ECLI:CZ:NSS:2008:5.AZS.72.2008:47
sp. zn. 5 Azs 72/2008 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: M. E., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 12. 5. 2008, č. j. 56 Az 6/2008 – 26,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2008, č. j. 56 Az 6/2008 – 26
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 12. 2007, č. j. OAM-961/VL-10-K02-2006, rozhodl
o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“).
Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Brně, ve které
napadl jak neudělení azylu podle §12 a §14 zákona o azylu, tak neudělení doplňkové ochrany
podle §14a téhož zákona.
Dne 18. 3. 2008 požádal žalobce krajský soud o ustanovení právního zástupce. Krajský
soud posléze zaslal přípisem ze dne 14.4. 2008 žalobci na adresu Pobytového střediska Zastávka
u Brna formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro ustanovení
právního zástupce“ a vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení této výzvy předložil
vyplněný formulář. Zásilka obsahující výše uvedený formulář byla uložena na poště dne
16. 4. 2008 a posléze se vrátila krajskému soudu zpět s poznámkou pošty „nevyzvednuto“.
Na základě této skutečnosti vydal krajský soud dne 12. 5. 2008 usnesení č. j.
56 Az 6/2008 - 26, kterým návrh žalobce na ustanovení zástupce zamítl. V odůvodnění krajský
soud konstatoval, že výzva ze dne 14. 4. 2008 byla doručena fikcí podle §50c odst. 4 o. s. ř. dne
21. 4. 2008 a že žalobce ve stanovené lhůtě, tj. do 6. 5. 2008, na výzvu nereagoval a neprokázal
tedy, že jsou u něj dány předpoklady pro ustanovení zástupce.
Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, v níž uvedl
důvody dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatel zejména namítal, že krajský soud nesprávně
na jeho případ aplikoval fikci doručení ve smyslu §50c odst. 4 o. s. ř., neboť výzvu ze dne
14. 4. 2008 řádně nepřevzal a nemohl tudíž doložit soudu své majetkové a finanční poměry.
Stěžovatel tvrdí, že v době doručování výzvy ze dne 14. 4. 2008 obsahující formulář o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech se v Pobytovém středisku nezdržoval; v době, kdy byla
zásilka uložena na poště, pobýval na základě řádného ohlášení na dlouhodobém opuštění
pobytového střediska. Jelikož nedošlo k účinnému doručení výzvy ze dne 14. 4. 2008, stěžovatel
se domnívá, že lhůta pro předložení formuláře nezačala vůbec běžet.
Žalovaný se ke kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou, neboť
stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.). Podle §105
odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel dále v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, pokud
sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštního zákona vyžadováno
pro výkon advokacie. V případě, že stěžovatel nemá právnické vzdělání, nepředložení plné moci
udělené advokátovi pro zastupování v řízení obecně brání věcnému vyřízení kasační stížnosti
(usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4 .6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 – 40, publikované
pod č. 6/2003 Sb. NSS). Z takto obecně formulovaného pravidla však Nejvyšší správní soud
učinil několik výjimek. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j.
6 Azs 27/2004 - 41, publikovaného pod č. 486/2005 Sb. NSS, tak v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobce není důvodem
pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení. Pod tuto výjimku spadá
i projednávaný případ. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se podle usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb. NSS, může jednat
mj. v případě, „pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele“. Tak je tomu i v projednáváném
případě. Kasační stížnost je tudíž přijatelná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v rozsahu
vymezeném v §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a shledal kasační stížnost důvodnou. Stěžovatel uvádí
ve své kasační stížnosti důvody podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Stěžovatel doložil, že v době doručování výzvy ze dne 14. 4. 2008 obsahující formulář
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech se v Pobytovém středisku nezdržoval, neboť
v době, kdy byla zásilka uložena na poště, pobýval na základě řádného ohlášení na dlouhodobém
opuštění pobytového střediska na adrese H., J. Tuto skutečnost potvrdila i Správa uprchlických
zařízení Ministerstva vnitra ČR, která na dotaz krajského soudu uvedla, že stěžovatel byl od 11. 4.
2008 do 9. 5. 2008 na dlouhodobém opuštění, a to na výše uvedené adrese v J. (č. l. 41 soudního
spisu). Za těchto okolností nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než usnesení krajského soudu
zrušit, neboť výzva ze dne 14. 4. 2008 (a tudíž ani formulář v ní obsažený) nebyla stěžovateli
účinně doručena a lhůta pro předložení vyplněného formuláře nezačala vůbec běžet; fikci
doručení ve smyslu §50c odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. tedy nelze
na projednávaný případ aplikovat. Krajský soud sice striktně vzato nepochybil, když se spoléhal
na informace od České pošty, s. p., nicméně v daném případě to nic nemění na nezákonnosti
usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce stěžovateli. Jelikož krajský soud dne
30. 6. 2008 formulář o osobních, majetkových a výdělkových poměrech stěžovateli již účinně
doručil a stěžovatel tento formulář krajskému soudu ve stanovené lhůtě řádně vyplněný dodal,
je na krajském soudu, aby na základě informací v tomto formuláři uvedených znovu posoudil
důvodnost stěžovatelovy žádosti o bezplatné ustanovení zástupce.
Uplatněné kasační námitky tudíž jsou důvodné a s ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší
správní soud napadené usnesení krajského soudu podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude Krajský soud v Brně vázán právním názorem
Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v dalším
řízení (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu