ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.23.2009:65
sp. zn. 3 Azs 23/2009 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Petra
Průchy v právní věci žalobkyně: M. J., zastoupena zák. zástupkyní A. J., právně zastoupena
Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2008, čj. OAM-478/VL-01-BE07-2008, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2008, č. j. 2 Az 20/2008 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatelky Mgr. Lilianě Vochalové se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 30. 6. 2008, čj. OAM-478/VL-01-BE07-2008. Rozhodnutím správního
orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná
podle ust. §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Městský soud v Praze se s tímto posouzením žádosti stěžovatelky ztotožnil.
Poznamenal, že obavy zákonné zástupkyně stěžovatelky ohledně problémů v případě návratu
do země původu kvůli tomu, že se stěžovatelka narodila na území České republiky, jsou liché,
neboť během správního řízení výslovně uvedla, že z těchto důvodů stěžovatelka žádné problémy
mít nebude.
Stěžovatelka napadla rozsudek Městského soudu v Praze včas podanou kasační stížností
z důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Uvedla, že se Městský soud v Praze nezabýval tím, zda správní
orgán postupoval v řízení v souladu s právními předpisy a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu
věci. Stěžovatelka má za to, že žalovaný řádně nezkoumal, zda jsou dány podmínky pro udělení
humanitárního azylu podle ust. §14 zákona o azylu. Soud se pak nezabýval tím, zda správní
uvážení nepřekročilo meze zákona a zda jej správní orgán nevyložil příliš úzce. Stěžovatelka
namítla, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě splněny
podmínky řízení, tj. zda je kasační stížnost přípustná. Dále Nejvyšší správní soud zkoumal,
zda je podaná kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Po posouzení těchto otázek dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že podaná kasační stížnost je zčásti nepřípustná, ve zbytku
pak nepřijatelná.
Zatímco v žalobě stěžovatelka namítla, že správní orgán řádně neobjasnil skutečný stav
věci a dále nesprávně posoudil podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, v kasační
stížnosti mimo jiné uváděla, že splňuje podmínky stanovené v ust. §14 tohoto zákona.
Lze tedy konstatovat, že se kasační stížnost v tomto rozsahu opírá o důvody, které stěžovatelka
neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohla
ve smyslu ust. §104 odst. 4 s. ř. s., a je z tohoto důvodu nepřípustná.
V otázce přijatelnosti kasační stížnosti v rozsahu ostatních námitek pak Nejvyšší správní
soud vycházel ze svého precedentního usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní
a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních
otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené
právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu
uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií
přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatelka spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. Posouzením
žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v níž žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo 14a zákona o azylu,
se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval ve své judikatuře, např. v rozsudku ze dne
12. 4. 2007, č. j. 7 Azs 17/2007 - 59, www.nssoud.cz; k problematice zjevně nedůvodné žádosti
o azyl se pak obecně vyjádřil i v rozsudku ze dne 15. 8. 2008, č. j. 5 Azs 24/2008 - 48,
www.nssoud.cz.
Otázkou, kdy je rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů
ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., se Nejvyšší správní soud již rovněž zabýval v mnoha
rozhodnutích, namátkou lze uvést např. rozsudek ze dne 12. 1. 2005, čj. 4 Azs 300/2004 - 36,
www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 - 75,
publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS.
Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď
na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyně
podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zákona
o azylu má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věcech azylu odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti
stěžovatelky o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky náleží
v souladu s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné
v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši
4200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč za dva úkony právní
služby podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení. Náklady
právního zastoupení stěžovatelky nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 2. září 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu