ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.10.2008:67
sp. zn. 4 Azs 10/2008 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: P. T. B., zast. JUDr. Drahomírou Janebovou
Kubisovou, advokátkou, se sídlem, Blahoslavova 186/II, Mladá Boleslav, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007, č. j. 48 Az 28/2007 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobkyně JUDr. Drahomíře Janebové Kubisové, advokátce,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 8037,96 Kč, která jí bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 11. 2007, č. j. 48 Az 28/2007 - 20, zamítl
žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-10-395/LE-BE03-BE01-2007, ze dne
6. 9. 2007, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Předmětným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas blanketní kasační
stížnost a požádala o ustanovení zástupce. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 1. 2008,
č. j. 48 Az 28/2007 - 43, ustanovil zástupkyní stěžovatelky pro řízení o kasační stížnosti
JUDr. Drahomíru Janebovou Kubisovou, advokátku, která podáním ze dne 31. 1. 2008 kasační
stížnost doplnila a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení kasační
stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že stěžovatelce byla soudní ochrana již jednou poskytnuta individuálním
projednáním její věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup
v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatelky
a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatelky.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaným ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006, www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost
se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských
soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené
dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy,
pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit,
že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv
pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně
domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně
jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů,
jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2
s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost
kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán
přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází-li stěžovatel
s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není
nutné, ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem
by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší
správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
mezinárodní ochrany není jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdila
a ponechal otázku přesahu jeho vlastních zájmů na úvaze Nejvyššího správního soudu,
který tak mohl přijatelnost kasační stížnosti posoudit pouze v obecné rovině za použití shora
nastíněných kriterií.
Stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti označila důvod podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. a namítala, že v jejím případě jsou splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany.
Konstatovala, že rozhodující orgány nesprávně hodnotily její situaci, která jí znemožňuje návrat
do vlasti, kde by ji postihly problémy s tím, aby uživila sebe a své dosud nenarozené dítě.
Stěžovatelka uvedla, že rozhodující orgány nezhodnotily důkazy objektivně a došly k nesprávným
závěrům. Stěžovatelka namítala, že nikdo nezkoumal její situaci, pokud jde o splnění podmínek
pro udělení humanitárního azylu, přičemž její osobní důvody jsou zvláštního zřetele hodné.
Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatelka v průběhu správního řízení tvrdila
pouze ekonomické důvody a vyjádřila vůli zůstat v České republice a vydělávat peníze.
Stěžovatelka jiný důvod k odjezdu neuvedla, žádné problémy v zemi původu neměla.
Z uvedených tvrzení stěžovatelky je zjevné, že v průběhu správního řízení neuvedla žádné
skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených
v §12 zákona o azylu. Žalovaný proto žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany zamítl
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
V takové situaci není na místě zkoumat existenci důvodů pro udělení azylu podle §12
zákona o azylu, jak vyslovil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 244/2004, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45,
publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 349/2004,
www.nssoud.cz.
Otázkou aplikace ustanovení §14 zákona o azylu v případě, že je žádost o udělení azylu
(mezinárodní ochrany) zamítnuta jako zjevně nedůvodná, se Nejvyšší správní soud zabýval
např. ve svém rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90, www.nssoud.cz,
nebo v rozsudku ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71, www.nssoud.cz, či v rozsudku
ze dne 15. 9. 2005, č. j. 7 Azs 138/2005 - 69, www.nssoud.cz.
Účelu humanitárního azylu a přezkumu výroků rozhodnutí o této formě azylové ochrany
se Nejvyšší správní soud věnoval např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55,
www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, www.nssoud.cz,
a v rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, www.nssoud.cz.
Azylovou irelevantnost ekonomických problémů vyjádřil Nejvyšší správní soud
např. v rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku
ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, www.nssoud.cz.
Povinnost správního orgánu zjistit úplně a přesně skutečný stav věci je limitována
tvrzeními žadatele o azyl (mezinárodní ochranu), což Nejvyšší správní soud judikoval
např. ve svém rozsudku ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 - 47, www.nssoud.cz,
nebo v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatelka sama žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdila, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
samostatně nerozhodoval, dospěl totiž k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam,
kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla
odmítnuta.
Odměna ustanovené zástupkyni stěžovatelky byla stanovena za dva úkony právní služby
ve výši 2100 Kč podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
a písemné podání soudu týkající se věci samé podle §11 odst. 1 písm. b) a d) této vyhlášky)
a režijní paušál podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 300 Kč za každý úkon. Za sepis návrhu
na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud odměnu nepřiznal, neboť kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je odkladný účinek přiznán ze zákona a tento návrh,
jenž zástupkyně stěžovatelky zpracovávala společně s doplněním kasační stížnosti, soud shledal
z hlediska ochrany práv stěžovatelky nadbytečným a neúčelným. Nejvyšší správní soud
zástupkyni stěžovatelky dále přiznal náhradu za promeškaný čas ve výši 100 Kč, náhradu
cestovních nákladů ve výši 184,59 Kč a náhradu hotových výdajů (tlumočné) ve výši 1670 Kč,
to vše v souvislosti s poradou se stěžovatelkou konanou dne 31. 1. 2008 v místě pobytu
stěžovatelky. Zástupkyně stěžovatelky doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty,
a proto se podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměna zvyšuje o částku odpovídající této dani, která činí
19 % z částky 6754,59 Kč, tj. 1283,37 Kč. Zástupkyni stěžovatelky bude vyplacena částka ve výši
8037,96 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. března 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu