ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.61.2006:68
sp. zn. 4 As 61/2006 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců: a) Ing. V. H.,
b) RNDr. M. B., c) Ing. A. I., všichni zast. Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem
Jaklovecká 18, Ostrava - Slezská Ostrava, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální
inspektorát v Liberci, se sídlem Rumjancevova 10, Liberec, o kasační stížnosti žalobců
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 23. 5. 2006,
č. j. 59 Ca 30/2005 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 1. 2005, č. j. ZKI-O-53-797/2004 Lg, zamítl odvolání
žalobců a potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrálního pracoviště
v Litoměřicích (dále též jen „katastrální úřad“) ze dne 9. 11. 2004, č. j. OR-314/2004-506/3,
jímž byl zamítnut návrh žalobců na opravu údajů v katastru nemovitostí ohledně parcel č. 808/7,
808/13, 808/10, 808/11 a 808/14 v katastrálním území Vchynice.
Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci žalobu, v níž namítali, že nesprávným postupem
správních orgánů, které neprovedly opravu chyby v katastru nemovitostí, došlo k porušení
jejich práv, neboť katastrální úřad vede ve své evidenci jako vlastníky výše uvedených pozemků
fyzické osoby, které údajně měly nabýt vlastnické právo na základě listin označených jako opisy
přídělových listin, přestože tyto listiny nejsou správními rozhodnutími a nemohou vyvolat
jakoukoli změnu právních vztahů. Právní předchůdci žalobců V. a J. H. byli na základě trhových
smluv ze dne 15. 4. 1935 vlastníky parcely č. 808, z níž uvedené pozemky vznikly; tato parcela jim
byla odebrána rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 19. 10. 1948, č. j. 69.262/48-IX/A-
21. Žalobce sub a) a jeho sestra, jako zákonní dědicové po V. a J. H., uplatnili nárok na vydání
pozemků u Okresního pozemkového úřadu v Litoměřicích, jenž rozhodnutím č. j. Zem.Les
1031/1284/91-9,64, které nabylo právní moci dne 23. 11. 1991, uvedené pozemky oprávněným
osobám vydal. Katastrální úřad v Litoměřicích však toto rozhodnutí v rozporu s §7 odst. 1
zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění
pozdějších předpisů, nezapsal. Po vydání rozhodnutí pozemkového úřadu byla provedena
dodatečná identifikace parcel ze dne 15. 5. 1992, č. j. 290-1455-92, která vychází z neúplného a
jednostranného zpracování evidence nemovitostí z let 1987 až 1992, kdy byly na listy vlastnictví
č. 145, 151, 169 až 175 v katastrálním území Vchynice jako vlastníci zapsáni přídělci, kteří již
nežili. Žalobci namítali, že katastrální úřad, resp. středisko geodézie, nebyl oprávněn provést zápis
vlastnického práva ve prospěch přídělců. Žalobci zpochybnili listiny označené jako opis přídělové
listiny, uvedli, že se nejedná o opisy přídělových listin, ale o listiny dodatečně vyhotovené v roce
1987 okresním národním výborem. Opisem listiny je její fotokopie, obsah listiny musí být
totožný s originálem. Pokud by se jednalo o opis přídělové listiny, muselo by být zřejmé, kdo
vydal její originál, kdo listinu podepsal, pod jakým číslem jednacím bylo řízení vedeno, kdy byla
listina vydána, apod. Listina použitá jako podklad pro zápis vlastnického práva pro přídělce však
nemá všechny náležitosti rozhodnutí, ani po formální stránce není správním rozhodnutím, a
proto nemůže vyvolat žádnou změnu právních vztahů. Žalobci konstatovali, že bylo povinností
správního orgánu zkoumat, zda byla listina vydána orgánem, který byl oprávněn rozhodovat o
vlastnických právech. Žalobci namítali, že s účinností od 1. 7. 1964 nemohly národní výbory
rozhodnout o převodu zemědělské půdy přídělovou listinou, a poukázali na skutečnost, že listina
označená jako opis přídělové listiny obsahuje jediné datum, a to 1. 4. 1987. Žalobci zdůraznili, že
se nejedná o opisy původních rozhodnutí, neboť žádné originály přídělových listin v minulosti
neexistovaly. V roce 1987 nebyla většina osob uvedených v opisech přídělů naživu, proto
nemohlo dojít k řádnému završení přídělového řízení vydáním přídělových listin, které již nebylo
komu doručit. Žalobci dále nesouhlasili se závěrem žalovaného, že přídělci nabyli vlastnické
právo dnem odevzdání přidělených nemovitostí do držby, tj. 1. 10. 1948, a tvrdili, že
předpokladem pro vznik vlastnického práva bylo vydání přídělové listiny v přídělovém řízení a
nikoli pouze převzetí přídělu. Žalobci uzavřeli, že katastrální úřad byl povinen provést opravu
chyby v katastru nemovitostí a zapsat u předmětných pozemků osoby, které byly evidovány jako
vlastníci před zápisem přídělců. Žalobci navrhli, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a
věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 23. 5. 2006, č. j. 59 Ca 30/2005 - 43, Krajský soud v Ústí nad Labem,
pobočka v Liberci žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval, že postupem podle §8 odst. 1
písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon),
ve znění pozdějších předpisů, lze opravit i chyby vzniklé při zakládání a vedení evidence
nemovitostí podle zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a to pouze v případě
pochybení v důsledku zřejmého omylu. Za zřejmý omyl pak soud ve shodě se žalovaným
považoval např. změnu údajů katastru (evidence nemovitostí) provedenou v rozporu s obsahem
listiny, chybný přepis údajů na základě listiny, či změnu údajů na základě listiny, která beze všech
pochybností takové změny neprokazuje. Podle krajského soudu nelze údaj katastru, byť chybný,
opravit postupem podle §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona ve věci sporné a nejasné,
kdy není zcela zřejmé, jaký údaj má být v katastru zapsán jako správný. V řízení o opravě chyb
katastru zásadně nelze zkoumat a posuzovat správnost zápisu vlastnického práva. Krajský soud
shledal, že středisko geodézie postupovalo podle prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb., když v roce
1987 na základě listin vystavených okresním národním výborem zapsalo vlastnické právo
ve prospěch přídělců. Tyto listiny obsahovaly požadované údaje o nemovitostech ve smyslu §6
odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb., byly posouzeny jako ověřené rozhodnutí národního výboru
podle zvláštních předpisů a středisko geodézie podle §6 odst. 1 písm. a) téže vyhlášky zapsalo
vlastnické právo. Vyznačení právního vztahu při zakládání evidence na základě takových úředních
listin nelze podle krajského soudu označit za zřejmý omyl při zakládání evidence nemovitostí,
neboť údaje o vlastnících z předložených listin vyplývaly, odpovídaly navíc návrhu přídělu
zbytkového statku manželů H., který mělo středisko geodézie při zakládání evidence nemovitostí
k dispozici. Krajský soud zdůraznil, že ani případná pochybení při posuzování opisů přídělových
listin střediskem geodézie nemohla v daném případě být důvodem vyhovění návrhu žalobců na
opravu údaje v katastru nemovitostí postupem podle §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona,
neboť nejde o zřejmý omyl, když uvedené listiny nelze označit za listiny, které zcela zřejmě bez
všech pochybností neosvědčují založení právních vztahů ve druhé etapě zakládání evidence
nemovitostí. Vlastnické právo k předmětným pozemkům je podle názoru krajského soudu
sporné, žalobci se určení svého vlastnického práva domáhají u obecného soudu a žádají rovněž o
vydání těchto pozemků v restitučním řízení. Za takové situace pak žalobci nemohou docílit
zápisu vlastnického práva ve svůj prospěch v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu. Soud
konstatoval, že v řízení podle §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona správní orgány nemohou
posuzovat správnost zápisu vlastnického práva k nemovitostem, ani průběh a ukončení
přídělového řízení, zkoumají pouze, zda je v operátu katastru nemovitostí chybný údaj
a pokud ano, zda nastal zřejmým omylem při vedení či obnově katastru, resp. evidence
nemovitostí. Námitkou týkající se okamžiku nabytí vlastnického práva přídělců se soud
nezabýval, neboť z podané žaloby není zřejmé, jak toto konstatování v odůvodnění napadeného
rozhodnutí souviselo s posouzením návrhu žalobců na opravu chyb v katastru. Návrhy žalobců
na provedení důkazů soud pro nadbytečnost zamítl a uzavřel, že ze strany správních orgánů
neshledal porušení §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. S ohledem na výše uvedené krajský
soud žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) včas kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatelé namítali, že se krajský soud vůbec
nezabýval otázkou jak hodnotit listinu označenou jako „opis přídělové listiny“, ani obsahovými
a formálními znaky této listiny, ačkoli šlo o stěžejní otázku. Stěžovatelé konstatovali,
že tato listina není správním rozhodnutím a nemůže vyvolat žádnou změnu právních vztahů,
ani nemůže být podkladem pro zápis v evidenci nemovitostí. Stěžovatelé přitom zdůraznili,
že zřejmým omylem může být zápis na základě listiny, která zcela zřejmě nic neprokazuje.
Podle stěžovatelů správní orgán k tomu příslušný může vyhotovit opis správního rozhodnutí
jen tehdy, je-li z dokumentace, již má správní orgán k dispozici, zřejmé, že takové rozhodnutí
bylo v minulosti vydáno. Stěžovatelé namítali, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé, na základě
jakého ustanovení byl Okresní národní výbor v Litoměřicích, odbor vodního a lesního
hospodářství zmocněn vyhotovit opis přídělové listiny. I kdyby tuto kompetenci měl, stěžovatelé
zdůraznili, že se nejedná o opis správního rozhodnutí, neboť takové rozhodnutí nikdy nebylo
vydáno. Stěžovatelé uzavřeli, že krajský soud, stejně jako správní orgány, nepřistoupil k žádnému
hodnocení uvedených listin a s argumenty stěžovatelů se nijak nevypořádal. Stěžovatelé
dále namítali, že domohou-li se vydání předmětných pozemků u pozemkového úřadu, nelze
vyloučit, že katastrální úřad odmítne zapsat vlastnické právo v jejich prospěch s poukazem na to,
že v katastru nemovitostí není povinná osoba evidována jako vlastník. Stěžovatelé připomněli,
že předmětné pozemky jim již jednou vydány byly na základě rozhodnutí pozemkového úřadu,
katastrální úřad však odmítl provést zápis vlastnického práva v jejich prospěch, a z jeho popudu
pak bylo rozhodnutí pozemkového úřadu zrušeno. Stěžovatelé dále namítali, že až do vydání
restitučních předpisů byly předmětné pozemky v držení československého státu, a rozporovali
tvrzení žalovaného, že do roku 1987 nebyl v evidenci nemovitostí evidován žádný vlastník
těchto parcel. Stěžovatelé uvedli, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 19. 10. 1948,
č. j. 69.262/48-IX/A-21, byl celý statek Vchynice zabrán pro příděl podniku Státní statky.
S výjimkou nemovitostí přídělců byly ostatní nemovitosti stěžovatelům vráceny, když povinnými
osobami byli právní nástupci státních statků. Žalovaný opomněl, že při druhé etapě zakládání
právních vztahů k nemovitostem v letech 1987 až 1992-93 byl již vydán restituční předpis (zákon
č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,
dále jen „zákon o půdě“), který podstatně změnil podmínky posuzování zemědělského
a lesnického majetku. Stěžovatelé uvedli, že zavedení operátu bylo provedeno až v letech 1992-93
a k zahájení ani k vyhlášení operátu Komplexního zpracování evidence nemovitostí nebyli
restituenti přizváni. Tzv. závazný přídělový operát Pozemkový úřad v Litoměřicích nikdy
nepředložil a zřejmě vůbec neexistuje. Stěžovatelé dále namítali, že přídělci nesplňují žádnou
z podmínek zákona o půdě, jehož působností se katastrální úřad vůbec nezabýval. Žalovanému
rovněž vytýkali, že se nezmiňuje o původu parcel č. 808/7, 808/10, 808/11, 808/13 a 808/14,
které byly do katastru použity v rozporu s §32 odst. 1 zákona o půdě. Stěžovatelé namítali,
že středisko geodézie, či později katastrální úřad libovolně bez právního podkladu manipuluje
s vlastnictvím státu, a to zejména při dodatečném dědictví, darování, naposledy u zemřelé B. Z. v
roce 2005. Stěžovatelé rozporovali tvrzení žalovaného, že orgánům geodézie nikdy nepříslušelo
posuzovat průběh přídělového řízení, ani podklady, z nichž bylo při rozhodování vycházeno.
Odůvodnění:
rozhodnutí žalovaného podle stěžovatelů potvrzuje, že domnělí přídělci v roce 1987
nežili, středisku geodézie nepředložili k zápisu listiny o dědictví k parc. č. 808, ani přídělové
listiny. Stěžovatelé uvedli, že si stát ponechal půdu po pozemkové reformě po rozhodnutí
Ministerstva zemědělství ze dne 19. 10. 1948, č. j. 69.262/48-IX/A-21, a přidělil ji Státnímu
statku (ČSSS Ploskovice, později Lovosice). Katastrální úřad tedy má zákonný podklad v §16
odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., aby tyto právní vztahy z evidence nemovitostí provedené podle
dosavadních předpisů uvedl do souladu s listinami, které byly tomuto úřadu předloženy.
Katastrálnímu úřadu byly předloženy listiny, které nejsou v souladu s dosavadní evidencí parcel č.
808 a které nekorespondují s evidencí u katastru nemovitostí. Nesoulad byl podle stěžovatelů
uměle vytvořen Střediskem geodézie v Litoměřicích, dnes katastrálním úřadem. Stěžovatelé
konstatovali, že chyba v katastru je zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, jde o zásadní
chybu v operátu majetkoprávních vztahů u parcely č. 808 v katastrálním území Vchynice. Podle
stěžovatelů je lpění na druhé etapě evidence nemovitostí započaté v roce 1987 základním omylem
katastru, který nekomunikuje dostatečně s pozemkovým úřadem, jenž má k dispozici listiny všech
restituentů. Tím postupem nemá katastrální úřad zhodnoceno období let 1948 až 1987 v
uvedeném katastrálním území a jednostranně vyrábí zásadní chyby, neboť československý stát
svými rozhodnutími nastolil jiné podmínky. Z důvodu značných nedostatků v evidenci
nemovitostí a nadměrného časového rozpětí let 1948 až 1987 bylo požadováno pro parcelu č.
808 pozemkového katastru předložení nabývacích titulů, resp. doložení změn majetkoprávních
vztahů, zejména u dílů č. 808/6, 7, 9 až 14; tento požadavek byl však krajským soudem zamítnut.
Tím bylo podle stěžovatelů umožněno provádět neoprávněné převody tehdejší státní půdy na
fyzické osoby formou dodatečného dědictví a darování s pomocí chybných podkladů. Došlo ke
zneužití nedostatků v evidenci nemovitostí při duplicitní evidenci části dílů parcely č. 808 v
rozsahu 10,8409 ha, kterou katastrální úřad v případě bývalých státních pozemků převedl na
fyzické osoby bez řádného projednání podle zákona o půdě. Stěžovatelé poukázali na to, že tzv.
přídělci o vydání pozemků nežádali a jejich vlastnické právo „se najednou obnovilo“, přestože
nikdy na pozemcích nehospodařili. Takový postup je podle stěžovatelů zcela nezákonný. Ze
všech výše uvedených důvodů jsou stěžovatelé přesvědčeni, že „opis přídělové listiny“ není
opisem správního rozhodnutí a tato skutečnost je z uvedené listiny naprosto zřejmá. Katastrální
úřad je proto povinen provést opravu chyby v katastru nemovitostí, neboť zápis byl proveden
na základě zřejmého omylu - na základě listiny, která zcela zřejmě nic neprokazuje. Stěžovatelé
navrhli, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v souboru listin není uložena
žádná listina, na jejímž základě by bylo možné zapsat vlastnické právo k předmětným parcelám
ve prospěch jiných vlastníků než v současnosti zapsaných v katastru. Požadavek zápisu
vlastnického práva do katastru ve prospěch stěžovatelů není doložen listinou o opětovném nabytí
majetku do jejich vlastnictví, neboť restituční rozhodnutí pozemkového úřadu bylo cestou
mimořádných opravných prostředků zrušeno. Řada argumentů stěžovatelů nesouvisí
s předmětem řízení o provedení opravy chyby v katastrálním operátu, jímž je výhradně posouzení
otázky souladu mezi stavem evidovaným v katastru a obsahem listin již uložených v souboru
listin katastru, na základě kterých je takový stav zapsán. Posouzení těchto tvrzení by případně
příslušelo soudu v nalézacím řízení, který by rozhodl o vlastnictví k uvedeným nemovitostem.
Žalovaný navrhl zamítnout kasační stížnost pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili ve své kasační stížnosti. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V kasační stížnosti se stěžovatelé dovolávají důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav
aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor,
ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné
pro rozhodnutí o kasační stížnosti.
Podáním ze dne 5. 5. 2004 se stěžovatelé domáhali opravy chybných údajů v katastru
nemovitostí u parcel č. 808/7, 808/13, 808/10, 808/11 a 808/14, vše v katastrálním území
Vchynice. Konstatovali, že katastrální úřad, resp. středisko geodézie, nebyl oprávněn provést
zápis vlastnického práva ve prospěch přídělců, kteří již ke dni vydání opisů přídělových listin
nežili. Tyto listiny nemohou vyvolat žádné právní účinky a zápis vlastnického práva
na jejich základě učiněný je v rozporu se zákonem. Stěžovatelé současně poukázali na to,
že se u Okresního soudu v Litoměřicích domáhají určení, že ke dni účinnosti zákona o půdě byl
vlastníkem předmětných pozemků stát, nikoliv fyzické osoby (přídělci). Stěžovatelé podáním
ze dne 10. 8. 2004 doplnili, že opisy přídělových listin nesplňují předepsané náležitosti a nejsou
způsobilé vyvolat vznik, změnu nebo zánik právních vztahů. Tyto opisy byly vyhotoveny v roce
1987 vedoucím odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství Okresního národního
výboru v Litoměřicích, který nebyl oprávněn rozhodnout o vlastnictví pozemků.
Přípisem ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. OR-314/2004-506/1, katastrální úřad stěžovatelům
oznámil, že opravu údajů v katastru nemovitostí na základě jejich návrhu neprovedl,
neboť z návrhu není zřejmé, jaký údaj by měl být správný (ČSS Lovosice, město Lovosice,
MNV Vchynice). Konstatoval, že za chybu v katastrálním operátu nelze označovat stav,
kdy údaje zapsané v katastru jsou v souladu s doloženými listinami, ale podle tvrzení účastníků
jsou v rozporu se stavem právním. V takových případech je nutné věc řešit soudní cestou, nikoliv
opravou chyby v katastru nemovitostí. Katastrální úřad uvedl, že v případě nedoložení přídělové
listiny přídělcem samým byly přídělové listiny dodatečně vyhotovovány jako opis pro zápis
do tehdejší evidence nemovitostí. Přídělce přitom úmrtím nepozbýval vlastnické právo
k přiděleným nemovitostem.
Podáním ze dne 6. 9. 2004 stěžovatelé vyjádřili nesouhlas s neprovedením požadované
opravy. Namítali, že opisy přídělových listin byly vyhotoveny na základě návrhu přídělu z roku
1948, který nemůže vyvolat žádné právní účinky, ani nemůže být podkladem pro zápis
do evidence nemovitostí. Stěžovatelé zdůraznili, že pozemková parcela č. 808 byla rozhodnutím
Ministerstva zemědělství ze dne 19. 10. 1948, č. j. 69.262/48-IX/A-21, odňata V. a J. H. a
předána státu. Podle Zprávy o likvidační revisi národní správy zemědělského majetku ze dne 3. 3.
1951 byly budovy a pozemky převzaty pro ČSSS Lovosice. Stěžovatelé konstatovali, že v
rozhodnutí se zohledňoval také návrh přídělů pro fyzické osoby, Ministerstvo zemědělství však
rozhodlo, že veškeré nemovitosti přejdou na stát. Návrh přídělu tedy nemá žádnou právní váhu a
byl fakticky překonán rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 19. 10. 1948, což potvrzuje
Zpráva o likvidační revisi ze dne 3. 3. 1951. Fyzické osoby uvedené v návrhu přídělu nikdy
nenabyly vlastnické právo, nikdy na pozemcích nehospodařily, nebyly vedeny jako vlastníci těchto
pozemků. O převzetí půdy neexistuje žádný důkaz, vyjma poznámky v návrhu přídělu.
Stěžovatelé zdůraznili, že až do dne účinnosti zákona o půdě figuroval u střediska geodézie zápis,
že vlastníkem předmětných nemovitostí jsou Státní statek Lovosice a Zemědělské družstvo ve
Velemíně. V roce 1987 byly vyhotoveny tzv. opisy přídělových listin, jejichž originály nikdy
neexistovaly. Přídělové řízení nikdy neproběhlo, není zřejmé, o opis jaké konkrétní listiny se
jedná, v jakém řízení byla vydána, ani kdy byl vyhotoven originál listiny. Neexistenci originálů
potvrzuje i skutečnost, že přídělci žádné originály přídělových listin nepředložili. Podle
stěžovatelů bylo povinností katastrálního úřadu prověřit správnost listiny, která má založit změnu
právních vztahů; katastrální úřad však provedl zápis vlastnického práva, přestože opisy
přídělových listin nesplňují zákonem předepsané náležitosti a nejsou vyhotoveny kompetentním
subjektem. Stěžovatelé navrhli, aby katastrální úřad provedl opravu chyb zápisů vlastnických
vztahů a provedl zápis, který bude odpovídat listinám způsobilým vyvolat změnu právních
vztahů, jimiž opisy přídělových listin nejsou.
Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 9. 11. 2004, č. j. OR-314/2004-506/3, návrh
stěžovatelů na opravu údajů v katastru nemovitostí zamítl. Uvedl, že listiny, které byly podkladem
pro zápis do evidence nemovitostí, byly ve smyslu §6 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb. (prováděcí
vyhláška k zákonu č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí) vyhovující. Při nedokončeném
přídělovém řízení bylo plně v kompetenci okresních úřadů vystavení dodatečných přídělových
listin, které byly listinami ve smyslu §11 zákona č. 90/1947 Sb. Podle předpisu nového
občanského zákoníku nebylo již k nabytí vlastnictví k nemovitostem zapotřebí zápisu
v pozemkové knize. Předmětné nemovitosti jsou dotčeny poznámkou o určení právního vztahu
soudem. Do pravomocného rozhodnutí soudu nelze v katastru nemovitostí právní vztah měnit
ani opravovat, proto katastrální úřad návrh zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatelé odvolání, ve kterém zopakovali argumenty
obsažené v podání označeném nesouhlas s neprovedením požadované ochrany. Doplnili,
že usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 15 C 233/97,
15 C 301/97, 15 C 303/97, 15 C 306/97, 15 C 307/97 a 15 C 308/97, došlo k pravomocnému
zastavení řízení, což je důvodem pro zrušení poznámky. Stěžovatelé navrhli zrušit napadené
rozhodnutí a provést opravu chyby zápisů vlastnických vztahů.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 1. 2005, č. j. ZKI-O-53-797/2004 Lg, zamítl odvolání
stěžovatelů a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil. V odůvodnění žalovaný uvedl, že v roce
1987 proběhla druhá etapa zakládání právních vztahů k nemovitostem podle zákona o evidenci
nemovitostí a jeho prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb. V této etapě byly zapisovány právní vztahy
k nemovitostem, ke kterým do té doby nebyl evidován právní vztah. Pozemková parcela č. 808
v katastrálním území Vchynice byla zahrnuta do pozemkového majetku podrobeného revizi
podle zákona č. 142/1947 Sb., do roku 1987 nebyl v evidenci nemovitostí evidován žádný
vlastník této parcely, ani stát, ani jiná osoba. Pozemkové parcely vzniklé z parcely č. 808,
které jsou předmětem tohoto řízení, byly přiděleny následovně: manželé T. a B. P. - p. č. 808/11
(nyní 808/7), H. S. - p. č. 808/8 (nyní 808/10), M. a M. M. - p. č. 808/7 (nyní 808/11), K. a B. Z.
- p. č. 808/5 (nyní 808/13), J. a B. S. - p. č. 808/4 (nyní 808/14). Protože nepředložili přídělové
listiny k zápisu do evidence nemovitostí sami přídělci, vyhotovil ONV dodatečně pro tento účel
dne 1. 4. 1987 úřední opisy přídělových listin. Údaje obsažené v kopiích přídělových listin
odpovídaly údajům obsaženým v návrhu přídělu půdy a budov pro katastrální území Vchynice,
který je založen u katastrálního úřadu, ale nebyl v roce 1987 podkladem pro zápis. Na kopiích
přídělových listin je uveden den převzetí přídělu 1. 10. 1948. Závazný přídělový operát byl veden
v přídělových spisech bývalého ONV-OVLHZ a jedině v působnosti tohoto státního orgánu
bylo vydávání úředních kopií přídělových listin. Rozhodnutí o přídělu - přídělové listiny byly
vkladnými listinami podle §11 zákona č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku, avšak k
nabytí vlastnictví k nemovitostem nebylo již třeba zápisu v pozemkové knize. Vlastnické právo
nabyli přídělci dnem odevzdání přidělených nemovitostí do držby, tj. podle data v přídělových
listinách 1. 10. 1948. Středisko geodézie zkoumalo podle §6 odst. 2 zákona č. 23/1964 Sb., zda
listiny obsahují nemovitosti uvedené podle obcí, katastrálních území a parcelních čísel a provedlo
na základě způsobilých listin zápis. Od roku 1987 byli zapsáni jako vlastníci předmětných
nemovitostí přídělci, nikoli stát, a užívala-li jejich nemovitosti zemědělská organizace - statek,
družstvo - byla na jejich listě vlastnictví v oddíle D vyznačena tato skutečnost poznámkou
„v užívání soc. organizace“. Orgánům geodézie nikdy nepříslušelo posuzovat průběh přídělového
řízení, ani podklady, z nichž bylo při rozhodování vycházeno, natož platnost či neplatnost
rozhodnutí v této věci (totožný princip platí i dnes, kdy katastrální orgány nemohou zasahovat
do rozhodovací činnosti jiného státního orgánu); taktéž nebyly oprávněny zpochybňovat datum
převzetí přídělů, a tedy nabytí vlastnického práva. Pokud by vlastnické právo nevzniklo nebo byl
následně příděl odňat či zrušen, byla by provedena změna údajů v evidenci, příp. katastru,
po doručení listiny dokládající tyto skutečnosti. Rovněž skutečnost, že v době zápisu vlastnického
práva do evidence nemovitostí přídělci již nežili, nebyla pro zápis podstatná, neboť přidělený
majetek, nabytý v roce 1948, mohl být zděděn. Středisku geodézie, ani později katastrálnímu
úřadu nebyly zaslány listiny o projednání dědictví po přídělcích, stanovící jejich právní nástupce,
s výjimkou M. Č., která zdědila spoluvlastnický podíl na parcele č. 808/13. K návrhu na opravu
chyby byla připojena kopie usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 3. 2004. sp. zn.
15 C 233/97, upravujícího procesní otázky probíhajícího soudního řízení, v jehož odůvodnění je
soudem konstatováno úmrtí všech původních přídělců. Žalovaný uvedl, že za chybu vzniklou
zřejmým omylem při vedení katastru se považuje změna údajů katastru provedená v rozporu s
listinou nebo jiným podkladem pro změnu nebo na základě listiny, která není dokladem o změně,
nebo bez listiny, pokud je jí jako podkladu k zápisu třeba. V řízení o opravě chyby je tedy
posuzována otázka souladu mezi stavem evidovaným v katastru nemovitostí a obsahem listin
uložených v souboru listin katastru, na základě kterých je takový stav evidován. Zápis
vlastnického práva k výše uvedeným parcelám je v souladu s listinami, tj. úředními opisy
přídělových listin. Žádná jiná listina, na jejímž základě by bylo možné zapsat vlastnické právo ke
zmíněným nemovitostem ve prospěch jiných vlastníků než v současnosti zapsaných v katastru,
není v souboru listin katastru uložena. Rozhodnutí katastrálních orgánů ve věci opravy chybného
údaje katastru neřeší, kdo je vlastníkem konkrétní nemovitosti, ale řeší pouze otázku, kdo bude
jako vlastník určité nemovitosti v katastru evidován na základě listin uložených v souboru listin
katastru. Spor o vlastnictví nemovitosti nemůže být řešen katastrálními orgány prostřednictvím
opravy chyby v katastrálním operátu, ale rozhodnout o něm může pouze soud v nalézacím řízení.
Jedině soud se může zabývat tvrzeními stěžovatelů, která se týkají odnětí nemovitostí původním
vlastníkům, jejich převzetí státem, vad přídělového řízení, platnosti přídělových listin, faktického
převzetí přídělu a existence či neexistence vlastnického práva přídělců. Teprve na základě
rozsudku soudu zapíše katastrální úřad do katastru jako vlastníka osobu stanovenou soudem.
Žalovaný neshledal rozpor mezi obsahem listin uložených ve sbírce listin katastru a stavem v
katastru nemovitostí evidovaným.
Ve správním spisu je dále založen Návrh přídělu půdy a budov pro katastrální území
Vchynice, den převzetí přídělu 1. 10. 1948, ve kterém jsou mimo jiné uvedeni tito přídělci: příděl
č. 1 – P. T. a B. - p. č. 808/11, příděl č. 5 – Z. K. a B. - p. č. 808/5, příděl č. 6 – S. H. - p. č.
808/8, příděl č. 7 – M. M. a M. - p. č. 808/7, příděl č. 8 – S. J. a B. - p. č. 808/4. V Grafickém
přídělovém plánu zbytkového statku Vchynice ze září 1948 je původní parcela č. 808 rozdělena
na jednotlivé části, včetně označení čísel přídělů. Správní spis dále obsahuje kopie listů vlastnictví
a opisů přídělových listin ze dne 1. 4. 1987.
Ve správním spisu je rovněž založena kopie žaloby na určení vlastnického práva podané
u Okresního soudu v Litoměřicích dne 23. 10. 1997, jíž se stěžovatelé domáhají určení,
že vlastníkem předmětných nemovitostí je stát.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé
kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z jednotlivých podání stěžovatelů je zřejmé, že usilují o to, aby jim byly vydány veškeré
pozemky, které byly jejich právním předchůdcům zabrány v roce 1948. Předpokladem pro vydání
pozemků je skutečnost, že vydávaný majetek ke dni účinnosti zákona o půdě držela povinná
osoba (§5 odst. 1 zákona o půdě - stát a právnické osoby s určitými výjimkami). Podle §5 odst. 2
zákona o půdě osobou, která nemovitost podle odstavce 1 drží, se rozumí: a) právnická osoba,
která měla ke dni účinnosti tohoto zákona k nemovitosti ve vlastnictví České a Slovenské
Federativní Republiky, České republiky nebo Slovenské republiky právo hospodaření nebo právo
trvalého užívání, b) u ostatních nemovitostí jejich vlastník.
Vlastníkem vydávaného majetku tedy ke dni účinnosti zákona o půdě musel být stát
nebo určitá právnická osoba. V případě pozemků, které stěžovatelům nebyly vydány
a o jejichž vydání stěžovatelé usilují, však byli v rozhodném okamžiku (od roku 1987)
jako vlastníci evidováni přidělci, tedy fyzické osoby.
Podle §16 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. zápisy právních vztahů v evidenci nemovitostí
provedené podle dosavadních předpisů prokazují pravdivost skutečností v nich uvedených,
pokud není prokázán jejich opak.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že opak, tj. nepravdivost skutečností uvedených
v evidenci nemovitostí, může být prokázán toliko dvěma způsoby: listinou obsahující náležitě
ověřený projev vůle osoby evidované jako vlastníka (dohoda o narovnání, uznání vlastnického
práva jiné osoby, apod.) nebo rozhodnutím soudu.
V daném případě není pochyb o tom, že nepravdivost údajů v evidenci nemovitostí
nebyla uvedeným způsobem prokázána, a proto je nutno vycházet ze skutečnosti, že vlastníky
jednotlivých výše specifikovaných pozemků byli ke dni účinnosti zákona o půdě přídělci - fyzické
osoby.
Tuto skutečnost stěžovatelé zpochybňují, což je vedlo k iniciaci soudního řízení
u Okresního soudu v Litoměřicích podáním žaloby na určení vlastnického práva. Ve druhé linii
pak stěžovatelé usilují o změnu zápisu vlastnického práva prostřednictvím institutu opravy chyb
v katastrálním operátu (§8 katastrálního zákona).
Podle §8 odst. 1 katastrálního zákona na písemný návrh vlastníka nebo jiného
oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly
a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření,
zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly
překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem.
Podle odst. 2 téhož ustanovení katastrální úřad opraví chybné údaje katastru, které vznikly
nesprávnostmi v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny provedené tím,
kdo listinu vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést.
Ustanovení §8 odst. 1 písm. b) a odst. 2 katastrálního zákona nelze na posuzovaný případ
vztáhnout, neboť namítaná chyba nesouvisí s měřením parcel a nejedná se o nesprávnost
v listinách, kterou by příslušný orgán opravil. V úvahu tak přichází toliko aplikace §8 odst. 1
písm. a) zákona.
Tímto způsobem lze opravovat pouze zřejmé omyly, přičemž žádný předpis termín
„zřejmý omyl“ nedefinuje. Je vždy nutné posoudit konkrétní případ a konkrétní situaci,
ale obecně je možné říci, že zřejmý omyl je taková chyba, která je jasná odborníkovi na danou
oblast. Chybami v údajích katastru ve smyslu citovaného ustanovení jsou zejména zápis v katastru
provedený v rozporu s obsahem listiny nebo jiného podkladu pro změnu údajů katastru, zápis
provedený na základě listiny, která není podkladem pro změnu údajů v katastru, nebo zápis
provedený bez potřebné listiny - srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006,
č. j. 5 As 16/2005 - 88, www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že institut opravy chyb v katastrálním operátu slouží
k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin a není prostředkem
k rozhodování o správnosti zápisu věcného práva k nemovitostem. Opravou chyb v katastrálním
operátu se tak nemění právní vztahy k nemovitostem. Rozhodováním v řízení o opravě chyb
v katastrálním operátu se řeší pouze otázka, kdo bude evidován jako vlastník určitých nemovitostí
v katastru. Rozhodnutí z takového řízení vzešlé tak nemá hmotněprávní, nýbrž jen evidenční
účinky a nezasahuje se jím do soukromoprávních vztahů. Tento právní názor vyslovil zvláštní
senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů,
ve svém usnesení ze dne 2. 9. 2004, č. j. Konf 62/2003 - 15, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 403/2004. Tímto usnesením zvláštní senát navázal
na konstantní judikaturu správních soudů (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 10 Ca 398/2000, publikovaný v Soudní judikatuře
pod č. 828/2001, či rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 6. 2001,
sp. zn. 15 Ca 110/2001, publikovaný v Soudní judikatuře pod č. 870/2001, nebo rozsudek
Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. 30 Ca 532/95, publikovaný v Ad notam č. 1,
ročník 1998), od které neměl Nejvyšší správní soud žádný důvod se odchýlit.
Z výše uvedeného plyne zcela jednoznačný závěr, že v řízení o opravě chyb v katastrálním
operátu nemohou stěžovatelé dosáhnout jimi požadovaného stavu. Oprava chyby v katastru
má totiž výlučně evidenční charakter a nemění nic na tom, že nebude-li prokázán opak, byli
ke dni účinnosti zákona o půdě vlastníky předmětných pozemků přídělci. K vydání
těchto pozemků stěžovatelům proto vede pouze cesta stěžovateli již zahájeného občanského
soudního řízení.
V řízení o opravě chyb v katastrálním operátu katastrální úřad nezkoumá,
kdo je vlastníkem předmětné nemovitosti, pouze posuzuje, zda údaj v katastru nemovitostí
odpovídá obsahu listin, na základě kterých byl zápis proveden, případně zda šlo o listiny k zápisu
vlastnického práva způsobilé. Katastrální úřad tedy nerozhoduje o vlastnickém právu
(k tomu je příslušný jen soud), ale pouze o tom, kdo bude jako vlastník v katastru nemovitostí
evidován. Námitky stěžovatelů, které zpochybňují vlastnické právo přídělců, proto nemohou mít
vliv na výsledek tohoto řízení, v němž se zkoumá jen soulad stavu zápisu v katastru nemovitostí
s listinami, které byly podkladem pro zápis.
Nejvyšší správní soud shledal, že v projednávané věci údaje zapsané v katastru
nemovitostí zcela korespondují s listinami, na jejichž základě bylo vlastnické právo zapsáno.
Z dokumentace, jíž disponuje katastrální úřad, naopak není patrné, jaký jiný údaj o vlastnickém
právu by měl být v katastru zapsán. Jinými slovy, pokud by byl aktuální stav zápisu vlastnického
práva shledán chybným, není zřejmé, jaký zápis by měl být správný. Zde je třeba zdůraznit,
že institut opravy chyb v katastrálním operátu slouží k odstranění zjevných chyb. Za zjevnou
chybu přitom podle názoru Nejvyššího správního soudu nemůže být považován stav, kdy není
zřejmé, jakým údajem by měl být tvrzený nesprávný údaj nahrazen.
Je-li tedy sporné, kdo je vlastníkem určité nemovitosti, tento spor nepřísluší řešit
katastrálním úřadům v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, ale musí o něm rozhodnout
soud v občanském soudním řízení. Teprve na základě rozhodnutí soudu může být původně
sporný údaj v katastru změněn. Stěžovateli podaná žaloba na určení vlastnického práva
je tak jediným možným postupem jak dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí.
Stěžovatelé namítali, že zápis vlastnického práva ve prospěch přídělců byl proveden
na základě listin, které nejsou podkladem pro změnu údajů v katastru nemovitostí, což obsáhle
zdůvodňovali. Dále proto bylo na místě posoudit, zda byly opisy přídělových listin způsobilým
podkladem pro zápis vlastnického práva ve prospěch přídělců.
Nejvyšší správní soud předesílá, že v období mezi odebráním pozemku p. č. 808 právním
předchůdcům stěžovatelů v roce 1948 a podáním návrhu na provedení opravy chybných údajů
v katastru v roce 2004 došlo ke dvěma zásadním změnám ve způsobu evidování právních vztahů
k nemovitostem. Zatímco druhá změna, spojená s přijetím katastrálního zákona a zákona
č. 265/1992 Sb., vychází z kontinuálního přechodu údajů evidence nemovitostí v údaje katastru
nemovitostí, první změna, provedená zákonem o evidenci nemovitostí, předpokládala nový zápis
právních vztahů k nemovitostem do evidence nemovitostí a dřívější evidenci považovala toliko
za podpůrný zdroj informací.
Podle §10 odst. 1 zákona o evidenci nemovitostí právní vztahy, u nichž nedošlo do tří let
po účinnosti tohoto zákona ke změnám a v důsledku toho k zápisu do evidence nemovitostí
podle §5, vyznačí orgán geodézie postupně v evidenci nemovitostí za součinnosti organizací,
národních výborů, státních notářství a občanů, jichž se týkají.
Podle §4 odst. 1 vyhlášky č. 23/1964 Sb. zápisy právních vztahů v evidenci nemovitostí
budou prováděny postupně:
a) v první etapě do konce roku 1966 se zapisují v evidenci nemovitostí běžné změny
vlastnických vztahů, vlastnická práva nově vzniklá, jakož i jejich omezení, obdobně údaje
o správě národního majetku a nově vzniklá práva trvalého užívání národního majetku a osobního
užívání pozemků podle podkladů uvedených v §4 odst. 2 zákona,
b) v druhé etapě od roku 1967 budou postupně zapsány právní vztahy v evidenci
nemovitostí ještě nevyznačené,
c) v obcích, ve kterých bude prováděno technickohospodářské mapování, může být
postupováno podle ustanovení písmene b) již v první etapě.
Mezi stěžovateli a žalovaným není sporu o tom, že v období vymezeném v §10 odst. 1
zákona o evidenci nemovitostí neproběhla žádná změna právních vztahů k pozemkům
v katastrálním území Vchynice, jichž se týká návrh na opravu chyby vznesený stěžovateli.
K zápisu vlastnického práva ve prospěch přídělců do evidence nemovitostí tedy muselo dojít
ve druhé etapě zakládání právních vztahů k nemovitostem podle §4 odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 23/1964 Sb.
Podle §4 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb. pro zápis právních vztahů o nemovitostech
podle odstavce 1 písm. b) bude podpůrně použito zápisů v dosavadních pozemkových knihách,
železničních knihách, v jednotné evidenci půdy a v bývalém pozemkovém katastru. Orgány
geodézie zapíší do evidence nemovitostí toho, kdo podle výsledku šetření je oprávněným
nebo povinným.
Požadavky na dokumenty, jež mohly být podkladem pro zápis právních vztahů
do evidence nemovitostí, stanovoval §4 odst. 2 zákona o evidenci nemovitostí, ve znění účinném
do 31. 12. 1992, podle kterého se zápisy právních vztahů o nemovitostech provádějí na základě
pravomocných rozhodnutí soudů, národních výborů, státních notářství nebo jiných orgánů
a organizací oprávněných rozhodovat o právních vztazích, jejichž předmětem jsou nemovitosti,
nebo na základě smluv a jiných listin popřípadě návrhů orgánů a organizací oprávněných
k tomu podle zvláštních předpisů. U nových staveb ve vlastnictví občanů se zápisy provádějí
na základě rozhodnutí o udělení popisného nebo evidenčního čísla s geometrického plánu.
Podle §6 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 23/1964 Sb. zápisy právních vztahů
o nemovitostech se provádějí na základě ověřených opisů, popřípadě originálů, zejména
těchto rozhodnutí nebo jiných listin: jde-li o vlastnictví (správu národního majetku): notářsky
registrovaná smlouva, rozhodnutí v dědickém řízení, hospodářská smlouva, opatření nadřízených
orgánů o převodu správy národního majetku, rozhodnutí národního výboru o vyvlastnění,
rozhodnutí národního výboru podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., rozhodnutí národního
výboru podle zvláštních předpisů, rozhodnutí orgánu společenské organizace o převodu majetku,
rozsudek soudu, písemná dohoda nebo potvrzení manželů o vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví manželů, souhlasné prohlášení manželů o tom, že ve lhůtě tří let od zániku
bezpodílového spoluvlastnictví manželů nepodali návrh na jeho vypořádání soudem, potvrzení
státního notářství o prodeji nemovitosti při výkonu rozhodnutí, rozhodnutí o udělení čísla
popisného nebo evidenčního spolu s geometrickým plánem, jde-li o novou stavbu ve vlastnictví
občanů.
Nejvyšší správní soud tedy shledal, že zápis vlastnického práva přídělců do evidence
nemovitostí ve druhé etapě zakládání právních vztahů k nemovitostem mohl být podle §4 odst. 2
vyhlášky č. 23/1964 Sb. proveden na základě výsledků šetření. V takové situaci ztrácí námitky
nezpůsobilosti opisů přídělových listin svou relevanci. Zápis vlastnického práva ve prospěch
přídělců, provedený na základě opisů přídělových listin vyhotovených Okresním národním
výborem v Litoměřicích ve spojení s Návrhem přídělu půdy a budov pro katastrální území
Vchynice - zbytkový statek Vchynice, podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze považovat
za zřejmý omyl při vedení katastru.
Při posuzování náležitostí podkladů pro zápis do evidence nemovitostí je třeba mít
na zřeteli časový odstup mezi předpokládaným okamžikem přidělení pozemků (dne 1. 10. 1948)
a okamžikem vyhotovení opisů přídělových listin pro účely zápisu do evidence nemovitostí (dne
1. 4. 1987). Současně je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že orgány geodézie v dané době
při zápisu do evidence nemovitostí vycházely z podkladů vyhotovených okresním národním
výborem, o jehož kompetentnosti neměly žádný důvod pochybovat. Předložené dokumenty
orgány geodézie posuzovaly pouze z toho hlediska, zda obsahují všechny údaje,
které jsou nezbytné pro zápis do evidence nemovitostí. V neposlední řadě pak nutno podotknout,
že orgány geodézie byly orgány státu, který v roce 1948 předmětné pozemky zabral, a realizovaly
vůli státu, který prostřednictvím okresního národního výboru v roce 1987 potvrdil, že zabrané
pozemky v roce 1948 přidělil výše vyjmenovaným fyzickým osobám. Lze proto uzavřít, že zápis
vlastnického práva přídělců do evidence nemovitostí proběhl v souladu s právními předpisy.
Správnost skutečností uvedených v opisech přídělových listin a návrhu přídělu
nezpochybňuje ani stěžovateli namítané rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 19. 10. 1948,
č. j. 69.262/48-IX/A-21, které je rozhodnutím o zabrání majetku, nikoli o jeho přidělení novým
vlastníkům, ani Zpráva o likvidační revisi národní správy zemědělského majetku Vchynice ze dne
3. 3. 1951, která není rozhodnutím o přidělení majetku a uvádí pouze, kdo majetek převzal,
aniž by jej označovala za nového vlastníka - pozemky přidělené přídělcům tedy mohly být
převzaty městem Lovosice nebo Místním národním výborem ve Vchynici a teprve následně
předány přídělcům.
Nejvyšší správní soud doplňuje, že v roce 1987 nemohl nikdo předpokládat, že dojde
ke změně politického režimu a dříve zabrané pozemky budou za určitých podmínek vydávány
původním vlastníkům nebo jejich právním nástupcům. V dané době (v roce 1948, potvrzeno
vydáním opisů přídělových listin v roce 1987) tak stát rozhodoval o svém majetku, případně
o majetku v socialistickém vlastnictví, a neexistoval žádný důvod pochybovat o kompetencích
správních (státních) orgánů k takovým rozhodnutích, jimiž stát převáděl své či socialistické
vlastnictví na fyzické osoby. V roce 1987 nemohla realizace zápisu vlastnického práva k přídělu
z roku 1948 nikoho poškodit, s výjimkou státu, který ji však prostřednictvím svých orgánů
prováděl.
K námitce stěžovatelů, že při druhé etapě zakládání právních vztahů k nemovitostem
již byl vydán restituční předpis, Nejvyšší správní soud podotýká, že vlastnické právo přídělců bylo
do evidence nemovitostí zapsáno v roce 1987, tj. před vydáním zákona o půdě, který tak nemohl
mít žádný vliv na zápis vlastnického práva ve prospěch přídělců do evidence nemovitostí.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že ve shodě se žalovaným a krajským soudem nezjistil
naplnění podmínek §8 katastrálního zákona a neshledal důvod k provedení opravy chyb
v katastrálním operátu. Závěry vyslovené žalovaným a krajským soudem proto Nejvyšší správní
soud aprobuje.
K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud podotýká,
že rozsudek krajského soudu obsahuje ucelenou argumentaci, která se náležitě vypořádává
se všemi relevantními námitkami stěžovatelů. Soud jednoznačně a srozumitelně zdůvodnil,
proč byl podle jeho názoru zápis vlastnického práva přídělců proveden v souladu s platnými
předpisy, čímž vyvrátil námitky stěžovatelů ohledně nedostatků dokumentů označených opisy
přídělových listin.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil také se závěry krajského soudu o nadbytečnosti dalšího
dokazování, které by směřovalo mimo rámec předmětu řízení, jímž bylo přezkoumání rozhodnutí
ve věci opravy chyb v katastrálním operátu. V tomto řízení nejde o posouzení vlastnického práva
a způsobu jeho nabytí, ale pouze o stav zápisu v katastru nemovitostí ve smyslu evidenčním.
Podobně jako katastrální orgány v řízení podle §8 katastrálního zákona, ani soudy ve správním
soudnictví nemohou posuzovat způsob nabytí vlastnictví přídělci, což přísluší jen soudům
rozhodujícím v občanském soudním řízení.
Nejvyšší správní soud tedy nezjistil namítanou nezákonnost ani nepřezkoumatelnost
napadeného rozhodnutí, a proto kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 23. 5. 2006, č. j. 59 Ca 30/2005 - 43, podle §110 odst. 1
s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto řízení žádné náklady
nad rámec plnění běžných povinností nevznikly a stěžovatelé v řízení nebyli úspěšní, bylo
rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu