přečíslováním
věcí. Stěžovatel namítal, že soud postupoval v rozporu s §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a nečinil opatření k odstranění
podmínek bránících řízení podle §104 odst. 2 téhož zákona. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení,
že žalobu podal oprávněně, a podotkl, že jsou na něm soustavně požadována doplnění žaloby,
která soud následně hodnotí jako nedostatečná a neoprávněně požaduje další. Stěžovatel
upozornil na skutečnost, že soudy již mají k dispozici řadu písemných důkazů a vyjádření, a žádal,
aby byly použity i při projednání této kasační stížnosti. Stěžovatel dále namítal, že soud žalobu
odmítl bez jednání, ačkoliv vyjádřil nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání. Stěžovatel
dále konstatoval, že rozhodnutí o jeho povinnosti umístit na střechu sněhovky Bramac
je nesmyslné, když za 9 let, co novostavba stojí, nedošlo k sesuvu sněhu, který by poškodil
a ohrozil jinou nemovitost, výrobce takovéto sněholamy nedoporučuje a žádná norma
jejich používání nenařizuje. Stěžovatel zdůraznil, že pro kohokoliv by bylo nepředstavitelné,
aby řádně dokončený dům nemohl 9 let užívat. Soudy přitom dosud neučinily ani pokus prověřit
stav v místě, nechat vyhotovit nezávislý posudek, apod. Stěžovatel navrhl, aby byl napadený
rozsudek zrušen a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel nedoložil
svou aktivní legitimaci žádným dokladem, neměl a nemohl mít postavení účastníka stavebního
řízení a plná moc k zastupování jeho syna J. P., ml. se nevztahovala k podání žaloby, ale pouze k
zastupování ve správním řízení. Žalovaný konstatoval, že soud žalobu po právu odmítl, protože
návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou, a proto navrhl zamítnout kasační stížnost
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, je-li kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem. (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní
soud proto považoval za důvod podání kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné
pro rozhodnutí o kasační stížnosti.
V žalobě ze dne 4. 5. 2005 stěžovatel uvedl, že ji podal J. P., st., otec stavebníka, starobní
důchodce, který se domáhá vymahatelnosti práva. V podání ze dne 14. 11. 2005 stěžovatel na
dotaz soudu, zda se rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2005, č. j. ÚSŘ/1649/05/Ko, týká J. P.
staršího nebo J. P. mladšího, sdělil, že rozhodnutí bylo doručeno oběma a žalovaný v něm uvádí,
že J. P. starší zastupuje J. P. mladšího.
Přípisem ze dne 24. 5. 2006, č. j. 9 Ca 149/2005 - 49, Městský soud v Praze stěžovatele
vyzval, aby doložil zmocnění k podání žaloby, kterou zřejmě podal v zastoupení svého syna,
jehož zastupoval ve správním řízení. Soud stěžovatele současně informoval, že jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků musí vycházet z poměrů J. P., ml., nikoliv z poměrů jeho
zástupce.
V podání ze dne 29. 5. 2006 stěžovatel uvedl, že žalobu ze dne 4. 2. 2005 podal J. P.,
st.,starobní důchodce, přesvědčen o své aktivní žalobní legitimaci, kterou prokázal ve věcech sp.
zn. 8 Ca 307/2003 a 9 Ca 27/2004 a kterou Městský soud v Praze uznal. Stěžovatel konstatoval,
že byl zkrácen na svých právech vyplývajících z této projednávané věci. V závěru stěžovatel
zopakoval, že žalobcem je J. P., st. a proto formulář vzor 060 nevyplňuje, když řízení je
osvobozeno od soudního poplatku.
V podání ze dne 21. 8. 2006 stěžovatel uvedl, že podle stavebního zákona je považován
za účastníka řízení, vše vyplývá ze spisu, kde je uložena smlouva o smlouvě budoucí a darovací
akt k pozemku, na kterém se stavba nachází. Stěžovatel k tomu odkázal na §59 odst. 1 písm. b)
stavebního zákona.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stavebníkem, vůči kterému bylo
vedeno řízení o změně stavby před dokončením, ukončené napadeným rozhodnutím žalovaného,
byl J. P., ml. jehož na základě plné moci zastupoval stěžovatel (plná moc je součástí podání ze
dne 11. 10. 2004).
Předmětem řízení byla změna stavby (rodinný dům, elektropřípojka v Budečské ulici
v Kladně - Dubí) spočívající v upuštění od umístění mříží sněholamů ze soustavy BRAMAC
do skladby střešní krytiny novostavby rodinného domu na pozemku parc. č. 839 v katastrálním
území Dubí u Kladna, ve směru k sousední nemovitosti na pozemku parc. č. 841 ve vlastnictví H.
V. (stanoveno podmínkou č. 14 stavebního povolení vydaného dne 9. 7. 1998,
č. j. Výst.1297/98/Pa-330, které bylo změněno rozhodnutím Okresního úřadu v Kladně ze dne
8. 2. 2000, č. j. RR/646/98-výst./Dv).
Podle notářského zápisu ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. NZ 12/98, N 12/98, stěžovatel a M.
P., darovali J. P., ml. pozemek parc. č. 839 v katastrálním území Dubí u Kladna.
Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že stěžovatel a M. P. jsou vlastníky pozemku parc.
č. 838 v katastrálním území Dubí u Kladna, který sousedí s pozemkem parc. č. 839, na němž je
umístěna předmětná stavba.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační
stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Nejvyšší správní soud shledal, že sám stěžovatel svým podáním ze dne 29. 5. 2006
výslovně vyloučil, že by žalobu podal v zastoupení svého syna, proto k posouzení zbývá toliko
aktivní legitimace stěžovatele osobně.
Městský soud v Praze správně odvozoval aktivní legitimaci účastníka řízení od možnosti
skutečného zkrácení práv navrhovatele napadeným rozhodnutím, tj. zda se toto rozhodnutí nějak
projeví v právní sféře žalobce.
Podle §68 odst. 1 stavebního zákona stavební úřad může na žádost stavebníka
v odůvodněných případech povolit změnu stavby ještě před jejím dokončením. Podle odst. 2
téhož ustanovení v rozsahu, v jakém se změna dotýká práv, právem chráněných zájmů
nebo povinností účastníků stavebního řízení, jakož i zájmů chráněných dotčenými orgány státní
správy, projedná stavební úřad žádost a vydá rozhodnutí, jímž buď změnu stavby povolí,
přičemž rozhodne i o případných námitkách účastníků a stanoví podle potřeby další závazné
podmínky, nebo žádost zamítne. Na řízení o změně se vztahují přiměřeně ustanovení
o stavebním řízení.
Podle §59 odst. 1 stavebního zákona účastníky stavebního řízení jsou:
a) stavebník,
b) osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k pozemkům a stavbám na nich,
včetně osob, které mají vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich,
a tato práva mohou být stavebním povolením přímo dotčena,
c) další osoby, kterým zvláštní zákon toto postavení přiznává, nejedná-li se o stavební
řízení vedené podle §137a odst. 3.
V posuzovaném případě je zjevné, že stěžovatel není stavebníkem, jeho účastenství
ve stavebním řízení by tak mohlo být založeno pouze na ustanovení §59 odst. 1 písm. b)
stavebního zákona.
Stěžovatel však není vlastníkem pozemku, na kterém je stavba realizována, a z úzkého
vymezení předmětu řízení - změna stavby spočívající v upuštění od umístění mříží sněholamů
do skladby střešní krytiny rodinného domu na pozemku parc. č. 839 v katastrálním území Dubí
u Kladna ve směru k sousední nemovitosti na pozemku parc. č. 841 ve vlastnictví H. V. -
jednoznačně plyne, že ačkoliv je stěžovatel vlastníkem sousedního pozemku, nemohou být jeho
vlastnická či jiná práva rozhodnutím stavebního úřadu a žalovaného v této věci nikterak dotčena,
a proto stěžovatel nebyl účastníkem řízení o změně stavby před jejím dokončením. V tomto
řízení vystupoval pouze jako zmocněnec stavebníka.
Umístění či neumístění sněholamů na střeše rodinného domu syna stěžovatele se může
dotýkat pouze práv stavebníka, který by mohl brojit proti požadavku na jejich umístění,
a vlastníka přímo sousedícího pozemku H. V., jejíž vlastnické právo by mohlo být dotčeno
případným neumístěním sněholamů. Otázka, zda je nutné realizovat tyto technické prostředky k
zabránění sesuvu sněhových mas na nemovitost H. V., však nemá žádný vliv na právní postavení
stěžovatele, jehož nemovitost není sesuvem sněhu ze střechy stavebníka na stranu k pozemku H.
V. nijak ohrožena.
S ohledem na tyto skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že vydáním žalobou
napadeného rozhodnutí žalovaného, ani jemu předcházejícího rozhodnutí stavebního úřadu,
nemohla být dotčena právní sféra stěžovatele, neboť tato rozhodnutí nejsou způsobilá jakkoliv
zasáhnout do práv a povinností stěžovatele.
Městský soud v Praze proto postupoval a rozhodl zcela v souladu se zákonem,
když žalobu podanou stěžovatelem proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2005,
č. j. ÚSŘ/1517/05/Ko, odmítl podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť stěžovatel je k podání
takového návrhu osobou zjevně neoprávněnou. Námitka stěžovatele, že je aktivně legitimován,
tedy nebyla shledána důvodnou.
Stěžovatel dále poukazoval na další soudní řízení, ve kterých se soudy jeho aktivní
legitimací nezabývaly nebo se s ní vypořádaly ve prospěch stěžovatele.
K namítanému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2005,
č. j. 4 As 11/2005 - 52, soud podotýká, že se v něm zabýval výhradně postupem Městského
soudu v Praze při odstraňování vad podání stěžovatele. Otázku aktivní legitimace přitom soud
neřešil, neboť neměl najisto postaveno, čeho se podáním v této věci stěžovatel domáhal.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu, není-li z obsahu podání zřejmé, čeho se navrhovatel
domáhá, nelze bez dalšího rozhodnout, zda je k podání takového návrhu oprávněn či nikoliv.
Aktivní legitimaci stěžovatele v předmětném řízení, proto bude možno posoudit teprve v situaci,
kdy Městský soud v Praze úspěšně odstraní vady návrhu.
V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca 149/2005 byla žaloba
usnesením ze dne 7. 3. 2007, č. j. 9 Ca 149/2005 - 92, odmítnuta jako nepřípustná
s odůvodněním, že směřuje proti rozhodnutí o nevyloučení znalce z provedení znaleckého
úkonu, které je ze soudního přezkumu vyloučeno podle §70 písm. c) s. ř. s. Kasační stížnost
proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud pro její opožděnost usnesením ze dne 18. 10. 2007,
č. j. 4 As 61/2007 - 135, odmítl. Správnost postupu Městského soudu v Praze, který upřednostnil
důvod pro odmítnutí žaloby podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. před posuzováním oprávněnosti
stěžovatele k podání žaloby, není Nejvyšší správní soud v této věci oprávněn hodnotit.
Pokud jde o závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 12. 2005,
č. j. Nao 34/2005 - 41, soud podotýká, že z hlediska vznesené námitky podjatosti považoval
za podstatné, že stěžovatel naplnil podmínky definované v §65 odst. 1 s. ř. s., když tvrdil, že byl
zkrácen na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Stěžovatel podal žalobu, čímž inicioval
soudní řízení, stal se jeho účastníkem, a tím současně získal právo podat námitku podjatosti
soudce nebo soudců, neboť ani o odmítnutí návrhu by neměl rozhodovat vyloučený soudce.
Městský soud v Praze správně konstatoval, že se Nejvyšší správní soud v tomto usnesení
nevyjadřoval, a vzhledem k předmětu řízení vedeného před Nejvyšším správním soudem
pod sp. zn. Nao 34/2005 ani nemohl vyjádřit, k otázce aktivní legitimace stěžovatele,
když posuzoval toliko, zda soudci JUDr. Naděžda Řeháková, Mgr. Martin Kříž a JUDr. Ivanka
Havlíková jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci.
Nejvyšší správní soud se neztotožnil s námitkou stěžovatele, že Městský soud v Praze
účelově vyhledává důvody, aby odmítl řešení jeho návrhů. Za důvodnou nepovažuje ani námitku,
že soud zneprůhledňuje jednotlivá řízení vyčleňováním věcí k samostatnému projednání
a přečíslováním věcí. Je zavedenou praxí vyplývající z předpisů upravujících vnitřní chod soudů,
že se věc po zrušení pravomocného rozhodnutí kasačním soudem zapisuje pod novou spisovou
značku. Novou spisovou značku získá rovněž návrh, který byl vyloučen k samostatnému
projednání.
Usnesením ze dne 23. 1. 2007, č. j. 9 Ca 149/2005 - 78, Městský soud v Praze vyloučil
k samostatnému projednání žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2005,
č. j. ÚSŘ/1517/05/Ko, a tuto zapsal pod novou spisovou značku. Pod původní spisovou
značkou pak projednal a rozhodl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2005,
č. j. ÚSŘ/1649/05/Ko. Vyloučení rozhodnutí k samostatnému projednání je zcela legitimní
postup upravený v §39 odst. 2 s. ř. s. a užívaný zejména v případě, kdy společné projednání není
vhodné např. z důvodu skutkových odlišností či předpokládaného odlišného procesního postupu
či vyústění. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze v postupu Městského soudu v Praze
ve věcech stěžovatele spatřovat úmyslné zneprůhledňování řízení, ale naopak snahu o rozhodnutí
těchto případů bez zbytečných průtahů, když o části návrhu týkající se jednoho správního
rozhodnutí bylo možno rozhodnout a o jiné části - např. z důvodu nutnosti odstranění vad
podání - nikoliv. Ani tato námitka proto nebyla shledána důvodnou.
Stěžovatel dále namítal, že soud postupoval v rozporu s §103 o. s. ř. a nečinil opatření
k odstranění podmínek bránících řízení podle §104 odst. 2 téhož zákona, a podotkl, že soud
soustavně požaduje doplnění žaloby, která následně hodnotí jako nedostatečná a neoprávněně
požaduje další.
Nejvyšší správní soud předesílá, že vzhledem ke svébytné procesní úpravě obsažené
v soudním řádu správním, zejména ustanovení §46 s. ř. s., není na místě uvažovat o aplikaci
ustanovení občanského soudního řádu. Městský soud v Praze navíc učinil pokus o odstranění
domnělého nedostatku podmínek řízení, když stěžovatele vyzval k předložení plné moci,
na jejímž základě zastupuje svého syna. Stěžovatel však v reakci na tuto výzvu trval na tom,
že žalobu podal svým jménem. V dané situaci již nelze uvažovat o dalším odstraňování
nedostatku podmínek řízení, neboť zjevná neoprávněnost k podání návrhu není odstranitelným
nedostatkem podmínek řízení.
Uvedenou námitku Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou a naopak oceňuje přístup
Městského soudu v Praze, který jednoznačně formulovanými výzvami usiloval o to, aby žalobu
bylo lze věcně projednat, když stěžovateli de facto nabízel, aby uvedl, že žalobu podal
jako zástupce stavebníka, jenž byl k jejímu podání pochopitelně oprávněn. Této možnosti
však stěžovatel nevyužil, proto Městskému soudu v Praze nezbylo než jeho žalobu odmítnout,
když kvůli výslovnému tvrzení stěžovatele, že žalobcem je J. P., st., nemohl vycházet z toho, že
byl k podání žaloby zmocněn svým synem. Stěžovatel ostatně - vzhledem k jím zastávanému
názoru stran aktivní legitimace - ani žádnou plnou moc nepředložil.
K námitce stěžovatele, že ačkoliv vyjádřil nesouhlas s projednáním věci bez nařízení
jednání, soud žalobu odmítl bez jednání, Nejvyšší správní soud odkazuje na svou konstantní
judikaturu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 86/2005 - 55, ze dne
15. 12. 2005, www.nssoud.cz, jednání soudu je určeno k projednání a rozhodnutí věci samé (§49 odst. 1,
§51 odst. 1 ve vazbě na §53 odst. 1 s. ř. s.). Usnesení městského soudu, kterým byla odmítnuta žaloba
z procesních důvodů, vydané bez jednání, proto nelze z tohoto důvodu považovat za nezákonné, jelikož smyslem
jednání před soudem je především dokazování. Tento smysl však zjevně nemůže být naplněn tam, kde podaný
návrh procesně neobstojí a soud jej odmítne pro chybějící podmínky řízení. Uvedená námitka proto není
důvodná.
Další námitky stěžovatele se již týkaly věcného posouzení správních rozhodnutí,
které nebylo předmětem řízení před Městským soudem v Praze, a proto se jimi Nejvyšší správní
soud nezabýval.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že nezjistil namítanou nezákonnost napadeného
rozhodnutí, a proto kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2007,
č. j. 9 Ca 93/2007 - 84, podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto stádiu řízení nad rámec
jeho běžné činnosti žádné náklady nevznikly a stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, bylo rozhodnuto
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu