ECLI:CZ:NSS:2008:9.AS.11.2008:45
sp. zn. 9 As 11/2008 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: SITEL, spol. s r.o., se sídlem Baarova 957/15, Praha 4, zastoupeného
Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem Zelený pruh 95/97, Praha 4, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5,
Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2002, zn. RRRÚP 415/02, o vyvlastnění
věcného břemene pro zřízení, umístění a provozování podzemního vedení
telekomunikační sítě, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 5. 9. 2007, č. j. 30 Ca 153/2007 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označené
usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí bývalého Okresního úřadu ve Vyškově (jeho právním nástupcem
je Krajský úřad Jihomoravského kraje; dále jen „žalovaný“) ze dne 18. 11. 2002,
zn. RRRÚP 415/02. Tímto rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí Městského úřadu
ve Vyškově (dále jen „stavební úřad“) ze dne 12. 9. 2002, č. j. SU-1937/02/PO, jímž byl
zamítnut návrh stěžovatele na vyvlastnění věcného břemene pro zřízení, umístění
a provozování podzemního vedení telekomunikační sítě v rámci stavby „Tranzitní
telekomunikační trasa, úsek Brno – Prostějov v okr. Vyškov“, na části pozemku
parc. č. 1664/1 v k. ú. Pustiměř, zapsaném na LV č. 1545 u Katastrálního úřadu
pro Jihomoravský kraj se sídlem v Brně, a podané odvolání zamítl.
Stěžovatel označil za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť krajský soud nesprávně posoudil právní
povahu institutu vyvlastnění a otázku pravomoci soudů k vedení řízení ve věci
vyvlastnění. Podle právního názoru stěžovatele z judikatury zvláštního senátu zřízeného
podle zákona č. 131/2002 Sb. (dále jen „zvláštní senát“), o rozhodování některých
kompetenčních sporů, (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), i judikatury Nejvyššího
správního soudu vyplývá dvojí povaha rozhodnutí o vyvlastnění. Je třeba rozlišit,
zda předmětem řízení je otázka vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva
či zda je předmětem řízení spor o vlastnické právo. V prvém případě jde o rozhodnutí
ve věci veřejnoprávní, nikoli soukromoprávní, a proto je dána pravomoc správního
soudu. Naopak pravomoc civilních soudů se vztahuje na spory o výši a případném
rozdělení náhrady za tyto veřejnoprávní akty. Dne 1. 1. 2007 sice nabyl účinnosti nový
zákon o vyvlastnění (zákon č. 184/2006 Sb.), ale stěžovatel má za to, že i tento zákon
vychází z výše uvedené dvojkolejnosti přezkumu rozhodnutí o vyvlastnění. Krajský soud
tedy dle tvrzení stěžovatele pochybil, když žalobu odmítl s tím, že od 1. 1. 2007
se ve věcech vyvlastnění v soudním řízení postupuje pouze podle občanského soudního
řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“) v občanském
soudním řízení.
Žalovaný se ke stěžovatelem podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Z předložené spisové dokumentace Nejvyšší správní soud zjistil následující
skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Jak je již výše uvedeno, stavební úřad svým rozhodnutím ze dne 12. 9. 2002 zamítl
návrh stěžovatele na vyvlastnění věcného břemene pro zřízení, umístění a provozování
podzemního vedení telekomunikační sítě v rámci stavby „Tranzitní telekomunikační trasa,
úsek Brno – Prostějov v okr. Vyškov“. Žalovaný odvoláním napadené rozhodnutí
stavebního úřadu potvrdil.
Krajský soud, který rozhodoval o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného,
žalobu stěžovatele odmítl. V odůvodnění svého usnesení z 5. 9. 2007 krátce shrnul
skutkový stav věci, konstatoval relevantní právní úpravu a na základě interpretace
a aplikace zmíněných právních norem vyslovil právní názor, podle něhož se postupuje
od 1. 1. 2007 ve věcech vyvlastnění v soudním řízení podle občanského soudního řádu
v občanském soudním řízení, a to bez ohledu na skutečnost, že sám vyvlastňovací akt byl
vydán před tímto datem. K tomu odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 8. 6. 2007,
č. j. Konf 4/2007 – 6, publikované pod č. 1312/2007 Sb. NSS. V závěru svého
rozhodnutí krajský soud stěžovatele podle §46 odst. 2, věty druhé, s. ř. s. poučil o tom,
že může podat do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení proti napadenému
rozhodnutí žalovaného žalobu u krajského soudu dle ustanovení §244 a násl. o. s. ř.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel opírá kasační
stížnost o důvody vymezené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Poukazuje
na nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.] spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.]. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů
uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že není důvodná.
Výše popsaný skutkový stav v této věci je třeba ještě v této fázi doplnit
o konstatování, že po podání kasační stížnosti (doručena krajskému soudu 19. 10. 2007)
byl zvláštnímu senátu dne 7. 12. 2007 doručen návrh podaný senátem 35 C Krajského
soudu v Brně (projednávaný pod sp. zn. Konf 44/2007). Tímto návrhem se příslušný
senát krajského soudu domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc, vzniklý
ve smyslu §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním, Okresním soudem
ve Vyškově a senátem 30 Ca Krajského soudu v Brně, a to ve věci týkající se zřízení
věcného břemene. Zvláštní senát ve svém rozhodnutí ve věci poukázal na právní závěry
vyslovené v usnesení ze dne 8. 6. 2007, č. j. Konf 4/2007 – 6 (o jehož závěry opřel krajský
soud kasační stížností napadené usnesení), dále v usnesení ze dne 20. 9. 2007, č. j. Konf
22/2008 – 8, a též v rozhodnutí ze dne 21. 5. 2008, č. j. Konf 34/2007 – 15. Především
podle zmíněného usnesení ze dne 20. 9. 2007 platí, že podmínkou řízení dle části páté
o. s. ř. je, že správní orgán rozhodl in merito. Naopak přezkoumání rozhodnutí, kterým
katastrální úřady odmítly rozhodnout o vkladu do katastru nemovitostí (např. řízení bylo
zastaveno pro nedostatky návrhu na vklad) náleží do správního soudnictví.
V projednávané věci přitom podle zvláštního senátu „správní orgán posuzoval, zda
je dán důvod vyvlastnění, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť zřízení věcného břemene
je požadováno na stavbu již provedenou. Nejedná se tedy o případ, kdy by správní orgán odmítl o věci
samé rozhodnout (např. pro vady návrhu na zahájení správního řízení), a řízení bylo z tohoto důvodu
zastaveno. V řízení podle části páté o. s. ř. je tedy možno se domáhat nejen negativního rozhodnutí
o vyvlastnění v případě, kdy k vyvlastnění došlo, ale i naopak vyslovení vyvlastnění soudem (zde zřízení
věcného břemene), pokud bylo ve správním řízení o návrhu rozhodnuto věcně negativně.“ Vzhledem
k výše uvedenému proto zvláštní senát výrokem I. svého usnesení ze dne 9. 9. 2008, č. j.
Konf 44/2007 – 20, rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí
bývalého Okresního úřadu ve Vyškově ze dne 18. 11. 2002, č. j. RRRÚP 415/02, ve věci
návrhu na zřízení věcného břemene, je soud v občanském soudním řízení.
Podle §5 odst. 5 zákona č. 131 /2002 Sb. pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu
je závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž tento spor vznikl,
jakož i pro všechny orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, jakož i fyzické
nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech
fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, a soudy. Zvláštní senát výslovně zavázal
k pokračování v řízení o podané žalobě soudy rozhodující v občanském soudním řízení.
S ohledem na výše uvedené – především na vázanost rozhodnutím zvláštního
senátu – Nejvyšší správní soud ve věci ověřil, že výrok kasační stížností napadeného
usnesení je zcela v souladu s právním názorem vysloveným v usnesení zvláštního senátu.
Námitky vznesené stěžovatelem jsou dle výše uvedených závěrů nedůvodné, kasační
stížnost proto byla v souladu s §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s.). Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly.
Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu