ECLI:CZ:NSS:2009:1.AS.81.2009:31
sp. zn. 1 As 81/2009 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce CHINA MART
GROUP s. r. o., se sídlem Libušská 319, Praha, zast. JUDr. Martinem Váňou, bytem V Jámě 5,
Praha, proti žalované České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorátu, se sídlem
Štěpánská 15, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2008,
č. j. ČOI 13551/2008/0100/1000/2008/Zo/Št, v řízení o kasačních stížnostech žalobce proti usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č. j. 11 Ca 38/2009 - 8, a ze dne 17. 8. 2009,
č. j. 11 Ca 38/2009 - 20,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 As 81/2009
a sp. zn. 1 As 82/2009 se s p o j u j í ke společnému projednání. Nadále budou
vedeny pod sp. zn. 1 As 81/2009.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2009, č. j. 11 Ca 38/2009 - 20,
se zrušuje .
III. Žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalované ze dne 26. 11. 2008, č. j. ČOI 13551/2008/0100/1000/2008/Zo/Št, se odmítá .
IV. Žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č. j. 11 Ca 38/2009 - 8,
se odmítá .
V. Kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009,
č. j. 11 Ca 38/2009 - 8, se zamítá .
VI. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
VII. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasačních
stížnostech.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaná výše specifikovaným rozhodnutím ze dne 26. 11. 2008 zamítla odvolání žalobce
proti rozhodnutí ředitele Inspektorátu Středočeského a Hl. m. Prahy České obchodní inspekce
ze dne 15. 8. 2008, č. j. 3495-10-08. Tím byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč
a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. Žalobce podal dne 9. 2. 2009
proti rozhodnutí žalované žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten usnesením ze dne 26. 2. 2009,
č. j. 11 Ca 38/2009 - 4, vyzval žalobce, aby do 3 dnů od doručení uvedeného usnesení zaplatil
soudní poplatek za žalobu ve výši 2000 Kč. Zároveň jej poučil o tom, že nebude-li soudní
poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení před soudem zastaveno. Dané usnesení bylo
žalobci doručeno dne 10. 3. 2009. Dne 31. 3. 2009 městský soud v záhlaví citovaným usnesením
řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
V té uvedl, že „žádá, aby napadené usnesení bylo v celém rozsahu zrušeno, neboť jsou dány důvody
pro osvobození žalobce od soudních poplatků, o což tímto žádá.“ Stěžovatel zároveň požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Městský soud poté (dne 7. 5. 2009) stěžovatele vyzval
k zaplacení soudního poplatku z podané kasační stížnosti, k osvědčení toho, že pan
R. W. je oprávněn jednat za stěžovatele, k doložení toho, že stěžovatel, jeho zaměstnanec
nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje má vysokoškolské vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, k označení důkazů,
které k prokázání svých tvrzení navrhuje provést, a konečně také k připojení dalších vyhotovení
kasační stížnosti. Stěžovatel dne 9. 6. 2009 zaslal městskému soudu přípis, v němž uvedl, že „žádá
opětovně ve věci 11 Ca 38/2009 o osvobození od soudních poplatků, a to jak za podání žaloby, tak i za podání
kasační stížnosti.“ Svou žádost odůvodnil „ekonomickou ztrátou v podnikání“. Městský soud
nato stěžovateli zaslal formulář „Posouzení o majetkových a výdělkových poměrech“ a vyzval
jej k jeho vyplnění. Po uplynutí lhůty, kterou stěžovateli stanovil k prokázání jeho tvrzení,
městský soud v záhlaví citovaným usnesením ze dne 17. 8. 2009 rozhodl, že žalobci se nepřiznává
osvobození od placení soudních poplatků pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
a pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského soudu ze dne 31. 3. 2009.
Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že žalobce neprokázal svá tvrzení o nepříznivých
finančních a majetkových poměrech.
[3] Rovněž proti tomuto usnesení podal žalobce včas kasační stížnost. V té požádal o zrušení
napadeného usnesení soudu a o to, aby v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované bylo
pokračováno. Namítnul především pochybení městského soudu spočívající v tom, že tento zaslal
stěžovateli k vyplnění dotazník k osvobození od soudních poplatků určený pro fyzické osoby
a nikoli pro právnické osoby. Stěžovatel trvá nadále na přiznání osvobození od soudních
poplatků, protože je stále v účetní ztrátě. Současně stěžovatel požádal o odklad vykonatelnosti
napadeného usnesení. Z důvodu procesní opatrnosti požádal stěžovatel také o prominutí
zmeškání lhůty k dodání dokladů prokazujících jeho nárok na přiznání osvobození od soudních
poplatků a k prodloužení lhůty k dodání těchto dokladů soudu do 15. 10. 2009, a to z důvodu
dřívějšího probíhání dovolených ve společnosti stěžovatele. Městský soud následně předložil spis
k rozhodnutí o kasačních stížnostech Nejvyššímu správnímu soudu.
II.
[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení
o kasačních stížnostech. Dospěl přitom k závěru, že s ohledem na povahu kasačními stížnostmi
napadených rozhodnutí není nutno trvat ani na podmínce zaplacení soudních poplatků za kasační
stížnosti, ani na zastoupení advokátem v řízení o kasačních stížnostech, neboť by to způsobilo
jen řetězení téhož problému, případně by to mohlo vést k nepřípustnému odepření přístupu
k Nejvyššímu správnímu soudu, viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 - 37 (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[5] Vzhledem k tomu, že kasační stížnosti směřují proti rozhodnutím, která spolu skutkově
souvisejí, rozhodl Nejvyšší správní soud, ve shodě s §39 odst. 1 a §120 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), o spojení těchto kasačních stížností ke společnému
projednání.
[6] Stěžovatel předně požádal o to, aby byl jeho kasačním stížnostem přiznán odkladný
účinek. O těchto žádostech Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval,
protože bezodkladně po předložení věcí a po vykonání nezbytných procesních úkonů v řízeních
rozhodl přímo ve věci samé.
[7] Kasační stížnost proti usnesení městského soudu ze dne 31. 3. 2009,
č. j. 11 Ca 38/2009 - 8, není důvodná, kasační stížnost proti usnesení městského soudu
ze dne 17. 8. 2009, č. j. 11 Ca 38/2009 - 20, je důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval kasační stížností proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č. j. 11 Ca 38/2009 - 8. Městský soud tímto rozhodnutím
zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, protože stěžovatel nezaplatil soudní
poplatek z uvedené žaloby. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že ze soudního spisu plyne,
že městský soud postupoval plně v souladu s patřičnými ustanoveními soudního řádu správního
a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).
Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Zvláštním zákonem je v daném případě zákon o soudních poplatcích. Podle §9 odst. 1
uvedeného zákona nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví. Městský soud stěžovateli k zaplacení poplatku stanovil třídenní lhůtu,
na niž stěžovatel nijak nereagoval. Následně tedy městský soud zastavil řízení usnesením,
které nabylo právní moci dne 9. 4. 2009. Pokud by přitom stěžovatel uhradil soudní poplatek,
případně požádal o osvobození od soudního poplatku ještě před nabytím právní moci uvedeného
usnesení, pak by byl městský soud povinen předmětně usnesení zrušit, jak vyložil Nejvyšší
správní soud ve svém rozsudku ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008 - 41. Stěžovatel
však požádal o osvobození od soudního poplatku za řízení o žalobě až ve své kasační stížnosti
ze dne 20. 4. 2009. Z hlediska kasačního přezkumu uvedeného usnesení je tak zcela nepodstatné,
zda jsou dány důvody pro osvobození stěžovatele od daného soudního poplatku, jak stěžovatel
namítá v kasační stížnosti. Stěžovatel měl dostatek prostoru podat procesně řádným způsobem
žádost o osvobození od soudních poplatků v řízení před městským soudem, který by se poté
musel touto otázkou zabývat. Jestliže tak stěžovatel neučinil, pak se zpronevěřil klasické právní
zásadě vigilantibus iura scripta sunt (právo přeje bdělým). Kasační stížnost směřující
proti výše specifikovanému usnesení městského soudu ze dne 31. 3. 2009 je tedy nedůvodná.
[9] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval kasační stížností proti usnesení městského soudu
ze dne 17. 8. 2009, č. j. 11 Ca 38/2009 - 20, kterým tento rozhodl, že žádostem stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků se nevyhovuje. Ve vztahu k uvedenému usnesení
je třeba rozlišit dvě otázky. Za prvé, jak měl městský soud naložit s žádostí stěžovatele
o osvobození od soudního poplatku za řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, a za druhé,
zda je za nastalé situace povinností stěžovatele platit poplatek za řízení o kasační stížnosti.
Co se týče první z naznačených otázek, tak je z předchozího odstavce zřejmé, že žádosti
o osvobození stěžovatele od poplatků za řízení o žalobě vyhověno být v žádném případě
nemohlo. Nikoli však proto, že stěžovatel neprokázal tvrzení o svých nepříznivých finančních
a majetkových poměrech, ale proto, že žádost o osvobození byla podána až poté, co usnesení
o zastavení řízení nabylo právní moci.
[10] K druhé otázce je možné odkázat na již výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, podle nějž v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků
není třeba trvat na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, případně na rozsudek
zdejšího soudu z dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, podle nějž není nutné, aby stěžovatel
platil soudní poplatek v řízení o kasační stížnosti, jehož předmětem je posouzení zákonnosti
rozhodnutí o zastavení řízení, které bylo důsledkem nezaplacení soudního poplatku za předchozí
kasační stížnost. Uvedené právní názory je přitom z povahy věci nutno analogicky aplikovat
rovněž na situaci, kdy je podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o zastavení
řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku. Městský soud tedy stěžovatele mylně vyzval
k zaplacení soudního poplatku za řízení o jím podané kasační stížnosti. Stěžovatel
totiž k zaplacení tohoto poplatku vůbec povinen nebyl. O následné žádosti stěžovatele
o osvobození od tohoto poplatku proto městský soud již neměl věcně rozhodovat. Jak plyne
z výše uvedeného, povaha rozhodnutí, proti němuž původní kasační stížnost směřuje, vylučuje,
aby bylo možno nedostatek podmínky uhrazeného soudního poplatku za kasační stížnost
považovat za překážku, jež by kasačnímu soudu bránila v projednání věci samé.
[11] Městský soud však v rámci postupu dle §108 s. ř. s. nepřihlédl v rozporu s §103 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za použití §64 s. ř. s. k tomu,
že předmětná podmínka kasačního řízení je splněna. Přitom měl stěžovatelovu žádost
o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítnout pro nedostatek podmínek řízení pro věcné posouzení žádosti
(jinými slovy pro nadbytečnost), a věc samu postoupit k projednání a rozhodnutí kasačnímu
soudu. Ze stejného důvodu měl městský soud odmítnout také žádost stěžovatele o osvobození
od soudního poplatku za řízení o žalobě.
III.
[12] Kasační stížnost směřující proti usnesení městského soudu ze dne 31. 3. 2009 byla
s ohledem na shora uvedené důvody shledána nedůvodnou a Nejvyšší správní soud
ji proto dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Napadené usnesení městského soudu ze dne 17. 8. 2009
Nejvyšší správní soud podle téhož ustanovení soudního řádu správního zrušil a předmětné
žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků z důvodů procesní ekonomie sám odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 a 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského
soudu ze dne 31. 3. 2009, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu,
kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo,
náklady řízení nevznikly. Ve vztahu k řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského soudu
ze dne 17. 8. 2009 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť návrhy
žalobce byly odmítnuty.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2009
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu