ECLI:CZ:NSS:2008:6.AS.4.2008:33
6 As 4/20078 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: A. O.,
zastoupeného JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem, se sídlem Pekárenská 12, Brno,
proti žalovanému: Statutární město Brno, Městská část Brno - střed, se sídlem Dominikánská 2,
Brno, zastoupeného JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou, se sídlem Rybníček 4, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2006, č. j. VVP: 024902 D, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2007, č. j. 57 Ca 41/2007 - 5,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n epřizn á vá.
III. Ustanovenému zástupci, advokátu JUDr. Milanu Bedrošovi, se přizn á vá odměna
ve výši 5712 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá včas podanou kasační stížností usnesení Krajského
soudu v Brně blíže označené v záhlaví tohoto usnesení, jímž byla stěžovatelova žaloba odmítnuta
podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „ s. ř. s.“),
pro nesplnění podmínek řízení.
Stěžovatel se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí vydaného Úřadem Městské
části Brno - střed, přestupkového oddělení, ze dne 31. 1. 2006, č. j. VVP 024902 D, jímž sp rávní
orgán vyzval stěžovatele k zaplacení daňového nedoplatku (pokuty ve výši 1000 Kč a nákladů
řízení ve výši 500 Kč) s tím, že pravomocným vykonatelným rozhodnutím Komise
k projednávání přestupků Městské části Brno - střed ze dne 17. 5. 2002, č. j. VVP 024902 D, byla
stěžovateli stanovena dle §11 odst. 1 písm. b) zákona č 200/1990, o přestupcích, pokuta ve výši
1000 Kč (§79 odst. 1 zákona o přestupcích), a dále byla stěžovateli tímto rozhodnutím uložena
povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 500 Kč, celkem tedy 1500 Kč. Stěžovatel byl poučen,
že proti výzvě k uhrazení těchto částek může podat písemně nebo ústně do protokolu, ve lhůtě
15 dnů ode dne doručení této výzvy, odvolání. Rovněž byl poučen o tom, že správce daně může
přezkoumat pouze jednotlivé úkony a opatření, nikoliv rozhodnutí, které tvoří podklad pro výkon
rozhodnutí, takže odvolání směřující proti rozhodnutí Komise k projednávání přestupků nelze
akceptovat jako odvolání proti výzvě k zaplacení nedoplatku.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu ke krajskému soudu. Dne 4. 5. 2006
se stěžovatel dostavil k jednání krajského soudu a do protokolu uvedl, že se přestupku
proti občanskému soužití proti M. O. nedopustil, proto navrhuje, aby soud obě rozhodnutí
správních orgánů - č. j. VVP 993/2002 ze dne 3. 7. 2002 a č.j. VVP 04902 D ze dne 31. 1. 2006 -
zrušil. Krajský soud rozhodnutím blíže uvedeným v záhlaví tohoto usnesení stěžovatelovu žalobu
pro nesplnění podmínek řízení odmítl. V odůvodnění soud uvedl, že ve správním soudnictví se
lze domáhat ochrany jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je
zvláštní zákon (§5 s. ř. s.). Stěžovatel se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného,
přičemž se jednalo o rozhodnutí správního orgánu v prvém stupni, a nebylo prokázáno, že by
stěžovatel ve věci podal odvolání, tedy že by rozhodoval správní orgán druhého stupně, jedná se
dle názoru soudu o nedostatek podmínek řízení, který je neodstranitelný.
Stěžovatel napadl uvedené rozhodnutí krajského soudu kasační stíž ností a zároveň
požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. V kasační stížnosti
namítá, že žalovaný nemá právo vydobývat neprávem uloženou pokutu, protože proti rozhodnutí
žalovaného, který takto rozhodl v roce 2002, podal odvolání, o němž nebylo ještě rozhodnuto.
Trvá na tom, že výzva k zaplacení je neoprávněná, jelikož se stěžovatel žádného přestupku
nedopustil a nemůže po něm být proto spravedlivě požadováno, aby zaplatil pokutu ve výši
1000 Kč a náklady řízení ve výši 500 K č. Stěžovatel je toho názoru, že není možné, aby sám nesl
nepříznivé následky zbabělého chování svého souseda, který na něj opakovaně plival, a byl tak
postihován za protiprávní jednání někoho jiného. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
zrušil kasační stížností napadené usnesení krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se jedná o zcela nedůvodné podání,
a jakékoli další vyjádření k obsahu podané kasační stížnosti proto považuje za nadbytečné.
Kasační stížnost byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení
a je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), byla podána osobou oprávněnou, stěžovatel byl
účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.), stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud předesílá, že za procesní situace,
kdy stěžovatel napadá kasační stížností rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu (žaloby), omezuje
se přezkum prováděný zdejším soudem na opodstatněnost naplnění důvodu obsaženého v §103
odst. 1 e) s. ř. s. Pokud by totiž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že odmítnutí žaloby
soudem bylo nezákonné, tedy že kasační důvod byl naplněn, musel by napadené rozhodnutí
krajského soudu zrušit a otevřít tím procesní prostor tomuto soudu, aby se meritorně vypořádal
s podanou žalobou. Tento závěr vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu
(např. rozsudek ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 3 Azs 33/2004, dostupný na www.nssoud.cz),
podle nějž, je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí
pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného
rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení
před soudem.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost není důvodná.
Podle §88 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, správní orgán příslušný
k výkonu rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek a o náhradě nákladů řízení postupuje
při výkonu tohoto rozhodnutí podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Podle §73 odst. 1 posledně citovaného zákona, nezaplatí-li daňový dlužník splatný daňový
nedoplatek, včetně nedoplatku na pokutách, uložených podle tohoto zákona v zákonné lhůtě,
vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní,
a upozorní ho, že po uplynutí této náhradní lhůty přistoupí bez dalšího k vymáhání daňového
nedoplatku. Proti výzvě se lze odvolat ve lhůtě 15 dnů. Tato ustanove ní platí v plném rozsahu
i pro vymáhání pokuty a nákladů řízení uložených v souvislosti s pravomocným rozhodnutím
o spáchání přestupku. Krajský soud odmítl projednat žalobu do výzvy o zaplacení pokuty
před nařízením jejího vymáhání, protože se jednalo o ro zhodnutí správního orgánu I. stupně,
v čemž soud spatřoval neodstranitelný nedostatek podmínek pro soudní řízení. Zdůvodnil
to aplikací §5 s. ř. s., podle něhož lze se domáhat ochrany proti správním rozhodnutím
až po vyčerpání řádných opravných prostředku ve správním řízení. S výrokem soudu o odmítnutí
žaloby Nejvyšší správní soud souhlasí. Krajský soud však měl též zkoumat splnění procesních
podmínek pro projednání žaloby z hlediska §65 a násl. s. ř. s., tj. zda posuzované rozhodnutí
správního orgánu může být předmětem soudního přezkumu. Důvod odmítnutí žaloby pro výluku
ze soudního přezkumu kvůli tomu, že žalobou napadený úkon správního orgánu není
„rozhodnutím“ ve smyslu §65 a násl. s. ř. s., vylučuje současnou existenci důvodu odmítnutí
žaloby z důvodu absence jiných podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Výzvou Úřad
městské části města Brna toliko vyzývá stěžovatele ke splnění povinnosti zaplatit pokutu
za přestupek, o němž rozhodla Komise k projednávání přestupků Městské části Brno - střed dne
17. 5. 2002, jak bylo shora uvedeno. Protože stěžovatel dosud tuto povinnost nesplnil, byl
v souladu s §88 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a v návaznosti na §73 odst. 1
zákona č. 337/1992 Sb. vyzván ve stanovené lhůtě k zaplacení této částky. Výzva je tedy pouze
prvním úkonem před výkonem rozhodnutí, tedy úkonem, jímž se upravuje vedení řízení. Není
tedy rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. a nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví.
Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá než připomenout, že se k této otázce v rámci své ustálené
judikatury již vyjádřil a shora uvedené závěry jsou s touto judikaturou plně v souladu
(srov. rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 28/2003, sp. zn. 1 Afs 149/2005, sp. zn. 1 Afs 150/2005).
Tyto závěry lze pak plně vztáhnout na projednávaný případ. Odvoláním proti výzvě dle §73
odst. 1 daňového řádu již nemůže dlužník s úspěchem napadat rozhodnutí, které je exekučním
titulem.
Jelikož se krajský soud v kasační stížností napadeném usnesení nedopustil zásadního
pochybení, které by mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, Nejvyšší správní soud
kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.) a žalovanému , jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť z obsahu spisu nevyplývá,
že by mu náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly. Proto Nejvyšší správní soud
rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Brně
č. j. 57 Ca 41/2007 - 10 ze dne 2. 10. 2007 ustanoven zástupce, advokát JUDr. Milan Bedroš.
Nejvyšší správní soud zástupci přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu ve výši 4200 Kč, za dva
úkony právní služby spočívající v doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, a v převzetí zastoupení včetně první porady
s klientem podle §11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky, a dále náhradu hotových výdajů ve výši
paušální částky 600 Kč za dva úkony dle §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem 4800 Kč.
Nahlédnutí do spisu a jeho prostudování není právním úkonem uvedeným ve výčtu §11
advokátního tarifu, přičemž tento úkon je považován za samostatný úkon právní služky pouze
v trestním řízení, a proto Nejvyšší správní soud tento požadavek právního zástupce neuznal
a odměnu za nahlédnutí a prostudování spisu nepřiznal. Jelikož je ustanovený advokát plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o částku odpovídající dani, kterou je zástupce
povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. o 912 Kč. Ustanovenému zástupci se přiznávají
náhrady nákladů v celkové výši 5712 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu