ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.104.2008:57
sp. zn. 4 Ads 104/2008 – 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. H.,
zast. JUDr. Zdeňkem Odehnalem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 13, Brno, proti žalovanému:
generální ředitel Generálního ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2008, č. j. 8 Ca 304/200 5
– 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení před Městským soudem v Praze domáhal zrušení rozhodnutí
generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 25. 5. 2004, č. j. 2004/3083/4, jímž bylo
změněno rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Brno ze dne 3. 3. 2004, č. j. 4077/04 -0101-90,
o propuštění žalobce ze služebního poměru podle §106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb.,
o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o služebním poměru“).
Žalobce žalovanému vytýkal, že nedostatečně zjistil skutkový stav a neopatřil si dostatek
podkladů pro rozhodnutí. Žalovaný se nevypořádal náležitým způsobem s námitkami uvedenými
v odvolání a místo toho nahradil skutková zjištění orgánu první instance zjištěními vlastními,
což lze označit za odnětí práva na řádné přezkoumání napadeného rozhodnutí, tj. porušení
zásady dvouinstančnosti řízení. Žalobce dále zdůraznil, že rozhodnutí o propuštění ze služebního
poměru v souladu s §108 odst. 1 zákona o služebním poměru musí obsahovat ve výrokové části
vedle meritorního rozhodnutí správního orgánu taktéž popis skutečností zakládajících
propuštění.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 4. 2008, č. j. 8 Ca 304/2005 – 26, žalobu
zamítl. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud
konstatoval, že rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru má veškeré náležitosti
požadované v §108 odst. 1 zákona o služebním poměru, je v něm uveden důvod propuštění
žalobce (dostatečné nezabezpečení razítka) i konkrétní skutečnosti důvod propuštění zakládající,
především prokazatelné otištění razítka žalobce na kontrolní listy. Zákon o služebním poměru
v §108 odst. 1 nestanoví požadavek na výrok rozhodnutí, nýbrž na rozhodnutí jako celek.
Namítané rozhodnutí obsahuje řádné odůvodnění výroku rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí
je zřejmé, že žalobce nebyl propuštěn za použití, resp. za zneužití razítka, ale za to, že toto razítko
dostatečně nezabezpečil proti případnému zneužití. Tím, že žalo bce dostatečně nezabezpečil
své razítko, došlo k jeho zneužiti jinou osobu, což bylo prokázáno především znaleckým
posudkem o pravosti otisku razítka na rozhodném kontrolním listu. Z vysvětlení žalobce ze dne
3. 3. 2004 je zřejmé, že byl se svými povinnostmi, uloženými mu zákony a dalšími právními
předpisy; jakož i rozkazy a pokyny služebních funkcionářů a nadřízených, řádně obeznámen.
Porušení povinností žalobcem bylo zhodnoceno oprávněně jako zvlášť nebezpečné s ohledem
na jeho důsledky, neboť v důsledku počínání žalobce do České republiky vstoupila cisterna
benzínu, aniž byl vyměřen a vybrán celní dluh, čímž byla způsobena škoda minimálně
499 000 Kč. Pokud jde o namítané odnětí práva na řádné přezkoumání rozhodnutí a odnětí práva
na dvouinstanční řízení, městský soud konstatoval, že odvolací řízení tvoří s řízením v první
instanci jeden celek, přičemž odvolací orgá n postupuje při přezkoumávání napadeného
rozhodnutí samostatně a nezávisle na zjištění, hodnocení a stanovisku orgánu prvního stupně.
Není vázán skutkovým stavem, který zjistil správní orgán prvního stupně a bere v úvah u
i skutečnosti, které tomuto orgánu nebyly známy. Z vlastního podnětu provede nové důkazy,
zopakuje důkazy již provedené apod., a je povinen vlastním hodnocením dospět k přesnému
a úplnému zjištění skutečného stavu věci. Účelem odvolacího řízení je však vždy pouze
přezkoumávání rozhodnutí napadeného odvoláním. V posuzovaném případě soud neshledal,
že by žalovaný nahrazoval řízení prvního stupně a rozhodoval o něčem, co nezapadá do rámce
řízení prvního stupně. Rozhodoval o věci, která byla předmětem rozhodování správního orgánu
prvního stupně. Ve skutečnosti, že žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
ve prospěch žalobce, soud neshledal odnětí instance žalobci.
Tento rozsudek žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl kasační stížností z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a ) zákona č. 150/2002, soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel tvrdí, že k přezkoumání nadřízeným orgánem, resp. příslušným soudem jsou způsobilé
toliko výroky rozhodnutí, nikoli jejich odůvodnění. Aby byla ve smyslu základních zákonných
zásad zachována všechna práva stěžovatele, je naprosto nezbytné vymezit ve výrokové části
správního rozhodnutí skutkový základ právních závěrů jednoznačně tak, aby nemohl být kdykoli
později zaměněn s jiným. Tomuto požadavku však napadené rozhodnutí o propuštění
ze služebního poměru neodpovídá. V rozhodnutí o propuštění musí být jednoznačně
deklarováno, jakým způsobem se měl propouštěný dopustit zásadního porušení svých povinností
vyplývajících ze služebního poměru, jak takové porušení kvalifikuje zákon a jaké dů sledky
z takovéhoto porušení povinností plynou. Stěžovatel poukazuje na to, že napadený rozsudek
je z větší části věnován výroku a shrnutí procesního vývoje a pouze z menší části se zabývá
závěry ve vlastním slova smyslu. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k obsahu kasační stížnosti konstatuje, že rozhodnutí o propuštění
ze služebního poměru má veškeré obsahové náležitosti podle §108 odst. 1, jakož i §124 zákona
o služebním poměru. Výrok rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru v souladu s §124
odst. 2 zákona o služebním poměru obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení
právního předpisu (§106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru), podle něhož bylo
rozhodnuto, a v odůvodnění tohoto rozhodnutí je v souladu s §124 odst. 3 zákona o služebním
poměru uvedeno, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl služební
funkcionář veden při hodnocení důkazu a při použití právních předpisů, na základě
nichž rozhodoval. Rozhodnutí o propuštění tak vyhovuje i požadavkům podle §108 odst. 1
zákona o služebním poměru, neboť obsahuje nezaměnitelně specifikovaný důvod propuštění
se skutečnostmi jej zakládajícími. Vyslovil přesvědčení, že podaná kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutím Celního ředitelství Brno
ze dne 3. 3. 2004, č. j. 4077/04- 0101-90, byl stěžovatel propuštěn ze služebního poměru celníka
pro úmyslné porušení služební povinnosti zvlášť závažným způsobem podle §106 odst. 1
písm. d) zákona o služebním poměru s tím, že služební poměr končí dnem doručení rozhodnutí
o propuštění.. Jako důvod propuštění bylo uvedeno nedostatečné zajištění služebního (osobního)
razítka proti zneužití jinou osobou dne 3. 10. 2003. Správní orgán prvního stupně uvedl,
že stěžovateli bylo dne 3. 10. 2003 k výkonu služebních povinností svěřeno osobní razítko
01 Břeclav-dálnice 0223, číslo 010, toho dne stěžovatel službu nast oupil v 6.45 hod. a odešel
z ní v 19.10 hod. V době od 7.00 hod. do 19.00 hod. byl přidělen na pracoviště „vyclívka“, doba
služby byla přerušena přestávkami od 11.00 hod. do 11.30 hod. a od 16.00 hod. do 16.30 hod.
Podle časových údajů na kontrolním listu byl kontrolní list v čase kolem 19:00 hod. označen
razítkem přiděleným stěžovateli. Kriminalistická expertíza potvrdila pravost razítka
na předmětném kontrolním listu. V evidenci cla celního úřadu není uveden záznam o dovozu
zboží dle kontrolního listu, rozhodnutí v celním řízení nebylo v daném případě dovozu zboží
vydáno. Stěžovatel tedy neplnil svědomitě a řádně úkoly, uložené mu zákony a interními předpisy,
způsobil, že jeho osobním razítkem byl označen předmětný kontrolní list. Tím se dopustil
porušení služebních povinností úmyslným způsobem. Při rozhodování bylo přihlédnuto zejména
k tomu, že následkem tohoto jednání do České republiky vs toupilo zboží (cisterna benzínu),
aniž byl z tohoto zboží vyměřen a vybrán celní dluh, čímž byla státu způsobena škoda nejméně
499 000 Kč. Přihlédnuto bylo i ke skutečnosti, že skutek jmenovaného byl součástí daňového
podvodu ve věci dovozu pohonných hmot do České republiky (benzín, nafta za období července
2003 až únor 2004, které byly vykázány od dodavatele Dunaj Petrol Trade a. s. pro příjemce
Cadi-Arb spol. s r. o. nebo PITRE s. r. o.), kterým byla státu způsobena škoda cca 200 mil. Kč.
Rozhodnutí prvního stupně stěžovatel napadl odvoláním, k němuž odvolací orgán
napadené rozhodnutí změnil tak, že ve výroku se vypouští slovo „úmyslně“, slova „,§108
odst. 3“ se nahrazují slovy ,,§108 odst. 2“ a slova „dnem doručení“ se nahrazují slovy „uplynutím
dvou kalendářních měsíců následujících po dni doručení“. tomu odpovídajícím způsobem bylo
upraveno odůvodnění. Podle žalovaného ze shromážděných důkazů jednoznačně vyplývá, že dne
3. 10. 2003 v době služby stěžovatele došlo k označení kontrolního listu ev. č. AB 389914,
osvědčujícím propuštění cisterny benzínu do vnitrozemí, avšak bez řádného celního projednání,
služebním razítkem odvolatele. Stalo se tak i přesto, že odvolatel byl povinen přidělené razítko
dostatečně zabezpečit proti zneužití. Kontrolní list byl oražen razítkem v době služby
odvolatele, tedy v době, kdy měl zabezpečit razítko před zneužitím, on tak ale neučinil.
Jako opodstatněnou však žalovaný hodnotil odvolací námitku týkající se úmyslného zavinění.
Ačkoliv je nezpochybnitelné, že odvolatel své povinnosti znal, věděl, že osobní razítko musí
být dostatečně chráněno a musel si tedy být vědom i možnosti jeh o odcizení či zneužití,
nešlo v daném případě o úmyslné zavinění, protože odvolatel mě l a mohl vědět,
že při jeho nedostatečném zabezpečení může dojít k jeho zneužití, nikoliv tedy, že byl srozuměn
s následkem. Jeho zavinění tak mělo formu nedbalosti. Žalovan ý však nesouhlasil s tím,
že ke zneužití razítka došlo po jeho odevzdání stěžovatelem, jelikož toto se po skončení služby
ukládá do zamykatelné schránky a celník je povinen ji po uzamčení opatřit přiděleným
pečetidlem. K vniknutí do schránky odvolatele a porušení pečeti však nedošlo.
Stěžovatel tvrzenou nezákonnost, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
Městským soudem v Praze spatřuje v absenci popisu jednání (skutkové věty), které mělo založit
zákonný důvod pro propuštění ze služebního poměru, ve výroku přezkoumávaného rozhodnutí
správního orgánu.
Nutno podotknout, že z hlediska tohoto požadavku musela být vyhodnocena rozhodnutí
správních orgánů obou stupňů, neboť žalovaný svým rozhodnutím jen změnil
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně způsobem výše popsaným a obě tato rozhodnutí
ve svém kontextu je třeba považovat za jeden celek. Po přezkoumání věci se Nejvyšší správní
soud ztotožňuje s názorem Městského soudu v Praze, že zákon o služebním poměru v §108
odst. 1 nestanoví požadavek jen na výrok rozhodnutí, nýbrž na rozhodnutí jako celek.
Tento závěr koresponduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek
ze dne 27. 9. 2006, č. j. 2 As 34/2005 – 61, publ. pod č. 1014/2007 Sb. NSS).
Podle §124 odst. 1 zákona o služebním poměru musí být rozhodnutí služebního funkcionáře
v souladu s právními předpisy, vycházet ze skutečného stavu věci a obsahovat výrok, odůvodnění a poučení
o odvolání. Písemné vyhotovení rozhodnutí musí obsahovat též datum vydání a musí být podepsáno s uvedením
hodnosti, jména, příjmení a funkce služebního funkcionáře a doručeno účastníkovi řízení. Odst. 2
tohoto ustanovení pak stanoví náležitosti výroku rozhodnutí; podle tohoto odstavce výrok obsahuje
rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, a rozhodnutí
o nákladech řízení. Pokud se v rozhodnutí ukládá povinnost k plnění, stanoví pro ni slu žební funkcionář lhůtu.
Náležitosti odůvodnění jsou pak upraveny v odst. 3, který stanoví, že v odůvodnění rozhodnutí
služební funkcionář uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení
důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Ustanovení §108 odst. 1 zákona
o služebním poměru pak stanoví, že rozhodnutí o propuštění musí být vyhotoveno písemně a musí v něm být
uveden důvod propuštění se skutečnostmi jej zakládajícími, jinak je neplatné .
V daném případě napadené rozhodnutí ve svém kontextu vedle formálních náležitostí
(výroků, odůvodnění a poučení o odvolání, data vydání a podpisu s uvedením hodnosti, jména,
příjmení a funkce služebního funkcionáře) obsahuje ve výrokové části vlastní výrok o propuštění
stěžovatele ze služebního poměru i označení ustanovení právního předpisu, podle kterého bylo
rozhodnuto (§106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru), jakož i důvod propuštění,
t. j. porušení služební povinnosti zvlášť závažným způsobem. V odůvodnění jsou pak přesně
popsány skutkové okolnosti zakládající důvod propuštění (stěžovatelem nedostatečné zajištění
služebního razítka proti zneužití jinou osobou dne 3. 10. 2003, které bylo posouzeno
jako zvlášť závažné porušení služební povinnosti). Rozhodnutí o propuštění stěžovatele
ze služebního poměru tak splňuje veškeré zákonem požadované náležitosti. Stěžovatelova
domněnka o nutnosti specifikovat ve výroku též skutkový popis jednání, které mělo založit
zákonný důvod pro propuštění, nemá oporu v zákoně. Pokud pak zákon ve výroku rozhodnutí
určité skutečnosti přímo nevyžaduje a rozhodnutí je ve svém celku ve vymezení skutkových
okolností natolik úplné a konkrétní, že je nezaměnitelné s jiným a krajský soud (Městský soud
v Praze) je z tohoto hlediska posoudí jako zákonné, pak důvod kasační stížnosti uvedený v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy tvrzená nezákonnost rozhodnutí, spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem, nemůže obstát, neboť je zásadně možné a postačující uvést skutkové
okolnosti toliko v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí.
Na tom nic nemění ani usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 – 73 (publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS), podle kterého
výrok rozhodnutí o tzv. jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa,
času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu,
aby nemohl být zaměněn s jiným. Tento právní názor se totiž vztahuje na problematiku
správního trestání. Na nyní posuzovanou věc však nedopadá, neboť podle konstantní judikatury
zdejšího soudu rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru není (na rozdíl od kázeňského
trestu) v právním smyslu sankcí (rozsudek ze dne 6. 4. 2005, č. j. 2 As 74/2003 – 86,
publ. Pod č. 585/2005 Sb. NSS), nejedná se tedy o rozhodování o tzv. jiném správním deliktu.
Uplatněný důvod kasační stížnosti tak zjištěn nebyl, a proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Jiné námitky pr oti napadenému rozsudku
vzneseny nebyly, Nejvyšší správní soud se tedy omezil na přezkoumání napadeného rozsudku
jen z důvodu uplatněného.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s., neboť stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení; žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady
vzniklé mu nad rámec běžné úřední činnosti ze spisu nezjistil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu