ECLI:CZ:NSS:2009:2.AS.78.2008:38
sp. zn. 2 As 78/2008 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně V. N.,
zastoupené JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Resslova č. 9,
proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova
40a, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
26. 4. 2008, č. j. 58 Ca 14/2007 - 14,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2008, č. j. 58 Ca 14/2007 - 14,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě, v řízení vedeném o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
8. 2. 2006, sp. zn. KÚOK/2781/2006/OSL-P/537, ustanovil usnesením ze dne 26. 4. 2008,
č. j. 58 Ca 14/2007 - 14, žalobkyni pro toto řízení zástupkyní advokátku JUDr. Jiřinu Fellnerovou
(výrok I.) a současně přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků (výrok II.).
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností brojí proti výroku I. tohoto
usnesení. Uvedla, že nesouhlasí jmenovitě s ustanovením advokátky JUDr. Jiřiny Fellnerové,
neboť té již dříve odňala právo chránit její zájmy a poskytovat jí právní pomoc. Dne 26. 11. 2007 proto
stěžovatelka podala odůvodněnou žádost Okresnímu soudu v Olomouci o ustanovení nové
zástupkyně, ten však doposud o tomto návrhu nerozhodl. Stěžovatelka uvedla, že advokátka
porušila jejich dohodu o způsobu vzájemné komunikace a o způsobu doručování písemností.
Kromě toho byl zaměstnanec advokátky na stěžovatelku v prostorách advokátní kanceláře
opakovaně hrubý. Z postoje a chování advokátky má stěžovatelka za to, že tato již ani sama
nadále nechce chránit stěžovatelčiny zájmy. Z důvodu neochoty advokátky se stěžovatelka ocitla
ve svízelné situaci, kdy musí sama čelit exekuci. Ke kasační stížnosti byla připojena žádost
stěžovatelky o prodloužení lhůty pro podání kasační stížnosti, a to z důvodu vyčkání ustanovení
advokáta Okresním soudem v Olomouci pro řízení o kasační stížnosti.
Ustanovená advokátka se ke kasační stížnosti stěžovatelky vyjádřila v tom smyslu, že žádá
o zrušení ustanovení, neboť je zřejmé, že stěžovatelka jí již nedůvěřuje a tudíž nejsou splněny
podmínky pro poskytování právní pomoci podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění
pozdějších předpisů.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení a dospěl k závěru,
že z hlediska zákona neobstojí. Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z ustanovení §109 odst. 1, věty první s. ř. s.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu a z připojeného spisu Okresního soudu
v Olomouci, sp. zn. 24 C 42/2007, seznal, že žalobkyně podala dne 31. 7. 2006 Okresnímu soudu
v Olomouci nejasné podání, označené jako „žaloba proti rozhodnutí správních orgánů“; toto
podání bylo zaevidováno pod sp. zn. 22 Nc 114/2006. Součástí tohoto podání byla žádost
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů.
Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 11. 2006, č. j. 22 Nc 114/2006 - 14, byla
stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků a zástupkyní pro toto řízení jí byla ustanovena
advokátka JUDr. Jiřina Fellnerová. Po intervenci právní zástupkyně bylo nejasné podání
doplněno, a to podáním ze dne 9. 3. 2007, nazvaným „správní žaloba proti rozhodnutí Krajského
úřadu Olomouckého kraje sp. zn. KUOK 2781/2006/OSL – P/537 ze dne 8. 2. 2006“.
Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 2007, č. j. 24 C 42/2007 - 47, bylo řízení
vedené u tohoto soudu zastaveno pro nedostatek věcné příslušnosti soudu ve smyslu ustanovení
§104b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.“). Současně soud poučil stěžovatelku,
že podá-li žalobu u věcně a místně příslušného soudu ve správním soudnictví ve lhůtě jednoho
měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení (v právní moci od 6. 4. 2007),
platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.
Ustanovená advokátka podala jménem stěžovatelky správní žalobu ke Krajskému soudu
v Ostravě dne 16. 4. 2007. Dalším podáním ze dne 1. 6. 2007 požádala advokátka jménem
stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků. Na základě této žádosti osvobodil krajský soud
stěžovatelku od soudních poplatků a ustanovil jí pro řízení zástupkyni JUDr. Jiřinu Fellnerovou.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo [§102 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“)]. Co se týče podmínky povinného zastoupení advokátem ve smyslu ustanovení
§105 odst. 2 s. ř. s., je nutno konstatovat, že tato je formálně splněna, neboť advokátka byla
stěžovatelce pravomocně ustanovena, a to pro celé řízení, tj. i pro eventuální řízení kasační.
Nicméně je zjevné, že stěžovatelka sepsala a podala kasační stížnost za účelem ukončení jejího
právního zastupování jmenovanou advokátkou. Stěžovatelka tak fakticky vystupuje vůči
Nejvyššímu správnímu soudu samostatně, bez zastoupení advokátem. Judikatura zdejšího soudu
se v obdobných případech shoduje na tom, že „v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí
kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.).“ (viz. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publikovaný pod č. 486/2005 Sb.
NSS). Tyto závěry lze per analogiam vztáhnout i na posuzovaný případ a od absence právního
zastoupení stěžovatelky v materiální rovině lze odhlédnout.
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval splněním další obligatorní podmínky řízení
o kasační stížnosti, a sice včasností podání návrhu. Z ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. mimo jiné
vyplývá, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí,
přičemž zmeškání lhůty nelze prominout. Ze soudního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo
doručováno stěžovatelce i ustanovené advokátce. Ustanovená advokátka je převzala v pondělí
2. 6. 2008; stěžovatelka si písemnost (pro její nezastižení uloženou na poště v pondělí 2. 6. 2008,
o čemž byla písemně vyrozuměna) vyzvedla až v pondělí 16. 6. 2008. V takovém případě nastává
zásadně právní fikce náhradního doručení ve smyslu ustanovení §46 odst. 6 o. s. ř., za použití
§42 odst. 5 s. ř. s.; podmínkou však je dodržení všech podmínek zákonem pro tento postup
předepsaných. V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na rozsudek ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 5 Azs 35/2004 - 50, dostupný z www.nssoud.cz, ze kterého se podává, že „jde-li
o náhradní doručování (§46 odst. 2 o. s. ř.), musí doručenka obsahovat všechny náležitosti uvedené
v §50e o. s. ř. V opačném případě nelze spojovat takovéto doručování s právní fikcí doručení písemnosti.“
Ustanovení zmiňovaná v tomto judikátu se po novelizaci o. s. ř. zákonem č. 555/2004 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii,
ve znění pozdějších předpisů, přesunula do ustanovení §46 odst. 6 o. s. ř. a §50f o. s. ř.
I přes tuto novelizaci však zůstal obsah ustanovení, na které judikát odkazuje, v nové úpravě
zachován (došlo jen k podrobnějšímu a pro doručující orgány přísnějšímu rozpracování
povinností) a požadavek vyjádřený v uvedené právní větě proto i nadále dopadá právě
na projednávaný případ.
Ustanovení §50f o. s. ř. stanoví v odst. 3, že byla-li písemnost uložena, musí doručenka
kromě náležitostí uvedených v odstavci 1 obsahovat a) prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den
byla obálka s písemností uložena, b) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis, kterým potvrdil uložení
písemnosti, c) údaj o tom, zda byla adresátu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl, popřípadě proč k výzvě
nedošlo. Z odst. 4 citovaného ustanovení vyplývá, že vyzvedne-li příjemce uloženou písemnost, musí
doručenka obsahovat kromě náležitostí uvedených v odstavci 3 také a) prohlášení doručujícího orgánu
o tom, v který den byla obálka s písemností vyzvednuta, popřípadě o hodině a minutě tohoto doručení, má-li být
vyznačen podle požadavku soudu, který písemnost předal k doručení, okamžik doručení písemnosti, b) jméno
a příjmení doručovatele a jeho podpis, kterým potvrdil, že obálku s písemností doručil příjemci, c) jméno a příjmení
příjemce, údaj o jeho vztahu k adresátu, jestliže písemnost přijal za adresáta, a jeho podpis, kterým potvrdil
doručení obálky s písemností.
Při bližším zkoumání doručenky prokazující převzetí napadeného usnesení stěžovatelkou
Nejvyšší správní soud shledal, že ta neobsahuje jméno a příjmení doručovatele, který svým
podpisem potvrdil uložení písemnosti. Není tak naplněna dikce ustanovení §50f odst. 3 písm. b)
o. s. ř.. Zároveň z odst. 3 a 4 citovaného ustanovení vyplývá, že nepostačí, je-li na doručence
vyznačeno jméno a příjmení doručovatele, který svým podpisem potvrdil předání písemnosti
adresátovi. Doručenka tak vykazuje vadu, v důsledku které nemohla nastat fikce náhradního
doručení uplynutím tří dnů od uložení písemnosti (v daném případě den 5. 6. 2008) a s tímto
dnem tudíž ani není možno spojovat počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti. Běh této
lhůty je tak nutno ve vztahu ke stěžovatelce počítat až ode dne skutečného převzetí písemnosti,
tj. od pondělí 16. 6. 2008. Podle ustanovení §40 odst. 2, věty první s. ř. s., lhůta určená podle týdnů
končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty
na sobotu, neděli, nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§40 odst. 3,
věta první s. ř. s.). Dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti tedy stěžovatelce uplynula
v pondělí 30. 6. 2008. Kasační stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 25. 6. 2008 a byla
proto podána včas.
Pokud jde o samotný obsah kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud shledal,
že stěžovatelka neuvádí, v čem spatřuje naplnění některého z kasačních důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., neboť není zřejmé, z čeho konkrétně dovozuje nezákonnost
napadeného usnesení krajského soudu; toto rozhodnutí po právní stránce nikterak
nezpochybňuje. Nejvyšší správní soud nicméně napadené usnesení krajského soudu přezkoumal
v intencích ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s., přičemž shledal, že řízení před soudem bylo zatíženo
vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. K takové vadě je Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout ex officio (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Afs 88/2004 - 72, dostupný
z www.nssoud.cz).
Zásadní vadu, způsobující nezákonnost napadeného usnesení, spatřuje Nejvyšší správní
soud v postupu krajského soudu, který, aniž měl prokázáno oprávnění k zastupování
stěžovatelky, jednal s advokátkou, jež byla ustanovena stěžovatelce pro jiné řízení před civilním
soudem. Lze akceptovat, že takto ustanovená advokátka podala jménem stěžovatelky správní
žalobu, a to zcela zjevně jako neodkladný úkon (§20 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,
ve znění pozdějších předpisů, §31 odst. 2 o. s. ř.) za účelem dodržení stanovené jednoměsíční
lhůty tak, aby stěžovatelka neutrpěla na svých právech nebo oprávněných zájmech újmu.
Nicméně dále ze soudního spisu vyplývá, že krajský soud bez dalšího komunikoval
pouze s advokátkou, aniž po ní požadoval další prokázání jejího oprávnění stěžovatelku
zastupovat - výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslal toliko k rukám advokátky. Následná
žádost o osvobození od soudního poplatku byla podána advokátkou jménem stěžovatelky dne
1. 6. 2007; pouze a jedině na základě této žádosti, která již byla zjevně podána za stěžovatelku
osobou neoprávněnou, byla stěžovatelce advokátka ustanovena a došlo i k osvobození
od soudních poplatků. Současně nelze přehlédnout, že advokátka ve svém podání ani ustanovení
zástupce pro řízení nenavrhovala. Krajský soud tak osvobodil stěžovatelku od soudních poplatků
na základě žádosti podané osobou zjevně neoprávněnou a ustanovil ji zástupce pro
řízení, aniž to kdokoli navrhoval. Tímto postupem porušil ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.,
a §36 odst. 3 s. ř. s., z nichž se podává, že soud může ustanovit navrhovateli zástupce
a osvobodit ho od soudních poplatků, vždy jen k jeho návrhu.
Postup krajského soudu tak byl způsobilý poškodit stěžovatelku na jejích právech,
neboť připustil, aby za ni jednala osoba, jejíž oprávnění k zastupování v tomto řízení nebylo
dáno. Pozdější ustanovení advokátky nemohlo tento nedostatek zpětně zhojit.
Shledaná vada řízení [§109 odst. 3 písm. d) s. ř. s.] činí nezákonným oba výroky
napadeného usnesení, proto Nejvyšší správní soud mimo vymezený rozsah kasační stížnosti,
za podmínek vyplývajících z ustanovení §109 odst. 3, věty za středníkem s. ř. s. zrušuje napadené
usnesení jako celek a věc vrací krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1, věta první před
středníkem s. ř. s.).
Na stěžovatelce nyní bude, aby si případně podala žádost o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů ke Krajskému soudu v Ostravě,
ke sp. zn. 58 Ca 14/2007, před kterým je jako jediným vedeno řízení o žalobě proti shora
uvedenému rozhodnutí žalovaného.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém řízení
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu