ECLI:CZ:NSS:2008:7.ANS.4.2008:68
sp. zn. 7 Ans 4/2008 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. Č, bytem B.
109, Č.B., proti žalovanému: Jihočeská vědecká knihovna České Budějovice, se sídlem
Na Sadech 26 - 27, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2008, č. j. 10 Ca 24/2008 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28. 8. 2008,
č.j. 10 Ca 24/2008 49, nepřiznal žalobci (dále jen „stěžovatel“) osvobození od soudních poplatků
v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti Jihočeské vědecké knihovny v Českých
Budějovicích ohledně jeho žádosti o poskytnutí informací, kterou se mimo jiné domáhá
zpřístupnění energetického auditu budov knihoven. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl,
že osvobození od soudních poplatků lze přiznat jen tomu účastníkovi řízení, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky (§36 odst. 3 s. ř. s. Stěžovatel doložil potvrzení, že je příjemcem
dávky v hmotné nouzi, ale to bylo využitelné pouze do konce července 2008 pro účely
zdravotního pojištění. Z tohoto potvrzení však vůbec není zřejmé, v jaké výši je tato dávka
stěžovateli poskytována. Z dalších písemností předložených stěžovatelem není ani zřejmé, zda
mu nejsou poskytovány další dávky sociální povahy. Stěžovatel tedy nedoložil ani potvrzením
Městského úřadu v Poličce ze dne 1. 7. 2008 o pobírání uvedené dávky a proškrtaným
potvrzením o majetkových poměrech, že nemá dostatečné prostředky k zaplacení soudního
poplatku. Jelikož byl poučen o důsledcích neprokázání zákonných podmínek uvedených
v ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., krajský soud nevyhověl jeho další žádosti o osvobození
od soudních poplatků.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou
obsahově opřel o ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že krajský
soud nerozlišuje mezi prokázáním a doložením nějaké skutečnosti a svévolně zaměňuje platnost
a účinnost listiny. Nepřípustně tak odmítá provést důkaz listinou, kterou soudu předložil
a fakticky vymáhá vyplnění formuláře vzoru 060, ačkoliv i obsahem tohoto vzoru jsou prohlášení
žadatele o pravdivosti všeho, co je tam uvedeno. Krajský soud vystupuje v roli kontrolora či
vyšetřovatele, jako by se osvobozením poskytovalo plnění, jež by nebylo odejmutelné v průběhu
řízení. S. ř. s. vyžaduje od žadatele jen doložení nedostatku prostředků a soudci pak ukládá
povinnost učinit si úsudek o zákonných podmínkách pro individuální osvobození žadatele
od soudních poplatků. Krajský soud učinil závěr, že stěžovatel jako žadatel o osvobození
od soudních poplatků nedoložil nedostatečnost prostředků. Jediným úsudkem, který vyplývá
z napadeného usnesení je však závěr, že krajskému soudu je neznámá výše státního příspěvku
v hmotné nouzi a že popírá platnost listiny, jež je uložena u správy tohoto soudu. Proto
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc mu
vrátil k dalšímu řízení s tím, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ze spisu vyplývá, že krajský soud usnesením ze dne 3. 3. 2008, č. j. 10 Ca 24/2008-15,
zamítl žádost stěžovatele ze dne 13. 2. 2008 o osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě
na ochranu proti nečinnosti Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Krajský soud
tak rozhodl proto, že stěžovatel neprokázal své majetkové poměry, které jsou nutné
pro rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Rozsudkem Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. 7 Ans 2/2008-35, který nabyl právní moci dne 11. 8. 2008, byla
kasační stížnost podaná stěžovatelem proti tomuto usnesení zamítnuta. Poté byl usnesením
krajského soudu ze dne 4. 8. 2008, č. j. 10 Ca 24/2008-41 stěžovatel vyzván, aby do 7 dnů
od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 2000 Kč s poučením, že pokud této
výzvě nevyhoví, bude řízení zastaveno. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 11. 8. 2008
a podáním z téhož dne stěžovatel požádal opětovně o osvobození od soudních poplatků. Krajský
soud měl k dispozici kopii potvrzení Městského úřadu Polička, odboru sociálních věcí
a zdravotnictví, o poskytnutí dávky pomoci v hmotné nouzi-příspěvku na živobytí ze dne
1. 7. 2008, č. j. 4482/2008, kterou uložil stěžovatel dne 24. 7. 2008 u tohoto soudu, a z něho
zjistil, že stěžovatel je od 1. 7. 2008 příjemcem příspěvku na živobytí - dávky pomoci v hmotné
nouzi a že toto potvrzení se vydává pro zdravotnická zařízení, kterým se hradí regulační poplatky,
s platností 30 dnů ode dne data vydání. Krajský soud pak zaslal stěžovateli tiskopis Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech se žádostí o jeho vyplnění a zaslání zpět. Dne
28. 8. 2008 stěžovatel doručil krajskému soudu toto „Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech“. V tomto tiskopise bez dalšího proškrtl rubriku II. (příjmy
z pracovního-obdobného poměru, kde pouze uvedl, že není zaměstnán z důvodů snížené
schopnosti pro pracovní zařazení), III. (příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní
poměr), IV. (příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti), V. (příjmy z hmotného
a sociálního zabezpečení), VI. (další příjmy), VII. (osobní majetek), VIII. (výdělkové a majetkové
poměry manžela žadatele), IX. (závazky, kde uvedl, že dluhy nesděluje) a v rubrice X. (jiné
okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození) odkázal na čestné prohlášení ze dne 13. 2. 2008
a aktuální listinu uloženou u správy krajského soudu dne 24. 7. 2008. Následně o žádosti
o osvobození rozhodl krajský soud napadeným usnesením.
Nejvyšší správní soud považuje především za nezbytné uvést, že netrval, pokud jde
o podmínky řízení o kasační stížnosti, na zaplacení soudního poplatku a ani na povinném
zastoupení stěžovatele advokátem. Osvobození od soudních poplatků i právo na bezplatné
zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro
osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je usnesení, jímž byla
zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení
soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen
další řetězení téhož problému. Trvání na těchto podmínkách, vzhledem ke specifické povaze
napadeného usnesení, by vedlo k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření
vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník
měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. 9. 2007, č.j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný na www.nssoud.cz).
Konstantní judikatura Ústavního soudu vyslovila závěr, že „rozhodnutí o tom, zda jsou
splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá
výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip
nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy České republiky) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat
závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Přiznané
osvobození od soudního poplatku navíc může být kdykoliv za řízení, případně i se zpětnou
účinností odejmuto, pokud se prokáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují nebo
neodůvodňovaly (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2000, sp.zn. IV. ÚS 271/2000).
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je ochrana účastníka řízení, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků se
také aplikuje, za použití §64 s. ř. s., ustanovení §138 o. s. ř., podle něhož lze přiznat účastníku
řízení osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry, a to zcela nebo zčásti.
Žadatel je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální
poměry. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků pak soud přihlíží k celkovým
majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně
vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem.
Krajský soud při rozhodování o osvobození od soudních poplatků tedy přihlíží nejen
k majetkovým poměrům žadatele, ale také k výši soudního poplatku. Při hodnocení majetkových
poměrů žadatele je třeba zohlednit nejen výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních
prostředků, ale rovněž k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit. Rozhodnutí o žádosti pak musí
vždy vycházet z konkrétního posouzení naplnění výše uvedených podmínek a musí odpovídat
tomu, aby žadateli nebylo jen pro jeho majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat
nebo bránit své právo. Osvobození od soudních poplatků je proto možno přiznat pouze osobě,
která objektivně není schopna soudní poplatek zaplatit a nemá jinou možnost, jak se domoci
svých práv než cestou soudní. Vždy je však nutno přihlížet i ke konkrétním možnostem žadatele
opatřit si finanční prostředky. Zhodnocení všech rozhodných okolností, které vypovídají
o poměrech žadatele, je věcí úvahy soudu a promítá se do jeho závěru, zda je žadatel s ohledem
na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky.
Z dikce ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. především vyplývá, že účastník může být
osvobozen od soudních poplatků při splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti
o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný,
c) doložení nedostatku prostředků.
V daném případě stěžovatel podal žádost o osvobození od soudních poplatků. Je pro
splněn první předpoklad. Z obsahu spisu nevyplývá, že by krajský soud vyhodnotil žalobu
stěžovatele byla zjevně neúspěšnou, a je tedy splněn i druhý předpoklad. Při zkoumání existence
posledního předpokladu potřeba nejprve zdůraznit, že účastníka řízení „zatěžuje“ jak břemeno
tvrzení, tak i břemeno důkazní. To znamená, že pokud chce být účastník ohledně své žádosti
o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí nejen uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek
prostředků, který podle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, ale
současně musí i takové tvrzení prokázat.
Stěžovatel sice tvrdil, že není schopen zaplatit soudní poplatek, ale neunesl své břemeno
důkazní v tom smyslu, že by krajský soud na základě jím předložených důkazů mohl dospět
k závěru pro stěžovatele příznivému. Právní úprava totiž nestanoví soudu povinnost, aby sám
za účastníka řízení zjišťoval skutečnosti, které by svědčily o nedostatku stěžovatelových
prostředků k zaplacení soudního poplatku. Krajský soud také nemohl presumovat finanční potíže
stěžovatele, stejně jako existenci dluhů, byť by jinak tyto okolnosti mohly objektivně naplňovat
podmínky pro úplnému nebo částečnému osvobození od soudních poplatků.
Z opětovné žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků lze jen velmi obtížně
konkrétně dovodit, že nemá prostředky k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu.
Stěžovatel v žádosti vede polemiku s krajským soudem, jakým způsobem má hodnotit údaje
uvedené v „čestném prohlášení“, z čeho lze dovozovat splnění poplatkové povinnosti a čeho
se bude domáhat v rozhodnutí o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Byť tedy
neuvedl nic konkrétního o svých majetkových, výdělkových a osobních poměrech, i přesto je
z obsahu žádosti zřejmé, že žádá o osvobození od soudních poplatků, a to z důvodu tíživých
majetkových poměrů.
Na základě stěžovatelem předloženého Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech a vyplněného výše uvedeným způsobem, tedy de facto nevyplněné, v němž odkázal
na své původní čestné prohlášení a listinu založenou u správy krajského soudu, krajský soud zcela
důvodně konstatoval, že toto čestné prohlášení není prokázáním toho, že stěžovatel nemá
dostatečné prostředky. Takovým důkazem není ani potvrzení Městského úřadu v Poličce ze dne
1. 7. 2008 o poskytnutí příspěvku na živobytí, v němž není konkretizována ani jedna z dávek,
jejímž stěžovatel může být příjemcem, v kterém není uvedena ani výše dávky. Navíc toto
potvrzení bylo vydáno pro zdravotnická zařízení v souvislosti s hrazením regulačních poplatků,
které má pro účely veřejného zdravotního pojištění omezenou platnost po dobu 30 dnů.
Stěžovatel tedy doložil jen to, že je možným příjemcem příspěvku na živobytí, ale výši tohoto
příspěvku již nikdy neuvedl, ani nedoložil, ač jde o důležitý údaj. Za tohoto stavu stěžovatel,
nejen, že řádně neuvedl, v čem spatřuje nedostatek prostředků, který podle jeho názoru vede
k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, ale současně takové tvrzení ani ničím nedoložil.
Neopodstatněná je dále stížní námitka, že krajský soud fakticky vymáhá vyplnění
Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ačkoliv i jeho obsahem jsou
prohlášení žadatele o pravdivosti všeho, co je tam uvedeno. Krajský soud by jistě považoval
za doložení nedostatku prostředků i jiné sdělení stěžovatele, ale muselo být jít o informaci, resp.
důkaz, z něhož by bylo možno dovozovat, že stěžovatel doložil nedostatek prostředků. Nic
takového ale stěžovatel neučinil. Stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že obsahem Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech jsou jen čestná prohlášení žadatele
o pravdivosti všeho, co je tam uvedeno. Tak např. k bodům II. a III., pokud je žadatel vyplňuje,
je třeba i potvrzení zaměstnavatele, a k bodům IV. až VI. je třeba připojit přílohy, kterými jsou
rozhodnutí daňová a rozhodnutí o přiznání dávky z hmotného a sociálního zabezpečení. Právě ty
byly v případě stěžovatele aktuální, a přesto byla tato rubrika proškrtnuta.
Stěžovatel uvedl v kasační stížnosti i výhrady, které nesměřují k podstatě věci, např.
„krajský soud nerozlišuje mezi prokázáním a doložením nějaké skutečnosti a svévolně zaměňuje
platnost a účinnost listiny, nepřípustně odmítá provést důkaz listinou, kterou soudu předložil
a fakticky vymáhá vyplnění formuláře vzoru 060 o. s. ř., krajský soud vystupuje v roli kontrolora
či vyšetřovatele, jakoby se osvobozením poskytovalo plnění, jež by nebylo odejmutelné
v průběhu řízení“, apod., jsou jen polemikou v obecné rovině, která postrádá konkrétní výhrady
ve vztahu k doloženosti či nedoloženosti prostředků ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst.1 s. ř. s.). V e věci rozhodl bez jednání, protože mu takový
postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a Jihočeské vědecké knihovně žádné náklady
s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu