ECLI:CZ:NSS:2009:1.AFS.28.2009:58
sp. zn. 1 Afs 28/2009 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Městys Jimramov,
se sídlem nám. Jana Karafiáta 39, Jimramov, zastoupen JUDr. Jiřím Kašparem, advokátem
se sídlem Palackého náměstí 62, Polička, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně,
se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2007,
čj. 2833/07-1700-703359, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 10. 9. 2008, čj. 30 Ca 120/2007 - 38,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2008, čj. 30 Ca 120/2007 - 38,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Městys Jimramov (dále též „žalobce“) zpracoval žádost o podporu ze Státního fondu
životního prostředí na projekt Biocentrum Bukáčkův dvůr. Rozhodnutími Ministerstva životního
prostředí ze dne 2. 12. 2003 a ze dne 21. 4. 2004 byla žalobci na uvedený projekt poskytnuta
dotace ve výši 4 445 000 Kč. Prvá splátka dotace ve výši 300 000 Kč byla uhrazena v roce 2003,
druhá splátka ve výši 4 145 000 Kč v roce 2004. Souhrn investičních nákladů na projekt činil
celkem 6 838 000 Kč, na čemž měla mít dotace podíl 65 %; zbývající část projektu
ve výši 2 393 000 Kč měla být hrazena z vlastních zdrojů žalobce. Na realizaci projektu uzavřel
žalobce jako objednatel smlouvu o dílo se společností AQUASYS spol. s r. o. jako zhotovitelem.
[2] Finanční úřad ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „správce dan ě“) zahájil u žalobce
dne 8. 6. 2005 kontrolu skutečností rozhodných pro stanovení možné povinnosti odvodu
za porušení rozpočtové kázně v souvislosti s použitím prostředků státního rozpočtu na projekt
Biocentrum Bukáčkův dvůr. Správce daně při kontrole zjistil, že žalobce v přímé souvislosti
s realizací projektu získal od zhotovitele AQUASYS spol. s r. o. částku 1 050 000 Kč. Tím se měl
podle správce daně snížit podíl jeho finanční spoluúčasti na projektu a zároveň i celkové náklady
na projekt. Žalobce měl přitom při čerpání dotace povinnost splnit svou finanční spoluúčast
ve výši 2 393 000 Kč. Platebním výměrem ze dne 22. 5. 2006 č. 38/2006,
čj. 64264/06/351980/5197, proto správce daně uložil žalobci odvést do státního rozpočtu odvod
za porušení rozpočtové kázně ve výši 647 252 Kč. Správce daně odůvodnil platební výměr tak,
že žalobce porušil svou povinnost čerpat finanční prostředky jen na nezbytně nutné náklady
na pořízení dlouhodobého majetku [čl. 6 odst. 1 písm. m) Pravidel Ministerstva životního
prostředí pro poskytování finančních prostředků v rámci Programu revitalizace říčních systémů
v roce 2003], a dále nesplnil povinnou finanční spoluúčast v celkové výši 2 393 000 Kč.
Tím, že žalobce v přímé souvislosti se stavbou a realizací projektu získal částku 1 050 000 Kč,
se snížil podíl jeho finanční spoluúčasti na projektu a současně též celkové náklady s projektem
související. Protože podíl dotace na celkových investičních nákladech je 65 %, snížením
celkových nákladů došlo i ke snížení nároku na dotaci o 647 252 Kč. Tato částka se rovná i částce
neoprávněně použitých prostředků ze státního rozpočtu, kterou je žalobce povinen odvést
do státního rozpočtu podle §44 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.
[3] Odvolání žalobce zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 3. 2007,
čj. 2833/07-1700-703359. Správce daně vzal v souladu s §2 odst. 7 daňového řádu v potaz
skutečný obsah právního úkonu uzavřeného mezi žalobcem a zhotovitelem a zcela správně
dospěl k závěru, že cílem popsané transakce je dosažení stavu, aby dotace pokryla náklady na akci
vyšším podílem než 65 %.
[4] Žalobce proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobou ze dne 11. 5. 2007. Krajský soud
žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že ve věci došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení
před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
II.
Stručné shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti
[5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
[6] Stěžovatel nejprve stručně shrnuje dosavadní průběh řízení. Názor,
podle něhož prostředky z dotace nelze použít na hrazení subdodávek poskytnutých ze strany
příjemce dotace, je (v rozporu s tím, co uvádí krajský soud) opřen o §14 odst. 3 zákona
č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Polemizuje také s názorem krajského soudu,
že ve správním spisu nemá oporu závěr o bezúplatné povaze ukládání vytěžené zeminy. Opakuje,
že nebyl důvod, aby žalobce fakturoval zhotoviteli díla uložení zeminy pro svou skládku
ve výši 720 000 Kč, když mu právě za vytěžení a uložení zeminy na skládku zaplatil. Obdobně
tomu bylo s pronájmem pozemku, když zhotovitel AQUASYS spol. s r. o. platil žalobci za to,
že mohl parkovat na jeho pozemku po dobu realizace projektu, částku celkem 330 000 Kč.
Správce daně nemohl zjistit obvyklou cenu, jak ho k tomu vyzývá krajský soud, neboť ve stejných
případech není obvyklé, aby zhotovitel zaplatil objednateli za to, že přijede na jeho pozemek
s technikou provést zakázku. Cílem výše popsané transakce bylo dle stěžovatele dosažení stavu,
kdy dotace pokryla náklady na projekt vyšším podílem než 65 %.
[7] Ze všech shora uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby byl rozsudek krajského
soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
[8] Žalobce vyjádření ke kasační stížnosti nepodal.
III.
Právní názor Nejvyššího správního soudu
[9] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat
i bez návrhu.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Kasační námitky stěžovatele se týkají nesprávného posouzení právní otázky krajským
soudem v předchozím řízení [důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
III.A.
[12] Stěžovatel předně odmítá závěr krajského soudu, podle něhož „názor, že prostředky z dotace
nelze použít na hrazení subdodávek poskytnutých ze strany příjem ce dotace, není opřen o žádné ustanovení
právního předpisu tím méně o ustanovení, které by takové omezení obsahovalo“ (s. 3 rozsudku) .
[13] Nejvyšší správní soud souhlasně se stěžovatelem uvádí, že cit. závěr správce daně
a stěžovatele zákonnou oporu má, což je ostatně vyjádřeno i v samotném rozhodnutí žalovaného
- srov. s. 4 rozhodnutí, kde stěžovatel odkazuje na §3 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb.,
o rozpočtových pravidlech. Podle tohoto ustanovení, ve znění do 6. 9. 2004, se neoprávněným
použitím peněžních prostředků státního rozpočtu rozumí jejich výdej, jehož provedením byla porušena
povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků,
nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty (zvýraznění
doplněno). Rozhodnutí o poskytnutí dotace obsahuje též podmínky jejího použití (§14 odst. 3
zákona o rozpočtových pravidlech, ve znění do 6. 9. 2004). Již z těchto ustanovení,
která stěžovatel v napadeném rozhodnutí citoval, jednoznačně vyplývá závaznost podmínek,
za kterých byla dotace poskytnuta, pro žalobce jako příjemce dotace . Tato závaznost
se pak promítá též do konstrukce porušení rozpočtové kázně podle §44 téhož zákona,
aplikovaného proti žalobci [obdobně rozsudek NSS ze dne 19. 3. 2008, čj. 9 Afs 113/2007 - 63
(Město Louny), resp. rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2006, čj. 1 Afs 92/2005 - 98, všechna
zde cit. rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz].
[14] Podmínky dotace byly upraveny v prvé příloze rozhodnutí Ministerstva životního
prostředí ze dne 2. 12. 2003 a ze dne 21. 4. 2004 (správní spis, dokument č. 3). Obě
cit. rozhodnutí obsahují podmínku, podle níž investor bude dodržovat Pravidla programu
revitalizace říčních systémů (podmínka č. 2 v rozhodnutí z roku 2003, podmínka č. 3
v rozhodnutí z roku 2004). Na tato Pravidla také stěžovatel opakovaně ve svém rozhodnutí
odkazuje (viz s. 2, kde zavádí zkratku „Pravidla“). Podle rozho dnutí stěžovatele i podle kasační
stížnosti právě tato pravidla obsahují zákaz hrazení subdodávek z prostředků dotace.
Protože Pravidla byla vydána ve formě interního normativního aktu, nikoliv tedy právního
předpisu, a nejsou součástí správního spisu, bude na krajském soudu, aby v případě, že v řízení
vznikne potřeba prokázat zákaz hrazení subdodávek z prostředků dotace, provedl důkaz
právě těmito Pravidly.
[15] V každém případě je z uvedeného evidentní, že právní závěr krajského soudu cit. v bodě
[12] výše je nesprávný, a tato kasační námitka tudíž důvodná.
III.B.
[16] Dále stěžovatel polemizuje s krajským soudem, pokud ten v rozsudku uvedl, že skutkově
nebylo vůbec zjištěno, že v daném případě při ukládání vytěžené zeminy nešlo o úplatnou službu,
ale o zapravení (rekultivaci) skládky. Podle krajského soudu důkazem nemůže být jen projektová
dokumentace.
[17] Nejvyšší správní soud předně ze správního spisu zjistil, že při ústním jednání
dne 28. 7. 2005 vypověděl starosta městyse Jimramov (žalobce), že přebytečná zemina vytěžená
v souvislosti s projektem Biocentrum Bukáčkův dvůr byla vyvezena na deponii na uvedené
skládce (správní spis, dokument č. 9, s. 2 Protokolu o ústním jednání ze dne 28. 7. 2005).
Právě na tento důkaz upozornil stěžovatel v kasační stížnosti. Závěr krajského soudu, že není
skutkově doloženo, co se s vytěženou zeminou stalo a zda šlo, či nešlo o rekultivaci,
tedy neobstojí. Právní stanovisko stěžovatele vyjádřené v jeho rozhodnutí je totiž založeno
jednak na projektové dokumentaci, jednak na výpovědi starosty žalobce. V takovémto případě
prima facie (tedy přinejmenším na první pohled) obstojí závěr stěžovatele, že nebyl důvod,
aby žalobce fakturoval uložení zeminy zhotoviteli AQUASYS spol. s r. o., pokud právě žalobce
jako objednatel za vytěžení zeminy na skládku zaplatil zhotoviteli (srov. s. 5 rozhodnutí
stěžovatele). Navíc se bude muset krajský soud vypořádat s tvrzením stěžovatele, že Pravidla
programu revitalizace říčních systémů, která byla pro žalobce závazná (viz bod [14] shora),
spoluúčast žalobce formou subdodávek vylučují. I tato kasační námitka je důvodná.
III.C.
[18] Podle krajského soudu nebyla zjištěna správcem daně an i žalovaným cena obvyklá,
pokud v daném případě mělo jít o předražení nájmu ocelokolny a pozemku žalobcem zhotoviteli
AQUASYS spol. s r. o.
[19] Co se týče zjišťování ceny obvyklé za nájem ocelokolny a pozemku žalobce zhotoviteli
AQUASYS spol. s r. o. je nutno se opět ztotožnit s názorem stěžovatele vyjádřeným v kasační
stížnosti. Ve světle logiky rozhodnutí stěžovatele správce daně nemohl zjistit obvyklou cenu,
jak ho k tomu vyzval krajský soud. Dle názoru stěžovatele vyjádřeného v rozhodnutí
totiž v obdobných případech není vůbec obvyklé, aby zhotovitel zaplatil objednateli za to,
že umístí na objednatelův pozemek svou techniku s cílem zakázku provést. Pokud je tedy
rozhodnutí stěžovatele analyzováno v jeho celku, nebylo vůbec co porovnávat. Nejvyšší správní soud
připomíná krajskému soudu skutečnost jednoznačně patrnou z rozhodnutí stěžovatele,
totiž že logika tohoto rozhodnutí není založena na předražení nájmu pozemku a ocelokolny
ve srovnání s jinými srovnatelnými situacemi (což by jistě závěr krajského osudu opodstatnilo),
ale na tom, že tento nájemní vztah mezi žalobcem a zhotovitelem byl zastřeným právním
vztahem ve smyslu §2 odst. 7 daňového řádu. Smyslem tohoto právního vztahu bylo
dle stěžovatele dosažení takového stavu, aby dotace pokryla náklady na akci vyšším podílem
než 65 % (viz s. 4 rozhodnutí stěžovatele). Úkolem krajského soudu bude proto vedle jiného
též posoudit, zda je správný závěr žalovaného o aplikaci §2 odst. 7 daňového řádu,
když podle stěžovatele bylo smyslem transakcí mezi žalobcem a zhotovitelem (inkasování
1 050 000 Kč) dosažení takového stavu, aby dotace pokryla náklady na akci vyšším podílem
než 65 % (viz s. 4 rozhodnutí stěžovatele). Žalobce s tímto závěrem evidentně polemizuje,
pokud tvrdí, že v daném případě šlo o „samostatnou právní záležitost, o samostatný právní
vztah“ (s. 2, bod III. žaloby). Přitom vezme krajský soud v potaz též usnesení rozšířeného senátu
NSS ze dne 3. 4. 2007, čj. 1 Afs 73/2004 - 89 (č. 1301/2007 Sb. NSS), které podalo závazný
výklad §2 odst. 7 daňového řádu.
[20] Krajský soud se musí v následujícím řízení taktéž vypořádat s argumentem stěžovatele
vysloveným v jeho rozhodnutí (s. 6 nahoře), podle něhož pokud žalobce hodlal inkasovat
v souvislosti s dotovanou akcí finanční prostředky od zhotovitele, měl povinnost toto předem
projednat s Ministerstvem životního prostředí a Regionálním poradním sborem Agentury
ochrany přírody a krajiny ČR.
[21] Rovněž poslední námitka stěžovatele je tedy důvodná.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[22] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná. Proto dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc
mu vrací k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.). V dalším řízení se krajský soud
meritorně vypořádá se všemi žalobními námitkami řádně a včas uplatněnými.
[23] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2009
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu