ECLI:CZ:NSS:2008:8.AFS.128.2006:40
sp. zn. 8 Afs 128/2006 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce V. C., zastoupeného
JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem se sídlem v Táboře, tř. 9. května 1282,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1,
Štěpánská 28, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
16. 3. 2006, čj. 10 Ca 38/2006 - 16,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2006, čj. 10 Ca 38/2006 - 16,
se z r uš u je a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 23. 2. 2005, čj. FŘ – 11273/13/04, žalovaný zamítl odvolání žalobce
proti rozhodnutí (dodatečnému platebnímu výměru) Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne
13. 9. 2000, čj. 2222189/00/004914/5260, jímž byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty
za měsíc srpen 1998 ve výši 790 647 Kč.
Žalobce stěžovatelovo rozhodnutí o odvolání napadl žalobou, kterou adresoval
Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 12. 1. 2006,
čj. 27 C 154/2005 - 5, řízení v souladu s §104b odst. 1 o. s. ř. zastavil s tím, že v této věci
je příslušný rozhodovat soud ve správním soudnictví a současně žalobce poučil o možnosti podat
takovou žalobu ve správním soudnictví. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 2. 2006.
Žalobce jednal v souladu s poučením (§72 odst. 3 s. ř. s.) a žalobu adresoval Městskému
soudu v Praze, jenž ji však následně odmítl pro opožděnost [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
Rozhodnutí odůvodnil tak, že předmětná žaloba, ač adresována Obvodnímu soudu pro Prahu 4,
byla podána k poštovní přepravě dne 17. 5. 2005. Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno
dne 16. 3. 2005. Žaloba tedy s ohledem na znění ustanovení §72 odst. 1, 3, 4 s. ř. s. a §40 odst. 2
a 4 s. ř. s. byla podána opožděně, neboť zákonná dvouměsíční lhůta uplynula dne 16. 5. 2005.
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému rozhodnutí Městského soudu v Praze, přičemž uplatňuje kasační důvod dle §103
odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“).
Stěžovatel má za to, že soud jeho žalobu odmítl v rozporu se zákonem, neboť dostatečně
nezjistil okolnosti doručení žaloby Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Je pravdou, že žaloba byla
podána k poštovní přepravě dne 17. 5. 2005, avšak stěžovatel již dne 16. 5. 2005 v 17:40 hod.
zaslal tuto žalobu elektronickou cestou a v souladu se zákonem toto elektronické podání do tř í
dnů doplnil. Žaloba byla u Obvodního soudu pro Prahu 4 podána včas. Stěžovatel proto
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 30. 8. 2006 uvedl,
že se k námitkám stěžovatele nebude vyjadřovat, neboť ty se nevztahují k prováděnému
daňovému řízení.
Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a Nejvyšší správní soud
tedy přezkoumal kasační stížností napadené usnesení krajského soudu, vázán rozsahem a důvody
kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 27 C 154/2005, bylo zjištěno,
že stěžovatelova žaloba podaná k poštovní přepravě dne 17. 5. 2005, byla soudu doručena dne
19. 5. 2005. Ve složce označené „Přílohy N“, jež je součástí spisu, se nachází vytištěná e-mailová
zpráva, kterou byla žaloba elektronicky podána. Z tohoto podání je patrné, že datum odeslání
žaloby elektronickou cestou je 16. 5. 2005 v 17:40 hod. Výtisk žaloby je však podatelnou označen
datem 17. 5. 2005 v 8:30 hod. a nadepsán je jako faxová žaloba.
Stěžovatel namítá nezákonnost rozhodnutí i odmítnutí návrhu, neboť má za to,
že s ohledem na elektronické podání žaloby nebyla lhůta k podání žaloby posouzena správně.
Nejvyšší správní soud se s touto argumentací plně ztotožňuje. Ve spise obvodního soudu
se nachází i stěžovatelovo vytištěné e-mailové podání, jenž je však podatelnou zřejmě chybně
označeno jednak za faxové a jednak zřejmě i chybným datem doručení.
Dle ustanovení §72 odst. 1 a 3 s. ř. s. a §40 odst. 2 a 4 s. ř. s. byl posledním dnem
pro podání žaloby právě 16. 5. 2005. S ohledem na §37 odst. 2 s. ř. s. lze podání obsahující úkon,
jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě
v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona. Bylo -li takové podání
učiněno v jiné formě (tedy např. elektronicky bez elektronického podpisu dle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů),
musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen
jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží.
Městský soud však při svém rozhodování k stěžovatelovu elektronickému podání žaloby
nepřihlédl. Povinností soudů je dodržovat zákonem stanovený postup a taková povinnost
odpovídá principu vyplývajícímu z ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jenž
zajišťuje právo jednotlivce domáhat se stanoveným postupem svého práva u příslušného orgánu,
a současně představuje materiální obsah procesních garancí obsažených v hlavě páté Listiny, resp.
v čl. 36 odst. 1 Listiny – tj. procesních garancí vztahujících se k právu na spravedlivý proces (viz
např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 445/04). Postupem nižšího soudu
mohlo dojít právě k zásahu do stěžovatelova práva na spravedlivý pr oces, neboť mu nebylo
umožněno, aby se zákonným postupem svého práva domáhal, zejména z toho důvodu,
že ve spise postoupeném Obvodním soudem pro Prahu 4 bylo stěžovatelovo elektronické podání
označeno i datováno chybným způsobem a matoucím způsobem i evido váno a založeno ve spise.
Městský soud v Praze tento nedostatek neodhalil, a tedy se jím nikterak nezabýval. Jeho
posouzení se tak dostalo do rozporu se skutečným stavem věci.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené závěry napadené usnesení podle §110
odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm je městský
soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§110
odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stíž nosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
o věci samé (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud ve věci v souladu s ustanovením §109 odst. 1 s. ř. s. rozhodoval
bez nařízení jednání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu