ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.50.2008:76
sp. zn. 6 Azs 50/2008 - 76
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Ludmily
Valentové v právní věci žalobce: H. H., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
2. 10. 2006, č. j. OAM - 1020/VL - 20 - 12 - 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2007, č. j. 59 Az 119/2006 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla žaloba směřující
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2006, č. j. OAM - 1020/VL - 20 - 12 - 2006 zamítnuta.
Tímto rozhodnutím byla stěžovatelova žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako
zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu
právo. Ustanovené advokátce byla určena odměna 2856 Kč.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku kasační stížnost.
Krajský soud v Ostravě po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozsudku
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek byl zástupci
ustanovenému žalobci pro toto řízení doručen dne 12. 12. 2007. Dále ze spisu vyplývá, že kasační
stížnost byla stěžovatelem podána u soudu osobně dne 11. 1. 2008. Podle ustanovení §106
odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí,
proti němuž směřuje. Kasační stížnost tedy nebyla podána v zákonné lhůtě a je zjevně opožděná.
Podle věty třetí citovaného ustanovení zmeškání lhůty nelze prominout.
K tomu se dodává následující: Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.), nicméně kasační stížnost nepodal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Podle §42 odst. 2 s. ř. s. má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce,
doručuje se pouze zástupci. (Jen má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně
vykonat, doručí se i jim, což není daný případ.) V obdobné otázce již bylo judikováno
např. v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, č. j. 3 Azs 130/2004 - 33:
Ustanovil-li soud žalobci opatrovníka dle §29 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. a jemu
doručil rozsudek, počíná lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti běžet ode dne doručení
rozsudku opatrovníkovi. (Poznámka: Institut opatrovníka podle §29 a násl. spadá v o. s. ř.
do rubriky „Zástupci účastníků“. Pro tento druh zastoupení platí ustanovení §31 o. s. ř.,
podle kterého ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní
plné moci - viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 559/2000,
č. 111.) Pro běh lhůty k podání kasační stížnosti je právně bezvýznamné, i pokud by si žalobce
později - po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti - rozsudek u soudu sám vyzvedl. Kasační
stížnost, která byla podána po lhůtě dvou týdnů ode dne, kdy zástupce žalobce rozsudek soudu
převzal, je třeba odmítnout jako opožděnou (§46 odst. 1 písm. b/ s. ř. s.).
Jak již bylo výše uvedeno, napadený rozsudek byl ustanovenému zástupci žalobce
doručen dne 12. 12. 2007. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti tedy skončila dne
29. 12. 2007. Stěžovatel tudíž kasační stížnost podal až po uplynutí zákonné lhůty, když tato byla
podána na podatelně soudu osobně až dne 11. 1. 2008. Ze spisového materiálu přitom vyplývá
tvrzení žalobce, že nebyl s rozsudkem prostřednictvím svého zástupce seznámen řádně a včas.
Ohledně podobné otázky již bylo Nejvyšším správním soudem rovněž judikováno: „Skutečnost,
že zástupce stěžovatele nepostupoval v řízení před krajským soudem podle jeho představ (zůstal
nečinný), nemůže založit relevantní důvod kasační stížnosti.“ (Podle rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 3 Azs 119/2005 - 77).
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze
odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. jako opožděně
podanou.
Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba (v tomto případě kasační
stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu