ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.49.2008:34
sp. zn. Nao 49/2008 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce:
Mgr. L. K., LL.M., proti žalovanému: předseda Krajského soudu v Plzni, se sídlem
Veleslavínova 40, Plzeň, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 12. 2007 a ze dne 18.
12. 2007, sp. zn. Spr 2116/2007, ve věci zápisu žalobce do seznamu správců, o vyloučení
soudců z projednávání a rozhodnutí věci,
takto:
Soudci Krajského soudu v Plzni Mgr. Jaroslav Škopek, JUDr. Václav Roučka,
JUDr. Petr Kuchynka, JUDr. Jana Daňková, JUDr. Zdeněk Pivoňka a Mgr. Miroslava
Kašpírková j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Krajského soudu v Plzni pod spisovou značkou 30 Ca 13/2008.
Odůvodnění:
Žalobce podal proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 12. 2007 a ze dne
18. 12. 2007, sp. zn. Spr 2116/2007, jimiž nebylo vyhověno jeho návrhu na zapsání
do seznamu správců konkurzní podstaty, žalobu, která je u Krajského soudu v Plzni
vedena pod sp. zn. 30 Ca 13/2008.
Podáním ze dne 27. 3. 2008 podal žalovaný návrh na vydání rozhodnutí
o vyloučení soudců Mgr. Jaroslava Škopka, JUDr. Václava Roučky, JUDr. Petra
Kuchynky, JUDr. Jany Daňkové, JUDr. Zdeňka Pivoňky a Mgr. Miroslavy Kašpírkové
z projednání a rozhodnutí věci, neboť vyřizující soudce Mgr. Jaroslav Škopek, předsedové
senátu 30 Ca JUDr. Václav Roučka a JUDr. Petr Kuchynka a rovněž členové
zastupujícího senátu 57 Ca JUDr. Jana Daňková, JUDr. Zdeněk Pivoňka a Mgr. Miroslava
Kašpírková oznámili důvod své podjatosti ve smyslu ust. §8 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
V přípisu ze dne 27. 2. 2008 JUDr. Václav Roučka sdělil, že jako předseda senátu,
ve kterém má být věc pod sp. zn. 30 Ca 13/2008 projednána, je k žalovanému ve vztahu
funkční podřízenosti z titulu své funkce místopředsedy Krajského soudu v Plzni. Dále
uvedl, že je se žalovaným v dlouhodobém kolegiálním vztahu jako soudce Krajského
soudu v Plzni a vzájemně udržují společenské a sportovní aktivity.
V přípisu ze dne 3. 3. 2008 JUDr. Petr Kuchynka uvedl, že má subjektivně za to,
že ve věci vedené pod sp. zn. 30 Ca 13/2008 není důvod pochybovat
o jeho nepodjatosti, avšak s ohledem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 4. 2005, č. j. Nao 6/2005 - 34, je z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen,
neboť důvod pochybovat o jeho nezaujatém vztahu k žalovanému je založen
již skutečností, že žalovaný jako předseda krajského soudu je oprávněn za podmínek
uvedených v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů,
vůči němu vykonávat úkoly státní správy soudu a že jej zná z běžného pracovního styku.
V přípisu ze dne 5. 3. 2008 Mgr. Jaroslav Škopek sdělil shodné důvody
pro vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jaké uvedl JUDr. Petr Kuchynka.
V přípisu ze dne 13. 3. 2008 Mgr. Miroslava Kašpírková sdělila shodné důvody
jako JUDr. Petr Kuchynka a dále uvedla, že má k žalovanému kolegiální vztah
a v minulosti se příležitostně stýkaly i jejich rodiny.
V přípisu ze dne 13. 3. 2008 JUDr. Zdeněk Pivoňka sdělil shodné důvody
jako JUDr. Petr Kuchynka a dále uvedl, že žalovaného nepřetržitě zná více než 15 let
z běžného pracovního styku.
V přípisu ze dne 13. 3. 2008 JUDr. Jana Daňková odkázala na shora citované
usnesení Nejvyššího správního soudu a dále dodala, že je více než 15 let v pracovním
styku se žalovaným, neboť oba dříve působili u Okresního soudu Plzeň-město.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ust. §8 odst. 3 citovaného zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti,
oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové
úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce
jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti
soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud
usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné úvodem připomenout, že vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí věci lze jen výjimečně a ze skutečně
závažných důvodů (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 - 16, www.nssoud.cz). Tento postup je v souladu s ústavní zásadou,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod); přípustnou výjimkou z této zásady je pouze vyloučení soudce
ze zákonem stanovených důvodů, nebo na základě námitky podjatosti uplatněné stranou
sporu. Tyto výjimky nejsou s uvedenou zásadou v rozporu, naopak akcentují další klíčový
ústavní princip, jímž je princip nestrannosti soudců.
Ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srovnej nález ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94, http://nalus.usoud.cz) je v rozhodovací činnosti při hodnocení
podjatosti soudců nutno aplikovat tzv. „dvojí test nestrannosti“, z něhož mimo jiné
vyplývá, že „nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich
právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce
pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné
objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat
šíře, tedy i z hlediska objektivního, které sleduje existenci dostatečných záruk, aby bylo možno vyloučit
jakoukoli legitimní pochybnost.“
Přitom platí, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být
založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze
mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/94,
Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. č. 6). Na druhé straně Ústavní soud
vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu
zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto.
Nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení,
nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. nález
Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 105/01, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu,
sv. č. 23).
Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu
nestrannosti soudce. Subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce
v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto
ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (srov. rozhodnutí ve věcech Saraiva
de Carvalho vs. Portugalsko, 1994, Gautrin a další vs. Francie, 1998).
V daném případě se shora jmenovaní soudci Krajského soudu v Plzni označili
za podjaté, neboť důvod pochybovat o jejich nezaujatém vztahu k žalovanému je založen
již skutečností, že žalovaný jako předseda krajského soudu je oprávněn za podmínek
uvedených v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů,
vůči nim vykonávat úkoly státní správy soudu, a dále že jej rovněž znají z běžného
pracovního styku či v některých případech lze hovořit rovněž o přátelském vztahu
k žalovanému. Je tedy třeba určit, zda tyto skutečnosti zakládají podjatost dotčených
soudců.
Nejvyšší správní soud se k otázce podjatosti soudce vyjádřil již mnohokrát,
v předmětné věci je důležité odkázat zejména na již zmiňované usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. Nao 6/2005 - 34, www.nssoud.cz, podle kterého
„skutečnost, že místopředseda krajského soudu je oprávněn za podmínek uvedených v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, vykonávat vůči soudcům úkoly státní správy a že k němu má značná část
soudců přátelský vztah, příp. jej zná z běžného pracovního styku, zakládá důvod pochybovat o jejich
nezaujatém vztahu k žalobci, byť sami subjektivně pociťují opak.“
Místopředseda krajského soudu je podle ust. §119 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, orgánem státní správy soudů.
Podle ust. §30 odst. 2 citovaného zákona místopředsedové krajského soudu vykonávají
kromě rozhodovací činnosti také státní správu krajského soudu a státní správu
okresních soudů, které patří do jeho obvodu, v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
Podle ust. §121 odst. 3 citovaného zákona vykonávají místopředsedové krajského soudu
státní správu krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu v rozsahu určeném
předsedou krajského soudu.
V projednávané věci vyjádřil přesvědčení o tom, že se necítí být v této věci podjatý
toliko JUDr. Petr Kuchynka. To však nic nemění na tom, že postavení žalovaného
jako předsedy Krajského soudu v Plzni, který v zákonem stanovených případech může
vykonávat ve vztahu k JUDr. Petru Kuchynkovi i ve vztahu k výše uvedeným soudcům
úkoly státní správy, ve spojení s kolegiálním či přátelským vztahem některých soudců,
by mohlo zavdat objektivní pochybnost o jejich nepodjatosti.
Vzhledem k tomu, že kumulace všech výše uvedených okolností by u shora
jmenovaných soudců mohla objektivně vést k pochybnostem o tom, že daní soudci mají
k žalovanému určitý (nikoli nezaujatý) vztah, byl návrh na jejich vyloučení z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 Ca 13/2008 shledán
důvodným.
Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu