ECLI:CZ:NSS:2009:1.AS.74.2009:18
sp. zn. 1 As 74/2009 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce J. Ř.,
proti žalovaným 1) J. K., starostovi obce D. a 2) AGRO D. U., s. r. o., se sídlem Šerůčky 101,
696 35 Dambořice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 29. 5. 2009, č. j. 29 Ca 91/2009 - 10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaným se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 20. 2. 2009, č. j. 29 Ca 41/2009 - 14, odmítl Krajský soud v Brně
podání žalobce ze dne 4. 12. 2008 označené jako „ztížnost“, které krajský soud vyhodnotil
jako žalobní návrh. V odůvodnění citovaného usnesení krajský soud uvedl, že se v daném případě
žalobce domáhá vydání rozhodnutí, které je zcela evidentně mimo pravomoc soudů ve správním
soudnictví ve smyslu ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Žaloba nesměřuje proti rozhodnutí správního orgánu,
ani se nejedná o žalobu na ochranu proti nečinnosti ani ochranu před nezákonným zásahem
správního orgánu. Předmětem žaloby rovněž není kompetenční spor správních úřadů, respektive
orgánů územní, zájmové nebo profesní samosprávy, jak předvídá soudní řád správní. Krajský
soud vzhledem ke skutečnosti, že nebyla dána pravomoc soudů ve správním soudnictví a tento
nedostatek podmínky řízení byl neodstranitelný, odmítl žalobu podle ustanovení §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Nad rámec důvodů krajský soud učinil závěr, že podstatou žalobního návrhu je
s největší pravděpodobností vyřešení majetkových vztahů žalobce, v čemž odkázal na řízení
u civilních soudů, nikoliv u soudů správních.
Proti výše uvedenému usnesení brojil žalobce včas podanou kasační stížností ze dne
3. 3. 2009. Podaná kasační stížnost neobsahovala veškeré náležitosti, proto krajský soud
usnesením ze dne 11. 3. 2009, č. j. 29 Ca 41/2009 - 19, vyzval žalobce k jejímu doplnění
a současně k zaslání plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení a k zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost. Krajský soud žalobce v předmětném usnesení současně poučil,
že nebude-li výzvě k doplnění náležitostí kasační stížnosti, resp. k doložení zastoupení advokátem
vyhověno, bude kasační stížnost odmítnuta. Dále krajský soud žalobce poučil, že v případě
nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, bude řízení o kasační stížnosti zastaveno.
Přípisem ze dne 14. 3. 2009 oznámil žalobce krajskému soudu, že z usnesení soudu
ze dne 20. 2. 2009 nabyl přesvědčení, že mu soud neposkytne z neznámých důvodů právní
ochranu podle ustanovení §22 odst. 1 písm. a) a §28b odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů,
ustanovení §49 odst. 4 a §50 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském
družstevnictví, podle zákona č. 39/1993 Sb., o pokutách a kaucích za nedodržování zákonů
upravujících transformaci zemědělských družstev a nápravu majetkových křivd v oblasti
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a ustanovení §3, §4, §124 a §126
zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Proto se žalobce rozhodl
ke změně petitu v kasační stížnosti tak, že „uplatňuje jen nárok na zrušení nezákonného rušení užívacího
práva pozemku 5862/25 v katastrálním území Dambořice Obecním úřadem přes pana M. D. v Dambořicích
č. 211“.
Po marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku krajský soud usnesením ze dne
29. 5. 2009, č. j. 29 Ca 91/2009 - 10, zastavil řízení o kasační stížnosti ze dne 3. 3. 2009
podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. za použití ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudních poplatcích“),
z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Rovněž proti usnesení krajského soudu ze dne 29. 5. 2009 podal žalobce dne 11. 6. 2009
kasační stížnost, v níž opětovně zrekapituloval věcnou část žaloby a závěrem dodal, že „kasační
soudní poplatky se nepožadují v případě nároku majetkového vypořádání vzniklého za podmínek zákona
č. 65/1951 Sb., před rokem 1989, s průtahem vypořádání správních orgánů a soudů od roku 1990 až do roku
2009“.
Následně krajský soud usnesením ze dne 26. 6. 2009, č. j. 29 Ca 91/2009 - 12, žalobce
(dále též „stěžovatele“) vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení citovaného usnesení
označil rozhodnutí, které je kasační stížností napadáno, uvedl v jakém rozsahu rozhodnutí
krajského soudu napadá, z jakého důvodu kasační stížnost podává a čeho se domáhá. Současně
stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení citovaného usnesení upřesnil, zda podává
návrh na osvobození od soudních poplatků nebo zda žádá o ustanovení zástupce. Na tuto výzvu
stěžovatel nijak nereagoval, proto po marném uplynutí stanovených lhůt postoupil krajský soud
kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu.
Vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení Nejvyšší správní soud netrval
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele
advokátem v řízení o předmětné kasační stížnosti. Podle konstantní judikatury zdejšího soudu
„[v] řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského, resp. krajského soudu, o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku za předchozí kasační stížnost by trvání na splnění poplatkové povinnosti znamenalo řetězení
řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo smysl samotného řízení. Tato okolnost proto sama o sobě
nemůže bránit projednání věci a vydání meritorního rozhodnutí“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, dostupný na www.nssoud.cz). V posuzované
věci, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž bylo řízení o kasační stížnosti
zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku, by trvání jak na podmínce uhrazení
soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo
jen další řetězení téhož problému, a vedlo by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti
sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr
o tom, zda krajský soud řízení o kasační stížnosti zamítl oprávněně či nikoliv (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne č. j. 1 Afs 65/2007 - 37; dostupný na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je
povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Z kasační stížnosti ze dne 11. 6. 2009 je patrné, že směřuje proti usnesení Krajského
soudu v Brně, č. j. 29 Ca 91/2009 - 10, přestože stěžovatel v podání chybně uvedl číslo jednací
napadeného usnesení jako č. j. 29 Ca 91/2000 - 10. Stěžovatel sice ve svém podání nevymezil,
v jakém rozsahu citované usnesení krajského soudu napadá, lze však dovodit, že napadá toto
usnesení v celém rozsahu. Důvodem kasační stížnosti je tvrzení stěžovatele, že v případě nároku
majetkového vypořádání vzniklého podle zákona č. 65/1951 Sb., o převodech nemovitostí
a o pronájmech zemědělské a lesná půdy (dále též „zákon č. 65/1951 Sb.“), se nepožadují kasační
soudní poplatky. Z obsahu kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usuzuje, že se stěžovatel
domáhá zrušení napadeného usnesení. Stěžovatel sice formálně nepodřadil důvod podání kasační
stížnosti pod žádný z důvodů vymezených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., z ustálené judikatury
zdejšího soudu však plyne, že takový formální nedostatek nebrání projednání kasační stížnosti
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, dostupný
na www.nssoud.cz). Z povahy věci je pak zřejmé, že stěžovatel napadá usnesení krajského soudu
z důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. z důvodu nezákonnosti rozhodnutí
o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Nejvyšší správní soud tedy hodnotil, zda krajský soud oprávněně zastavil řízení o první
kasační stížnosti stěžovatele z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Z ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že pokud nebyl poplatek
za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí
této lhůty soud řízení zastaví.
Ze spisu je patrno, že stěžovatel byl usnesením krajského soudu ze dne 11. 3. 2009 řádně
vyzván, aby poplatek za kasační stížnost uhradil a byl rovněž řádně poučen o důsledcích
nevyhovění předmětné výzvě. Jelikož stěžovatel soudní poplatek za kasační stížnost neuhradil,
ani nepožádal o osvobození od soudních poplatků, bylo následně řízení o kasační stížnosti
zastaveno. Ve druhé kasační stížnosti brojí stěžovatel proti neoprávněnosti zastavení řízení
námitkou, že v případě nároku majetkového vypořádání vzniklého za podmínek zákona
č. 65/1951 Sb. se kasační soudní poplatky nepožadují. Tuto námitku však shledal Nejvyšší
správní soud lichou. Stěžovatel výše uvedené tvrzení i přes výzvu krajského soudu ze dne
26. 6. 2009 blíže nespecifikoval a z citovaného zákona o převodech nemovitostí a o pronájmech
zemědělské a lesnické půdy takový závěr nevyplývá. Stejně tak nelze připustit obecné tvrzení
stěžovatele o neplacení soudních poplatků v případě nároků podle zákona č. 65/1951 Sb.
v situaci, kdy předmětný zákon byl zrušen dne 1. 4. 1964 s přijetím zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, a k uvedenému dni tudíž pozbyl platnosti i účinnosti.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud v posuzovaném případě oprávněně
rozhodl o zastavení řízení o kasační stížnosti ze dne 3. 3. 2009. V souladu s ustanovením §47
písm. c) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích totiž krajský
soud předmětné řízení zastavil v situaci, kdy stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za kasační
stížnost, přestože byl k jeho uhrazení krajským soudem řádně vyzván a poučen o důsledcích
jeho nezaplacení.
Kasačními námitkami směřujícími do věci samé se Nejvyšší správní soud nezabýval,
neboť zastavil-li krajský soud řízení o první kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku,
přezkoumává Nejvyšší správní soud v řízení o druhé kasační stížnosti jen to, zda krajský soud
správně posoudil splnění podmínek pro zastavení řízení podle ustanovení §47 s. ř. s.; věcný
obsah kasační stížnosti (žaloby) přezkoumávat nemůže.
Žalobce tedy se svými námitkami neuspěl; Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci
úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovaným pak v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu