ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.109.2008:82
sp. zn. 3 Ads 109/2008 - 82
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: HOTEL
U ČESKÉ KORUNY, s. r. o., se sídlem Hálkova 1203/32, Plzeň, zastoupeného Mgr. Alicí
Benešovou, advokátkou se sídlem ul. Míru 17, Rokycany, proti žalovanému: Ministerstvo práce
a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 14. 5. 2007, čj. 2006/73804-442, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, č. j. 11 Ca 135/2007 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 14. 5. 2007, čj. 2006/73804-442. Krajský soud
při svém rozhodování vycházel z následujícího skutkového stavu:
Dne 10. 4. 2006 obdržel Oblastní inspektorát práce pro hl. m. Prahu podnět ke kontrole,
podle něhož stěžovatel zaměstnával bez pracovního povolení a bez smlouvy v kuchyni paní A.
B., která byla současně ubytována na pokoji č. 108 hotelu.
Dne 24. 5. 2006 provedl Úřad práce hl. m. Prahy ve spolupráci s cizineckou policií
kontrolu dodržování zákona o zaměstnanosti podle ust. §8 odst. 1 písm. l) a §125 zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, zaměřenou na zaměstnávání cizinců v hotelu U České koruny
v Praze 5. Kontrolou bylo zjištěno pět zaměstnanců, z toho jedna cizinka ukrajinské národnosti,
paní A. B. Jmenovaná byla v době kontroly v pracovním oděvu v kuchyni. Svým podpisem v
seznamu zjištěných cizinců stvrdila, že v době kontroly myla v kuchyni nádobí (doklad č. 3). Na
této listině je rovněž razítko stěžovatele a podpis zaměstnance. Podle protokolu o výsledku
kontroly cizinka v písemné informaci předložené kontrolnímu orgánu uvedla, že pracuje v
kontrolované provozovně v kuchyni, kde uklízí, myje nádobí a čistí zeleninu. Přílohou protokolu
byl i protokol o vyjádření účastníka správního řízení sepsaný cizineckou policií, kde jmenovaná
uvedla, že pracuje v hotelu U České koruny pět měsíců jako pomocná síla v kuchyni, za
vykonávanou práci dostává od provozní hotelu měsíčně mzdu ve výši 11 000 Kč, a to hotově bez
jakéhokoliv dokladu. Dále uvedla, že práci v hotelu si sehnala sama, pracovní smlouva s ní
sepsána nebyla, došlo jen k ústní dohodě s provozní hotelu o výkonu práce a sjednané odměně.
Šetřením v databázi Úřadu práce hl. m. Prahy bylo zjištěno, že stěžovatel nepožádal příslušný
úřad práce o povolení získávat na volná pracovní místa zaměstnance ze zahraničí, a dále že
zjištěnou cizinku paní A. B. zaměstnal ve své provozovně bez povolení k zaměstnání a bez
povolení k pobytu, jež jsou nezbytné podle ust. §89 zákona č. 435/2004 Sb. V závěru
kontrolního šetření bylo uvedeno, že kontrolovaný subjekt umožnil ve své provozně hotelu U
České koruny cizince paní A. B. výkon nelegální práce podle ust. §5 písm. e) bod 2 zákona č.
435/2004 Sb. Přílohou protokolu bylo dále i „Vyhodnocení společné kontrolní akce PČR,
oblastního ředitelství SCPP Praha, OPKP Praha, s Úřadem práce hl. m. Prahy“, podle něhož byla
v kuchyňském bloku kontrolována cizinka A. B. Bylo zjištěno, že tato pobývá na území ČR
neoprávněně, následně bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění s dobou platnosti na 3
roky.
Protokol o výsledku kontroly stěžovatel převzal dne 9. 8. 2006, dne 15. 8. 2006 úřadu
práce doručil své námitky, které dne 28. 8. 2006 doplnil o prohlášení svých zaměstnanců o tom,
že paní A. B. nikdy nepracovala v hotelu U České koruny, a to ani v době kontroly
dne 24. 5. 2006. Dne 7. 9. 2006 bylo stěžovateli oznámeno zahájení správního řízení ve věci
uložení pokuty za spáchání správního deliktu podle ust. §140 odst. 1 písm. d) zákona
č. 435/2004 Sb., kterého se měl stěžovatel dopustit tím, že ve své provozovně hotelu U České
koruny v Praze 5 umožnil cizince paní A. B. výkon nelegální práce ve smyslu ust. §5 písm. e)
zákona č. 435/2004 Sb. Podáním ze dne 8. 9. 2006 stěžovatel navrhl výslech svých zaměstnanců
a odkázal na obsah námitek proti protokolu o kontrole.
Rozhodnutím Úřadu práce hl. m. Prahy ze dne 25. 10. 2006, č. j. OPaK/K14/7376/2006,
byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 50 000 Kč za spáchání správního deliktu podle §140
odst. 1 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., kterého se měl dopustit tím, že umožnil cizince paní A.
B. ve své provozovně v Praze výkon nelegální práce. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel
odvolání. Žalovaný prvoinstanční rozhodnutí změnil tak, že výši pokuty snížil z 50 000 Kč na
částku 15 000 Kč. Přihlédl přitom zejména k tomu, že porušení zákona bylo prokázáno pouze u
jedné fyzické osoby a stěžovatel se uvedeného správního deliktu dopustil poprvé.
Co se týče jednotlivých žalobních námitek stěžovatele, uvážil Městský soud v Praze
takto:
Stěžovatel v žalobě namítal, že obsahem spisu byla pouze listina označená jako „Seznam
zaměstnanců - cizinců zjištěných kontrolou dne 24. 5. 2006“. Nejednalo se o listinu
označenou jako „Zápis o kontrole při společné kontrolní akci OKP Praha a Úřadu práce
hl. m. Prahy - Seznam cizinců zjištěných kontrolou dne 24. 5. 2006“. Žalovaný
tedy podle stěžovatele odkazoval na listinu, která nebyla součástí správního spisu, stěžovatel
s ní nebyl jako účastník řízení seznámen a nemohl se k ní vyjádřit. Tuto námitku soud neshledal
důvodnou.
Protokol o výsledku kontroly sepsaný Úřadem práce hl. m. Prahy označuje jako jednu
z příloh doklad č. 3 „Seznam zaměstnanců - cizinců zjištěných kontrolou dne 24. 5. 2006“.
Jde však zcela evidentně o zkrácené označení listiny s názvem „Zápis o kontrole při společné
kontrolní akci OKP Praha a Úřadu práce hl. m. Prahy“, na níž je rukou připsáno „Seznam cizinců
zjištěných kontrolou dne 24. 5. 2006“. Tato listina je v rozhodnutí označena oběma uvedenými
názvy a správní orgány se jí dovolávaly jako dokladu prokazujícího zjištění o nelegálním
zaměstnávání cizince. Z jejího obsahu je patrné, že v hotelu U České koruny bylo dne 24. 5. 2006
v 10.45 hod. zjištěno, že paní A. B. zde uvedeného dne myla nádobí. Tuto skutečnost jmenovaná
stvrdila svým podpisem. Na uvedeném dokladu je také razítko hotelu U České koruny
s podpisem. Soud dospěl k závěru, že jestliže byl stěžovatel seznámen s protokolem o výsledku
kontroly a přílohami k tomuto protokolu, což on sám nezpochybňoval, je zřejmé, že byl
seznámen i s předmětným dokladem. Vyplývá to i z námitek stěžovatele ze dne 15. 8. 2006
podaných proti tomuto protokolu, kde na doklad č. 3 poukazoval.
Co se týče vyjádření zaměstnanců stěžovatele, které bylo přiloženo k doplnění námitek
k provedené kontrole, má so ud za to, že nekoresponduje s výše uvedeným zápisem o kontrole
ani s obsahem protokolu, který byl s cizinkou sepsán orgány policie. V tomto prohlášení
není uvedeno, že by panu B. nemělo být známo, že by kdy cokoli písemně potvrzoval,
jak stěžovatel v žalobě uváděl. Po porovnání podpisu pana B. na předloženém prohlášení
a podpisu na dokladu č. 3, tj. zápisu o kontrole, soud konstatoval, že zejména první písmena
podpisu jsou nápadně podobná, ne-li shodná, což obdobně platí o konci podpisu. Podle soudu
je pak rozhodná skutečnost, že na tomto dokladu je razítko provozovny stěžovatele,
které bylo zcela nepochybně v dispozici některého z jeho přítomných zaměstnanců.
Stěžovatel požadoval, aby správní orgán provedl důkaz spisem cizinecké policie, v žalobě
však neuvedl, co mělo být obsahem spisového materiálu cizinecké policie prokázáno. Soud
se proto k této námitce nevyjádřil. Konstatoval nicméně, že protokol o vyjádření paní A. B.
sepsaný cizineckou policií představuje jeden z významných podkladů pro závěr o tom,
že jmenovaná byla u stěžovatele zaměstnána.
Stěžovatel v žalobě dále namítl, že správní orgány obou stupňů užily jako důkaz vyjádření
A. B., které je sepsáno v cizím jazyce, a stěžovateli tak není známo, co je jeho obsahem. Tuto
námitku soud shledal důvodnou, neboť v případě písemného prohlášení cizinky v jejím rodném
jazyce bylo na správním orgánu, aby listinu přeložil do jazyka českého. V opačném případě
nemohla být důkazem a podkladem pro rozhodnutí. Toto pochybení správního orgánu však
podle soudu nebylo důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť z dalších důkazů je
zřejmé, že došlo k naplnění skutkové podstaty projednávaného správního deliktu.
Soud měl za to, že názor prvoinstančního správního orgánu, dle něhož výslech
zaměstnanců stěžovatele by byl jejich nadbytečným zatěžováním, má oporu ve správním spisu.
Soud totiž přisvědčil závěr správního orgánu, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn na základě
„Zápisu o kontrole při společné kontrolní akci OKP Praha a Úřadu práce hl. m. Prahy - Seznam
cizinců zjištěných kontrolou dne 24. 5. 2006“ a protokolu o vyjádření paní A. B. ze dne
24. 5. 2006 sepsaného cizineckou policií. K námitce stěžovatele, že je tento protokol
pro rozhodnutí nepoužitelným důkazem, neboť kontrolním orgánem byl v projednávané věci
úřad práce a cizinecká policie prováděla samostatnou tzv. pobytovou kontrolu cizinců, krajský
soud konstatoval, že kontrolu v provozovně stěžovatele prováděl úřad práce i cizinecká policie,
následně byla vedena dvě samostatná správní řízení. Cizinecká policie v rámci svého řízení
provedla výslech cizinky. Zákon nevylučuje, aby byl protokol o výslechu učiněný jiným orgánem,
než který v konkrétní věci vede řízení, použit jako listinný důkaz, naopak správní řád
předpokládá, že jako důkaz lze použít všech prostředků, jimiž je prokazován skutkový stav věci.
Stěžovatel dále poukázal na nezákonný postup prvostupňového správního orgánu,
který neměl vyjádření cizinky o tom, že ovládá český jazyk a nemohl tedy argumentovat tím,
že cizinka věděla, čeho se prováděná kontrola týká. Podle soudu je z protokolu o vyjádření
cizinky patrné, že cizinka ustanovení tlumočníka nežádala, protože českému jazyku rozumí.
Nemohlo tedy dojít ke zkrácení práv žádného ze zúčastněných subjektů.
K výši uložené pokuty pak soud uvedl, že byl jednak hodnocen charakter protiprávního
jednání a jeho závažnost v obecné rovině, prvostupňový orgán negativně hodnotil to,
že stěžovatel jako zaměstnavatel nenaznačil, že se do budoucna protiprávního jednání nebude
dopouštět, odvolací orgán pak zohlednil skutečnost, že došlo k prvnímu protiprávnímu jednání,
které bylo zjištěno pouze u jedné osoby, a rozhodl proto o snížení uložené pokuty. Městský soud
v Praze žalobu zamítl jako nedůvodnou ve smyslu ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze z důvodů
podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Setrval na svém tvrzení, že v průběhu řízení nebyl zjištěn
žádný procesně použitelný důkaz o tom, že cizinka A. B. byla u stěžovatele nelegálně zaměstnána.
Stěžovatel předně poukázal na to, že se soud nezabýval jeho námitkou, že žádný
ze zaměstnanců stěžovatele nikdy svým podpisem nestvrdil to, že by paní A. B. byla u stěžovatele
zaměstnána. Soud dovodil, že rozhodující je skutečnost, že na příloze protokolu o provedené
kontrole č. 3 je razítko provozovny stěžovatele, které zcela nepochybně bylo dispozici některého
z přítomných zaměstnanců stěžovatele. Razítko bez podpisu kompetentní osoby však podle
stěžovatele nemůže samo o sobě představovat potvrzení stěžovatele o určité skutečnosti.
Uvedenou listinu pak nelze použít jako důkaz o tom, že byla jmenovaná u stěžovatele
zaměstnána.
Sám Městský soud v Praze poukázal nato, že na uvedené listině bylo rukou připsáno
„Seznam cizinců zjištěných kontrolou dne 24. 5. 2006“. Stěžovatel namítl, že nebylo prokázáno,
zda toto ručně dopsané označení bylo učiněno před seznámením stěžovatele s obsahem
správního spisu nebo až poté, a zejména kdo je na listině uvedl. Již tato skutečnost vzbuzuje
pochybnosti o věrohodnosti této listiny. To, zda je listina podepsána paní A. B. či nikoli, nemá
žádný podstatný význam, neboť v řízení nebylo prokázáno, že cizinka rozuměla českému jazyku,
že by se jednalo o její podpis a či že by vůbec věděla, co podepisuje. Pokud by totiž ovládala
český jazyk na takové úrovni, jistě by vlastnoručně psané prohlášení učinila v českém jazyce.
Stěžovatel dále nesouhlasil s tím, že byl v řízení vedeném Úřadem práce hl. m. Prahy
použit důkaz opatřený v jiném správním řízení. Stěžovatel opětovně zdůraznil, že správní orgán
byl povinen sám vyslechnout zajištěnou cizinku, poučit ji o jejích právech, mj. právu
na tlumočníka. Protokol získaný v jiném správním řízení nemůže být rozhodujícím důkazem
pro dané řízení. Stěžovatel přisvědčil krajskému soudu, že písemné vyjádření cizinky
v její mateřské řeči nelze bez úředního překladu použít jako důkaz. Právě proto měl však soud
dospět k závěru, že bylo povinností správního orgánu obstarat si vyjádření cizinky ať již formou
písemného vyjádření s úředně pořízeným překladem či provést její výslech za splnění
všech procesních pravidel. Stěžovatel dále nesouhlasil s tím, že by důkazem pro rozhodnutí
ve věci mohl být samotný podnět zaslaný Úřadu práce hl. m. Prahy či protokol sepsaný na místě.
Tyto listiny nemohou být dostatečným podkladem pro rozhodnutí správního orgánu.
Stěžovatel konečně poukázal na to, že správní orgán nezkoumal majetkové poměry
stěžovatele, jejichž zjištění mělo být podkladem pro rozhodování o výši ukládané pokuty,
která by neměla mít likvidační charakter. Na základě uvedeného navrhl, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jako důkaz předložil
stěžovatel vyjádření pana J. B. Jmenovaný zde uvedl, že při kontrole prováděné v hotelu u České
koruny nepodepsal žádné prohlášení, seznam zjištěných osob, seznam cizinců ani seznam
pracovníků, kterým by potvrdil, že v hotelu měla být nelegálně zaměstnána cizinka paní A. B.
Opětovně prohlásil, že paní A. B. byla v hotelu pouze ubytována, nikdy zde nepracovala. Na
základě uvedeného stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v
Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že není přípustná argumentace
stěžovatele, že žádný z jeho zaměstnanců výslovně nestvrdil svým podpisem, že stěžovatel
nelegálně zaměstnává uvedenou cizinku. Výpověď zaměstnanců stěžovatele o této skutečnosti
za situace, kdy jsou tito vůči stěžovateli ve vztahu podřízenosti vyplývající
z jejich pracovněprávního vztahu, by nebyla objektivní. Podle žalovaného není rozhodné,
zda je na listině č. 3 část textu psána rukou, a která úřední osoba vykonávající kontrolu
toto napsala. Příslušná osoba na této listině svým podpisem a razítkem stěžovatele stvrdila
skutečnosti zjištěné kontrolou, přičemž není rozhodné, zda se jedná o podpis pana B.
či jiné osoby, která byla kontrole přítomná a která byla oprávněná v průběhu kontroly činit
za zaměstnavatele úkony. Za absurdní pak žalovaný označil námitku stěžovatele, že cizinka
nerozuměla dostatečně česky, neboť výslovně uvedla, že česky rozumí. Protokol o výsledku
kontroly je podle žalovaného vždy jedním ze zásadních důkazů pro následné správní řízení.
Nepřisvědčil stěžovateli, že důkazy provedené cizineckou policií nelze pro řízení o pokutě použít,
a že bylo nutné skutečnosti zjištěné tímto orgánem duplicitně provést i Úřadem práce
hl. m. Prahy. Námitka stěžovatele, že cizinka měla být ve správním řízení vyslechnuta,
je zcela evidentně účelová, neboť cizinka byla po provedené kontrole z důvodu výkonu nelegální
práce vyhoštěna, nebylo tedy možné, a podle názoru žalovaného ani nutné, ji dále vyslýchat.
Žalovaný dále uvedl, že správní orgány nejsou oprávněny zjišťovat finanční a celkové
majetkové poměry podnikatelských subjektů. Při stanovení pokuty lze přihlížet
pouze ke skutečnosti, zda se jedná o fyzickou osobu podnikající samostatně či s minimem
zaměstnanců, zda jde o právnickou osou s velkým počtem zaměstnanců apod. Nelze
předpokládat, že by pokuta ve výši 15 000 Kč za tak mimořádně nebezpečné společenské jednání,
jakým nelegální zaměstnávání cizinců bezpochyby je, mohla mít v daném případě pro stěžovatele
likvidační následek. K vyjádření pana B. již podle žalovaného nelze v řízení před Nejvyšším
správním soudem přihlédnout. Vzhledem k tomu, že se jedná o osobu podřízenou stěžovateli,
nelze posuzovat jakékoli její nynější vyjádření jako objektivní. Obsah vyjádření je navíc v rozporu
s tím, co jmenovaný stvrdil svým podpisem v průběhu kontroly dne 24. 5. 2006.
Podle žalovaného krajský soud své rozhodnutí řádně odůvodnil a zabýval se všemi námitkami
stěžovatele uvedenými v žalobě. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze
z hlediska uplatněných stížních bodů, jakož i ve smyslu ust. §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení
věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Za jeden z rozhodujících důkazů považoval správní orgán listinu označenou jako doklad
č. 3 v protokolu o kontrole, tj. „Zápis o kontrole při společné kontrolní akci OKP Praha a Úřadu
práce hl. m. Prahy - Seznam cizinců zjištěných kontrolou dne 24. 5. 2006“. Není podstatné,
že část označení této listiny byla dopsána dodatečně, případně kdy toto správní orgán učinil.
Takový přípis se nikterak nedotýká věrohodnosti listiny. Vzhledem k námitkám stěžovatele
proti protokolu o výsledku kontroly ze dne 15. 8. 2006 je zřejmé, že stěžovatel byl od počátku
s touto listinou seznámen (na straně 3 a 4 uvedeného podání se zabýval postupem správního
orgánu při vyžádání podpisu, a dále tím, zda cizinka věděla co podepisuje). Z protokolu
o vyjádření sepsaného cizineckou policií pak jednoznačně vyplývá, že cizinka českému jazyku
rozuměla, opačný závěr nelze dovodit pouze ze samotné skutečnosti, že vlastnoručně psané
vyjádření sepsala ve svém rodném jazyce. Lze proto konstatovat, že svým podpisem na zápisu
o kontrole vyjádřila paní A. B. souhlas se zde uvedenými údaji, tedy s tím, že v provozovně
stěžovatele myla nádobí.
Námitku stěžovatele, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že se skutečně jednalo
o podpis jmenované, Nejvyšší správní soud posoudil jako nepřípustnou v souladu s §104 odst. 4
s. ř. s. V kasační stížnosti totiž nelze uvádět nové skutečnosti, důvody kasační stížnosti lze opřít
jen o takové konkrétní právní či skutkové důvody, jež byly v řízení před krajským soudem
přípustně uplatněny (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005,
sp. zn. 2 Azs 134/2005, publ. pod č. 685/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil tvrzení stěžovatele, že krajský soud neposoudil
jeho námitku, že žádný ze zaměstnanců stěžovatele svým podpisem v zápisu o kontrole nestvrdil
to, že by paní A. B. byla u stěžovatele zaměstnána. Městský soud v Praze se v odůvodnění
rozsudku podrobně zabýval tím, zda lze podpis na uvedené listině považovat za podpis pana B.,
za rozhodnou pak považoval skutečnost, že je zde razítko provozovny stěžovatele, které zcela
nepochybně bylo v dispozici některého ze zaměstnanců. Nejvyšší správní soud k tomuto dále
konstatoval následující: Z podpisu a razítka stěžovatele na zápisu o kontrole (příloze protokolu o
výsledku kontroly označené jako doklad č. 3) jednoznačně vyplývá, že některý ze zaměstnanců
stěžovatele tímto stvrdil uvedené údaje. Prvoinstanční orgán v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že
při vstupu na pracoviště prokázali kontroloři svoje oprávnění k této činnosti služebním průkazem
předloženým J. B. podle §130 zákona č. 435/2004 Sb. Tuto skutečnost stěžovatel
nezpochybňoval. J. B. byl tedy odpovědnou osobou zastupující za nepřítomnosti vedoucí
provozovny kontrolovaný subjekt. I z této skutečnosti lze usuzovat, že zápis o kontrole byl
předložen k podpisu právě panu B., jak správní orgán I. stupně dále v rozhodnutí uvedl. Avšak i
v případě, že by údaje o výkonu práce cizinky v provozovně stěžovatele podepsal jiný
zaměstnanec, byla by takto pravdivost zápisu potvrzena.
Stěžovatel dále nesouhlasil s tím, že se správní orgán spokojil pouze s vyjádřením cizinky
sepsaným cizineckou policií a neprovedl sám její výslech. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že protokol o vyjádření ze dne 24. 5. 2006 bylo nepochybně možné použít jako listinný důkaz.
Podle ust. §51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, lze totiž k provedení důkazů užít
všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány
nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Za situace, kdy cizinka byla vyhoštěna,
tak správní orgán postupoval správně, když při zjišťování skutkového stavu z obsahu
tohoto vyjádření vycházel.
Co se týče vyjádření cizinky v jejím rodném jazyce, které předložila správnímu orgánu dne
24. 5. 2006, ztotožnil se Nejvyšší správní soud se závěrem Městského soudu v Praze, že správní
orgán měl tuto listinu dát přeložit do českého jazyka, neboť podle ust. §16 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb. se písemnosti ve správním řízení vyhotovují v českém jazyce. Na nemožnost
seznámit se s obsahem tohoto vyjádření cizinky přitom stěžovatel poukazoval již ve svých
námitkách vůči protokolu o výsledku kontroly ze dne 11. 8. 2006. Toto pochybení správního
orgánu však nezakládá nezákonnost jeho rozhodnutí, neboť skutkový stav byl spolehlivě zjištěn
v rozsahu potřebném pro vydání rozhodnutí ve věci na základě ostatních shromážděných
podkladů, tedy protokolu o výsledku kontroly, protokolu o vyjádření účastníka správního řízení
sepsaného cizineckou policií a zápisu o kontrole při společné kontrolní akci OKP Praha a Úřadu
práce hl. m. Prahy.
Nejvyšší správní soud tedy přisvědčil závěru Městského soudu v Praze, že bylo náležitě
prokázáno, že stěžovatel ve své provozovně hotelu U České koruny v Praze 5 umožnil cizince
paní A. B. výkon nelegální práce ve smyslu ust. §5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., a dopustil
se tak projednávaného správního deliktu.
Ohledně námitky stěžovatele vůči uložené sankci Nejvyšší správní soud uvážil, že ačkoli
se správní orgány majetkovou situací stěžovatele nezabývaly, lze v případě provozovatele hotelu
s jistotou předpokládat, že pokuta ve výši 15 000 Kč nepředstavuje natolik velký zásah
do majetkových poměrů, aby mohla mít likvidační charakter.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze netrpí
nezákonností z důvodů tvrzených stěžovatelem podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.,
z úřední povinnosti pak nebyly zjištěny ani vady dle ust. §103 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní
soud proto kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný měl ve věci úspěch,
nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti.
Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu