ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.59.2007:58
sp. zn. 4 As 59/2007 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: A. O.,
zast. JUDr. Miroslavem Kozmíkem, advokátem, se sídlem Smetanova 17, 602 00 Brno,
proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2006, č. j. 37 004/2006-603, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2006, č. j. 8 Ca 222/2006 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatele JUDr. Miroslavu Kozmíkovi, advokátu, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 19. 9. 2006, č. j. 8 Ca 222/2006 – 19,
kterým bylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků, avšak zároveň byl zamítnut
jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
20. 7. 2006, č. j. 37 004/2006 - 603, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti výzvě
žalovaného k zaplacení správního poplatku v souvislosti s podáním námitky proti vyřízení
reklamace na vyúčtování ceny za veřejně dostupné služby elektronických komunikací (konkrétně
provozu telefonní stanice).
Žalobou ze dne 31. 7. 2006 se stěžovatel domáhal zrušení napadeného rozhodnutí
žalovaného z důvodu, že byl postupem žalovaného porušen zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně
spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. K tomu dle stěžovatele mělo dojít tak,
že podle svého tvrzení volal na bezplatná telefonní čísla (tzv. zelené linky) a byly mu za tyto
hovory neprávem účtovány platby. V souvislosti s řízením o námitce žalovaný požadoval úhradu
správního poplatku ve výši 100 Kč, což stěžovatel odmítá, přičemž tvrdí, že žalovaný
na zaplacení správního poplatku nemá právo. Stěžovatel zároveň v žalobě požádal o osvobození
od soudních poplatků a požádal o ustanovení zástupce.
O této žádosti rozhodl městský soud v Praze napadeným usnesením, jímž ve výroku č. I.
žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků vyhověl a ve výroku č. II. zamítl návrh
stěžovatele na ustanovení zástupce. Své rozhodnutí odůvodnil městský soud tím, že z potvrzení
o osobních majetkových a výdělkových poměrech doručeného soudu dne 1. 9. 2006 vyplynulo,
že žalobce pobírá plný invalidní důchod ve výši 7851 Kč a nemá žádné příjmy ani majetek větší
ceny. Z těchto důvodů soud shledal, že jsou u stěžovatele dány podmínky pro osvobození
od soudních poplatků. Dále soud vyšel z dikce ustanovení §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), které uvádí,
že předpokladem pro ustanovení zástupce je nejen osvobození od soudních poplatků,
ale i podmínka potřeby ochrany práv žadatele. V tomto ohledu dospěl soud k závěru,
že tato podmínka u stěžovatele splněna není. Stěžovatelem podaná žaloba totiž splňova la
zákonem požadované náležitosti a obsahovala ve věci relevantní t vrzení. Z toho soud vyvodil,
že stěžovatel svými úkony učinil vše, co mohl podle právních předpisů učinit k ochraně
svých práv, a dostatečně kvalifikovaným způsobem se obrátil na soud. Proto městský soud
návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce nevyhověl a jeho návrh zamítl.
V kasační stížnosti stěžovatel požadoval zrušení napadeného usnesení ve výroku č. II.,
kterým městský soud nevyhověl jeho žádosti na ustanovení zást upce. Stěžovatel se domnívá,
že pro řízení před soudem nutně potřebuje advokáta, neboť sám nemá právnické vzdělání.
Dále je přesvědčen o tom, že řádně prokázal svou nema jetnost a potřebu osvobození
od soudních poplatků. Proto navrhl zrušení napadeného usnesení, aby byl zastoupen v řízení
před soudem advokátem.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že městský soud dne 24. 8. 2006,
v návaznosti na podanou kasační stížnost, zaslal stěžovateli formulář vzor 060 – Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Stěžovatel tento formulář vyplnil a zaslal
soudu zpět, přičemž v něm uvedl, že je důchodce a má určité dluhy vůči Statutárnímu městu
Brnu, městské části Brno – střed. Usnesením ze dne 12. 6. 2007 městský soud ustanovil
stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti, a to advok áta JUDr. Miroslava Kozmíka,
se sídlem Brno, Smetanova 17.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud dále přezkoumal napadené usnesení m ěstského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a neshledal přitom vady,
k nimž by musel podle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti. Vázán rozsahem
a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Ustanovení §35 odst. 8 věta prvn í s. ř. s. uvádí: „Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je -li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby
uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.“ Jak vyplývá z dikce tohoto ustanovení,
jsou pro předsedu senátu rozhodujícího o žádosti navrhovatele o ustanovení zástupce
směrodatná dvě kritéria: splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků a potřeba
ochrany práv navrhovatele.
Důvodem pro zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce se v posuzované věci stalo
nesplnění druhé podmínky, a to potřeby ochrany práv stěžovatele. Městský soud interpretoval
toto ustanovení v tom smyslu, že je třeba zkoumat, do jaké míry je stěžovatel schopen hájit
v řízení svá práva bez pomoci zástupce. Na míru této schopnosti lze usoudit dle názoru soudu
především z kvality podání stěžovatele, zejména žaloby, která byla v tomto případě srozumitelná
a téměř bez vad a nedostatků. Nejvyšší správní soud se s tímto hodnocením ztotožňuje. Jak bylo
již dříve judikováno, je nutno při posouzení této podmínky přihlížet především ke zdravotnímu
stavu se zřetelem na intelektuální zdatnost, osobnostní a faktické po měry účastníka řízení
a zejména úroveň povědomí o jeho právech v soudním procesu (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 6 Azs 27/2004, přístupné na www.nssoud.cz).
Ze všech podání učiněných stěžovatelem je zřejmé poměrně vysoké právní povědomí
jak o procesních otázkách, tak i otázkách hmotněprávních. Z napadeného usnesení je zřejmé,
že městský soud tento aspekt při svém rozhodování zkoumal. Po vyhodnocení
všech těchto skutečností tedy v daném případě lze mít za to, že stěžova tel je schopen sám v řízení
vystupovat, podávat návrhy a celkově chápat význam a dopady vedeného řízení pro svou osobu.
K argumentům stěžovatele Nejvyšší správní soud pouze poznamenává, že pro soudní řízení
o žalobě není třeba podle ustanovení §35 odst. 2 s. ř. s. povinného právního zastoupení
účastníků. Naproti tomu v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem
již je povinného zastoupení třeba (ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.). Z toho důvodu městský soud
vyhodnotil potřebu ochrany práv stěžovatele odlišně (ta se ze zákona předpokládá) a ustanovil
stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti advokáta. Nejvyšší správní soud uzavírá, že napadené
usnesení městského soudu bylo plně v souladu s právem a nijak neohrozilo ochranu práv
stěžovatele v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí žalovaného.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení o kasační stížnosti
proti napadenému usnesení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení,
které mu vznikly, žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl právo na náhradu nákladů
řízení, náklady řízení o kasační stížnosti v míře přesahující rámec jeho úřední činnosti nevznikly;
navíc stěžovatel je osobou osvobozenou od soudních poplatků, vůči níž stát nemá právo
na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 4 s. ř. s.).
Odměna zástupce stěžovatele JUDr. Miroslava Kozmíka, advokáta, který byl stěžovateli
ustanoven městským soudem pro řízení o kasační stížnosti, byla stanovena za jeden úkon právní
služby, tj. první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1
písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Dle ustanovení §9 odst. 3 písm. f)
ve spojení s ustanovením §7 odst. 5 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden
úkon v řízení o posuzované věci 2100 Kč. Dále náleží zástupci stěžovatele jedenkrát částka
režijního paušálu podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 300 Kč. Celkem tak náleží zástupci
stěžovatelů odměna ve výši 2400 Kč. Zástupci stěžovatelů tak bud e vyplacena částka ve výši
2400 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu