ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.76.2008:66
sp. zn. 3 Azs 76/2008 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jiřího
Pally v právní věci žalobce: B. O., zastoupený JUDr. Zdeňkou Beranovou, advokátkou se sídlem
Dvouletky 145/2690, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2007, č.j. OAM-1-363/VL-10-19-2007,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2008,
č. j. 61 Az 52/2007 – 33,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2008, č. j. 61 Az 52/2007 – 33,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 10. 5. 2007, č.j. OAM-1-363/VL-10-19-2007. Rozhodnutím správního
orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ust. §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud současně
zamítl návrh na ustanovení zástupce žalobci a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného, že žalobce žádný azylově relevantní
důvod podřaditelný ust. §12 a §14a zákona o azylu v průběhu správního řízení neprokázal
ani netvrdil. Těmito důvody není snaha žalobce vyhnout se potížím s ukrajinskými policisty,
kteří po něm požadovali peníze za uzavření případu, který se týkal žalobce. Ke skutečnosti,
že si stěžovatel našel dívku – občanku České republiky, se kterou se chce oženit, krajský soud
uvedl, že taktéž snahu o legalizaci pobytu nelze podřadit azylově relevantnímu důvodu. Otázku
legalizace pobytu řeší zákon č. 326/1996 Sb., v platném znění, jehož právní instituty nelze
nahrazovat formou udělení mezinárodní ochrany. Žalobci krajský soud zástupce neustanovil,
protože shledal, že není splněna podmínka potřebnosti ochrany práv žalobce, když žalovaný
jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou a když žalobce
ani netrval na nařízení jednání ve své věci.
Stěžovatel napadl výrok rozsudku krajského soudu o zamítnutí žaloby kasační stížností
z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že nesouhlasí s názorem krajského
soudu, že podle §16 odst. 2 zákona o azylu argumentoval v obecné rovině. Stěžovatel je totiž
ve své zemi pronásledován organizovanou skupinou, bylo mu vyhrožováno a má obavy o svou
rodinu. Příslušníky policie mu bylo naznačeno, že pokud nebude platit, může být zlikvidován.
Dovolat se spravedlnosti je však podle stěžovatele v zemi původu téměř nemožné. Stěžovatel
poukázal na své obavy z nuceného odjezdu do země původu, kde mu hrozí pronásledování
z politických důvodů, i když zatím neví, že by byl z těchto či jiných příčin postaven před soud.
Stěžovatel si navíc v České republice našel dívku – občanku České republiky, se kterou se chce
oženit. Z těchto důvodů žádal o udělení azylu s tím, že je u něj dána i překážka vycestování.
Stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhl, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 10. 9. 2008 ztotožnil s názorem
krajského soudu a poukázal na obecnost námitek podávaných v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud předně zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti;
to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního
orgánu nicotné.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že řízení před Krajským soudem v Ostravě
bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Ze správního spisu i spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí
žalovaného bylo stěžovateli doručeno dne 14. 5. 2007, dne 16. 5. 2007 byla krajskému soudu
doručena žaloba s ručně psanou přílohou. Usnesením krajského soudu č.j. 61 Az 52/2007 - 9
ze dne 24. 5. 2007 byla ustanovena pro žalobní řízení tlumočnice z jazyka ukrajinského
a ruského. Dne 13. 8. 2007 byla stěžovateli doručena žádost o sdělení, zda souhlasí s tím,
aby bylo o věci samé rozhodnuto bez jednání. Následujícího dne bylo krajskému soudu
doručeno podání označené jako doplnění žaloby, ve kterém byly stěžovatelem zopakovány
obecné námitky a krajský soud požádán, aby mu „ustanovil bezplatného obhájce z řad
advokátů“. O této žádosti však krajský soud nerozhodl dříve než 5. 8. 2008 v napadeném
rozsudku vedle věci samé, a své rozhodnutí odůvodnil, jak shora uvedeno.
Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc
v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
Svým postupem krajský soud toto právo stěžovateli odepřel. Nikoli však tím, že rozhodl o tom,
že se mu zástupce pro řízení o žalobě neustanovuje, ale tím, že tak rozhodl až v rozsudku
spolu s věcí samou. Tím stěžovateli znemožnil v případě negativního rozhodnutí o ustanovení
zástupce podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek, popř. zvolit si zástupce pro řízení
o žalobě cestou plné moci a znemožnil mu případně činit návrhy prostřednictvím osoby
schopné kvalifikovaně hájit jeho zájmy. Právo na právní pomoc totiž neimplikuje toliko právo
na – při splnění zákonem stanovených podmínek – ustanovení bezplatného zástupce,
ale také povinnost soudu umožnit i zastoupení na základě plné moci. Při chronologicky
korektním postupu krajského soudu procesní rozhodnutí ve věci ustanovení zástupce předchází
následnému rozhodnutí ve věci, tj. rozhodnutí o důvodnosti či nedůvodnosti žaloby
K tomu zdejší soud upozorňuje, že se krajský soud při svém postupu neřídil judikaturou
Nejvyššího správního soudu, který již v rozsudku ze dne 15. 2. 2007, č. j. 4 Azs 454/2005 – 73,
(k dispozici na www.nssoud.cz), vyslovil právní názor: „Požádala-li stěžovatelka v žalobě o ustanovení
zástupce a krajský soud o žádosti rozhodl až v rozsudku vedle rozhodnutí o věci samé tak, že se stěžovatelce
zástupce pro řízení o žalobě neustanovuje, Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu z úřední povinnosti
zruší, protože řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§109
odst. 3 část věty za středníkem s. ř. s.).“
Nejvyšší správní soud proto rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s., za použití ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení. V něm krajský soud rozhodne vázán výše vysloveným právním názorem
(ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s.). Bude předně třeba, aby krajský soud samostatně rozhodl ve věci
ustanovení zástupce stěžovatele. V případě, že stěžovateli zástupce neustanoví, bude nutné,
aby mu ponechal přiměřenou lhůtu k tomu, aby si případně sám mohl cestou plné moci zvolit
zástupce, který bude v řízení o žalobě náležitě hájit jeho zájmy. Teprve poté bude možno
o podané žalobě rozhodnout meritorně.
Námitkami uplatněnými v kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval,
neboť dospěl-li k závěru, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§109 odst. 3 část věty za středníkem s. ř. s.),
není možné usuzovat na důvodnost či nedůvodnost námitek ve vztahu k takovémuto
rozhodnutí, jestliže výsledkem bezvadného procesu by mohlo být rozhodnutí jiné.
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť podle ust. §32 odst. 5 zákona o azylu ve znění účinném ode dne 13. 10. 2005
má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ve věci
azylu odkladný účinek.
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu