ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.37.2008:56
sp. zn. 6 Azs 37/2008 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Karla
Šimky v právní věci žalobce: G. K., zastoupeného Mgr. Janou Hrdličkovou, advokátkou,
se sídlem Liborova 14/405, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, o přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 1. 2008, č. j. OAM - 22/LE - VL10 - C09 - 2008, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2008, č. j. 46 Az 26/2008 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Janě Hrdličkové, se n epřiznáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 24. 1. 2008, č. j. OAM - 22/LE - VL10 - C09 - 2008, kterým nebyla udělena mezinárodní
ochrana podle §12, §13, §1, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu
právo.
Krajský soud v Praze po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozhodnutí
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Kasační stížnost stěžovatel podává výslovně z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. , a to v celém rozsahu výroku o odmítnutí žaloby. Postup krajského soudu
při odmítnutí žaloby nebyl důvodný, neboť podle mínění stěžovatele jeho žaloba ze dne
29. 1. 2008, tak i její doplnění ze dne 26. 2. 2008 ustanoveným zástupcem žalobce obsahuje
všechny podstatné náležitosti žaloby, včetně žalobních bodů, jak jsou vymezeny s. ř. s. a jejich
vymezení konkretizováno judikaturou Nejvyššího správního soudu - odkaz na rozsudek ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, a rozsudek ze dne 19. 10. 2005, č. j. 3 Azs 422/2004 - 54,
a žaloba je tedy projednatelná. Dále uvádí, že v žalobě i jejím doplnění mj. uvedl, že azyl mu
nebyl udělen neoprávněně a že se do své vlasti vrátit nemůže. Dále opakovaně uvedl,
z jakých důvodů opustil zemi původu a proč požádal o udělení mezinárodní ochrany. Tím,
že stěžovatel v doplnění žaloby výslovně namítl porušení ust. §2 odst. 4 a §3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, a ust. §12 a §28 odst. 2 zákona o azylu, lze v plném rozsahu
dovodit právní argumentaci a individualizovaná skutková tvrzení, o něž se žalobní body opírají.
Nesouhlasí s názorem krajského soudu, že doplnění žaloby je jen formulářovou žalobou, která je
používána i v jiných případech. Podle názoru stěžovatele odmítnutím žaloby došlo k porušení
jeho práva na spravedlivý proces stanoveného čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských a čl. 36
a násl. Listiny základních práv a svobod a k odmítnutí spravedlnosti a zároveň k porušení
principu předvídatelnosti. Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí
zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti podle §107 s. ř. s. a podal návrh na předběžné opatření podle §38 s. ř. s.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný
důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze
navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatel argumentuje kasačními důvody podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. - nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby, lze uvést následující:
Podle §75 odst. 1 s. ř. s. v kontextu s §120 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází
soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování. Nejvyšší správní soud
tedy posuzuje správnost postupu soudu k právnímu stavu, který zde byl v době rozhodování
krajského soudu.
V daném případě stěžovatel podal proti rozhodnutí správního orgánu, které mu bylo
doručeno dne 26. 1. 2008, podání označené jako žaloba ze dne 29. 1. 2008, jež bylo předáno
k poštovní přepravě 8. 2. 2008 a doručeno krajskému soudu 11. 2. 2008. Žalobce byl řádně
poučen, že podle ust. §32 odst. 4 písm. a) zákona o azylu žalobu proti rozhodnutí o žádosti
o udělení mezinárodní ochrany, kterým nebyla udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §1,
§14a a §14b, lze podat ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí, současně byl poučen,
že podání žaloby má odkladný účinek v souladu s §32 odst. 3 citovaného zákona. V žalobě
ze dne 29. 1. 2008 žalobce pouze uvedl, že podává žalobu proti označenému rozhodnutí
Ministerstva vnitra s tím, že podle jeho mínění mu azyl nebyl udělen neoprávněně a nemůže se
vrátit zpět do vlasti. Zároveň požádal, aby mu byl ustanoven soudem zástupce pro řízení o žalobě
podle §35 odst. 5 s. ř. s., a to výslovně Organizace pro pomoc uprchlíkům. Žalobci byl
k jeho žádosti usnesením krajského soudu ze dne 12. 2. 2008, č. j. 46 Az 26/2008 - 16, ustanoven
zástupce pro toto řízení - Organizace pro pomoc uprchlíkům, jenž byla tímto usnesením vyzvána
v souladu s ust. §37 odst. 5 s. ř. s., aby ve lhůtě do 2 dnů ode dne doručení výzvy - tedy lhůtě
zbývající do uplynutí lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného, odstranila vady žaloby,
tj. aby konkretizovala žalobní body tak, aby z nich bylo patrno, v čem konkrétně je spatřována
nezákonnost rozhodnutí žalovaného. Žalobce byl řádně poučen, že nebude-li podání ve lhůtě
doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud návrh odmítne
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Ve stanovené lhůtě zástupkyně žalobce soudu předložila
doplnění žaloby, jež opět neobsahuje konkrétní žalobní body - pouze uvedla, že se domnívá,
že žalovaný v předchozím řízení porušil §3 správního řádu, neboť nezjistil stav věci způsobem,
o němž nejsou významné pochybnosti, v rozsahu a který je nezbytný vzhledem ke konkrétním
okolnostem případu, dále porušil §12 zákona o azylu, neboť žalobce se domnívá, že splňuje
podmínky pro udělení azylu, a byl rovněž porušen §28 odst. 2 tohoto zákona. Doplnění žaloby
je formulářovou žalobou používanou i v jiných případech. V žalobě ze dne 29. 1. 2008 ani v jejím
doplnění ze dne 26. 2. 2008 žalobce neuvedl žádné žalobní body podle §71 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. Podle tohoto citovaného ustanovení žaloba kromě obecných náležitostí podání (§37
odst. 2 a 3 s. ř. s.) musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Podle odst. 2 věty třetí tohoto ustanovení rozšířit žalobu na doposud nenapadené výroky
rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body, může jen ve lhůtě pro podání žaloby.
Protože vzhledem k výše uvedenému nebyly odstraněny vady podání, krajský soud
postupoval v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého soud usnesením
odmítne návrh, jestliže nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný
nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat, a žalobu v souladu
s tímto citovaným ustanovením odmítl. Krajský soud v Praze tedy vycházel z jasného právního
stavu a nepochybil, když žalobu v souladu s ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. Postup
krajského soudu není v rozporu s citovaným čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
O odkladném účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval – je stanoven přímo ze zákona
(§32 odst. 5 zákona o azylu). Rovněž nebylo rozhodováno o návrhu na předběžné opatření,
neboť podle §38 odst. 3 s. ř. s. návrh je nepřípustný, nastává-li tento účinek ze zákona.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla totožně
posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodněno,
pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán a následně i soud
vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 46 Az 26/2008 - 38 ze dne
7. 4. 2008 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni nebyla
přiznána odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti za účtované dva úkony právní služby
spočívající v přípravě a převzetí zastoupení dne 10. 4. 2008 a studium spisu dne 15. 4. 2008
a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby, včetně DPH. Požadovaná odměna
za jeden úkon spočívající v přípravě a převzetí zastoupení nebyla přiznána,
neboť podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif ), by odměna za převzetí
a přípravu zastoupení náležela za splnění podmínky, že se uskutečnila první porada s klientem,
přičemž uskutečnění této porady ustanovená advokátka netvrdí. Další požadovanou odměnu
za studium spisu dne 15. 4. 2008 soud nepřiznal. Nejvyšší správní soud v této souvislosti
poznamenává, že studium spisu nelze považovat za úkon, za který by byla ustanoveným
zástupcům obecně přiznávána odměna. Opačný případ nastává, pokud doplnění kasační stížnosti
opodstatněně reagovalo na skutečnosti zjištěné studiem spisu, s nimiž se jinak mohl ustanovený
advokát pro důsledné hájení práv a zájmů stěžovatele seznámit pouze problematicky. V daném
případě soud důvodnost studia spisu s ohledem na skutečnost, že se jednalo o odmítnutí žaloby
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a zejména s přihlédnutím ke skutečnosti,
že ustanovenou advokátkou nebylo učiněno žádné podání ve věci doplnění kasační stížnosti,
neuznal. Proto bylo rozhodnuto tak, jak uvedeno v bodě III. výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu