ECLI:CZ:NSS:2008:7.AZS.84.2008:72
sp. zn. 7 Azs 84/2008 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Jana Passera a JUDr. Bohuslava
Hnízdila v právní věci žalobců: a) A. K., b) nezl. M. E. D., zastoupeni JUDr. Martinem
Šmerdou, advokátem se sídlem Vránova 39, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 4. 7. 2008, č. j. 56 Az 192/2007 – 43,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta JUDr. Martina Šmerdy se u r č u je částkou 4712,40 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 7. 2008, č. j. 56 Az 192/2007 – 43, zamítl
žalobu podanou žalobci (dále jen „stěžovatelé“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále
jen „ministerstvo“) ze dne 22. 10. 2007, č. j. OAM-679/LE-05-ZA07-2006, kterým nebyla
stěžovatelům udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zá kon o azylu“). Proti tomuto rozsudku podali
stěžovatelé v zákonné lhůtě kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud, po konstatování přípustnosti kasační stížnosti, se ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým význa mem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Pokud by t otiž tomu tak nebylo, musela
by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do s. ř. s. byl zaveden zákonem
č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Ve věcech azylu v nové úpravě institutu
nepřijatelnosti (§104a s. ř. s.) je nyní kasační stížnost mimořádným opravným prostředke m
omezeným na případy objektivní nutnosti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Z těchto důvodů bude kasační stížnost ve věcech azylu přijata k projednání jen tehdy,
jestliže rozhodování o ní umožní Nejvyššímu správnímu soudu zároveň plnit obecnější
sjednocující funkci v systému správního soudnictví. S ohledem na ochranu veřejných
subjektivních práv fyzických a právnických osob je vhodné p řipomenout, že stěžovateli
byla soudní procesní ochrana již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci
na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci.
Přesahem vlastních zájmů stěžovatele, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní
názor k určitému typu případů či právních otázek . To prakticky znamená, že přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rá mec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního
řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v následujících typových
případech: 1/ Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. 2/ Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, přičemž rozdílno st v judikatuře může vyvstat
na úrovni krajských soudů i Nejvyššího správního soudu. 3/ Kasační stížnost bude přijatelná
pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je na místě změnit výklad určité právní otázky řešené dosud
správními soudy jednotně. 4/ Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy,
pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu nebo krajský
soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení
tak výrazné intenzity, o němž se lz e důvodně domnívat, že pokud by k němu nedošlo, věcné
rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení, především procesního
charakteru, proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost
následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je proto třeba odlišovat od př ípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost, či spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti, kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů
jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2
s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost
kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.). Pokud tedy kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní
přípustnosti, pak je způsobem výše naznačeným zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele,
tedy její přijatelnost. Přichází-li však stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud
vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné, a ani efektivní, aby v obdobné věci znovu
jednal a rozhodoval, když výsledkem by byl nepochybně stejný závěr. Je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného vyplývá, že je v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele je však rovněž, aby uvedl,
v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním případě přesah
svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat.
Stěžovatelé v kasační stížnosti namítali, že krajský soud nesprávně interpretoval ust. §2
odst. 7 ve spojení s §12 zákona o azylu, neboť celá jejich rodina, zejména manžel stěžovatelky
a), byli v Kazachstánu diskriminováni pro své náboženské vyznání, tudíž splňují podmínky
pro udělení mezinárodní ochrany. Otázkou, zda stěžovatelé mohou odvozovat důvody
pro udělení azylu od tvrzeného pronásledování jiné osoby, byť je tato osoba jejich manželem
či otcem, se Nejvyšší správní soud již zabýval např. v rozsudku ze dne 15. 9. 2005,
č. j. 1 Azs 41/2005 – 63, a v rozsudku ze dne 26. 4. 2006, č. j. 4 Azs 332/2005 – 80 , v nichž
vyslovil, že ustanovení §12 zákona o azylu nemůže nikdy působit zprostředk ovaně, nýbrž se vždy
vztahuje k osobní situaci žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatelé se tedy pro sebe
nemohou s úspěchem domáhat užití citovaného ustanovení, jehož podmínky zjevně nesplňují.
Zákon o azylu s takovým rozšiřováním azylových důvodů i na rodinné příslušníky počítá , ovšem
jen za splnění podmínek stanovených v ustanovení §13, tj. u těch žadatelů, jejichž manželovi,
dítěti mladšímu 18 let nebo u svobodných žadatelů mladších 18 let rodičům, byla udělena
mezinárodní ochrana podle ust. §12 nebo §14 zákona o azylu. Manželovi stěžovatelky a)
a současně otci stěžovatele b) však mezinárodní ochrana udělena nebyla.
Stěžovatelé dále namítali, že ministerstvo, i stejně tak krajský soud, na základě
provedených důkazů dospělo k nesprávným skutkovým a právním závěrům, že v průběhu
správního řízení nebylo zjištěno, a z vyjádření zákonného zástupce stěžovatele nijak nevyplynulo,
že by skutečně jejich náboženská víra představovala pro veřejný pořádek Kazaš ské republiky
jakékoliv nebezpečí, když stěžovatelé a jejich souvěrci pouze nebyli řádně zaregistrováni jako
náboženské uskupení. V této souvislosti odkazuje Nejvyšší správní soud na rozsudek
ze dne 10. 6. 2008, č. j. 8 Azs 23/2008 - 75, v němž byl vyjádřen právní názor, že zákonný
požadavek registrace náboženské skupiny v zemi původu, k níž patří žadatel o poskytnutí
mezinárodní ochrany, nepředstavuje sám o sobě porušování lidských práv, resp. není
pronásledováním z náboženských důvodů.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na stížní námitky uvedené v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelů.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost stěžovatelů
nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl (§104a odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 věta první za použití
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl -li návrh
odmítnut.
Stěžovatelům byl pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanoven zástupcem advokát
a podle §35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát.
Podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších p ředpisů, náleží
advokátovi při zastupování dvou účastníků řízení odměna za jeden úkon právní služby (doplnění
kasační stížnosti) ve výši 3360 Kč (§11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §12 odst. 4 citované
vyhlášky), náhrada hotových výdajů v částce 2 x 300 Kč, tj. 600 Kč (§13 odst. 3 citované
vyhlášky) a daň z přidané hodnoty ve výši 752,40 Kč (§37 odst. 1 a §47 odst. 1 písm. a) zákona
č. 235/2004 Sb.), celkem tedy 4712,40 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu