ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.11.2009:130
sp. zn. 4 Ads 11/2009 - 130
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. M., zast.
JUDr. Milanem Janíčkem, advokátem, se sídlem Slovanská 21, Šumperk, proti žalovanému:
Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2008, č. j. 38 Cad 16/2005 -
111,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce JUDr. Milanu Janíčkovi, advokátu, se nepřiznává odměna
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 5. 2008, č. j. 38 Cad 16/2005 - 73, ustanovil
zástupcem žalobce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2005,
č. j. KUOK/16850/05/OSV-DS/7025/SD-117, JUDr. Milana Janíčka, advokáta.
Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 29. 7. 2008, č. j. 4 Ads 91/2008 - 100, zamítl.
Podáním ze dne 25. 8. 2008 žalobce požádal soud, aby „zrušil advokáta JUDr. Milan
Janíček“ a aby mu ustanovil JUDr. Víta Vohánku, který jej „v této věci zastupuje u soudu“.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 11. 2008, č. j. 38 Cad 16/2005 - 111, žádost
žalobce o změnu advokáta JUDr. Milana Janíč ka zamítl. V odůvodnění soud uvedl, že žalobce
svou žádost nijak neodůvodnil a nekonkretizoval, tento návrh se soudu jeví nedůvodným,
a proto jej soud zamítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
v níž žádal „zrušit vnuceného justičního podvodníka a krypla, který jedná proti mým zájmům a se mnou vůbec
nekomunikuje“. Současně žádal o ustanovení JUDr. Víta Vohánky, advokáta.
Dne 19. 1. 2009 krajský soud předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 26. 1. 2009 stěžovatel poukázal na návrhy na zbavení
způsobilosti k právním úkonům, které podal, a požádal, aby soud nařídil jednání a provedl
dokazování. Uvedl, že jej JUDr. Milan Janíček, advokát podv edl a nesplnil jeho závazný pokyn
ze dne 14. 1. 2009.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná
za podmínek §102 a §104 zákona č . 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že toto řízení o kasační stížnosti je specifické tím,
že stěžovatel je zastoupen pravomocně ustanoveným advokátem, avšak z jeho podán í zřetelně
vyplývá, že tímto advokátem zastoupen být nechce. V takové situaci je namístě připustit,
aby stěžovatel sám, ač je omezen ve způsobilosti k právním úkonům a ve smyslu §33 odst. 3
s. ř. s. nemá procesní způsobilost, podal kasační stížnost a přednesl své námitky proti rozhodnutí,
jímž krajský soud zamítl jeho žádost o změnu ustanoveného advokáta. Stejně tak nelze stěžovateli
upřít právo uplatnit námitku podjatosti proti soudcům, kteří mají o takové kasační stížnosti
rozhodovat. Stěžovatel námitku podjatosti nevznesl, pouze upozornil na jím podané návrhy
na zbavení způsobilosti k právním úkonům, které jsou absurdní a k nimž Nejvyšší správní soud
nemůže přihlížet, neboť s otázkou ustanovení zástupce nesouvisí.
Vzhledem k povaze předmětu řízení, jímž je rozhodnutí o zamítnutí žádosti o změnu
zástupce, jakož i vzhledem k rozsahu omezení stěžovatele ve způsobilosti k právním úkonům
(stěžovatel je schopen samostatně činit veškeré právní úkony, kromě právních úkonů v oblasti
pracovněprávní), nebrání podle názoru Nejvyššího správního soudu projednání kasační stížnosti
stěžovatele ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s., ani §33 odst. 3 téhož zákona.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatel usnesení krajského soudu napadl z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav
je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor,
ale tento je nesprávně vyložen.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud předesílá, že v této věci již rozhodoval o kasační stížnosti,
která směřovala proti usnesení, jímž byl stěžovateli pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem
JUDr. Milan Janíček, advokát. Ve zmíněném rozsudku č. j. 4 Ads 91/2008 - 100, ze dne
29. 7. 2008, Nejvyšší správní soud vyšel ze své ustálené judikatury, podle které právo na ustanovení
zástupce (§35 odst. 7 s. ř. s.) není právem na ustanovení konkrétní osoby, kterou navrhovatel v návrhu označuje
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2005, č. j. 6 Ads 64/2005 - 25,
publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1372/2007,
www.nssoud.cz). Od citované judikatury se Nejvyšší správní soud nemíní odchýlit
ani v tomto rozsudku.
Podle §35 odst. 8 (dříve odst. 7) první věta s. ř. s. navrhovateli (v tomto případě
stěžovateli v řízení o žalobě), u ně hož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování
osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany práv
osobě, která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků a u níž je takové ochrany třeba,
neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech (za splnění §35 odst. 8 s. ř. s.) dostát zásadě
rovnosti, jež se promítá v zákonem výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků
podle §36 odst. 1 s. ř. s.
Má-li být tímto ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo stěžovatele
na odborné zastoupení osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem, pak toto právo
je toliko právem na zástupce, jímž může být i advokát, nikoli však právem na konkrétního
zástupce, kterého osoba navrhující ustanovení zástupce ve svém návrhu označuje.
Ustanovil-li krajský soud stěžovateli zástupce z řad advokátů působících v blízkosti
bydliště stěžovatele a v obvodu tohoto soudu, pak tento důvod nepovýšil nad žádné
stěžovatelovo subjektivní právo ani nad žádný jeho právem chráněný zájem.
Konkrétní náplň povinností, jež JUDr. Milana Janíčkovi, advokátu přineslo usnesení
o jeho ustanovení zástupcem stěžovatele, je závislá na aktuálních potřebách, které po dobu trvání
takového zastoupení vyplynou jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany soudu,
a přitom budou záviset na procesním vývoji sporu.
V případě soudního sporu, kde je zástupce soudem ustanoven, probíhá komunikace
právního zástupce se soudem zpravidla bezprostředně, není tedy zcela nezbytné, aby zástupce
vždy komunikoval se zastoupeným v rozsahu a způsobem odpovídajícím představám stěžovatele.
Činnost ustanoveného zástupce je vykonávána průběžně, povinnost k činnosti nastupuje
často automaticky, bez dalšího výslovného pokynu ze strany zastoupeného či třetí osoby.
Stěžovateli tento stav zajišťuje určitý stupeň právního komfortu, jehož se mu dostává
prostřednictvím jistoty, že je správa jeho právních záležitostí v konkrétním soudním sporu trvale
svěřena do rukou jeho zástupce.
Za tohoto stavu, uváží-li soud, že v rámci zastoupení stěžovatele přichází v úvahu
nahlížení do soudního spisu (případně i do správního spisu, pokud nachází u tohoto soudu),
možná následná procesní reakce ustanoveného zástupce vůči soudu, účast na jednání soudu,
apod., pak není řešením nelogickým ustanovit stěžovateli zástu pce z obvodu soudu, který řízení
vede, navíc z okolí místa bydliště stěžovatele. Jde zároveň o řešení, jež nenaráží na žádnou
ze základních zásad, jichž je třeba při rozhodování o této otázce šetřit, a není v rozporu
ani se žádným ustanovením procesního předpisu, kterým je řízení před krajským soudem
ovládáno (soudní řád správní).
Pokud jde o pokyn, jenž ustanovený advokát podle tvrzení stěžovatele nesplnil, Nejvyšší
správní soud podotýká, že stěžovatel tento pokyn udělil až dne 14. 1. 2009, a jeho namítané
nesplnění proto nemůže mít žádný vliv na správnost napadeného usnesení vydaného dne
27. 11. 2008.
Po prostudování tzv. závazného pokynu Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatel
po ustanoveném zástupci požadoval, aby v jiných věcech, kde jej zastu puje, soudu předložil
doplnění žalob obsahující dokumenty, které s projednávanými věcmi nesouvisí, žádost o spojení
věcí, žádost o úhradu nemajetkové a majetkové újmy a žádost o provedení důkazu správními
spisy. Stěžovatel dále požadoval, aby mu ustanovený zástupce zaslal kopii doplnění žaloby dříve,
než je odešle na soud. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze ustanovenému zástupci
vytýkat, že v doplnění žaloby uvedl jiné skutečnosti, neboť jako odborník posoudil potřebnost
doplňovaných údajů jinak, než laik stěžovatel. Ustanovený zástupce se nikterak nezpronevěřil
svým povinnostem ani účelu, pro který byl stěžovateli ustanoven. Kopii doplnění žaloby
stěžovateli zaslal, jeho tzv. závazný pokyn tedy v nezbytném rozsahu splnil a současně stěžovateli
umožnil, aby své doplnění žaloby soudu předložil sám. Po ustanoveném zástupci rozhodně
nelze požadovat, aby svým podpisem zaštítil tvrzení, žádosti či návrhy, které se mu z hlediska
jeho odbornosti jeví nesprávné, zbytečné či irelevantní (zaslání nesouvisejících dokumentů,
nadbytečná žádost o provedení důkazu správními spisy, ve správním soudnictví neprojednatelná
žádost o úhradu újmy a žádost o spojení věcí, o němž soud rozhoduje i bez návrhu a výlučně
podle svého uvážení). Kasační námitka nesplnění tzv. záv azného pokynu uděleného stěžovatelem
proto není důvodná.
K námitce, že ustanovený zástupce se stěžovatelem nekomunikuje, Nejvyšší správní soud
uvádí, že stěžovatel blíže nespecifikoval, v čem spočívá nedostatečnost ve vzájemné komunikaci.
Z výše popsaných zjištění navíc jednoznačně vyplývá, že ustanovený zástupce se stěžovatelem
komunikuje, upozorňuje jej na výzvy soudu, reaguje na jeho pokyny a zasílá mu podání,
jež následně předkládá soudu. Ani tuto námitku proto Nejvyšší správní soud neshledal
důvodnou.
Stěžovatel v kasační stížnosti zcela nevhodně napadl svého zástupce, ustanoveného
soudem, a vytýkal mu, že jedná proti jeho zájmům. Toto tvrzení však stěžovatel nijak nedoložil.
Nejvyšší správní soud zjistil, že takový závěr nemá oporu ani v soudním spis u,
neboť JUDr. Milan Janíček, advokát dosud neměl - z důvodu kasačních stížností stěžovatele
a žádosti o změnu zástupce - příležitost naplnit účel svého ustanovení.
Z hlediska dalšího postupu krajského soudu v tomto řízení Nejvyšší správní soud
poukazuje na svou konstantní judikaturu, podle které o opakované žádosti o osvobození od soudního
poplatku (§36 odst. 3 s. ř. s.) v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost
obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména d ošlo-li ke změně poměrů účastníka řízení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 - 65, podobně
též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2008, č . j. 3 Ads 43/2007 - 150,
www.nssoud.cz). Pokud tedy stěžovatel v dalším řízení znovu uplatní návrh na změnu
ustanoveného zástupce nebo návrh na zproštění JUDr. Milana Janíčka, advokáta, případně návrh
na ustanovení JUDr. Víta Vohánky, advokáta, krajský soud o takovém návrhu rozhodne
pouze tehdy, bude-li tento návrh obsahovat nové relevantní skutečnosti.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační námitky nejsou důvodné, kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebyl prokázán, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2008, č. j. 38 Cad 16/2005 - 111,
jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto stádiu řízení žádné
náklady nevznikly a stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Ustanovenému zástupci stěžovatele JUDr. Milanu Janíčkovi, advokátu Nejvyšší správní
soud nepřiznal odměnu za zastupování stěžovatele, neboť z obsahu spisu nezjistil žádný úkon
advokáta v tomto řízení, což je logickým vyústěním toho, že kasační stížností bylo napadeno
právě usnesení, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o změnu advokáta JUDr. Mila na
Janíčka.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. února 2009
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu