ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.46.2009:129
sp. zn. 3 Ads 46/2009 - 129
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného JUDr. Milanem Janíčkem, advokátem se sídlem Slovanská 21, Šumperk , proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2005, č. j. KUOK/30489/05/OSV-
DS/7025/SD-211, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
16. 1. 2009, č. j. 38 Cad 31/2005 – 101,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského
soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žádost o změnu ustanoveného zástupce.
Krajský soud při svém rozhodování vycházel z následujícího skutkového stavu:
Žalobce požádal přípisem ze dne 14. 12. 2007 o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2008 mu byl ustanoven pro řízení ve shora
uvedené věci JUDr. Milan Janíček. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost,
kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 14. 5. 2008. Dne 12. 6. 2008 podal žalobce
žádost o změnu ustanoveného advokáta a domáhal se přidělení JUDr. Víta Vohánky,
který jej zastupuje u Městského soudu v Praze. Žalobce uvedl, že s ním JUDr. Milan Janíček
nekomunikuje, jedná o něm bez jeho vědomí a jejich zájmy jsou v rozporu. Tuto žádost Krajský
soud v Ostravě zamítl svým usnesením ze dne 3. 7. 2008. Proti uvedenému usnesení podal
žalobce opětovně kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl svým rozsudkem ze dne
27. 1. 2008. Dne 31. 12. 2008 žalobce opětovně požádal o změnu v osobě advokáta a opětovně
žádá o ustanovení JUDr. Víta Vohánky. O této žádosti rozhodl krajský soud napadeným
usnesením. Žádost o změnu ustanoveného zástupce zamítl s tím, že JUDr. Milan Janíček
má sídlo advokátní kanceláře v Šumperku a jeho ustanovení je vhodné z důvodů procesní
ekonomie. Žádost o změnu ustanoveného advokáta žalobce dostatečně nezdůvodnil.
V podané kasační stížnosti navrhl žalobce zrušení napadeného usnesení s tím,
že mu má být pro předmětné řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ustanoven zástupcem
JUDr. Vít Vohánka a JUDr. Tomáš Sokol. Nic bližšího k věci neuvedl.
Po posouzení věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná. Žalobce v daném případě ani neuvedl důvody kasační stížnosti ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., vzhledem k okolnostem případu však Nejvyšší správní soud
nepovažoval za nutné jeho podání doplňovat. Již ve svém rozsudku ze dne 8. 9. 2005,
č. j. 6 Ads 64/2005 – 25 Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že právo na ustanovení zástupce
(§35 odst. 7 s. ř. s.) není právem na ustanovení konkrétní osoby, kterou navrhovatel v návrhu
označuje. V daném případě byl žalobci zástupce pro řízení o žalobě ustanoven krajským soudem
již usnesením ze dne 13. 3. 2008. Žalobce přitom až do současné doby nepředložil žádné
věrohodné důvody, proč by mělo ke změně ustanoveného zástupce dojít. Navíc je nutno
zohlednit, že návrh na změnu zástupce předkládá žalobce opakovaně, aniž by uvedl jiné důvody
než které posuzoval soud při jeho předchozích žádostech. Zde Nejvyšší správní soud upozorňuje
na své rozhodnutí ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007 – 150 kde stanovil, že pokud
navrhovatel znovu požádá o ustanovení zástupce poté, co již bylo o jeho předchozí žádosti
pravomocně rozhodnuto, je správní soud povinen rozhodnout o této opakované žádosti
pouze tehdy, pokud navrhovatel doloží, že od doby rozhodování o jeho předchozí žádosti došlo
k podstatné změně skutečnosti, jež byly pro posouzení jeho předchozí žádosti ve smyslu §35
odst. 8 a §36 odst. 3 s. ř. s. rozhodující. V souhrnu tedy Nejvyšší správní soud uzavírá, že Krajský
soud v Ostravě nejenže rozhodl o zamítnutí žádosti o změnu ustanoveného zástupce v souladu
se zákonem, ale z hlediska posledně citovaného judikátu poskytl žalobci dokonce větší procesní
komfort, než mu dle zákona přísluší. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační
stížnost podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení ze zákona,
žalovaný správní orgán byl ve věci úspěšný, rovněž však s ohledem na předmět řízení nemá právo
na náhradu nákladů řízení ze zákona. Nejvyšší spr ávní soud proto rozhodl tak, že nepřiznal
náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§60 odst. 1 a 2 s. ř . s. ve spojení s ustanovením
§120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 25. listopadu 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu