ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.7.2009:57
sp. zn. 3 Azs 7/2009 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího
Pally v právní věci žalobce: S. D., zastoupený JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem
Bolzanova 1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2007, čj.
OAM-1-554/VL-20-19-2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 31. 7. 2008, č. j. 63 Az 84/2007 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Pavla Rameše se u r č u je částkou 4800 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 17. 8. 2007, čj. OAM-1-554/VL-20-19-2007. Rozhodnutím správního
orgánu nebyla žalobci k jeho žádosti udělena mezinárodní ochrana podle ust. §12, §13 a §14,
§14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Krajský soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu, že žalobce nesplňuje podmínky
udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný měl podle názoru krajského soudu dostatečné podklady
k tomu, aby zjistil beze zbytku úplně skutkový stav a aby mohl posoudit důvodnost
či nedůvodnost žádosti žalobce. Obava žalobce z uvěznění za údajné držení marihuany,
přičemž žalobce nebyl z takového činu obviněn policií a obavy z jednání policistů, kteří porušili
postupem při vyšetřování pracovní kázeň, nejsou důvodem pro udělení azylu podle §12 zákona
o azylu. Žalobce neohlásil státním orgánům nezákonné jednání policistů a nedal jim tak možnost
ve věci zasáhnout a nezákonný stav napravit; politický systém v zemi původu žalobce dává
možnost domáhat se ochrany práv u příslušných státních orgánů.
Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle ust. §103
odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“).
Stěžovatel uvedl, že má obavy z odjezdu do země původu, protože tam byl zbit policisty,
byl mučen a nedůvodně obviněn a uvězněn, zároveň je terčem útoků ze strany soukromých osob,
které policie trpí. Při návratu stěžovateli hrozí stíhání taktéž z politických důvodů. Krajský soud
ani žalovaný nezkoumal faktickou vynutitelnost práva v zemi původu stěžovatele. Krajským
soudem a žalovaným tak nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Rozhodnutí krajského
soudu i žalovaného jsou podle názoru stěžovatele navíc nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze odkázal na spisový materiál,
aniž blíže podal výklad těchto podkladů a úvahy, jimiž se při jejich hodnocení řídil.
Stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s rozhodnutím krajského soudu.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji
stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Námitkou stěžovatele, že bude pronásledován pro politické přesvědčení a má obavy
ze svého stíhání, se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť toto tvrzení bylo poprvé
uplatněno až v řízení o kasační stížnosti. Podle ust. §109 odst. 4 s. ř. s. ke skutečnostem
uplatněným po vydání napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud nepřihlíží. K obdobným
skutkovým novotám se zdejší soud vyjádřil v mnoha svých rozhodnutích, mimo jiné v rozsudku
ze dne 21. 1. 2004, č. j. 4 Azs 50/2003 - 49, www.nssoud.cz.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pak Nejvyšší správní soud již řešil
např. ve svém rozhodnutí ze dne 24. 1. 2007, č. j. 3 As 60/2006 - 46, publikovaném
pod č. 1109/2007 Sb. NSS, či v rozhodnutí ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002 - 35,
publikovaném pod č. 359/2004 Sb. NSS. Podmínky přezkoumatelnosti rozhodnutí krajského
soudu stran jeho zdůvodnění Nejvyšší správní soud hodnotil ve vícero rozhodnutích,
např. v rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaném
pod č. 589/2005 Sb. NSS (tam viz i odkazy na prejudikaturu), v rozsudku ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaném pod č. 133/2004 Sb.
K námitce týkající se nedostatečnosti podkladů rozhodnutí (obecně zásady materiální
pravdy) se zdejší soud rovněž již mnohokrát vyslovil, např. v rozsudku sp. zn. 6 Azs 50/2003,
www.nssoud.cz, v rozsudku sp. zn. 4 Azs 358/2005, www.nssoud.cz, či rozsudku
sp. zn. 4 Azs 451/2005, www.nssoud.cz. Rovněž tak zjišťováním skutkového stavu
a objektivností zpráv o zemi původu stěžovatele se zdejší soud dostatečně zabýval
např. v rozsudku ze dne 4. 2. 2004, č. j. 2 Azs 85/2003 - 74, www.nssoud.cz.
Nutností pokusit se efektivně využít všech reálně dostupných prostředků k dosažení
ochrany svých práv u státních orgánů země původu stěžovatele se pak zabýval Nejvyšší správní
soud např. v rozsudku ze dne 22. 10. 2003, č. j. 4 Azs 14/2003 - 48, nebo v rozsudku ze dne
22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 - 41, na www.nssoud.cz.
Otázka potíží stěžovatele se soukromými osobami v zemi původu byla již zdejším
soudem několikrát řešena, namátkou lze např. uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004 - 48, stejně tak jako námitka stěžovatele, že ho státní orgány v zemi
původu nejsou schopny před takovým jednáním soukromých osob ochránit, namátkou lze uvést
například rozsudek ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 7/2004 - 37, www.nssoud.cz.
Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď
na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost stěžovatele
podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení §107
s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru, že o něm není
třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32
odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ust. §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta. Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven soudem zástupce
advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto určil odměnu advokátovi částkou 4200 Kč dle ust. §7
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění od 1. 9. 2006, za dva úkony právní
služby – první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační
stížnosti ze dne 21. 11. 2008. Soud advokátovi dále přiznal částku 600 Kč jako paušální náhradu
hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupci stěžovatele se tedy přiznává celková
náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4800 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 12. února 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu