ECLI:CZ:NSS:2008:7.AS.33.2007:59
sp. zn. 7 As 33/2007 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Česká televize,
se sídlem Na Hřebenech II, Kavčí Hory, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové
a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2007, č. j. 5 Ca 310/2006 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 2. 2007, č. j. 5 Ca 310/2006 - 33, zrušil
rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „stěžovatelka“) ze dne 19. 9. 2006,
č. j. Rpo/119/05/6868/06, kterým byla uložena České televizi podle ust. §60 odst. 1 písm. l)
zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších
zákonů, (dále jen „zákon o vysílání“) pokuta ve výši 50 000 Kč za porušení ust. §48 odst. 4
písm. a) citovaného zákona, k němuž došlo tím, že Česká televize dne 1. 8. 2005 na programu
ČT 1 odvysílala reklamu, která nebyla zřetelně zvukově, obrazově či zvukově – obrazově
oddělena od ostatních částí programu. V odůvodnění rozsudku městský soud nejprve shrnul
právní úpravu regulující oblast vysílání reklamy a sponzoringu a dále vymezil, jak může vypadat
sponzorský vzkaz, který je v souladu se zákonem o vysílání. V této souvislosti odkázal na závěry
uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2006, č. j. 7 As 60/2005 - 55.
Podle městského soudu lze označení sponzorovaného pořadu (sponzorský vzkaz) posuzovat
jako reklamu pouze tehdy, směřuje–li jednoznačně k podpoře prodeje. Nelze dovodit,
že by uvedení jakéhokoli údaje vztahujícího se k vlastnostem či kvalitě výrobku bylo možné
bez dalšího posoudit jako přesvědčovací proces veřejnosti, tj. výzvu k nákupu výrobku.
Stěžovatelka v napadeném rozhodnutí blíže hodnotila pouze část sponzorského vzkazu,
a to slogan „Ten nejlepší program do každého počasí je Telka arašídová“. Zhodnotila
jej jako podbízivý a reklamní, uvedla, že jej lze označit za pozitivní hodnocení kvality výrobku
(superlativ), čímž směřuje k podpoře prodeje výrobku. Podle názoru městského soudu
však může sponzorský vzkaz obsahovat reklamní sdělení v širším slova smyslu, tj. sdělení veřejně
propagující obchodní firmu, výrobek, zboží či službu, a také slogan charakterizující podnikatele
či jeho výrobek, zboží nebo službu. Je pak třeba posoudit, zda v tom kterém případě obsah
sponzorského vzkazu ve skutečnosti směřuje k vytvoření dobrého jména a pověsti podnikatele
či jeho výrobků, nebo zda jeho ústředním motivem je přesvědčit diváka ke koupi určitého
výrobku zdůrazňováním jeho kvalit, srovnáváním s podobnými výrobky či reklamním příběhem.
V tomto smyslu je nezbytné sponzorský vzkaz posuzovat jako celek, tedy jak jeho obrazovou,
tak zvukovou část, a společně je zhodnotit podle uvedených kritérií. Stěžovatelka
však takto nepostupovala a v odůvodnění rozhodnutí se fakticky zaměřila pouze na hodnocení
zvukové části sponzorského vzkazu. Úvahy stěžovatelky tedy zůstaly neúplné, a odůvodnění
správního rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodu uvedeného
v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve které namítala, že městský soud nesprávně posoudil otázku,
zda byla naplněna skutková podstata správního deliktu. Podle stěžovatelky sponzorský vzkaz
nesmí vybízet ke koupi výrobku. V opačném případě by se již jednalo o reklamu. Městský soud
konkrétně neuvedl, co lze za vybízení považovat a co ne. Stěžovatelka zastává názor, že vybízení
nemusí být nutně prezentováno způsobem: „kupte si Telku arašídovou…“ Za vybízení je možné
považovat i možné nepřímé vybízení způsobem, jakým byl konstruován předmětný slogan:
„ten nejlepší program do každého počasí je Telka arašídová“. Podle stěžovatelky působí citovaný
slogan na diváka ve významu: „kupte si Telku arašídovou, protože je nejlepší…“ Obsah
předmětného sponzorského vzkazu jednoznačně vybízí ke koupi výrobku, proto jej stěžovatelka
zhodnotila jako reklamu a vzhledem k jejímu neoddělení byl provozovatel za její prezentaci
sankcionován. Stěžovatelka má zato, že městským soudem uvedené předpoklady pro to,
aby předmětný sponzorský vzkaz byl klasifikován jako reklama, byly v daném případě splněny.
Posuzovaný pořad obsahoval grafickou prezentaci loga sponzora, grafickou prezentaci výrobku,
byl doprovázen sloganem, který již necharakterizoval ani sponzora ani výrobek,
ale pouze bez dalších podrobností zhodnotil kvalitu výrobku jako nejlepší. Ústředním motivem
bylo přesvědčit diváka ke koupi výrobku, a to zdůrazněním jeho kvalit. Vzhledem k použití
superlativu „nejlepší“, byl podle stěžovatelky výrobek jednoznačně srovnán s jinými výrobky
a sponzorský vzkaz měl dynamický charakter, protože obsahoval vyobrazení deště, poté slunce,
poté sněhové vločky. K odkazu městského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 11. 2006, č. j. 7 As 60/2005 - 55, stěžovatelka uvedla, že jde o zcela jiný charakter
sponzorského vzkazu. Zatímco v případě Telky jde o zdůraznění kvality výrobku, srovnání
s jinými výrobky a jednoznačné vybízení ke koupi, v případě Kamillu vyznívá slogan „Kamill,
přirozená péče heřmánku“ daleko méně agresivně. K závěru městského soudu, že stěžovatelka
ve svém rozhodnutí nehodnotila sponzorský vzkaz jako celek, ale pouze zvukovou část,
stěžovatelka zdůraznila, že před vydaným rozhodnutím byl zhodnocen obsah celého
sponzorského vzkazu, jelikož není možné, aby byla hodnocena samostatně pouze jeho zvuková
stránka. Stěžovatelka se zaměřila hlavně na předmětný slogan, jelikož právě tuto složku považuje
z hlediska působení na diváka za nejagresivnější. Vyobrazení sáčku Telky doprovázené animací
kapek deště, slunce a sněhové vločky nevyznívá tak vybízivě jako předmětný slogan. Nicméně
tento animační doprovod vyznění sloganu umocňuje. Z výše uvedených důvodů stěžovatelka
navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatelka namítala nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v nesprávném
posouzení otázky, zda byla naplněna skutková podstata správního deliktu. Nejvyšší správní soud
považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit, že naplněním skutkové podstaty správního deliktu
se městský soud v napadeném rozsudku nezabýval a ani zabývat nemohl, neboť hlavním
a jediným důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí stěžovatelky
byla jeho nepřezkoumatelnost spočívající podle městského soudu stručně řečeno v tom,
že stěžovatelka nezhodnotila předmětný televizní spot komplexně. Argumentace stěžovatelky
obsažená v kasační stížnosti pod body a), b) a c) není podle Nejvyššího správního soudu věcnou
polemikou se závěrem městského soudu o nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí,
ale je v podstatě dodatečným odůvodněním správního rozhodnutí v reakci na vady vytýkané
městským soudem. Taková argumentace stěžovatelky by však byla na místě v novém rozhodnutí
ve věci. Nelze ji ale akceptovat jako relevantní stížní námitku v kasační stížnosti. Shodný právní
názor již vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 10. 2004 č. j. 3 As 51/2003 – 58,
že „Nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení nemůže být dodatečně
zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až v kasační stížnosti
podané proti rozhodnutí soudu, jímž bylo správní rozhodnutí zrušeno jako nepřezkoumatelné
pro nedostatky v odůvodnění“.
Pokud stěžovatelka z části odůvodnění napadeného rozsudku, ve které se městský soud
poměrně obsáhle věnoval otázce výkladu pojmů reklama, sponzorský vzkaz, sponzorování atd.,
dovodila, že městský soud zodpověděl otázku, zda se v případě posuzovaného televizního spotu
jednalo o reklamu či nikoli, nemá tento stěžovatelčin závěr oporu v odůvodnění napadeného
rozsudku, neboť městský soud se této otázce vůbec nevěnoval. Námitky, které stěžovatelka
uvedla v kasační stížnosti pod body a), b) a c) se tak zcela míjí s důvody, které vedly městský soud
k závěru o nepřezkoumatelnosti předmětného správního rozhodnutí, a jsou proto pro posouzení
zákonnosti napadeného rozsudku bezpředmětné.
Jediným relevantním stížním bodem směřujícím proti skutečnému důvodu,
pro který městský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky, tak zůstává námitka uvedená v závěru
kasační stížnosti pod bodem d), v níž stěžovatelka zdůraznila, že „před vydaným rozhodnutím
byl zhodnocen obsah celého sponzorského vzkazu, jelikož není možné, aby byla hodnocena
samostatně pouze jeho zvuková stránka“. Pokud by ale byl skutečně před vydáním rozhodnutí
hodnocen předmětný televizní spot jako celek, tedy i jeho stránka vizuální, celkový „dojem“
vyplývající ze spojení obrazu a zvuku atd., muselo by se toto hodnocení nějak projevit
v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí. Takové komplexní hodnocení předmětného
televizního spotu však rozhodnutí stěžovatelky neobsahuje, a závěr městského soudu
o nepřezkoumatelnosti tohoto rozhodnutí je proto opodstatněný.
Z jiných důvodů stěžovatelka závěr městského soudu o nepřezkoumatelnosti
předmětného správního rozhodnutí nezpochybnila, a Nejvyšší správní soud
proto v této souvislosti považuje za postačující uvést, že citovaný závěr je v souladu s právními
názory vyslovenými opakovaně zdejším soudem ve skutkově i právně srovnatelných věcech
(např. rozsudky ze dne 9. 11. 2006, č. j. 7 As 62/2005 - 63, č. j. 7 As 63/2005 - 62
a č. j. 7 As 81/2005 - 79).
Ze všech důvodů výše uvedených není napadený rozsudek nezákonný, a proto Nejvyšší
správní soud podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl. Ve věci rozhodl
v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti
zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatelka v řízení úspěch neměla a České televizi žádné náklady
s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu