ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.54.2003:62
sp. zn. 6 Ads 54/2003 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: Ing. J. R.,
zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Žitná 45, Praha 1, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 31. 3. 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2003, č. j. 31 Cad 55/2003 - 10,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2003, č. j. 31 Cad 55/2003 - 10,
se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) se žalobou podanou krajskému soudu dožaduje zrušení
rozhodnutí žalované ze dne 31. 3. 2003, č. j. X, kterým byla zamítnuta jeho žádost o přiznání
rozdílu mezi starobním důchodem podle českých předpisů o důchodovém pojištění a důchodem,
který je mu vyplácen slovenským nositelem pojištění podle slovenských předpisů a podle
Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou a Slovenskou republikou, č. 228/1993 Sb.
Procesní vývoj projednání této žaloby je účastníkům znám, proto jej nebude Nejvyšší
správní soud v tomto rozhodnutí nadbytečně přepisovat; krajský soud žalobu v roce 2003 zamítl,
stěžovatelovu kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2005
pod č. j. 6 Ads 54/2003 - 28 rovněž zamítl. Tento rozsudek byl nálezem Ústavního soudu
6. 3. 2008, sp. zn. I. ÚS 365/05, zrušen, přičemž ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 24. 7. 2003, č. j. 31 Cad 55/2003 - 10, a ve vztahu k rozhodnutí žalované ze dne
31. 3. 2003, č. j. 381 216 414, byla ústavní stížnost odmítnuta s cílem „minimalizace zásahů
do pravomoci obecných soudů.“ Věc se tedy dostává procesně do stadia podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud veden principy procesní ekonomie a vycházeje z faktu, že účastníci
řízení znají argumentaci krajského soudu a jsou seznámeni z předchozích fází řízení s kasačními
námitkami, nepovažuje za potřebné tuto argumentaci předestírat a za použití nálezu Ústavního
soudu ji vyvracet či kasačním námitkám dávat za pravdu. Postačí uvést podstatné závěry
Ústavního soudu.
Ústavní soud v citovaném nálezu uvedl, že se otázkami aplikace Smlouvy o sociálním
zabezpečení mezi Českou a Slovenskou republikou zabýval již opakovaně (viz např. nálezy
sp. zn. II. ÚS 405/02, sp. zn. III. ÚS 252/04, sp. zn. IV. ÚS 158/04, sp. zn. IV. ÚS 301/05)
a uzavřel svoji úvahu tak, že „ratifikací mezinárodních smluv nejsou dotčena výhodnější práva,
jejich ochrana a podmínky poskytované a zaručené vnitrostátním zákonodárstvím. Bývalý
společný stát charakterizoval jednotný systém důchodového pojištění; z hlediska tehdy platného
právního řádu bylo právně nepodstatné, ve které části československého státu byl občan
zaměstnán, resp. kde měl sídlo jeho zaměstnavatel.“ Na dobu zaměstnání u zaměstnavatele
se sídlem ve slovenské části československého státu nelze tedy nahlížet jako na „zaměstnání
v cizině“. Ústavní soud vyslovil v nálezu sp. zn. I. ÚS 365/05 názor, že pokud občan České
republiky splnil zákonné podmínky vzniku nároku na důchod i bez existence Smlouvy a pokud
tento nárok by byl vyšší než nárok podle Smlouvy, je věcí nositele českého důchodového
pojištění, aby zabezpečil pobírání „důchodové dávky“ v takové výši, která odpovídá vyššímu
nároku podle vnitrostátních předpisů, tedy rozhodl o dorovnání důchodu pobíraného od druhé
smluvní strany, přihlížeje k důchodu pobíranému v souladu se Smlouvou od druhé smluvní strany
tak, aby nedošlo k duplicitnímu pobírání dvou důchodů stejného typu, přiznaných ze stejného
důvodu od dvou různých nositelů pojištění.
Závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. I. ÚS 365/05, kterými je zdejší soud vázán,
tedy představují i názor, kterým zavazuje zdejší soud Krajský soud v Brně. Napadený rozsudek
se proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. ruší a věc se vrací tomuto sudu k dalšímu řízení.
Přitom je zřejmé, že jediným možným postupem krajského soudu je zrušit rozhodnutí žalované
a zavázat ji názorem vysloveným v citovaném nálezu Ústavního soudu.
Krajský soud rozhodne v dalším řízení i o nákladech řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu