ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.8.2008:38
sp. zn. 4 Azs 8/2008 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové
a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava
Vlašína v právní věci žalobce: V. L., zast. Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Na
Jíkalce 13, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2007, č. j. 64 Az 54/2006
- 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 9. 2007, č. j. 64 Az 54/2006 - 16, zamítl žalobu
žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2006, č. j. OAM-527/VL-19-11-2006, a
rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným
rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm.g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o
Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost a požádal
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší sprá vní soud ve smyslu ustanovení
§104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění poz dějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta
jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob je vhodné
připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli již jednou
poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci.
Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany
stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační
stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl zaveden
novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad, který demonstrativním výčtem
stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost
se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících př ípadech: 1) Kasační stížnost se dotýká
právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního
soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon.
To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná,
že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně;
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad na hmotně-právní
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování n ebude docházet i v budoucnu;
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné
intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského
soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla
nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné
a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů nepřípustnosti)
kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů, jako je včasné podání kasační
stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných
důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou
věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelkou uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán
přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jin ými slovy, přichází-li stěžovatel s
námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné
ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl
stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její
důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů
kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje
přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat. Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti
kasační stížnosti netvrdil a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti
zabývat pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvod §103 odst. 1 písm. a) s tím, že napadené
rozhodnutí je stiženo nezákonností, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Jmenovitě namítá, že krajský soud se dostatečně nevypořádal s otázkou,
zda v daném případě nebyly splněny podmínky pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu
(humanitární azyl). Poukazuje na to, že na Ukrajin ě trpí chudobou, jeho důstojný život
je tak ohrožen a bylo by na místě zvážit, zda stěžovateli za těchto okolností neposkytnout ochranu
před újmou na jeho zdraví, popř. dokonce života, které se mu podle jeho př esvědčení na Ukrajině
dostane. Současně nelze nevidět, že pokud by stěžovatel chtěl při získávání povolení k pobytu
na území České republiky v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění
pozdějších předpisů, musel by tak činit na území Ukrajiny, kde by byl nadále vy stavován nebezpečí
újmy na svém zdraví v důsledku své tíživé osobní situace.
Stěžovatel současně žádá o přiznání odkladného účinku s odůvodněním, že ještě v průběhu
řízení o kasační stížnosti pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky, a v takovém
případě by mu nezbylo než se vrátit na Ukrajinu , kde mu hrozí újma na zdraví, neboť na Ukrajině
trpí chudobou.
Z obsahu správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce přicestoval
do České republiky za prací, na Ukrajině dříve pr acoval jako traktorista, později byl nezaměstnaný.
Po příjezdu v České republice pobýval na 10ti denní turistické vízum, na Ukrajinu se však vrátit
nechce, v České republice chce žít a pracovat, a za tím účelem si chce legalizovat svůj pobyt. O azyl
požádal v situaci, kdy mu hrozilo vyhoštění. Rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatele z České
republiky bylo vydáno 25. 4. 2006 (tj. tři dny po podání žádosti o udělení azylu). O neudělení azylu
stěžovateli žalovaný rozhodl podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, kde se uvádí, že se žádost
o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu v platném znění.
Krajský soud uznal postup žalovaného za odpovídající zákonu a se závěry krajského soudu
závěry se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud. Je téhož názoru, že ve věci žádosti o udělení azylu
stěžovateli bylo správně rozhodováno podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, a nepřicházelo
v úvahu rozhodování podle §12 zákona o azylu.
Námitky stěžovatele uváděné v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud považuje
za nedůvodné, námitkami obdobného rázu se Nejvyšší správní soud převážně opakovaně
již zabýval a vypořádal se s nimi jako nedůvodnými již ve svých dřívějších rozhodnutích.
Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
zákona č. 2/2002 Sb., jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu při dodržení lhůty uvedené v §16 odst. 2 tohoto zákona ., viz např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 27/2003 - 48, či dále Zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné [§16 zákona o azylu], znamená, že neprobíhá dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení
azylu podle §12 zákona o azylu., např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2004,
č. j. 4 Azs 35/2003 - 48, www.nssoud.cz.
Pokud jde o námitku, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s otázkou, zda v daném
případě nebyly splněny podmínky pro udělení azylu podle §1 4 zákona o azylu (humanitární azyl),
na tu již judikatura také poskytuje odpověď, když uvádí: Zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné [§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu], znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Protože neexistence těchto důvodů je podmínkou rozhodování
podle §14 zákona o azylu (humanitární azyl) i podle §13 zákona (sloučení rodin y), nemůže správní orgán
tímtéž rozhodnutím vyslovit, že se azyl podle §13 nebo podle §14 neuděluje., např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71, www.nssoud.cz.
Současně nelze opomenout ani to, že stěžovatel žádost o udělení azylu podal až poté,
kdy mu hrozilo správní vyhoštění, k němuž ostatně také bezprostředně po podání žádosti o udělení
azylu došlo. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu
také: Nebyla-li žádost o azyl podána bezprostředně po příjezd u na území České republiky, ale až poté, co stěžovateli
nebyl pro pozdní podání žádosti prodloužen pobyt, na území České republiky pobýval nelegálně a hrozilo mu správní
vyhoštění, svědčí to o její účelovosti., viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2006,
č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního
soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti.
Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil, Nejvyšší správní
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele.
Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost nepřijatelnou a podle ustanovení §104a
s. ř. s. ji odmítl.
Nejvyšší správní soud dále vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační
stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti
rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem
pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza
za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti
proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu; takové vízum
opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, nejdéle po dobu 1 roku; na žádost
cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona
platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí
o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační
stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do d oby rozhodnutí o této stížnosti.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu