ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.128.2007:45
sp. zn. 6 Azs 128/2007 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily Valentové
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. I., zastoupeného JUDr. Alexandrem Belicou,
advokátem, se sídlem Smetanovo nám. 7, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2005, č. j. OAM - 1008/VL - 20 - 11 - 2005, o udělení azylu,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2007,
č. j. 61 Az 75/2005 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi JUDr. Alexandru Belicovi, se přiznáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2400 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatel v kasační stížnosti ze dne 10. 4. 2007,
jež byla k výzvě soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. 61 Az 75/2005 - 28, doplněna ustanoveným
advokátem pro řízení o kasační stížnosti, výslovně důvody podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž toliko
specifikuje důvody podle písm. a) a b) citovaného ust. §103 odst. 1 s. ř. s., když namítá
nezákonnost rozhodnutí napadeného kasační stížností a vady řízení před správním orgánem.
Stěžovatel považuje rozsudek krajského soudu za nezákonný pro nesprávné posouzení právní
otázky soudem a rovněž namítá vady řízení před správním orgánem, neboť žalovaný nezjistil
přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, opatřené důkazy nebyly úplné,
rozhodnutí nevychází ze zjištěných podkladů a není v něm logická vazba mezi rozhodnutím
a podkladem pro ně. Další důvody porušení zákona o azylu a ust. §103 s. ř. s pak stěžovatel
navrhuje z opatrnosti, jak výslovně uvádí, přestože další, než uvedené důvody, nedokáže
specifikovat. Nutno uvést, že jako důvod žádosti o azyl uvedl stěžovatel v azylovém řízení obavy
o vlastní život kvůli jednání ze strany věřitele, který po něm vymáhal finanční prostředky
zapůjčené za účelem podnikání a jež nebyl schopen ve stanoveném termínu vrátit, a dalším
důvodem je legalizace pobytu v České republice. V kasační stížnosti pak stěžovatel opakovaně
odkázal na tyto důvody, kvůli kterým požádal o azyl v České republice s tím, že si na těchto
důvodech i nadále trvá, neboť nebylo přihlédnuto k jeho závažné osobní situaci, kvůli
které musel opustit domovský stát. Dále uvedl, že se domnívá, že v případě legálního pobytu
na území České republiky bude schopen situaci vyřešit a dluh vrátit a poté se již nebude obávat
o vlastní život. Stěžovatel je přesvědčen, že splňuje vzhledem ke své osobní situaci zákonné
podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu, neboť má odůvodněný strach
z pronásledování v zemi původu z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině - dlužníků,
když na Ukrajině není schopen podnikáním ani jiným zákonným způsobem vydělat finanční
prostředky a dostát svému závazku. Důvod zvláštního zřetele hodný k udělení azylu
z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu pak stěžovatel spatřuje právě v tom,
že se dostal do tíživé sociální situace. Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Z uvedených důvodů pak navrhuje, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen
a věc vrácena k dalšímu řízení.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný
důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., tomu odpovídá také obsah kasační
stížnosti, a tedy kasační stížnost je obecně, s výjimkou její části, jak bude dále uvedeno, přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní
pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost
v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního
soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatelka argumentuje kasačními důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky při vyhodnocování jeho
azylových důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší správní soud vnitřně jednotně
a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Pro příklad lze uvést rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005, sp. zn. 4 Azs 15/2005 nebo
sp. zn. 2 Azs 147/2004. Ke kasačním důvodům podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší
správní soud uvádí, že vadu řízení před správním orgánem lze shledávat, pokud skutková
podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, nemá oporu ve spisech nebo je
se spisy v rozporu, popřípadě byly při jejím zjišťování porušeny procesní předpisy. Skutková
podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy v rozporu, pokud
skutkový materiál, jinak dostačující k učiněnému správnému skutkovému závěru, ve spisu
obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata
nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Takové vady řízení však
nebyly zjištěny.
K namítanému důvodu kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uvádí ve světle konstantní judikatury, že není důvodem kasační stížnosti
ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s., cituje-li stěžovatel toliko zákonný text tohoto ustanovení
nebo jeho část, aniž by jej v konkrétní věci specifikoval, a nekonkretizuje-li vady v řízení či vady
v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004 - 74).
K námitce stěžovatele, že správní orgán měl jeho osobní situaci podřadit důvodům
obsaženým v ust. §12 zákona o azylu a nikoliv ustanovení §16 zákona o azylu, odkazuje Nejvyšší
správní soud na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130,
publikován jako č. 244/2004 Sbírky rozhodnutí NSS.
K námitce, že stěžovateli měl být udělen azyl z humanitárních důvodů podle §14 zákona
o azylu, je nutno uvést, že Nejvyšší správní soud již ve své předchozí ustálené judikatuře dospěl
k závěru, že v případě zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle ust. §16
odst. 1 zákona o azylu není vůbec zkoumána možnost udělení humanitárního azylu podle §14
citovaného zákona. Pro příklad lze uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 3 Azs 414/2004 nebo rozsudek č. j. 3 Azs 208/2005 - 50.
Obava z jednání ze strany soukromých osob není bez dalšího důvodem pro udělení azylu
podle ustanovení §12 zákona o azylu, tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu
stěžovatele dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto
skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny. V tomto směru soud odkazuje
např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Azs 22/2004.
Ohledně námitky stěžovatele týkající se obav z pronásledování ze strany věřitele kvůli
příslušnosti k „sociální skupině dlužníků“ odkazuje Nejvyšší správní soud na právní názor
vyslovený v rozsudku ze dne 31. 3. 2004, č. j. 6 Azs 41/2004 - 67. Strach z pronásledování kvůli
příslušnosti k uváděné sociální skupině není důvodem pro udělení azylu podle zákona o azylu,
neboť není zapříčiněn důvodem pro azylové řízení významným, tedy rasou, národností,
náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory žadatelky,
ale obavami z jednání ze strany soukromé osoby. Zákon o azylu pojem sociální skupina
nevymezuje, lze však výkladem dospět k závěru, že „sociální skupina“ se skládá z osob
podobného společenského původu nebo postavení, obdobných majetkových poměrů,
společenských obyčejů apod. U dlužníků pronásledovaných ze strany věřitelů, tedy soukromých
osob, kvůli tomu, že nejsou schopni vrátit zapůjčené finanční prostředky, proto nelze o sociální
skupině hovořit.
Rovněž tak snaha legalizovat pobyt na území České republiky není zákonným důvodem
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. V tomto směru soud odkazuje např. na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla totožně
posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodněno,
pro stěžovatelku z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán a následně i soud
vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji. O odkladném účinku
Nejvyšší správní soud nerozhodoval - je stanoven přímo ze zákona ( §32 odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2007,
č. j. 61 Az 75/2005 - 28, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s. ).
Ustanovenému zástupci náleží v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 9. 2006, odměna za jeden úkon právní služby ve výši
2100 Kč spočívající v písemném podání soudu ve věci doplnění kasační stížnosti, a dále náhrada
hotových výdajů ve výši paušální částky, tj. 1 x 300 Kč za jeden úkon podle ust. §13 odst. 3
citované vyhlášky, celkem tedy 2400 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu