ECLI:CZ:NSS:2008:7.AZS.80.2008:32
sp. zn. 7 Azs 80/2008 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jan a
Passera v právní věci žalobce: G. Y., zastoupen opatrovníkem Organizace pro pomoc
uprchlíkům, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008,
č. j. 2 Az 88/2007 – 8,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, č. j. 2 Az 88/2007 – 8, bylo
rozhodnuto o postoupení věci k vyřízení Krajskému soudu v Praze. V odůvodnění tohoto
usnesení s poukazem na ustanovení §7 odst. 2 s. ř. s. uvedl, že zvláštním zákonem je zákon
č. 325/1999 Sb. ve znění zákona č. 379/2007 Sb. (dále jen „zákon o azylu“), který nabyl
účinnosti 5. 12. 2007. V době podání žaloby byl žalobce (dále jen „účastník řízení“) umístěn
v přijímacím středisku pro žadatele o azyl tranzitního prostoru mezinárodního letiště Praha -
Ruzyně, a proto je podle §7 odst. 7 s. ř. s. a §32 odst. 4 věta druhá zákona o azylu místně
příslušným soudem pro řízení Krajský soud v Praze.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., protože p odle jeho názoru městský
soud hrubě porušil právní zásadu rozhodování podle platné a účinné právní normy. Novela
zákona o azylu, o níž své rozhodnutí městský soud opíral, nabyla účinnosti až 21. 12. 2007,
tj. dnem vyhlášení, a nikoliv 5. 12. 2007, jak uvedl městský soud. Podle přechodných ustanovení
zákona č. 379/2007 Sb. se řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti
tohoto zákona, dokončí podle zákona o azylu ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona. Toto přechodné ustanovení městský soud nerespektoval. Stěžovatel odkázal na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 Azs 55/2006 – 60, a usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2007, č. j. Nad 13/2007 - 39, která se zabývají
kolizí mezi starou a novou právní úpravou. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s . ř. s. , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V daném případě Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval přijatelnost kasační stížnosti
ve smyslu §104a s. ř. s. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu bude kasační
stížnost ve věcech azylu přijata k projednání jen tehdy, jestliže rozhodování o ní umožní zároveň
plnit obecnější sjednocující funkci v systému správního soudnictví. K tomu dochází v případě,
že důvodem podání kasační stížnosti je „..natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek . To prakticky znamená,
že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto
řízení je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti soudů.“ (viz usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 41, dostupné na www.nssoud.cz).
Stížní námitka týkající se aplikace neúčinného ustanovení zákona o azylu bezpochyby
takovým případem je a kasační stížnost je přijatelná i v případě, že je stěžovatelem ministerstvo
vnitra. Jak již dříve Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 31. 1. 2007,
č. j. 2 Azs 21/2006 – 59 (viz www.nssoud.cz) „Kasační stížnost může být ve smyslu §104a s. ř. s.
přijatelná i v případě, že je podána Ministerstvem vnitra z důvodu zásadního pochybení krajského
soudu, které bude spočívat v tom, že krajský soud hrubě p ochybil při výkladu hmotného
či procesního práva, případně že nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu.“
Po konstatování přijatelnosti kasační stížnosti se jí Nejvyšší správní soud mohl zabývat
meritorně.
Podle ustanovení §7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení
místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
Pro řízení ve věcech azylu pak zvláštní zákon (§32 odst. 4 zákona o azylu) stanoví,
že k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu
(žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Co se považuje za místo hlášeného pobytu je
stanoveno v §77 citovaného zákona tak, že místem hlášeného pobytu žadatele o udělení azylu je
azylové zařízení, do něhož je ministerstvem umístěn, nebo místo, které žadatel oznámil
ministerstvu vnitra a s nímž toto ministerstvo vyslovilo souhlas. Zákon o azylu v §2 odst. 7 také
stanoví, že azylovým zařízením se pro účely tohoto zákona rozumí přijímací středisko, pobytové
středisko a integrační azylové středisko.
Od účinnosti zákona č. 379/2007 Sb., o jehož us tanovení opírá městský soud
své usnesení, byla založena speciální místní příslušnost Krajského soudu v Praze k řízení o žalobě
podané žadatelem k udělení mezinárodní ochrany, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně
v tranzitním prostoru mezinárodního letiště. Z hlediska posouzení zákonnosti napadeného
usnesení je tedy podstatný časový průběh daného řízení ve vazbě na proces novelizace, kterým
prošlo ustanovení §32 zákona o azylu.
Zákon č. 379/2007 Sb. nabyl účinnosti podle jeho čl. XIV dnem vyhlášení, s výjimkou
ustanovení, která však pro danou věc nejsou relevantní, tj. dne 21. 12. 2007 a nikoliv
dne 5. 12. 2007, jak nesprávně uvedl městský soud. Žaloba však byla podána až dne 28. 12. 2007,
tedy po datu účinností citovaného zákona. Není tedy pravda, jak namítá stěžovatel, že městský
soud aplikoval na danou věc neúčinnou normu.
Podle ustanovení §32 zákona o azylu ve znění účinném v den zahájení řízení, tedy
28. 12. 2007, je k řízení místně příslušný Krajského soudu v Praze a městský soud nepochybil,
když mu věc postoupil jako soudu místně příslušnému. Stejný právní názor vyslovil Nejvyšší
správní soud také v rozsudku ze dne 22. 10. 2008, č. j. 9 Azs 65/2008 – 42. Tento závěr je rovněž
ve shodě s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2007,
č. j. Nad 13/2007 - 39, publikovaným pod č. 1458/2008 Sb. NSS, podle něhož „pro určení místní
příslušnosti soudu ve správním soudnictví jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které
tu jsou v době jeho zahájení“.
Důvod uplatněný v kasační stížnosti tak nebyl důvodným, a proto Nejvyšší správní soud
kasační stížnost podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s . zamítl bez jednání postupem podle
ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní so ud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a účastníkovi řízení žádné náklady s tímto
řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu