ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.160.2007:69
sp. zn. 6 Ads 160/2007 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. V., zastoupeného
Mgr. Milanem Šelle, advokátem, se sídlem Na Příkopech 84, Třebíč, proti žalované: Policie
České republiky, správa Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 24, Brno, proti rozhodnutí
žalované ze dne 5. 5. 2005, č. SJMK - 426/2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2007, č. j. 29 Ca 168/2005 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepři znáv á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ředitele Policie ČR správy Jihomoravského kraje ve věcech služebních
ze dne 5. 5. 2005, č: SJMK - 426/2005, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele
PČR OŘ Třebíč ve věcech služebního poměru č. OŘTR - 41/2005 ze dne 17. 2. 2005, kterým byl
jmenovaný podle §106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. (dále též „zákon o služebním
poměru“) propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR pro porušení služební
povinnosti zvlášť závažným způsobem, kdy vzhledem k úmyslnému porušení služební poměr
skončil ve smyslu §108 odst. 3 uvedeného zákona dnem doručení vydaného rozhodnutí, tj. dnem
25. 2. 2005, a současně bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Z odůvodnění uvedeného
rozhodnutí vyplývá, že za zásadní skutečnost, která je rozhodující pro potvrzující závěr
v odvolacím řízení, že odvolatel dne 11. 2. 2005 porušil služební povinnost zvlášť závažným
způsobem úmyslně, je jeho zcela bezdůvodné odmítnutí lékařského vyšetření a odmítnutí odběru
vzorku krve, případně i moči na rozbor, zda není pod vlivem alkoholu. U žalobce byla
totiž provedena dechová zkouška na alkohol přístrojem DRÄGER ALCOTEST PRINTER,
kdy naměřená hodnota činila 2,01 g/kg alkoholu v dechu, takže bylo prokázáno, že se žalobce
v průběhu služby dne 11. 2. 2005 nacházel pod vlivem alkoholických nápojů.
Proti uvedenému rozhodnutí ředitele Policie ČR správy Jihomoravského kraje ve věcech
služebního poměru (dále též „žalovaný“) podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Krajský soud
v Brně rozsudkem ze dne 25. 9. 2007, č. j. 29 Ca 168/2005 - 33, tak, že žalobu zamítl.
V odůvodnění svého rozsudku krajský soud zejména uvedl, že ve věci bylo mimo jakoukoliv
pochybnost zjištěno, že žalobce se na výzvu odmítl podrobit vyšetření, zda není pod vlivem
alkoholu. Již tímto objektivně zjištěným skutkovým stavem porušil žalobce ustanovení §135
odst. 4 písm. g) zákoníku práce. Vzhledem k tomu, že provedenou dechovou zkouškou bylo
zjištěno 2,01 g/kg alkoholu v dechu, a to při výkonu služby, a dále zejména s ohledem na podaná
vysvětlení a úřední záznamy, měl zaměstnavatel rovněž za prokázané, že žalobce při výkonu
služby požil alkoholické nápoje, čímž porušil §135 odst. 4 písm. e) zákoníku práce. Krajský soud
dále poukázal na to, jakým způsobem žalovaný odůvodnil propuštění žalobce ze služebního
poměru, přičemž zdůraznil, že rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru bylo řádně
odůvodněno a rovněž byly uvedeny úvahy, kterými byl žalovaný veden při použití
specifikovaného právního předpisu.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž především namítl, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byla vydána v rozporu
se zákonem o služebním poměru, neboť provedené úkony spolehlivě neprokázaly požití
alkoholu, a tím i porušení služebních povinností v rozsahu, jak je uvedeno v žalobě. Dále uvedl,
že po podání správní žaloby bylo dne 29. 6. 2005 zahájeno jeho trestní stíhání pro trestný čin
porušování povinnosti dozorčí služby podle §286 odst. 1 trestního zákona. Shromážděné důkazy
pak státního zástupce vedly k tomu, že dne 11. 10. 2005 vydal usnesení pod č. j. SV 16/2005,
jež nabylo právní moci dne 18. 10. 2005, kterým trestní stíhání pro citovaný trestný čin zastavil,
neboť je nepochybné, že se skutek, pro který se trestní stíhání vedlo, nestal. Konečně stěžovatel
konstatuje, že v průběhu jednání před krajským soudem nezaznamenal poučení podle §118a
o. s. ř. soudem, a toto poučení ani není zachyceno v protokolu z jednání ze dne 25. 9. 2007.
Z uvedeného je podle stěžovatele zřejmé, že krajský soud se nezabýval otázkou, zda postup
správního orgánu při zjišťování skutkového stavu byl správný a plně v souladu se zákonem.
Správním orgánem bylo vzato za prokázané, že stěžovatel v průběhu služby požil alkohol,
aniž by zjistil a prokázal požití alkoholu, nebo alespoň prokázal možnost požití alkoholu. Správní
orgány obou stupňů soustředily svou pozornost pouze na zajištění a hodnocení důkazů,
které svědčily v neprospěch stěžovatele a vůbec se nezabývaly obhajobou a vyjádřeními
stěžovatele, tedy je ani nepotvrdily, ani je nevyvrátily. Na rozdíl od služebního orgánu,
který podal trestní oznámení na stěžovatele se obhajobou stěžovatele státní zástupce důkladně
zabýval a shromáždil řadu důkazů, které jasně prokázaly pravdivost obhajoby stěžovatele
před služebními orgány. Proto po zastavení trestního stíhání stěžovatele doplnil stěžovatel žalobu
s návrhem, aby si krajský soud vyžádal vyšetřovací spis k provedení dokazování v průběhu řízení.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, z něhož jsou zřejmé důvody, o které je opřen
výrok rozsudku, je pak seznatelné, že se krajský soud shora uvedenými skutečnostmi vůbec
nezabýval. Tedy nepřezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska porušení zákona při objasňování
skutečného stavu věci. Nebyla totiž vůbec prověřena obrana stěžovatele z hlediska požití
léčebných prostředků, opakování dechové zkoušky a nebyly vůbec zajištěny důkazy, kdy a kde
požil alkoholické nápoje, a zda měl vůbec možnost je požít. Krajský soud se zcela nedostatečně
vypořádal s obhajobou stěžovatele o používání léčebných prostředků k ošetření ústní dutiny
a s jeho tvrzením, že žádný alkohol v průběhu služby nepožil. Otázka odmítnutí odběru krve,
který je spojen s nebezpečím pro zdraví je natolik odborná, že podle názoru stěžovatele služební
funkcionář nemá k jejímu posouzení potřebnou kvalifikaci. Stěžovatel měl a má pro odmítání
odběru krve vážné zdravotní důvody, jež mají původ v jeho předchozím onemocnění. Shora
uvedeným postupem pak krajský soud odepřel stěžovateli poskytnutí soudní ochrany (čl. 90
Ústavy ČR) a současně zasáhl do jeho práva na spravedlivé řízení (čl. 36 odst. 1, 2 Listiny
základních práv a svobod). Dalším důvodem pro podání kasační stížnosti je ta skutečnost,
že krajský soud v průběhu jednání nepodal poučení podle §118a o. s. ř. a nedostatečným
způsobem se vypořádal s doplněním žaloby z 15. 11. 2005. Z uvedených skutečností je tedy
podle stěžovatele zřejmé, že napadený rozsudek zasahuje do ústavně garantovaných práv
stěžovatele, konkrétně se stěžovatel dovolává přezkumu rozsudku krajského soudu z kasačních
důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel pak uvedl, jaké důkazy navrhuje provést a v souladu s §110 s. ř. s. navrhl,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu
řízení.
K podané kasační stížnosti se podrobně vyjádřil žalovaný, který především poukázal
na to, že z důkazů provedených v rámci správního řízení není důvodu pochybovat
o tom, že stěžovatel jako službu vykonávající policista - specialista na místě vloupání (tj. místě
činu) jevil zřetelné známky požití alkoholického nápoje. Těmito důkazy je dostatečně spolehlivě
prokázáno požití alkoholického nápoje stěžovatelem během výkonu služby, jakož i skutečnost,
že se pod jeho vlivem nacházel, a tím porušení služebních povinností. Žalovaný dále uvedl,
že nelze spojovat trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu policistou, konané
podle trestního řádu, s řízením ve věcech služebního poměru pro morální selhání policisty,
konaném podle zákona o služebním poměru příslušníků Policie ČR. Každé řízení je
vedeno samostatně a je v něm posuzováno jednání policisty podle konkrétního ustanovení
toho kterého zákona. Zastavení trestního řízení z důvodu, že trestný čin, pro který jsou
v trestním zákonu stanovena jiná kritéria, podle kterých nebyl stěžovateli trestný čin prokázán,
ještě neznamená, že se nedopustil morálního selhání, neslučitelného s postavením příslušníka
bezpečnostního sboru. Pro vydání rozhodnutí ve věcech služebního poměru nebyl relevantní
výsledek trestního řízení, které probíhalo až po skončení řízení o propuštění stěžovatele
ze služebního poměru. K tomu žalovaný odkázal na konstantní judikaturu dlouhodobě
zaujímanou k této problematice soudy, zejména poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ve věci vedené pod sp. zn. 5 A 56/2002 a pod sp. zn. 6 A 48/2001. Z těchto rozhodnutí je
zřejmé, že byl-li žalobce propuštěn ze služebního poměru podle §106 odst. 1 písm. d) zákona
č. 186/1992 Sb., pro porušení služební přísahy nebo služební povinnosti zvlášť závažným
způsobem a za totéž jednání je proti němu vedeno trestní stíhání, nelze dospět k názoru,
že propuštěním ze služebního poměru byla porušena presumpce neviny zaručena v čl. 40 odst. 2
Listiny základních práv a svobod. Námitku stěžovatele o porušení §118a o. s. ř. shledal žalovaný
zjevně účelovou. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud neshledal vady podle §109 odst. 3
s. ř. s., k nimž by musel přihlédnou z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel podává kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
tj. pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Jak již na to správně poukázal krajský soud, ze správního spisu spolehlivě vyplývá,
že stěžovatel při vyšetřování na místě vloupání do rodinného domu rodičů A. S., jevil se být
podle výpovědi jmenované ve zjevně podnapilém stavu, přičemž nebyl schopen náležitě provádět
úkony, související s plněním jeho služebních povinností. Ve službě byl proto vystřídán a následně
byla provedena zkouška na alkohol přístrojem DRÄGER, která prokázala u stěžovatele
2,01 promile alkoholu. Stěžovatel sice popíral požití alkoholického nápoje, nijak však nevysvětlil
svoje chování, které mu bránilo v plnění jeho služebních povinností v souvislosti s šetřením
na místě samém, tj. v rodinném domku, kde došlo k vloupání. Po provedení dechové zkoušky se
stěžovatel odmítl podrobit odběru krve, aniž by nějakým způsobem toto odmítnutí zdůvodnil,
rovněž se odmítl podrobit odběru moči, přičemž uvedenými zkouškami by byl alkohol v krvi
spolehlivě prokázán. Vzhledem k tomu, že za porušení služební povinnosti zvlášť závažným
způsobem bylo považováno bezdůvodné odmítnutí lékařského vyšetření a odmítnutí odběru
vzorku krve, případně i moči na rozbor, za účelem zjištění, zda stěžovatel není pod vlivem
alkoholu, nelze shledat důvodnou námitku stěžovatele, že provedené úkony spolehlivě
neprokázaly požití alkoholu a tím porušení služebních povinností. Porušení služebních
povinností bylo totiž shledáno v tom, že stěžovatel bezdůvodně odmítl uvedená lékařská
vyšetření, přičemž při odmítnutí odběru vzorků krve neuváděl žádné zdravotní důvody, ostatně
takovéto důvody nemohl mít při odběru vzorku moči. V uvedeném odmítnutí proto bylo
důvodně shledáno porušení služební povinnosti zvlášť závažným způsobem, což služebního
funkcionáře vedlo k propuštění stěžovatele ze služebního poměru. Nejvyšší správní soud
se ztotožňuje s vyjádřením žalovaného, že nelze spojovat trestní řízení pro podezření spáchání
trestného činu policistou, konané podle trestního řádu, s řízením ve věcech služebního poměru
pro morální selhání policisty, jež je konáno podle zákona o služebním poměru příslušníků Policie
ČR. Lze souhlasit s tím, že zastavení trestního řízení z důvodu, že trestný čin, pro který jsou
v trestním zákonu stanovena jiná kritéria, podle nich nebyl stěžovateli trestný čin prokázán,
ještě naznamená, že se nedopustil morálního selhání, které vedlo ke skončení služebního poměru
policisty. Zde je pak na místě opětovně zdůraznit, že porušení služební povinnosti nebylo
shledáno u stěžovatele v tom, že by v rámci služebních povinností požil alkoholické nápoje,
ale v tom, že v případě, kdy bylo dechovou zkouškou prokázáno toto požití alkoholických
nápojů, stěžovatel se odmítl bezdůvodně podrobit dalším zkouškám, které by mohly objasnit, zda
skutečně byl pod vlivem alkoholu či nikoliv.
Ustanovení §64 s. ř. s. týkající se použití občanského soudního řádu stanoví,
že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně
ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu. Ustanovení §118a o. s. ř. nelze
přitom podle názoru Nejvyššího správního soudu ve správním soudnictví použít, neboť upravuje
výlučně postup soudu v občanském soudním řízení. Ostatně stěžovatel ani neuvádí,
jakého poučení se mu mělo ve smyslu §118a o. s. ř. dostat (uvedené ustanovení má celkem
čtyři odstavce), takže lze souhlasit s žalovaným, že jde pouze o účelovou námitku.
Nejvyšší správní soud se zřetelem k výše uvedenému dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji ve smyslu §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení
a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu