ECLI:CZ:NSS:2009:1.AS.91.2008:64
sp. zn. 1 As 91/2008 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) J. J., b) J. J., c) A. J.,
všichni zastoupeni JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 19,
Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem
Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Tomíčkova 1, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 11. 2007, zn. 17314/UP/2007/Kd, v řízení o kasační stížnosti žalobců
a) - c) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2008,
č. j. 30 Ca 7/2008 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci a) – c) n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Magistrát města Hradec Králové (dále jen „správní orgán I. stupně“) vydal dne 14. 3. 2007
pod zn. 22763/07/HA/Se/Me/ÚS 10 územní souhlas s umístěním základnové stanice GSM sítě
T-Mobile na střeše bytového domu č. p. 913 na stavební parcele č. 1428 v Hradci Králové.
Dne 31. 7. 2007 podali žalobci a) – c) (dále jen „stěžovatelé“), kteří jsou vlastníky (popř. uživateli)
nemovitosti v sousedství bytového domu č. p. 913, u správního orgánu I. stupně přípis označený
jako „stížnost proti vydání územního souhlasu – odvolání“, jímž požadovali okamžité zastavení
stavby, zrušení územního souhlasu a zahájení řízení o územním rozhodnutí. Podání stěžovatelů
vyřídil správní orgán I. stupně sdělením ze dne 9. 8. 2007, zn. 75488/07/HA/Ža, kterým byly
všechny námitky stěžovatelů vyvráceny. V mezidobí (dne 9. 8. 2007) učinili stěžovatelé
ještě jedno podání označené jako „postup podle §156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu“, jímž stěžovatelé požadovali zrušení územního souhlasu dle §156 odst. 2 správního řádu.
Dále stěžovatelé reagovali na sdělení správního orgánu I. stupně ze dne 9. 8. 2007 podáním
ze dne 21. 8. 2007, ve kterém upozornili správní orgán I. stupně na své druhé podání,
které dosud vyřízeno nebylo. Následně dne 29. 8. 2007 se stěžovatelé obrátili na žalovaného
se „žádostí o přešetření způsobu vyřízení stížnosti proti postupu správního orgánu (§175 odst. 1,
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád)“. Stěžovatelé v něm uvedli, že dle jejich názoru měl správní
orgán I. stupně postupovat dle §156 odst. 2 správního řádu a územní souhlas zrušit. Požadovali,
aby žalovaný odmítl závěr správního orgánu I. stupně o nedůvodnosti stížnosti a nařídil okamžité
zastavení stavby, zrušení územního souhlasu a zahájení řízení o územním rozhodnutí.
[2] Žalovaný postup správního orgánu I. stupně při vyřizování stížnosti stěžovatelů prošetřil
a sdělením ze dne 16. 10. 2007, zn. ST-157/2007/Kd, oznámil stěžovatelům, že se ztotožňuje
se závěry správního orgánu I. stupně a že jejich stížnost jím byla řádně a včas vyřízena.
Na toto sdělení reagovali stěžovatelé podáním ze dne 23. 10. 2007 označeným jako „urgence
vydání rozhodnutí“, v němž vyjadřují svůj nesouhlas se sdělením žalovaného ze dne 16. 10. 2007.
Domnívají se, že žalovaný měl na jejich podnět reagovat buď zrušením územního souhlasu,
nebo sdělením, že neshledal důvody pro přezkum územního souhlasu. Posledně uvedené podání
stěžovatelů bylo vyřízeno sdělením žalovaného ze dne 26. 11. 2007, zn. 17314/UP/2007/Kd,
ve kterém žalovaný odkázal na své sdělení ze dne 16. 10. 2007 a zopakoval některé jeho závěry.
[3] Stěžovatelé napadli citované sdělení žalovaného ze dne 26. 11. 2007
(zn. 17314/UP/2007/Kd) žalobou u krajského soudu a domáhali se jeho zrušení. Krajský soud
žalobu v záhlaví označeným usnesením odmítl, neboť dospěl k závěru, že napadené sdělení
žalovaného není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s., a je tedy dána kompetenční výluka
dle §70 písm. a) s. ř. s. Dle soudu se totiž stěžovatelé nedomáhají přezkoumání správního
rozhodnutí, nýbrž pouhého sdělení, kterým žalovaný reagoval na námitky stěžovatelů
proti vyřízení předchozí stížnosti žalovaným. Žalobou napadené sdělení žalovaného nezakládá,
nemění ani neruší práva a povinnosti stěžovatelů, ani jejich práva či povinnosti závazně neurčuje.
Postrádá obsahové i formální znaky rozhodnutí.
II.
[4] Stěžovatelé ve své kasační stížnosti uvádějí, že ji podávají z důvodů dle §103 odst. 1
písm. a), b) a e) s. ř. s. Konkrétně uvádí, že žalobou napadeným sdělením byla založena, změněna
či zrušena práva či povinnosti, nebo prohlášeno, že určitá osoba předmětná práva a povinnosti
má či nemá. Tím, že žalovaný shledal stížnost stěžovatelů nedůvodnou, de facto prohlásil,
že stěžovatelům nenáleží právo domáhat se zrušení územního souhlasu s umístěním stavby.
Přezkoumatelnost sdělení dovozují i ze skutečnosti, že územní souhlas lze charakterizovat
jako sdělení ve smyslu §154 správního řádu. Napadené usnesení krajského soudu
je dle stěžovatelů rozporné, neboť soud nikterak nevyvrátil názor stěžovatelů, že územní souhlas
je sdělením ve smyslu §154 správního řádu, a dokonce sám uvedl, že je přezkoumatelný
ve správním soudnictví. Avšak ve vztahu k žalobou napadenému sdělení žalovaného uvedl,
že je výsledkem postupu i dle části čtvrté správního řádu, v důsledku čehož je vyloučeno
ze soudního přezkumu. Jestliže je jak územní souhlas, tak sdělení žalovaného vydáno na základě
části čtvrté správního řádu, pak pokud je územní souhlas dle názoru soudu přezkoumatelný
soudem, musí být přezkoumatelné i sdělení žalovaného. Stěžovatelé dále polemizují s názorem
krajského soudu, že územní souhlas je možné napadnout správní žalobou. Domnívají se,
že tento závěr soudu je v rozporu se zásadou vyčerpání všech řádných opravných prostředků.
Uzavírají, že obsahem sdělení žalovaného je konečné stanovisko správního orgánu ve věci
územního souhlasu, neboť ze všech podání stěžovatelů je patrna jejich vůle směřující k napravení
vzniklého protiprávního stavu. Stěžovatelé navrhují, aby Nejvyšší správní soud usnesení
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Žalovaný se vyjádřil ke kasační stížnosti podáním ze dne 3. 10. 2008, v němž uvedl,
že považuje kasační stížnost za nedůvodnou a ztotožňuje se s rozhodnutím krajského soudu.
[6] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 2008 popírá shodný charakter
územního souhlasu a sdělení dle části čtvrté správního řádu. Sdělení dle části čtvrté správního
řádu je sdělením nejen z hlediska formálního, ale i materiálního, kdežto územní souhlas
je sdělením dle části čtvrté správního řádu pouze z formálního hlediska, materiálně se projevuje
jako individuální správní akt. Sdělení žalovaného se nikterak nedotkla práv pramenících
z hmotného práva, nezakládají tedy stěžovatelům žádná práva a žádné konkrétní povinnosti.
Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
III.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud předesílá, že usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby
lze napadnout toliko z důvodů dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (viz rozsudek NSS
ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, č. 625/2005 Sb. NSS). Námitky stěžovatelů
lze podřadit právě pod tento důvod kasační stížnosti. Ačkoliv stěžovatelé svoji kasační stížnost
formálně opírají i o důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., neuvádějí žádnou konkrétní
námitku, kterou by bylo lze podřadit těmto ustanovením. Nutno dodat, že by se jimi Nejvyšší
správní soud stejně nemohl zabývat, neboť jeho přezkum se ve vztahu k napadenému
rozhodnutí, které je procesní povahy, omezuje na posouzení skutečnosti, zda byly dány
podmínky pro odmítnutí žaloby.
[9] V prvé řadě je potřeba poukázat na skutečnost, že předmětem soudního řízení se stalo
i sdělení žalovaného ze dne 16. 10. 2007, zn. ST-157/2007/Kd, které předcházelo vydání sdělení,
jež je předmětem tohoto řízení o kasační stížnosti. K časově prvnímu sdělení žalovaného uvedl
Nejvyšší správní soud v rozsudku z dnešního dne, č. j. 1 As 92/2008 - 76, že se z materiálního
hlediska jedná o rozhodnutí o odvolání stěžovatelů proti územnímu souhlasu. Jedná
se tedy o rozhodnutí ve smyslu správního řádu i soudního řádu správního, neboť se jím zakládají,
mění či ruší práva a povinnosti osob. Zdejší soud ve výše uvedeném rozsudku dospěl k závěru,
že toto první sdělení žalovaného není vyloučeno ze soudního přezkumu.
[10] Nyní je potřeba posoudit, jakou povahu má druhé sdělení žalovaného
(ze dne 26. 11. 2007, zn. 17314/UP/2007/Kd). Časový sled událostí je následující – žalovaný
vydal dne 16. 10. 2007 sdělení, které je rozhodnutím o odvolání, ve kterém potvrdil správnost
a zákonnost vydaného územního souhlasu, na což reagovali stěžovatelé podáním
ze dne 23. 10. 2007, v němž již jen opakují dříve uvedené důvody nezákonnosti územního
souhlasu a domáhají se přehodnocení stanoviska žalovaného. Následně vydané sdělení
žalovaného, které je předmětem této kasační stížnosti, se toliko omezuje na konstatování, že věc
byla žalovaným již jednou posouzena ve sdělení ze dne 16. 10. 2007, pro pořádek žalovaný
opakuje stěžejní závěry učiněné v prvním sdělení a v dalším na toto své sdělení odkazuje.
Práva a povinnosti žadatele o územní souhlas, stěžovatelů a dalších osob byla s definitivní
platností založena či změněna rozhodnutím žalovaného o odvolání stěžovatelů (sdělením
ze dne 16. 10. 2007). Nelze tedy dospět k závěru, že by sdělení žalovaného ze dne 26. 11. 2007,
zn. 17314/UP/2007/Kd, zakládalo, měnilo či rušilo práva a povinnosti, nebo prohlašovalo,
že určitá osoba práva či povinnosti má nebo nemá. Toto sdělení není rozhodnutím ani ve smyslu
správního řádu, ani ve smyslu §65 s. ř. s., a je proto vyloučeno ze soudního přezkumu
dle §70 písm. a) s. ř. s. Jedná se toliko o zdvořilou reakci žalovaného na nesouhlas stěžovatelů
s rozhodnutím o odvolání. Ostatně je povinností správních orgánů, aby v souladu s pojetím
veřejné správy jako služby veřejnosti, se zásadou otevřenosti veřejné správy a zdvořilosti
při jejím výkonu vyřídily všechna podání učiněná uživateli veřejné správy a sdělily
jim své stanovisko v dané věci. Kasační námitka stěžovatelů je proto nedůvodná.
[11] Nejvyšší správní soud se již nad rámec důvodů rozhodnutí na závěr zabýval i argumentací
stěžovatelů, že se svým podáním ze dne 23. 10. 2007 domáhali na základě §156 odst. 2 správního
řádu přezkumu územního souhlasu, který považují za tzv. jiný správní úkon dle části čtvrté
správního řádu, příp. seznámení s důvody, pro které žalovaný přezkumné řízení nezahájil.
Dle §156 odst. 2 správního řádu se přiměřeně použijí ustanovení části druhé hlavy IX správního
řádu upravující přezkumné řízení. V §94 odst. 1 správního řádu, který se má dle §156 odst. 2
správního řádu přiměřeně aplikovat, se stanoví, že pokud neshledá správní orgán důvody
pro zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost spolu s důvody osobě, která dala podnět
k zahájení tohoto řízení. Z judikatury NSS však vyplývá, že sdělení o nezahájení přezkumného
řízení dle §94 odst. 1 správního řádu není správním rozhodnutím, neboť se jím nezasahuje
do právní sféry účastníků řízení, nemění se práva ani povinnosti založené původním
rozhodnutím. Toto sdělení je proto vyloučeno ze soudního přezkumu dle §70 písm. a) s. ř. s.
(viz rozsudek ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007 - 71, přístupný na www.nssoud.cz).
Ani na tomto právním základě by se tedy stěžovatelé nemohli úspěšně domoci přezkoumání
napadeného sdělení žalovaného soudem.
IV.
[12] S ohledem na výše uvedené a skutečnost, že v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo
žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní
soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou.
[13] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelé nebyli v řízení úspěšní, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v tomto stádiu řízení žádné náklady, které by převyšovaly běžnou míru nákladů
jeho administrativní činnosti, nevznikly, a proto ani žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána
nebyla. Dle §60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů
řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Soud však osobě
zúčastněné na řízení žádné povinnosti neuložil, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2009
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu