ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.81.2008:81
sp. zn. 4 Azs 81/2008 - 81
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Z. Y. N. alias X. K., zast. Mgr. Lilianou
Vochalovou, advokátkou, se sídlem AK I. P. Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2007, č. j. 64 Az 52/2006 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 12. 2007, č. j. 64 Az 52/2006 - 44,
zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2006,
č. j. OAM-498/VL-10-04-2006, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta žádost žalobce
o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), s odůvodněním, že žadatel v opakovaně podané žádosti
o udělení azylu uvedl důvody a skutečnosti shodné jako v předchozím řízení o azylu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky
míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů
stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost
se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských
soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud
správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy,
pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad na hmotně-právní postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit,
že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat
jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity,
o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu
by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou
dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně
jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů,
jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2
s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost
kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelkou
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán
přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází-li stěžovatel
s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil,
není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem
by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší
správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Zde je nutné
uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil a Nejvyšší správní soud
se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze v obecné rovině za použití
shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvody s odkazem na §103 odst. 1 písm. a), b), d)
a e) s. ř. s. Jmenovitě namítá, že krajský soud se nezabýval žádostí o udělení azylu svědomitě
a odpovědně, nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, který nezjistil přesně a úplně. Napadené
rozhodnutí je nepřesvědčivé a není v souladu se zákonem. Stěžovatel jako hlavní důvod žaloby
uvedl, že byl zkrácen na svých právech postupem a úkony správního orgánu v řízení o udělení
azylu. Krajský soud nezkoumal důvody uvedené v žádosti o azyl v širších souvislostech, zejména
zvážení osobní situace stěžovatele, když po návratu do země by se ocitl ve vážné situaci,
neboť by měl existenční problémy vzhledem k nemožnosti resp. obtížnému získání
živnostenského oprávnění nebo zajištění jiného způsobu obživy v Číně. Zvláštní osobní poměry
stěžovatele, když jej k zemi původu nice neváže, nemá se kam a ke komu vrátit, zakládají důvody
podle §12 a humanitární důvody podle §14 zákona o azylu. Dále stěžovatel namítá, že krajský
soud neposoudil dopady svého rozhodnutí, které postrádá známky individuálního přístupu
pečlivého posouzení, tak jak to vyžadují příslušná ustanovení správního řádu,
dle kterých měl žalovaný postupovat.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel se v České republice
zdržuje od roku 2002, kdy již poprvé žádal v České republice o azyl. Ze země odešel
z ekonomických důvodů, azyl mu udělen nebyl a po ukončení první azylové procedury
(včetně soudního přezkumu) v České republice pobýval nelegálně. Dne 15.4.2006 požádal znovu
o udělení azylu, a to z obdobných důvodů jako v případě první žádosti. Uvedl důvody
ekonomické, existenční potíže v Číně, s tím, že měl v Číně potíže s vyřízením živnostenského
listu. Rozhodnutím Policie České republiky ze dne 22.4.2006 mu bylo uděleno správní vyhoštění
na dobu jednoho roku. Ani v tomto případě mu azyl udělen nebyl, a to s odkazem na §16 odst. 1
písm. d) zákona o azylu. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal žalobu.
Krajský soud v řízení o podané žalobě uznal postup žalovaného za odpovídající zákonu
a se závěry krajského soudu se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud. Je téhož názoru, že ve věci
žádosti o udělení azylu stěžovateli bylo správně rozhodováno podle §16 odst. 1 písm. d) zákona
o azylu, podle něhož se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel v opakovaně
podané žádosti o udělení azylu uvede skutečnosti v zásadě shodné jako v předchozím řízení o azylu,
a nepřicházelo v úvahu rozhodování podle §12 zákona o azylu.
Námitky stěžovatele uváděné v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud považuje
za nedůvodné, námitkami obdobného rázu se Nejvyšší správní soud převážně opakovaně
již zabýval a vypořádal se s nimi jako nedůvodnými již ve svých dřívějších rozhodnutích.
Nejvyšší správní soud především uvádí, že i podle judikatury správních soudů platí,
že „Uvádí-li žadatel o azyl v opakované žádosti o udělení azylu skutečnosti v zásadě shodné či obdobné
jako v žádosti předchozí, jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle §16 odst. 1 písm. d)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., při dodržení třicetidenní lhůty uvedené
v §16 odst. 2 tohoto zákona.“ - viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2005,
č. j. 60 Az 81/2005 - 34, www.nssoud.cz, dále „Byla-li žádost o azyl podána až poté, co bylo rozhodnuto
o správním vyhoštění žadatele, a tato žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 325/1999 Sb., nemohou před soudem obstát námitky
nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující se k důvodům udělení azylu. – viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36, www.nssoud.cz.
Kromě toho Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že Naplnění podmínek pro zamítnutí
žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle §16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, vylučuje posouzení žádosti
podle §12 téhož zákona., např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003-130, www.nssoud.cz.
Proto Nejvyšší správní soud nepřisvědčil stěžovatelovým námitkám a považuje
je za účelové.
Pokud jde o tvrzení, že zvláštní osobní poměry stěžovatele, když jej k zemi původu
nic neváže, nemá se kam a ke komu vrátit, zakládají humanitární důvody podle §14 zákona
o azylu, k tomu Nejvyšší správní soud především uvádí, že správní orgán na případ stěžovatele
použil tzv. zkráceného řízení o azylovém právu, uplatněného na základě zjevně nedůvodného
návrhu na zahájení řízení. Žádost stěžovatele o udělení azylu shledal nedůvodnou,
protože žadatel neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Uvedené posouzení ve svých důsledcích znamená,
že neprobíhal proces dokazování o tom, zda byly splněny podmínky stanovené v §12 zákona
o azylu. Jestliže se správní orgán nezabýval meritorně posouzením toho, zda byla či nebyla
naplněna skutková podstata ustanovení §12 zákona o azylu, pak se nemusel zabývat ani splněním
podmínek §14 zákona o azylu. V posuzované věci napadené rozhodnutí správního orgánu
také výrok rozhodnutí ohledně udělení azylu podle §14 zákona o azylu neobsahuje.
Ostatně i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, např. z jeho rozsudku ze dne
10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71, www.nssoud.cz, plyne, že „Zamítnutí žádosti o udělení azylu
jako zjevně nedůvodné [§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu], znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění
existence důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Protože neexistence těchto důvodů je podmínkou
rozhodování podle §14 zákona o azylu (humanitární azyl), nemůže správní orgán tímtéž rozhodnutím vyslovit,
že se azyl podle §14 neuděluje.“ Proto Nejvyšší správní soud nemohl námitce stěžovatele,
že se jeho případem nezabýval co do aplikace §14 zákona o azylu, nikterak přisvědčit.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost nepřijatelnou a podle ustanovení
§104a s. ř. s. ji odmítl.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu