ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.137.2008:148
sp. zn. 4 Ads 137/2008 - 148
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. K., zast.
JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem, se sídlem Stodolní 977/26, Ostrava - Moravská Ostrava,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2008, č. j. 43 Cad
50/2004 - 98,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2008, č. j. 43 Cad 50/2004 - 98,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 25. 9. 2003, č. j. 6003-3346//2003-Kr, žalovaná zamítla odvolání
žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava - město
(dále jen „okresní správa“) č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/318/OŘ/031269, ze dne
21. 7. 2003, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na povolení obnovy řízení ve věci nároku
na nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé dnem 29. 12. 1997, jež bylo ukončeno
pravomocným rozhodnutím okresní správy č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/318, ze dne
12. 2. 2001.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 4. 2008, č. j. 43 Cad 50/2004 - 98, zamítl
žalobu žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že žalobkyně v žalobě namítala, že správní
orgán prvého stupně nepostupoval ve věci sporu o nárok na nemocenské při pracovní
neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998 podle správního řádu a tvrdila, že splnila podmínku
tří měsíců pojištění pro vyplacení dalších nemocenských dávek od 27. 1. 1998. Krajský soud
dále v rámci rekapitulace obsahu správního spisu poukázal na to, že okresní správa rozhodnutím
ze dne 12. 2. 2001, č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319, vyslovila, že žalobkyni nenáleží
nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé dnem 27. 1. 1998; návrh na obnovu řízení
v této věci okresní správa rozhodnutím č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319/OŘ/03/1270,
ze dne 21. 7. 2003 zamítla. Soud konstatoval, že žalobkyně neměla k datu 20. 12. 1993 zaplaceno
pojistné na leden 1994, proto došlo k zániku nemocenského pojištění a musela podat novou
přihlášku. Tu žalobkyně podala v říjnu 1996, ale pojištění nevzniklo, neboť platby musely
být zaúčtovány na dlužné pojistné a penále. Žalobkyně byla nemocensky pojištěna až s účinností
od 1. 11. 1997, proto jí podle soudu nemohla být proplacena nemocenská od 27. 1. 1998,
neboť neplnila podmínku zákona, tj. nebyla účastna nemocenském pojištění tři měsíce.
Skutečnost, že její platba ve výši 2000 Kč, zaplacená v lednu 1994, byla zaúčtována na pojistné
v důchodovém zabezpečení od září 1993 do ledna 1994, byla žalobkyni známa již v průběhu
řízení v roce 2001, kdy se dožadovala vyplácení nemocenské od 27. 1. 1998; nejde tudíž o novou
skutečnost. Žádný další důvod pro povolení obnovy řízení žalobkyně neuvedla. Soud shrnul,
že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od 27. 1. 1998, uplatnila nárok na nemocenské dávky,
které jí nebyly přiznány, neboť k datu vzniku pracovní neschopnosti 27. 1. 1998 nebyla tři měsíce
nemocensky pojištěna. Podle soudu nejsou tyto skutečnosti rozhodující pro dané řízení,
kde je předmětem návrh na povolení obnovy řízení, přesto je soud považoval za vhodné zmínit.
K tvrzené nové skutečnosti, že podle přehledu plateb ze dne 7. 4. 2003 byla úhrada ze dne
7. 1. 1994 ve výši 2000 Kč zaúčtována pouze ve výši 1600 Kč, soud uvedl, že okresní správa
postupovala v souladu s platnými předpisy a provedená platba byla správně poukázána na úhradu
dlužných záloh na pojistné za měsíce září až prosinec 1993 a jako úhrada zálohy za měsíc leden
1994. Z hlediska uplatněných důvodů v návrhu na povolení obnovy řízení je podle soudu
zcela nerozhodné řízení o povolení splátek. Žalobkyně v návrhu neuváděla žádný nový důvod,
jenž by mohl být posouzen ve smyslu §61 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(správní řád), ve znění pozdějších předpisů, krajský soud nezjistil, že by žalobkyni byla odňata
možnost účastnit se řízení, rozhodnutí nebylo vydáno vyloučeným orgánem a není dán důvod
k tvrzení, že se rozhodnutí ze dne 25. 9. 2003 opíralo o důkazy, které se ukáza ly nepravdivými.
Rozhodnutí také nebylo dosaženo trestným činem. Krajský soud uzavřel, že nejsou dány důvody
obnovy řízení, správní orgány nepochybily, a proto soud žalobu podle §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších p ředpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost
a požádala o ustanovení zástupce.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 7. 2008, č. j. 43 Cad 50/2004 - 121,
osvobodil stěžovatelku od soudních poplatků a ustanovil jí zástupcem JUDr. Milana Ostřížka,
advokáta. Kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud rozsudkem
ze dne 30. 9. 2008, č. j. 4 Ads 135/2008 - 134, zamítl.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka označila odůvodnění napadeného rozsudku
za velmi zmatené a těžko přezkoumatelné. Namítala, že soud dostatečně nedokázal a nevysvětlil,
na základě jakých ustanovení zákona byly platby zaplacené okresní správě sociálního zabezpečení
započítávány na pohledávky z předchozích období, což je podstatné pro správné rozhodnutí
ve věci. Soud se podle stěžovatelky nedostatečně zabýval otázkou, zda byly splněny podmínky
pro obnovu řízení, a spokojil se s tvrzením, že o novou skutečnost nejde, neboť stěžovatelce
bylo rozúčtování známo. Soud se úplně opominul zabývat rozporem, který nastal mezi skutečně
zaplacenou částkou a částkou vyčíslenou v přehledu plateb ze dne 7. 4. 2008 (správně 2003,
pozn. soudu). Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na skutečnost, že napadené
rozhodnutí se týkalo návrhu na povolení obnovy řízení ve věci nároku na nemocenské
při pracovní neschopnosti vzniklé dne 29. 12. 1997, ovšem soud v rozsudku na str. 3 odst. 1,
na str. 4 odst. 2 a na str. 5 odst. 2 a 6 uvádí, že řízení ve věci se týkalo pracovní neschopnosti
vzniklé dne 27. 1. 1998.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stíž nosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené soudní rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud je vázán důvody k asační stížnosti; to neplatí, bylo-li
řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je -li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)] ,
jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
V projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že řízení vedené u krajského
soudu bylo zatíženo vadou ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., která mohla mít za následek
nezákonnost napadeného rozsudku. Tato vada současně výrazně snížila srozumitelnost rozsudku
krajského soudu.
Nejvyšší správní soud předesílá, že soudní řízení ve správním soudnictví je ovládáno
dispoziční zásadou, která se projevuje tím, že řízení nemůže být vedeno bez návrhu
(resp. zahajuje se pouze na návrh - srov. §32 s. ř. s.) a soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu přezkoumává napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů
(srov. §75 odst. 2 s. ř. s.). Předmět soudního řízení je určen obsahem podaného návrhu
na zahájení řízení - žaloby, která v případě řízení podle §65 a násl. s. ř. s. směřuje proti jednomu
či více konkrétně označeným rozhodnutím jednoho či více správních orgánů. Označení
napadeného rozhodnutí patří mezi základní náležitosti žaloby a v jejich výčtu je uvedeno
na prvním místě [§71 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], neboť jednoznačně určuje, čím se má soud v řízení
o žalobě zabývat. Z dispoziční zásady současně vyplývá, že soud - až na případné zákonem
stanovené výjimky - není oprávněn přezkoumávat jiná rozhodnutí, než proti kterým žaloba
směřuje.
Z obsahu podané žaloby Nejvyšší správní soud zjistil, že jí stěžovatelka napadla
rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2003, č. j. 6003- 3346//2003-Kr, které se týká obnovy řízení
ve věci nároku na nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé dne 29. 12. 1997.
Toto rozhodnutí stěžovatelka rovněž v souladu s §71 odst. 2 s. ř. s. přiložila k žalobě. Žaloba
nesměřovala proti žádnému jinému rozhodnutí, což zřetelně vyplývá jak z návrhu výroku
rozsudku a z označení věci v záhlaví žaloby, tak i z celého o bsahu žaloby, ve které stěžovatelka
sice zmiňuje i jiná rozhodnutí, ale nikoliv v úmyslu učinit z nich předmět soudního přezkumu.
V textu žaloby pak stěžovatelka důsledně hovoří o pracovní neschopnosti vzniklé
dne 29. 12. 1997.
Krajský soud naopak všude v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí pracovní
neschopnost vzniklou dne 27. 1. 1998. Jak vyplývá z rozsudku krajského soudu, o nemocenském
při této pracovní neschopnosti rozhodla okresní správa rozhodnutím ze dne 12. 2. 2001,
č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319, návrh na obnovu řízení v této věci okresní správa
zamítla rozhodnutím ze dne 21. 7. 2003, č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319/OŘ/03/1270,
po kterém následovalo rozhodnutí žalované o odvolání stěžovatelky. Žádné z uvedených
rozhodnutí však žalobou stěžovatelky napadeno nebylo, stěžovatelka je k žalobě nepřiložila
a nejsou obsažena ani ve správním spisu. Tato rozhodnutí proto neměla tvořit předmět soudního
přezkumu a soud se neměl zabývat otázkami týkajícími se nemocenského při pracovní
neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998.
Příčinou uvedeného pochybení krajského soudu, který vybočil z předmětu řízení
vymezeného žalobou, je podle názoru Nejvyššího správního soudu skutečnost, že krajský soud
při odůvodňování svého rozhodnutí vycházel z rozsudku téhož soudu ze dne 5. 11. 2007,
č. j. 17 Cad 51/2004 - 134, kterým soud zamítl žalobu stěžovatelky ve skutkově i právně podobné
věci (obnova řízení ve věci nemocenského při pracovní neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998).
Odtud zřejmě krajský soud odůvodnění do na padeného rozsudku převzal zmíněné datum,
čímž vyvolal dojem, že přezkoumával jiné rozhodnutí, než proti kterému stěžovatelka
v projednávané věci podala žalobu.
Nejvyšší správní soud ve své judikatuře klade důraz na to, aby krajské soudy o skutkově
a právně podobných případech rozhodovaly jednotně, což v praxi vede k tomu, že soudy vychází
ze svých dřívějších rozhodnutí a přejímají již uplatněnou argumentaci. Takový postup rozhodně
nelze považovat za nežádoucí, pokud ovšem nevede k paušalizaci a potlačení individuálního
přístupu soudu ke každé řešené kauze. Jinými slovy, soud může převzít argumentaci
z jiného soudního rozhodnutí, v odůvodnění svého rozhodnutí ji však musí řádně propojit
se skutkovými zjištěními v projednávané věci. Takto krajský soud nepost upoval, a napadené
rozhodnutí proto neodpovídá obecným požadavkům na vyloučení libovůle při rozhodování
vyplývajícím z práva na spravedlivý proces, garantovaného Listinou základních práv a svobod.
Podle setrvalé judikatury Ústavního soudu patří povinnost soudů odůvodňovat
svá rozhodnutí k základním principům, které představují součást práva na řádný proces
podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i součást pojmu právního státu
podle čl. 1 Ústavy České republiky, a vylučují libovůli při rozhodování. Tato povinnost
je pro správní soudnictví upravena v §54 odst. 2 s. ř. s. Z odůvodně ní musí vyplývat vztah
mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na st raně jedné a právními závěry
na straně druhé. Nepřezkoumatelné rozhodnutí neposkytuje dostatečné záruky o tom, že nebylo
vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý
proces (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, zveřejněný
pod č. 34 ve svazku č. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu
ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, zveřejněný pod č. 85 ve svazku č. 8 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. II. ÚS 686/02).
V tomto smyslu lze napadený rozsudek považovat za nepřezkoumatelný.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud vybočil z předmětu řízení vymezeného
žalobou, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé, a převzetím částí odůvodnění jiného rozsudku způsobil nepřezkoumatelnost
svého rozhodnutí [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Toto pochybení krajského soudu je natolik
závažné, že k němu kasační soud musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
28. 4. 2008, č. j. 43 Cad 50/2004 - 98, z důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Za dané procesní situace se Nejvyšší správní soud nezabýval jednotlivými námitkami
uvedenými v kasační stížnosti, neboť soud může věcně přezkoumat pouze přezkoumatelné
a vadou ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nezatížené rozhodnutí.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší -li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu tedy nyní bude, aby o žalobě
stěžovatelky znovu rozhodl a své rozhodnutí v souladu s požadavky shora uvedenými řádně
odůvodnil.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti a o odměně ustanoveného zástupce
stěžovatelky rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. v novém rozhodnutí ve věci krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2009
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu