ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.46.2009:70
sp. zn. 3 Azs 46/2009 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího
Pally v právní věci žalobkyně: L. S., zastoupené JUDr. Helenou Kubecovou, advokátkou se
sídlem Masarykovo nám. 35, Brandýs nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2008,
č. j. OAM-378/LE-BE03-BE07-2008, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č. j. 46 Az 98/2008 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatelky JUDr. Heleně Kubecové se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 5712 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 21. 7. 2008, č. j. OAM-378/LE-BE03-BE07-2008. Rozhodnutím
správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně
nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 S b., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějš ích předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Krajský soud se s tímto posouzením žádosti ztotožnil. V případě zamítnutí žádosti
podle citovaného ustanovení nebylo povinností žalovaného provádět dokazování o splnění
podmínek ust. §12 zákona o azylu. Stěžovatelka zmínila pouze ekonomické a rodinné problémy,
které však nespadají pod důvody taxativně vyjmenované v ust. §12 zákona o azylu, neboť nemají
svůj původ v žádné formě pronásledování nebo obavy z pronásledování ve smyslu
tohoto ustanovení. Za obavu ze skutečně vážné újmy nelze považovat obavu stěžovatelky
z bývalého manžela, kromě toho stěžovatelka neuvedla, že by jí manžel po odchodu z domu
něčím vyhrožoval, od té doby jej nikdy nepotkala, se svou obavou se na orgány v zemi původu
nikdy neobrátila.
Stěžovatelka napadla rozsudek Krajského soudu v Praze včas podanou kasační stížností
z důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu
řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobkyně musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Nejvyšší správní soud proto zkoumal otázku,
zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Vycházel
přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů
stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného
subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele
je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního
případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech
ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatelka spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. Posouzením
žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v níž žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu
nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a zákona o azylu, se Nejvyšší správní soud již dostatečně
zabýval ve své judikatuře, např. v rozsudku ze dne 12. 4. 2007, č. j. 7 Azs 17/2007 - 59,
www.nssoud.cz; k otázce zjevně nedůvodné žádosti o azyl se obecně vyjádřil v rozsudku ze dne
15. 8. 2008, č. j. 5 Azs 24/2008 - 48, www.nssoud.cz. K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
krajského soudu pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
se pak Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 12. 1. 2005,
č. j. 4 Azs 300/2004 - 36, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě
nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyně podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky náleží
v souladu s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o o dměnách a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dv a úkony právní služby učiněné
v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši
4200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč za dva úkony právní
služby podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Protože je ustanovená advokátka
plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani
z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových
výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb.
činí 912 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 5712 Kč.
Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci
tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 25. listopadu 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu