ECLI:CZ:NSS:2008:8.AS.2.2008:112
sp. zn. 8 As 2/2008 - 112
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Občanské sdružení
Obchvat, se sídlem Stojanova 7, Znojmo, zastoupeného JUDr. Jiřím Bílým, advokátem se sídlem
Rudoleckého 25, Znojmo, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor
územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2005, čj. JMK 27288/2005 OÚPSŘ, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2007, čj. 31 Ca 20/2006 - 94,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2007, čj. 31 Ca 20/2006 - 94,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 10. 10. 2005, čj. JMK 27288/2005 OÚPSŘ, žalovaný zamítl
odvolání žalobce proti územnímu rozhodnutí Městského úřadu Znojmo, odboru výstavby
(stavební úřad), ze dne 18. 4. 2005, čj. Výst.: 25d 1001517/2005-Hm Rozh, kterým bylo povoleno
umístění stavby „silnice I/38 Znojmo-obchvat, 1. stavba, na pozemcích v katastrálním území
Znojmo-město, Dobšice u Znojma, Kuchařovice“. Obě rozhodnutí byla žalobci doručena
veřejnou vyhláškou podle §42 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) za použití §26 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podanou dne 13. 12. 2005 u Nejvyššího
správního soudu (k poštovní přepravě dne 12. 12. 2005), který ji usnesením ze dne 5. 1. 2006,
čj. Na 383/2005 - 9, postoupil věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Brně. Po nabytí
právní moci tohoto usnesení byla žaloba dne 27. 1. 2006 předána krajskému soudu.
Krajský soud usnesením ze dne 15. 11. 2007, čj. 31 Ca 20/2006 - 94, žalobu odmítl
jako opožděnou [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] s tím, že žalobou napadené rozhodnutí bylo
vyvěšeno na úřední desce žalovaného dne 7. 11. 2005, účinky doručení nastaly patnáctým dnem
po vyvěšení, tj. dne 22. 11. 2005. Lhůta pro podání žaloby podle §72 odst. 1 s. ř. s. uplynula
žalobci v pondělí dne 23. 1. 2006. Krajský soud pak uzavřel, že žalobce podal žalobu u věcně
nepříslušného soudu a tato žaloba byla dodána věcně a místně příslušnému soudu teprve
po uplynutí dvouměsíční lhůty k jejímu podání. Krajský soud podepřel svůj názor i odkazem
na rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 27. 8. 2003, čj. 2 Ads 10/2003 - 62
(www.nssoud.cz).
Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Namítl, že pro doručení rozhodnutí veřejnou vyhláškou nebyl v dané věci důvod.
Stěžovatel a ostatní osoby, které proti rozhodnutí stavebního úřadu brojily odvoláním, neznaly
přesně datum, kdy bylo o jejich odvolání rozhodnuto, ani kdy bylo veřejnou vyhláškou
oznámeno, jak bylo o odvolání rozhodnuto. Stěžovatel dále poukázal na to, že okruh účastníků
původního správního řízení byl jednoznačně dán, všichni účastníci uvedli svá bydliště
a u občanského sdružení byla přesně označena oprávněná osoba k jeho zastupování. Podle
stěžovatele je proto velmi sporné, zda bylo na místě doručování veřejnou vyhláškou a od kdy
stěžovateli plynula lhůta k podání žaloby. Podle §26 odst. 1 správního řádu se doručování
veřejnou vyhláškou mohlo aplikovat tehdy, pokud nebyl znám okruh účastníků nebo jejich pobyt,
nebo pokud tak stanovil zvláštní právní předpis. Taková situace však podle stěžovatele však
v dané věci nenastala.
Stěžovatel dále uvedl, že správním rozhodnutím došlo k porušení jeho práv a práv dalších
osob a zrekapituloval průběh předcházejícího správního řízení. Odmítnutí žaloby, podané
prostřednictvím Nejvyššího správního soudu ke Krajskému soudu v Brně, s odkazem na uplynutí
lhůty k jejímu podání, po téměř dvou letech od jejího podání, považuje stěžovatel za porušení
práva na spravedlivý proces. Stěžovatel se také domnívá, že podáním žaloby u Nejvyššího
správního soudu a jeho následným postoupením věcně a místně příslušnému soudu došlo
k zachování lhůty a žaloba byla podána včas.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal usnesení krajského soudu v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Rozhodnutí žalovaného (stejně jako přecházející územní rozhodnutí) bylo stěžovateli
doručeno podle §42 odst. 2 stavebního zákona veřejnou vyhláškou. K podmínkám doručení
územního rozhodnutí pomocí veřejné vyhlášky se Nejvyšší správní soud již v minulosti vyjádřil
(viz např. rozsudek ze dne 4. 9. 2003, čj. 7 A 178/2002 - 36, č. 117/2004 Sb. NSS, usnesení
rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002 - 42, č. 950/2006 Sb. NSS, nebo rozsudek
ze dne 26. 9. 2007, čj. 5 As 78/2006 - 95, www.nssoud.cz) a na svá předchozí rozhodnutí
v podrobnostech pro stručnost odkazuje. V nyní posuzované věci se jednalo o stavbu silničního
obchvatu, kterou lze jejím charakterem podřadit pod kategorii liniových staveb,
u nichž oznamování územního rozhodnutí veřejnou vyhláškou stavební zákon výslovně
předpokládá (§42 odst. 2 věta první, stavebního zákona).
Nejvyšší správní soud se již dříve vyjádřil i k účinkům doručení veřejnou vyhláškou
(viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004,
čj. 6 A 100/2002 - 74, č. 449/2005 Sb. NSS, související rozhodnutí Ústavního soudu ze dne
11. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 487/03, http://nalus.usoud.cz, nebo rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 6. 2007, čj. 3 As 45/2006 - 87, www.nssoud.cz) a i zde v podrobnostech
pro stručnost na svou předchozí judikaturu odkazuje. V nyní posuzované věci ze správního spisu
vyplývá, že rozhodnutí žalovaného bylo na úřední desce vyvěšeno dne 7. 11. 2005 a sňato dne
24. 11. 2005. K účinkům doručení došlo dne 22. 11. 2005, lhůta pro podání žaloby uplynula dne
23. 1. 2006. Stěžovatel podal žalobu u věcně nepříslušného Nejvyššího správního soudu,
resp. k poštovní přepravě, dne 12. 12. 2005. Nejvyšší správní soud postoupil (doručil) žalobu
věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Brně dne 27. 1. 2006.
Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (§65 a násl. s. ř. s.) lze podat ve lhůtě
podle §72 odst. 1 s. ř. s. a podle citovaného ustanovení je lhůta zachována i tehdy, byla-li žaloba
ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Zároveň je ve smyslu
§40 odst. 4 s. ř. s. lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu
zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence. Zatímco v případě podání žaloby správnímu
orgánu je zachování lhůty vázáno na konkrétní správní orgán, který vydal napadené rozhodnutí,
v případě soudu §40 odst. 4 s. ř. s. takové omezení nezná. Je tedy nutno uzavřít, že platí obecné
pravidlo, podle nějž k zachování lhůty postačuje podání žaloby i jinému než věcně či místně
příslušnému soudu. Toto obecné pravidlo může být omezeno zvláštním ustanovením,
jako je tomu např. v případě kasační stížnosti, která musí být ve smyslu §106 odst. 4 s. ř. s.
podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal, a citované ustanovení zároveň výslovně
stanoví zachování lhůty v případě podání kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud pro úplnost podotýká, že za zvláštní ustanovení ve vztahu k §40
odst. 4 s. ř. s., jakým je již zmiňovaný §106 odst. 4 s. ř. s., nelze považovat §7 s. ř. s., upravující
příslušnost soudů. Otázka věcné a místní příslušnosti představuje relativně samostatnou procesní
otázku, jejíž vyřešení může být i mezi jednotlivými soudy sporné a procesní předpisy upravují
postup soudu, který má za to, že není věcně či místně příslušný k vyřízení u něj podaného návrhu
(srov. §7 odst. 6, 7 s. ř. s. pro postup soudů v rámci správního soudnictví, příp. §104b o. s. ř.
pro postup soudů rozhodujících v občanském soudním řízení). Citované ustanovení však nijak
neupravuje otázku důsledků, plynoucích z podání adresovaného nepříslušnému soudu (takovéto
důsledky upravuje např. §104b odst. 2 poslední věta o. s. ř.). V tomto směru je tedy třeba
za neexistence jiného zvláštního ustanovení vycházet z obecného pravidla §40 odst. 4 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pouze na okraj poukazuje na obdobný právní názor,
který za podobné procesní situace zaujal Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 24. 2. 1995,
sp. zn. 4 Cdo 42/94, č. 6/97 Sb. NS. Zároveň Nejvyšší správní soud konstatuje, že právní názor
vyslovený v jeho rozhodnutí ze dne 27. 8. 2003, čj. 2 Ads 10/2003 - 62 (www.nssoud.cz),
na něž se odvolal krajský soud, není v posuzované věci relevantní. Nejvyšší správní soud
totiž v citovaném rozhodnutí aplikoval §250m odst. 2 o. s. ř. v tehdy účinném znění,
podle kterého se návrh podává u příslušného soudu. Na rozdíl od nyní posuzované věci tedy byla
aplikována úprava, která podmínku příslušnosti výslovně stanovila.
Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného v zákonné lhůtě, jakkoliv tak učinil
u věcně nepříslušného Nejvyššího správního soudu. Skutečnost, že Nejvyšší správní soud
postoupil věc krajskému soudu již po uplynutí lhůty pro podání žaloby, není z hlediska posouzení
včasnosti žaloby relevantní. Krajský soud, který posoudil žalobu jako opožděnou, proto pochybil
a zatížil své rozhodnutí nezákonností, proti níž stěžovatel důvodně brojil kasační stížností.
Pouze na okraj Nejvyšší správní soud připomíná, že napadá-li kasační stížnost rozhodnutí
krajského soudu o odmítnutí žaloby, omezuje se přezkum Nejvyššího správního soudu
na opodstatněnost naplnění důvodu obsaženého v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud shledal napadené usnesení krajského soudu nezákonným,
proto je zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm krajský
soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto
rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne také o náhradě
nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2008
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu