ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.12.2008:52
sp. zn. 6 Azs 12/2008 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily Valentové
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: U. M., zastoupeného JUDr. Ondřejem Hanákem,
Ph.D., advokátem, se sídlem Radlická 3, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
2. 11. 2006, č. j. OAM - 1125/VL - 10 - 04 - 2006, ve věci mezinárodní ochrany, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2007,
č. j. 60 Az 124/2006 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci, advokátu JUDr. Ondřeji Hanákovi, Ph.D., se přiznává
odměna ve výši 5712 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 11. 2006, č. j. OAM - 1125/VL - 10 - 04 - 2006, byla
zamítnuta žalobcova (dále jen „stěžovatel“) žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „zákon
o azylu“). V jeho odůvodnění žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení byla za důvod
podání stěžovatelovy žádosti shledána snaha o legalizaci pobytu a problémy s hledáním práce
v Kyrgyzstánu. Do České republiky stěžovatel přicestoval v lednu 2006, ale žádost o udělení
mezinárodní ochrany podal až poté, co obdržel rozhodnutí o správním vyhoštění. Proto byly
splněny podmínky výše uvedeného ustanovení zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě,
v níž zejména nesouhlasil se zamítnutím žádosti jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 2 zákona
o azylu a namítal absenci výroku o neudělení humanitárního azylu podle §14 téhož zákona
a nevztažení překážky vycestování podle §91 téhož zákona. Kyrgyzstán stěžovatel opustil,
neboť měl ekonomické problémy, nemohl uživit rodinu. V České republice by chtěl i nadále
setrvat, cítí se zde v bezpečí. Rozsudkem ze dne 6. 9. 2007, č. j. 60 Az 124/2006 - 16, krajský
soud stěžovatelovu žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů
řízení. V jeho odůvodnění se mj. ztotožnil s názorem žalovaného, že stěžovatel objektivně mohl
o udělení o azylu požádat dříve a žádost o udělení mezinárodní ochrany podal až poté, co mu
bylo předáno rozhodnutí o správním vyhoštění, s cílem vyhnout se jeho realizaci. Jelikož byly
splněny podmínky §16 odst. 2 zákona o azylu, nebylo povinností žalovaného zabývat se důvody
pro udělení azylu.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, v níž uplatňuje kasační důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“) a současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti. V jejím doplnění
konkrétně uvádí, že jeho rodina v Kyrgyzstánu je na něm existenčně závislá, a proto on chce
setrvat na území České republiky. Tato skutečnost svým významem dle jeho názoru přesahuje
jeho zájmy. Nezákonnost rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. stěžovatel spatřuje
v absenci posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu. Krajský
soud též věc nesprávně právně posoudil, neboť stěžovatel uvedl závažný důvod, proč nemohl
žádost o azyl podat dříve, totiž nemožnost v postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany
pracovat. Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu
s právními předpisy. I nadále setrval na tom, že stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní
ochrany s cílem vyhnout se důsledkům správního vyhoštění, přestože mu nic nebránilo
v dřívějším podání žádosti. Závěrem navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud především zjistil, že stěžovatel do České
republiky přicestoval dne 24. 1. 2006 a po uplynutí platnosti víza zde setrval ilegálně. Příležitostně
pracoval a tímto způsobem živil svou rodinu v Kyrgyzstánu. Ve své vlasti měl ekonomické
potíže a nemohl rodinu uživit. O mezinárodní ochranu požádal 10. 10. 2006, a to poté,
co mu bylo dne 24. 9. 2006 předáno rozhodnutí o správním vyhoštění na 3 roky, č. j. SCPP -
121/CB - OPK - K - 2006.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl
účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel uplatnil kasační důvody
podle §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost
v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního
soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že pokud jde o podstatu stěžovatelovy argumentace, Nejvyšší správní
soud rovněž opakovaně konstatoval, že byla-li žádost o azyl podána až poté, co bylo rozhodnuto
o správním vyhoštění žadatele, a tato žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. k) (nyní §16 odst. 2) zákona o azylu, nemohou před soudem obstát námitky
nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující se k důvodům udělení azylu
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36,
dostupný na www.nssoud.cz). Zpochybňuje-li stěžovatel správnost aplikace §16 odst. 2 zákona
o azylu na svou žádost tvrzením, že nemožnost po dobu řízení pracovat byla důvodem,
proč žádost podal až po uložení správního vyhoštění, pak tímto tvrzením zcela jednoznačně
deklaroval její účelovost, neboť jeho jediným cílem je na území České republiky pracovat a nikoli
zde hledat ochranu před pronásledováním.
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, pak
bylo konstatováno, že obtíže žadatele o azyl stran obživy či možností seberealizace nelze
bez přistoupení dalších okolností hodných zvláštního zřetele vnímat jinak, nežli jako důvody
ekonomické, nepostačující k udělení humanitárního azylu podle §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Ostravě
č. j. 60 Az 124/2006 - 32 ze dne 21. 11. 2007 ustanoven zástupcem advokát JUDr. Ondřej
Hanák, Ph.D. Nejvyšší správní soud zástupci přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu ve výši
2 x 2100 Kč, za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení včetně první
porady s klientem (advokát ve vyúčtování doložil toliko jednu poradu s klientem) a v sepsání
doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního
tarifu, a dále náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 2 x 300 Kč za dva úkony
podle §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem 4800 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o částku odpovídající dani, kterou je zástupce
povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. o 912 Kč. Ustanovenému zástupci se přiznávají
náhrady nákladů v celkové výši 5712 Kč.. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu