ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.24.2008:89
sp. zn. Nao 24/2008 - 89
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: PST Ostrava, a.s., se sídlem Nádražní 112/969, Ostrava-Moravská Ostrava,
zastoupeného JUDr. Petrem Pyšným, advokátem se sídlem Občanská 18, Slezská
Ostrava, proti žalovanému: Celní ředitelství Praha, se sídlem Washingtonova 7, Praha 1,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2006, č. j. 20045-55/05-1701-21, za účasti
osoby zúčastněné na řízení: JUDr. Světlana Zvolánková, advokátka se sídlem Karlovo
nám. 18, Praha 2, správkyně konkursní podstaty úpadce CESS s.r.o., se sídlem Sámova
665/12, Praha 10, o vyměření celního dluhu ručiteli, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2007, č. j. 5 Ca 150/2006 - 53,
o vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Jakub Camrda je v y l o u č e n
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. 5 Afs 16/2008.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá
v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2006,
č. j. 20045-55/05-1701-21. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele
proti platebnímu výměru Celního úřadu Praha 1 ze dne 10. 11. 2005, č. j. R/500087/2005,
jímž byl stěžovateli jako ručiteli vyměřen dle ustanovení §260l odst. 2 písm. c) zákona
č. 13/1993 Sb., celního zákona, v platném znění, celní dluh ve výši 55 980,20 Kč.
Po předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 1. 2008 je tato vedena
pod p. zn. 5 Afs 16/2008 a dle rozvrhu práce platného pro rok 2008 je k jejímu
projednání a rozhodnutí určen senát ve složení: JUDr. Ludmila Valentová, JUDr. Lenka
Matyášová a JUDr. Jakub Camrda.
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Jakub Camrda ve svém vyjádření
ze dne 30. 1. 2008 uvedl, že se v dané věci cítí být podjatý, neboť v roce 2007
ještě jako soudce Městského soudu v Praze rozhodoval ve skutkově a právně zcela
obdobných věcech se shodnými účastníky řízení, jejichž výčet přikládá.
90
Věc spočívající v rozhodnutí o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu
z projednání a rozhodnutí věci byla předsedou soudu předložena k rozhodnutí jinému
senátu zdejšího soudu, který při jejím posouzení vycházel z následujících úvah.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném
znění (dále jen „s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti spočívající v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou
skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony,
které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného
soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce,
nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud
usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné úvodem připomenout, že vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných
důvodů (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 - 16, zveřejněno na www.nssoud.cz). Tento postup je v souladu
s ústavní zásadou, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod); přípustnou výjimkou z této zásady je pouze
vyloučení soudce ze zákonem stanovených důvodů, nebo na základě námitky podjatosti
uplatněné stranou sporu. Tyto výjimky nejsou s uvedenou zásadou v rozporu, naopak
akcentují další klíčový ústavní princip, jímž je princip nestrannosti soudců.
Ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srovnej nález ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94) je v rozhodovací činnosti při hodnocení podjatosti soudců nutno
aplikovat tzv. „dvojí test nestrannosti“, z něhož mimo jiné vyplývá, že „nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším
smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.),
o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie
nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní
přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře,
tedy i z hlediska objektivního, které sleduje existenci dostatečných záruk, aby bylo možno vyloučit
jakoukoli legitimní pochybnost.“
V daném případě se soudce JUDr. Jakub Camrda označil za podjatého,
neboť rozsudky Městského soudu v Praze vedené pod sp. zn. 10 Ca 125 až 132/2006,
10 Ca 134/2006, 10 Ca 142 až 147/2006 a pod sp. zn. 5 Ca 150/2006 se týkají
téhož daňového subjektu a stejné právní otázky, přičemž v prvně uváděných věcech
JUDr. Jakub Camrda rozhodoval jako člen senátu Městského soudu v Praze, ve věci
druhé pak má být členem senátu Nejvyššího správního soudu rozhodujícího o kasační
91
stížnosti ve věci vedené pod sp. zn. 5 Afs 16/2008. Je tedy třeba určit, zda tyto
skutečnosti zakládají podjatost dotčeného soudce.
Je zřejmé, že předmětem věcí vedených Městským soudem v Praze pod shora
uvedenými spisovými značkami byl přezkum rozhodnutí žalovaného,
kterými byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti platebním výměrům, vydaným Celním
úřadem Praha 1. Těmito rozhodnutími uvedený úřad vyměřil stěžovateli jako ručiteli
částky celního dluhu za primárního dlužníka, společnost CESS s.r.o. Městský soud
v Praze žaloby stěžovatele zamítl jako nedůvodné. Ve všech uvedených věcech s týmiž
účastníky řízení přitom Městský soud v Praze řešil shodnou právní otázku, a to otázku
vzniku celního dluhu z důvodu přijetí neplatného záručního dokladu, který
neobsahoval veškeré zákonem stanovené náležitosti (dobu jeho platnosti
či použitelnosti), a rovněž otázku existence ručitelského závazku v případě, že celnímu
deklarantovi bylo povoleno rozložení dluhu na splátky.
JUDr. Jakub Camrda, nyní soudce Nejvyššího správního soudu,
tedy sice nebyl členem senátu městského soudu, který vydal rozhodnutí napadené
ve věci sp. zn. 5 Afs 16/2008, ale považoval za podstatnou skutečnost, že v právně
shodných věcech téhož účastníka vyslovil již několikrát svůj názor, a to jako soudce
instančně nižšího městského soudu. Nejvyšší správní soud se k této otázce vyslovil
v usnesení ze dne 2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004 - 54 (zveřejněno pod č. 433/2005 Sb.
NSS), kde uvedl: „Smysl a účel věty druhé §8 odst. 1 s. ř. s. spočívá mimo jiné v rozvinutí
principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky
vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. Soudce má čerpat
poznatky potřebné pro projednávání a rozhodování věci právě z těch pramenů a tím způsobem,
jež jsou vlastní té fázi řízení, k níž je podle pravidel funkční příslušnosti povolán. K pramenům
jiným soudce přihlédnout nemůže, což souvisí i s požadavkem jeho nestrannosti ve smyslu
neovlivněnosti předchozím (a tedy procesně neregulérním) poznáním o dané věci. Ustanovení věty
druhé §8 odst. 1 s. ř. s. lze tedy chápat jako specifické rozvinutí zásady, vyjádřené již ve větě první
§8 odst. 1 s. ř. s., že totiž soudce nesmí mít jistý, kvalifikovaný poměr k projednávané věci.“
Nejvyšší správní soud při posouzení důvodů k vyloučení JUDr. Jakuba Camrdy
z projednávání předmětné věci považoval za určující jeho podíl na projednávání
a rozhodování nemalého počtu právně zcela obdobných věcí vedených městským soudem
se shodnými účastníky řízení. Přestože tyto věci nejsou s projednávanou věcí identické,
je nepochybná věcná i právní souvislost jím projednávaných věcí. V souladu
s již citovaným rozhodnutím ze dne 2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004 - 54, dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že v dané věci JUDr. Jakub Camrda působil v předchozím
soudním řízení v takovém kvalitativním a kvantitativním rozsahu, kdy již získal o věci
vědomost té povahy, jež vyvolává pochybnost o vnitřní nezávislosti soudních instancí,
o legalitě aplikovaných poznatků a ve svých důsledcích i pochybnost o soudcově
nestrannosti. Pojem předchozího soudního řízení Nejvyšší správní soud v daném případě
vyložil materiálně, tedy s ohledem na konkrétní a přímou souvztažnost a věcnou
souvislost předmětných řízení.
92
Nejvyšší správní soud poukazuje také na teoretické pojetí identity sporů, užívané
v civilním procesním právu, aplikovatelné i ve správním soudnictví. Právní teorie hovoří
mj. o konceptu „jádra sporu“, k němuž se v rámci své rozhodovací činnosti několikrát
vyslovil také Evropský soudní dvůr: „O tutéž věc, respektive o tentýž spor, jde podle Evropského
soudního dvora v případě, že je dána identita „jádra“ projednávaných věcí a že tedy v obou sporech má
být projednána tatáž sporná otázka, resp. tytéž sporné otázky.“ (Macur, J.: Předmět sporu v civilním
soudním řízení, Masarykova univerzita, Brno 2002, str. 158). Pomyslné jádro sporu (sporná
právní otázka) je přitom ve všech zkoumaných věcech obdobná, přičemž JUDr. Jakub
Camrda svůj názor na její řešení vyjádřil v rozhodnutích vyjmenovaných shora. V situaci,
kdy JUDr. Jakub Camrda již není soudcem Městského soudu v Praze, ale jako soudce
Nejvyššího správního soudu rozhoduje mj. o kasačních stížnostech proti rozsudkům
krajských soudů, pak vyvolává tento postup zcela důvodné pochybnosti o jeho
nepodjatosti. Tyto pochybnosti jsou podpořeny vyjádřením JUDr. Jakuba Camrdy,
dle něhož se on sám osobně cítí být podjatý.
Vzhledem k tomu, že kumulace všech výše uvedených okolností
by u JUDr. Jakuba Camrdy mohla objektivně vést k pochybnostem o tom, že daný soudce
má k předmětné věci určitý (nikoli nezaujatý) vztah, byl návrh na jeho vyloučení
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 5 Afs 16/2008 shledán důvodným.
Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu