ECLI:CZ:NSS:2009:1.AFS.14.2009:151
sp. zn. 1 Afs 14/2009 - 151
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna právní věci žalobce:
SIBO, spol. s r. o., se sídlem Lidická 1264, Třinec - Lyžbice, zastoupený
JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Škroupova 1114/4, Ostrava, proti žalovanému:
Celnímu ředitelství Ostrava, se sídlem nám. Sv. Čecha 8, Ostrava - Přívoz, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2003, č. j. 5049/2002-1401-21, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2008,
č. j. 22 Ca 291/2008 - 127,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2003, č. j. 5049/2002-1401-21. Jím žalovaný zamítl
žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Český Těšín, kterým bylo propuštěno zboží,
žalobcem označené jako „výtažek z lékořice s obsahem více než 10% hmotnosti sacharózy, bez přídavku
jiných látek“ do režimu volného oběhu.
Krajský soud byl při rozhodování o stěžovatelových žalobách vázán právním názorem
Nejvyššího správního soudu vysloveným usnesením rozšířeného senátu ze dne 17. 7. 2008,
č. j. 1 Afs 8/2007 - 106 (dostupný na www.nssoud.cz), jakož i závěry, vyslovenými
v na něm navazujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2008,
č. j. 1 Afs 8/2007 - 116, kterým zdejší soud zrušil původní rozsudek krajského soudu v této věci
(ze dne 17. 8. 2006, č. j. 22 Ca 57/2003 - 50).
V tomto zrušeném rozhodnutí krajský soud dospěl k závěru, že celní orgány pochybily,
pokud žalobcem dovezené zboží zařadily do podpoložky 17019100 celního sazebníku,
neboť toto zboží podle Všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému
uvedených v nařízení vlády č. 480/2001 Sb. do této podpoložky zařadit nelze. Odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 6 Afs 1/2004 - 69,
který tuto problematiku řešil. Uvedl rovněž, že na danou věc se nevztahuje nařízení vlády
č. 162/2002 Sb.
První senát Nejvyššího správního soudu při předběžné poradě dospěl ohledně sazebního
zařazení tohoto typu směsi sacharózy a výtažku z lékořice k závěru odlišnému od právního
názoru vyjádřeného v rozsudku ze dne 26. 4. 2006, č. j. 6 Afs 1/2004 - 69. Usnesením
ze dne 18. 7. 2007 proto věc dle §17 odst. 1 s. ř. s. předložil rozšířenému senátu.
Rozšířený senát pak ve výše uvedeném usnesení ze dne 17. 7. 2008 rozhodl o způsobu
zařazení předmětného zboží a věc vrátil k projednání a rozhodnutí prvnímu senátu.
Rozšířený senát dospěl k závěru, že „způsob zařazování směsi výtažku lékořice a sacharózy,
jejichž složení lze shrnout tak, že se v obou hodnocených případech jednalo o směs dvou látek obsahující 98,6
a více hmotnostních procent sacharózy a 1,2 a méně hmotnostních procent výtažku z lékořice, musel v rozhodné
době vycházet ze Všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému a vždy muselo
být nejprve určeno rozhodné číslo v rámci kapitol tohoto systému jako základní složka členění zboží.
Vzhledem k tomu, že složení směsí odpovídalo různým číslům, pak ve smyslu pravidla 2b) Všeobecných pravidel,
bylo třeba dále postupovat podle pravidla 3 a určit, zda se jedná o směs, která svým složením odpovídá
specifickému popisu určitého čísla, či zda je třeba provést zařazení podle materiálu nebo komponentu dávajícího
směsi podstatné rysy. Při vyloučení specifičnosti některého z čísel [pravidlo 3a)], bylo třeba vzít v úvahu zejména
podstatné rysy směsi [pravidlo 3b)], a to povahu zboží, přesně zjištěný podíl jednotlivých složek
směsi, případně i její předpokládané či obvyklé užití. Výsledkem tohoto procesu je zařazení do čísla 1701,
podpoložky 1701 91 00 – ‚třtinový nebo řepný cukr a chemicky čistá sacharóza v pevném stavu s přísadou
aromatických přípravků nebo barviva‘, nikoliv do čísla 1704, podpoložky 1704 90 10 – ‚výtažky z lékořice
s obsahem více než 10 % hmotnostních sacharózy, bez přísady jiných látek‘.“
Z uvedeného vyplývá nesprávnost právního názoru o způsobu zařazení předmětné směsi,
z něhož v napadeném rozsudku vycházel krajský soud a na jehož základě zrušil rozhodnutí
žalovaného.
V rozsudku ze dne 20. 8. 2008, č. j. 1 Afs 8/2007 - 116, tedy vycházel Nejvyšší správní
soud z právního názoru vysloveného rozšířeným senátem a proto rozsudek krajského soudu
ze dne 17. 8. 2006, č. j. 22Ca 57/2003 - 50 zrušil. Doplnil, že pokud jde o druhý důvod,
o nějž krajský soud opřel své zrušující rozhodnutí, totiž že dotčené zboží, jež mělo preferenční
původ v České republice, mělo být dle §6 celního sazebníku propuštěno do režimu volného
oběhu bez cla, i tento shledal kasační soud chybným. Dovážené zboží bylo celními orgány
správně zařazeno do čísla 1701 celního sazebníku, na něž se vztahuje nařízení vlády č. 162/2002 Sb. Jeho aplikace (na úkor §6 celního sazebníku) tak nemohla být důvodem pro zrušení
rozhodnutí žalovaného.
V následujícím rozsudku (nyní napadeným kasační stížností žalobce) ze dne 13. 11. 2008,
č. j. 22 Ca 291/2008 - 127, krajský soud zopakoval shora popsaný právní názor vyslovený
ve zrušujícím rozsudku Nejvyšším správní soudem a vázán jím – žalobu zamítl.
Žalobce napadl tento rozsudek krajského soudu kasační stížností, uplatňuje důvody
uvedené v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Nesouhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu, kterým se krajský soud v dané věci řídil.
Trvá na názoru, že oba soudy rozhodly o výkladu harmonizovaného systému v rozporu
s mezinárodní úmluvou, která smluvní strany zavazuje dodržovat číselné uspořádání
harmonizovaného systému, soudy toto pravidlo nectily. Navíc je zvolený způsob zařazení zboží
do jednotlivých podpoložek zcela odlišný od toho, který zvolil již dříve jiný senát Nejvyššího
správního soudu, vyslovený v rozsudku sp. zn. 6 Afs 1/2004. Tato nepředvídatelnost soudního
rozhodování je však v rozporu s ústavním pořádkem. Stěžovatel vyjádřil nesouhlas i s vyřešením
druhé žalobní námitky, týkající se aplikace nařízení vlády č. 162/2002 Sb.
Vzhledem ke všemu uvedenému požaduje zrušení napadeného rozsudku krajského
soudu.
Žalovaný ke kasační stížnosti své vyjádření nepodal.
S ohledem na to, že se jedná o kasační stížnost podanou proti rozhodnutí krajského
soudu, který byl při svém rozhodování vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem ve zrušujícím rozhodnutí v téže věci, bylo třeba se nejprve zabývat přípustností kasační
stížnosti.
Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním
soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným
právním názorem Nejvyššího správního soudu. K aplikaci tohoto ustanovení se vyslovil i Ústavní
soud, který ve svém nálezu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05 (http://nalus.usoud.cz),
poukázal na to, že „ustanovení §104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního zajišťuje, aby se Nejvyšší
správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva
závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil“.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nepřípustný návrh soud usnesením odmítne.
Z uvedeného vyplynulo, že Nejvyšší správní soud ve svém závazném právním názoru
obsaženém ve zrušujícím rozhodnutí shledal zákonným postup žalovaného, a to jak v otázce
postupu při zařazení zboží do podpoložky celního sazebníku (podrobně popsáno výše),
tak i v otázce aplikace nařízení vlády č. 162/2002 Sb., musel se tedy tímto právním názorem
pak krajský soud řídit (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V podané kasační stížnosti pak stěžovatel nesouhlasí právě s uvedenými oběma závěry.
Stěžovatel tak požaduje po Nejvyšším správním soudu, aby se znovu zabýval věcí,
u které již jedenkrát svůj závazný právní názor na výklad hmotného práva vyslovil, a to v situaci,
kdy se krajský soud tímto právním názorem řídil. Taková kasační stížnost je podle §104 odst. 3
písm. a) s. ř. s. nepřípustná.
Nejvyššímu správní soud proto kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d), §120 s. ř. s.
odmítl.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu