ECLI:CZ:NSS:2009:4.AS.50.2008:71
sp. zn. 4 As 50/2008 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Kaufland
Česká republika v. o. s., se sídlem Pod Višňovkou 25, Praha 4, zast. JUDr. Ing. Igorem
Kremlou, advokátem, se sídlem Pod Višňovkou 25, Praha 4, proti žalovanému: Česká obchodní
inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2008, č. j. 10 Ca 289/2006 – 39,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2008, č. j. 10 Ca 289/2006 – 39,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 8. 2006, č. j. 6221/3200/2005/2006/Vo/Št,
bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele České obchodní inspekce, inspektorátu
Jihomoravského a Zlínského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně”), ze dne 7. 6. 2006,
č. j. 3194-10-05, jímž správní orgán prvního stupně uložil žalobci na základě §23 odst. 1 a §24
odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, pokutu ve výši 30 000 Kč pro porušení
§3 písm. c) a §8 odst. 1 cit. zákona, jehož se měl dopustit tím, že v době kontroly
dne 4. 11. 2005 a 30. 11. 2005 nesprávně účtoval kontrolní nákup částkou 3045,40 Kč, namísto
správné částky 2845,70 Kč a to tak, že 3 položky výrobků (vteřinové lepidlo Alteco, auto
TEAMSTERS, hrnek VP design) účtoval za cenu vyšší než sám deklaroval, čímž vznikl rozdíl
199,70 Kč v neprospěch spotřebitele a klamal spotřebitele o úrovni nákupních podmínek,
neboť u 5 položek nabízených výrobků (MP3 přehrávač SONY, televizor KV - 29CS60, plynové
topení NOELL, Sony Play Station 2, rychlovarná konvice) v době nabídky poskytoval informaci
o slevě s uvedením výše slevy v procentech a rovněž s uvedením původní a nové ceny.
Propočtem však bylo zjištěno, že skutečně poskytovaná cena po slevě nedosahuje výše procenty
deklarované slevy.
V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že po přezkoumání všech předložených
materiálů dospěl k závěru, že porušení §3 písm. c) a §8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele
žalobcem je spolehlivě prokázáno a je zdokumentováno v sepsaných kontrolních protokolech
z provedených kontrol ve dnech 4. 11. 2005 a 30. 11. 2005 a z došetření dne 18. 5. 2006.
Poukázal na znění shora uvedených ustanovení zákona o ochraně spotřebitele a konstatoval,
že na základě spotřebitelské stížnosti správní orgán prvního stupně dne 4. 11. 2005 provedl
šetření v provozovně žalobce na ul. Města Mayen 1496 (Sokolovská ul.), Uherské Hradiště,
při kterém označil, že žalobce jako prodávající účtoval kontrolní nákup v celkové hodnotě
2845,70 Kč nesprávnou částkou 3045,4 Kč, tedy o 199,70 Kč více v neprospěch spotřebitele.
K rozdílu došlo nesprávným účtováním 3 druhů výrobků zakoupených do kontrolního nákupu,
které nebyly účtovány v souladu s cenou, se kterou byl spotřebitele seznámen. Uvedeným
jednáním žalobce podle názoru žalovaného porušil ustanovení §3 písm. c) zákona o ochraně
spotřebitele. Žalovaný dále uvedl, že následným šetřením správního orgánu prvního stupně dne
30. 11. 2005 ve stejné provozovně bylo zjištěno a kontrolním protokolem z provedené kontroly
je zdokumentováno, že žalovaný jako prodávající nabízel k prodeji 5 druhů zboží, označených
informací o slevě uvedením výše slevy v procentech, a to včetně uvedení původní a nové ceny.
U předmětných výrobků bylo kontrolním propočtem zjištěno, že skutečně poskytovaná cena
po slevě nedosahuje výše procenty deklarované slevy. V podrobnostech žalovaný odkázal
na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Dospěl k závěru, že žalobce
uvedeným jednáním porušil §8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Podle názoru žalovaného
má rozhodnutí správního orgánu prvního stupně veškeré zákonem stanovené náležitosti
a je přezkoumatelné. Konstatoval, že žalobce nezaokrouhluje procenta podle matematických
pravidel, což je jednoznačně zdokumentováno v posledním odstavci na str. 2 rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně a na str. 3 kontrolního protokolu z provedené kontroly.
Námitku, že žalobci není zřejmé jakým způsobem by měl procentuální sazby zaokrouhlovat,
nelze podle žalovaného zohlednit. Žalovaný dále neakceptoval odvolací námitku žalobce,
že k rozdílu v uskutečněném kontrolním nákupu a jeho nesprávném účtování o částku 199,70 Kč
došlo pouze nedopatřením v systému, neboť má za to, že žalobce jako prodávající musí
při provozování své činnosti jednat tak, aby nedošlo k porušení zákonných povinností,
které jsou mu jako prodávajícímu uloženy. Žalobce navíc ani nijak blíže nespecifikuje
„nedopatření v daném systému” a neuvádí ani žádné „všechny ostatní okolnosti případu”,
na které ve svém odvolání poukazuje. Žalovaný nepřisvědčil ani námitce, v níž žalobce správnímu
orgánu prvního stupně vytýkal nedostatečné odůvodnění a nepřezkoumatelnost výše uložené
pokuty, neboť dospěl k závěru, že výše pokuty je odůvodněna ve smyslu §24 odst. 1 zák ona
o ochraně spotřebitele povahou protiprávního jednání, kterou je nesplnění povinnosti správného
účtování, klamání spotřebitele o úrovni nákupních podmínek, jakož i rozsahem následků jednání,
které je správním orgánem spatřováno ve zkrácení práva spotřebitele na správné účtování a řádné
informace o ceně výrobků, tj. o úrovni nákupních podmínek. Při stanovení výše pokuty
bylo podle názoru žalovaného přihlédnuto k povaze protiprávního jednání, kterou je jednoznačně
nesplnění povinnosti správného účtování a uvádění přesných údajů, tak i k rozsahu žalobcova
jednání. Žalovaný se ztotožnil jak s právní kvalifikací jednání, tak i s výší pokuty uložené
správním orgánem prvního stupně, kterou shledal přiměřenou s ohledem na povahu
protiprávního jednání a rozsah jeho následků, tj. poškození spotřebitele spočívající ve zkrácení
práva na správné účtování a řádné informace o úrovni nákupních podmínek, tak i s ohledem
na zákonné rozpětí výše pokuty uvedené v §24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele,
podle kterého lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Žalovaný uzavřel, že pokuta je uložena
při dolní hranici zákonného rozpětí a má povahu jak sankční, tak i preventivní.
Ve včas podané žalobě namítá žalobce nezákonnost rozhodnutí žalovaného,
kterou spatřuje v tom, že napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně, aniž pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky, žádné ze správních
rozhodnutí nemá náležitosti stanovené zákonem, obě tato rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná,
napadené rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci, nemá oporu ve spisech
a byla jím žalobci uložena nepřiměřená pokuta. Žalobce má za to, že k porušení zákonné
povinnosti při uvádění slevy nedošlo. Výše slevy se udává vždy v celých procentech,
přičemž se vychází z rozdílu mezi reálnou prodejní cenou výrobku a akční cenou výrobku.
Zaokrouhlování se provádí podle matematických pravidel. Ustanovení §24 odst. 1 zákona
o ochraně spotřebitele podle názoru žalobce obsahuje taxativní výčet hledisek,
ke kterým je správní orgán při rozhodování o uložení pokuty a její výši povinen přihlédnout.
Žalobce je přesvědčen o tom, že skutečnosti podřazené správním orgánem prvního stupně
pod pojmy „povaha protiprávního jednání” a „rozsah jeho následků” jsou obsažené
již ve znacích skutkové podstaty příslušných správních deliktů. Tyto skutečnosti
jsou podle názoru žalobce rozhodné pro posouzení, zda ke správnímu deliktu došlo
či nikoli a pro určení sazby, ve které má být konkrétní pokuta uložena. K těmto skutečnostem
však již nelze přihlížet při rozhodování o konkrétní výši pokuty, neboť by se jednalo o porušení
zásady zákazu dvojího přičítání. Žalobce má tedy za to, že rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně neobsahuje žádné relevantní skutečnosti, které by byly řádně podřazeny pod zákonná
hlediska a na jejich základě hodnoceny. Nadto se v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
uvádí, že bylo rozhodováno s ohledem na „závažnost správního deliktu”. Takovéto hledisko
však není zákonným hlediskem ve smyslu §24 zákona o ochraně spotřebitele,
k němuž nelze při rozhodování o výši pokuty přihlížet. Rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně tak nemá náležitosti stanovené zákonem a je pro tento nedostatek
nepřezkoumatelné. Uloženou pokutu považuje žalobce za zjevně nepřiměřenou, a to i s ohledem
na rozdíl v deklarované a účtované ceně, kdy pokuta překračuje rozdíl více než 150 krát.
S ohledem na výše uvedené tak má žalobce za to, že nebyly splněny podmínky pro to,
aby žalovaný mohl odvolání zamítnout a potvrdit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
Takovýto postup žalovaného považuje žalobce za nezákonný, neboť pro něj nebyly splněny
podmínky §59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, (správní řád).
Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že procentuální výši slevy nezaokrouhluje
podle matematických pravidel, když je přesvědčen, že procento slevy se odvozuje od rozdílu
mezi reálnou prodejní a akční cenou výrobku a zaokrouhluje se na celá procenta
podle matematických pravidel. Žalovaný navíc pominul zanedbatelné cenové zkreslení
při zpětném propočtu v poměru k prodejní ceně výrobku. Žalobce dále poukázal na skutečnost,
že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkou, že skutečnosti podřazené správním orgánem
prvního stupně pod zákonná hlediska „povaha protiprávního jednání” a „rozsah jeho následků”
jsou obsažené již ve znacích skutkové podstaty příslušných správních deliktů. Tyto skutečnosti
jsou tedy rozhodné pro posouzení, zda ke správnímu deliktu došlo či nikoliv, a pro určení sazby,
ve které má být konkrétní pokuta uložena, a nelze k nim proto již přihlížet při rozhodování o výši
pokuty, neboť by se jednalo o porušení zásady zákazu dvojího přičítání. Stejně tak se žalovaný
nevypořádal s námitkou, že „závažnost správního deliktu” není zákonným hlediskem ve smyslu
§24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a nelze k němu tedy při rozhodování o výši pokuty
přihlížet. Žalobce žalovanému rovněž vytýká, že nezohlednil ani to, že rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně neobsahuje jiné skutečnosti týkající se hodnotících hledisek pro uložení
konkrétní výše pokuty. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby Městský soud v Praze
rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil a uložil žalovanému povinnost uhradit náklady
řízení k rukám právního zástupce žalobce.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě neakceptoval tvrzení, že žalobce byl zkrácen na svých
právech a že rozhodnutí žalovaného je v rozporu se skutečným stavem věci. Žalovaný má za to,
že vycházel ze spolehlivě zjištěného a skutečného stavu věci, který je řádně zdokumentován
v sepsaných kontrolních protokolech. Neztotožnil se s názorem žalobce, že procento slevy
se odvozuje od rozdílu mezi prodejní a akční cenou výrobku a zaokrouhluje na celá procenta.
Konstatoval, že pokud je spotřebitel seznámen u výrobku s jeho původní cenou a současně
je u stejného výrobku seznámen s deklarovanou procentní slevou, pak musí být sleva vztažena
k původní ceně výrobku a konečná cena musí odpovídat deklarovanému procentuálnímu
odpočtu. Žalovaný nepřisvědčil ani poukazu žalobce na skutečnost, že pominul zanedbatelné
cenové zkreslení při zpětném propočtu v poměru k prodejní ceně výrobku, neboť podle názoru
žalovaného není zpětný propočet předmětem napadeného rozhodnutí, a to i s ohledem na §3
písm. c) zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého se zaokrouhlování provádí
až při konečném účtování prodávaných výrobků a poskytovaných služeb v hotovosti,
kdy se celková částka zaokrouhluje vždy k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněz
v oběhu. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že při odůvodňování výše pokuty nepochybil a uzavřel,
že zásada zákazu dvojího přičítání mu není ve správním řízení známa a k jejímu údajnému
porušení se tedy nemůže vyjádřit. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhoval, aby Městský
soud v Praze žalobu zamítl.
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud”) rozsudkem ze dne 21. 7. 2008,
č. j. 10 Ca 289/2006 – 39, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Námitce žalobce, že nebyly splněny podmínky stanovené v §59
správního řádu městský soud nepřisvědčil, jelikož dospěl k závěru, že takto obecně formulovanou
námitkou bez konkrétního obsahu se nemohl podrobně zabývat a mohl ji přezkoumat
toliko v obecné rovině. Z obsahu správního spisu nezjistil porušení cit. ustanovení správního
řádu. Městský soud s ohledem na obsah rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dospěl
k závěru, že správní orgán dostatečně popsal, v čem konkrétně mělo pochybení žalobce spočívat,
jaké konkrétní povinnosti žalobce porušil, kdy a jak tato porušení byla zjištěna, jakým způsobem
byla kvalifikována, podle kterých ustanovení byla uložena pokuta a k čemu správní orgán přihlížel
při určení konkrétní výše pokuty. Městský soud shledal, že rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně má jak po obsahové, tak po formální stránce oporu v sepsaných kontrolních protokolech.
Podle názoru městského soudu se správní orgány zabývaly i ve vztahu ke stanovení výše pokuty
zákonnými hledisky, k nimž jsou povinny přihlížet, tj. povahou protiprávního jednání a rozsahem
jeho následků. V rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byla hodnocena povaha
zjištěného pochybení žalobce a dále rozsah jeho protiprávního jednání. Výše pokuty uložená
správním orgánem prvního stupně pak odpovídá závažnosti správního deliktu. Posuzováno
ze shora uvedených hledisek je tak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
podle městského soudu přezkoumatelné. Městský soud neshledal ani žalobcem namítané
porušení zásady zákazu dvojího přičítání. Konstatoval, že správní orgán prvního stupně
v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, v čem spatřuje povahu a rozsah zjištěného protiprávního
jednání. Shledal, že v posuzované věci není při stanovení výše sankce žalobci přičítáno k tíži
samotné porušení právní povinnosti, tedy naplnění formálních znaků správního deliktu
(tak by tomu bylo v případě, kdy by správní orgán při stanovení výše sankce bral v potaz
samu skutečnost, že žalobce svým jednáním naplnil znaky toho kterého správního deliktu),
nýbrž při stanovení výše sankce je přihlíženo k tomu, jak se zjištěné protiprávní jednání projevuje
navenek z hlediska své celkové nebezpečnosti ve vztahu k chráněným právům spotřebitelů.
Městský soud žalobci přisvědčil v tom, že rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně je z hlediska odůvodnění výše pokuty nedostatečné. Správní orgán prvního stupně
totiž pouze uvádí, že spotřebitel byl nesprávným účtováním kontrolního nákupu a klamáním
spotřebitele o úrovni nákupních podmínek krácen na svých právech, což je ovšem znak
samotných skutkových podstat těchto správních deliktů, jejichž objektem jsou vždy
spotřebitelská práva. Městský soud však vyslovil přesvědčení, že tento nedostatek byl odstraněn
rozhodnutím žalovaného, které se v dostatečné míře zabýval povahou i rozsahem konkrétního
protiprávního jednání žalobce a jeho následky ve vztahu k celkovému rozpětí výše pokuty,
kterou lze podle zákona udělit, přičemž dospěl k závěru, že pokuta udělená při dolní hranici
této sazby je odpovídající. Městský soud připustil, že žalovaný mohl své rozhodnutí odůvodnit
pregnantněji, mohl přesněji uvést, jakým způsobem dospěl k určení výše pokuty, avšak vzhledem
k dostatečnému popisu skutkového stavu, uvedení znaků charakterizujících shledané naplnění
skutkových podstat správních deliktů, s ohledem na skutečnost, že zjištěné jednání žalobce
bylo posuzováno ze zákonných hledisek a vzhledem k zákonnému rozpětí, v němž lze peněžitou
sankci uložit (až do výše 1 000 000 Kč), nelze podle názoru městského soudu považovat
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně za nepřezkoumatelné a nelze tvrdit, že by nemělo
náležitosti stanovené zákonem. Městský soud se neztotožnil ani s tvrzením žalobce, že samotná
výše udělené pokuty je nepřiměřená. Konstatoval, že pokuta byla uložena při dolní hranici
zákonné sazby, což je s ohledem na naplnění kritérií správního deliktu a posouzení zákonných
hledisek pro stanovení výše pokuty zcela adekvátní. K námitce žalobce, v níž namítal,
že k porušení jemu zákonem daných povinností nedošlo, neboť procento slevy se odvozuje
od rozdílu mezi reálnou prodejní a akční cenou výrobku a zaokrouhluje se na celá procenta
podle matematických pravidel městský soud uvedl, že z údajů uvedených v protokole týkajících
se původních cen výrobků a žalobcem uváděných cen po slevě je zřejmé, že cena,
která byla žalobcem deklarovaná jako cena po slevě je cenou, která byla zákazníkovi účtována
při nákupu tohoto zboží. Takto prezentovaná cena musí být cenou stanovenou v souladu
s pravidly jejího výpočtu uvedenými v §3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. V daném
případě tomu tak podle názoru městského soudu není a cena u předmětných výrobků,
prezentovaná jako cena po slevě, je cenou nesprávnou, a to v neprospěch zákazníků. Odečte-li
se u jednotlivých výrobků od původní ceny částka, která procentuelně odpovídá výši deklarované
slevy, a výsledná částka se zaokrouhlí dle pravidel stanovených v §3 písm. c) zákona o ochraně
spotřebitele, výsledné ceny budou ve všech v protokole zmiňovaných případech jiné, než žalobce
uváděl v ceně po slevě. Městský soud dále uvedl, že nemohl přisvědčit námitce žalobce,
že zaokrouhlování prováděl podle matematických pravidel. Podle základních matematických
pravidel se zaokrouhluje u koncového čísla 1 - 4 směrem dolů, u koncového čísla 5 - 9
se zaokrouhluje směrem nahoru. Městský soud dospěl k závěru, že z výčtu zboží a cen
deklarovaných před slevou a po slevě, který je zdokumentován v posledním odstavci strany 2
prvostupňového rozhodnutí a na straně 3 kontrolního protokolu vyplývá, že postupem
souladným s §3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele nebylo možno ohledně žalobcem
uváděných výší slev dospět k cenám po slevě, které žalobce uváděl. Žalobce totiž opomenul
při svém výpočtu, že toto zákonné ustanovení mu jako prodejci ukládá, aby celkovou cenu
zaokrouhlil vždy k nejbližší platné nominální hodnotě, tedy např. dosáhla-li cena po slevě výši
2491,10 Kč, bylo ji třeba v souladu s §3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele zaokrouhlit
na částku 2491 Kč a nikoli jak učinil žalobce na částku 2499 Kč. S ohledem na výše uvedené
skutečnosti se městský soud neztotožnil s názorem žalobce, že jde o zanedbatelné cenové
zkreslení. Skutková zjištění žalovaného považoval městský soud za správná, včetně závěru
o porušení povinnosti stanovené v §8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, neboť žalobce
zjištěným jednáním uváděl nepravdivé údaje o nákupních podmínkách. K žalobnímu bodu,
v němž žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, městský soud
uvedl, že toto jeho tvrzení je v rozporu s obsahem rozhodnutí žalovaného, a odkázal na tu část
svého rozhodnutí, kde se zabýval námitkou vztahující se k odůvodnění rozhodnutí ohledně výše
pokuty.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce (dále jen „stěžovatel”)
včas kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř s.”). Stěžovatel nesouhlasí se závěrem
městského soudu, že správní orgány dostatečně popsaly, k čemu přihlížely při určení výše pokuty,
řádně se zabývaly zákonnými hledisky povahy a rozsahu protiprávního jednání a neporušily
zásadu zákazu dvojího přičítání. Stejně jako již v žalobě stěžovatel poukázal na to, že skutečnosti
podřazené správním orgánem prvního stupně pod pojmy povaha „protiprávního jednání” a „rozsah
jeho následků” jsou obsažené již ve znacích skutkové podstaty příslušných správních deliktů.
Tyto skutečnosti jsou tedy rozhodné pro posouzení, zda ke správnímu deliktu došlo, či nikoliv,
a pro určení sazby, ve které má být konkrétní pokuta uložena a nelze k nim již přihlížet
pro rozhodování o konkrétní výši pokuty, neboť by se jednalo o porušení zásady zákazu dvojího
přičítání. Vzhledem k tomu, že jiné skutečnosti hlediskům povahy a rozsahu protiprávního
jednání podřazeny nebyly, měl a má žalovaný za to, že není zřejmé, jak byla tato hlediska
hodnocena, a že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je v této části nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů. Nadto se v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně uvádí,
že bylo rozhodováno s ohledem na „závažnost správního deliktu”. Takovéto hledisko však
podle názoru stěžovatele není zákonným hlediskem ve smyslu ustanovení §24 odst. 1 zákona
o ochraně spotřebitele. Stěžovatel se domnívá, že výčet hledisek uvedený §24 odst. 1 zákona
o ochraně spotřebitele je taxativní a že k tomuto hledisku tedy nelze při rozhodování o výši
pokuty přihlížet. Stěžovatel dále poukazuje na skutečnost, že žalovaný nezohlednil žalobní
námitku v níž namítal, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nemá náležitosti
stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné. Žalovaný se rovněž nevypořádal s námitkou,
že skutečnosti podřazené správním orgánem prvního stupně pod zákonná hlediska povaha
„protiprávního jednání” a „rozsah jeho následků” jsou obsažené již ve znacích skutkové podstaty
příslušných správních deliktů a jsou tedy rozhodné pro posouzení, zda ke správnímu deliktu
došlo či nikoliv, a pro určení sazby, ve které má být konkrétní pokuta uložena,
a proto k těmto skutečnostem již nelze přihlížet při rozhodování o konkrétní výši pokuty,
neboť by se jednalo o porušení zásady zákazu dvojího přičítání. Právní závěr, že povaha
zjištěných protiprávních jednání spočívá zejména v neplnění základních povinností stanovených
zákonem o ochraně spotřebitele při prodeji výrobků, jako je správné účtování, uvádění přesných
údajů a poskytování řádných informací o nákupních podmínkách je z výše uvedených důvodů
nesprávný. Stěžovatel je dále přesvědčen o tom, že ani žalovaný se nevypořádal s námitkou,
že „závažnost správního deliktu” není zákonným hlediskem ve smyslu §24 odst. 1 zákona o ochraně
spotřebitele a nelze k němu tedy při rozhodování o výši pokuty přihlížet. Žalovaný nezohlednil
ani to, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně neobsahuje jiné skutečnosti týkající
se hodnotících hledisek pro uložení konkrétní výše pokuty. Takovýto postup žalovaného
byl podle názoru stěžovatele nezákonný a žalovaný nezhojil vady rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně. Jakými správními úvahami se žalovaný řídil, když se ztotožnil s prvoinstančním
rozhodnutím, není z jeho rozhodnutí zřejmé. S ohledem na výše uvedené má tedy žalobce za to,
že rozhodnutí žalovaného trpí stejnými nedostatky jako rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně, tedy, že nemá náležitosti stanovené zákonem, je nepřezkoumatelné, věcně
a právně nesprávné a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Stěžovatel má za to,
že při hodnocení zákonných hledisek podle §24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele
a při hodnocení nebezpečnosti správního deliktu je třeba hodnotit jiné skutečnosti než ty,
kterou jsou znaky skutkové podstaty. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na rozsudek
Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2007, č. j. 8 Ca 271/2005 - 45, a rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 4. 2006, č. j. 4 As 14/2005 – 84, a konstatuje, že správní orgány
nejen že mohly (jak uvádí městský soud) své odůvodnění ohledně hodnocení správních hledisek
precizovat, ale že bylo jejich povinností podrobně uvést, jakým způsobem dospěly k určení
konkrétní výše pokuty. Stěžovatel proto setrvává na tom, že v důsledku absence těchto úvah
jsou rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nepřezkoumatelná a nebyly dány podmínky
proto, aby je městský soud svým rozsudkem potvrdil. Nadto napadený rozsudek městského
soudu obsahuje podle názoru stěžovatele vnitřní rozpory, když městský soud na jednu stranu
uvádí, že správní orgán prvního stupně dostatečně popsal, k čemu přihlížel při určení konkrétní
výše pokuty a neshledal v postupu správního orgánu prvního stupně porušení zásady zákazu
dvojího přičítání, na druhou stranu městský soud rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
vytýká, že odkazuje při rozhodování o výši pokuty na objekt skutkových podstat. Jinak řečeno
městský soud považuje použití skutkové podstaty při stanovení výše pokuty za nedostatek
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, na druhou stranu tvrdí, že rozhodnutí žalovaného
tuto vadu zhojilo, a to přesto, že rozhodnutí žalovaného se rovněž opírá pouze o znaky
skutkových podstat. Městský soud žalovanému vytýká, že odůvodnění jeho rozhodnutí není dost
precizní, současně však konstatuje, že rozhodnutí obsahují úvahu o stanovení výše pokuty
dostatečně přezkoumatelným způsobem. Stěžovateli tak není zřejmé, jakými úvahami se soud
řídil při rozhodování o žalobních námitkách. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem žalovaného,
že „žalobce nezaokrouhluje procenta podle matematických pravidel, což je jednoznačně
zdokumentováno v posledním odstavci str. 2 napadeného rozhodnutí a na str. 3 kontrolního
protokolu z provedené kontroly”, neboť procento slevy se určuje podílem slevy (tj. rozdílu
mezi původní prodejní cenou a akční cenou výrobku) a původní cenou a zaokrouhluje se na celá
procenta podle matematických pravidel. Z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, na základě
jakých skutečností dospěl k závěru, že žalobce nezaokrouhluje podle matematických pravidel,
a tento závěr neosvětluje ani odkaz na kontrolní protokol. Žalovaný navíc pominul
nezanedbatelné cenové zkreslení při zpětném propočtu v poměru k prodejní ceně výrobku.
S ohledem na výše uvedené tak má stěžovatel za to, že rozhodnutí žalovaného trpí stejnými
nedostatky jako rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tedy že je nepřezkoumatelné,
v rozporu se skutečným stavem věci, věcně a právně nesprávné a spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Stěžovatel je přesvědčen, že argumentace soudu ohledně této otázky
svědčí o nepochopení věci. Stěžovatel jasně deklaroval, že nejdříve byla stanovena akční cena
a z podílu slevy a původní ceny bylo vypočteno procento slevy, jež bylo následně zaokrouhleno
na celá čísla. Stěžovatel má za to, že matematické pravidlo pro zaokrouhlování je jen jedno a soud
je ve svém rozsudku ostatně popisuje. Oproti rozhodnutí žalovaného však vychází z toho,
že bylo nejdřív stanoveno procento slevy a z něho byla odvozena cena, kterou měl žalobce
chybně zaokrouhlit v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele. Odkaz městského soudu na §3
písm. c) zákona o ochraně spotřebitele považuje stěžovatel za irelevantní. V řízení totiž není
řešena otázka správnosti zaokrouhlení ceny, nýbrž procenta slevy, a předmětem řízení není postih
žalobce za nesprávné účtování výrobků v akci podle §32 písm. c) cit. zákona. S ohledem
na výše uvedené stěžovatel setrvává na tom, že se klamání spotřebitele o úrovni nákupních
podmínek nedopustil. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 21. 7. 2008, č. j. 10 Ca 289/2009 - 39 zrušil, věc tomuto soudu vrátil k dalšímu
řízení a uložil žalovanému povinnost uhradit náklady tohoto řízení k rukám právního zástupce
stěžovatele.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že je toho názoru,
že jak jeho rozhodnutí, tak i napadený rozsudek Městského soudu v Praze jsou správné, zákonné
a přezkoumatelné. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti,
a které by jej opravňovaly se od uplatněného důvodu kasační stížnosti odchýlit. Po přezkoumání
kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že je důvodná.
Z textu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatel podal z důvodu uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat pouze z důvodů tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení spočívá v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován
správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování
byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Uplatněné důvody kasační stížnosti určují svou povahou sled, v jakém se jimi Nejvyšší
správní soud musí zabývat. Vzhledem k tomu, že stěžovatel uplatnil také důvod kasační
stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se Nejvyšší správní soud
nejprve touto námitkou. Pokud by totiž uznal její oprávněnost, nemohl by se zabývat ostatními
námitkami stěžovatele. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že rozhodnutí správních orgánů
obou stupňů jsou nepřezkoumatelná a nebyly dány podmínky, aby je městský soud
svým rozsudkem potvrdil. Poukazuje rovněž na vnitřní rozpory, které spatřuje v rozsudku
Městského soudu v Praze a konstatuje, že mu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil
při rozhodování o žalobních námitkách.
Nejvyšší správní soud shledal kasační námitku stěžovatele podle §103 odst. 1 písm. d)
důvodnou, byť z jiného důvodu než uvádí stěžovatel, jak o tom bude dále pojednáno.
Na tomto místě Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud se s žalobními námitkami
vypořádal a z jeho rozsudku jsou patrné úvahy, na základě kterých ke svému rozhodnutí dospěl.
K námitce stěžovatele, že nebyly splněny podmínky stanovené v §59 správního řádu
totiž městský soud uvedl, že z obsahu správního spisu nezjistil porušení cit. ustanovení správního
řádu. Městský soud se vypořádal s námitkami v nichž stěžovatel namítal nedostatek náležitostí
stanovených zákonem a nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
ve vztahu k výši pokuty s poukazem na §24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, když dospěl
k závěru, že správní orgán dostatečně popsal, v čem konkrétně mělo pochybení žalobce spočívat,
jaké konkrétní povinnosti žalobce porušil, kdy a jak tato porušení byla zjištěna, jakým způsobem
byla kvalifikována, podle kterých ustanovení byla uložena pokuta a k čemu správní orgán přihlížel
při určení konkrétní výše pokuty a shledal, že se správní orgány zabývaly ve vztahu ke stanovení
výše pokuty zákonnými hledisky, k nimž jsou povinny přihlížet, tj. povahou protiprávního
jednání a rozsahem jeho následků. Žalobcem namítané porušení zásady zákazu dvojího přičítání
městský soud v dané věci neshledal a neztotožnil se ani s tvrzením žalobce, že samotná výše
udělené pokuty je nepřiměřená. Nepřisvědčil ani námitce stěžovatele, v níž namítal, že k porušení
jemu zákonem daných povinností nedošlo, neboť procento slevy se odvozuje od rozdílu
mezi reálnou prodejní a akční cenou výrobku a zaokrouhluje se na celá procenta
podle matematických pravidel. K žalobnímu bodu, v němž žalobce namítal, že se žalovaný
nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, městský soud uvedl, že toto jeho tvrzení je v rozporu
s obsahem rozhodnutí žalovaného, a odkázal na tu část svého rozhodnutí, kde se zabýval
námitkou vztahující se k odůvodnění rozhodnutí ohledně výše pokuty.
Nejvyšší správní soud nesdílí názor stěžovatele, že se v napadeném rozsudku Městského
soudu v Praze nacházejí vnitřní rozpory. Z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku
je totiž zřejmé, že městský soud shledal v přezkoumávaných správních rozhodnutích vady,
když poukázal zejména na nedostatečné odůvodnění výše pokuty v rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně a připustil, že žalovaný mohl své rozhodnutí odůvodnit pregnantněji. Nedostatky
obsažené v rozhodnutí žalovaného však městský soud nepovažoval za natolik závažné,
aby pro ně toto rozhodnutí zrušil. Nedostatečné odůvodnění výše pokuty v rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně pak bylo podle názoru městského soudu odstraněno v rozhodnutí
žalovaného. Své závěry v tomto směru tedy městský soud náležitě odůvodnil a jeho rozhodnutí
proto nelze považovat za vnitřně rozporné.
Nicméně stěžovatel v kasační stížnosti brojí proti způsobu, jakým se městský soud
vypořádal s jeho žalobní námitkou, že správní orgán subsumoval skutečnosti, které jsou znaky
skutkové podstaty příslušných správních deliktů, a jsou tedy rozhodné toliko pro posouzení,
zda ke správnímu deliktu došlo či nikoliv a pro zjištění sazby, ve které může být pokuta
uložena, avšak nelze k nim přihlížet také při rozhodování o konkrétní výši pokuty,
neboť by tím byla porušena zásada zákazu dvojího přičítání. Namítal také, že při hodnocení
zákonných hledisek podle §24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je třeba hodnotit
jiné skutečnosti než ty, které jsou znaky skutkové podstaty, z čehož vyplývá, že stěžovatel
nesouhlasí s názorem městského soudu, že se správní orgány porušení zásady zákazu
dvojího přičítání nedopustily.
K této námitce stěžovatele, je nutno předeslat, že ukládání pokut za správní delikty,
tudíž i rozhodování o jejich výši, se děje ve sféře správního uvážení (diskreční pravomoci
správního orgánu), tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout
ve vymezených hranicích, resp. volit některé z možných řešení, které zákon dovoluje (§78 odst. 1
s. ř. s.). Podrobit správní uvážení soudnímu přezkoumání lze jen potud, překročil-li správní orgán
zákonem stanovené meze tohoto uvážení a nebo – v tomto směru došlo soudním řádem
správním k rozšíření soudního přezkoumání – zda správní orgán volné uvážení nezneužil.
Podle §24 odst. 1 zákona na ochranu spotřebitele, za porušení povinností stanovených
v §§3, 6, 7a, 7b, 8 odst. 1, 2, 3 a 4, 8a odst. 1, 9 až 19 tohoto zákona uloží orgány uvedené
v §23 pokutu až do výše 50 000 000 Kč; při stanovení výše pokuty se přihlíží k povaze
protiprávního jednání a k rozsahu jeho následků.
Řádné odůvodnění ukládané sankce v případě správního trestání je základním
předpokladem pro přezkoumatelnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodování
veden. Zohledněním všech hledisek, jež lze v konkrétní věci považovat za relevantní, pak určuje
míru zákonnosti stanoveného postihu. Ustanovení §24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele
obsahuje výčet hledisek, ke kterým je správní orgán povinen přihlédnout při stanovení výše
pokuty (povaha protiprávního jednání a rozsah jeho následků). Vzhledem k tomu, že se jedná
o výčet taxativní, je správní orgán povinen se při svých úvahách o konkrétní výši ukládané pokuty
těmito hledisky zabývat a k jiným než v zákoně uvedeným hlediskům by při stanovení výše
pokuty neměl přihlížet. Hlediska uvedená v citovaném ustanovení je třeba zohlednit a posoudit
vždy. Jednotlivé logické kroky, které vedly správní orgán ke stanovení konkrétní výše pokuty,
je přitom třeba formulovat precizně a jednoznačně, aby odůvodnění stanovené výše pokuty
bylo přezkoumatelné. Rozhodně nelze výši pokuty odůvodňovat poukazem na splnění zákonných
podmínek skutkové podstaty správního deliktu, tedy skutkových podstat správních deliktů
uvedených ve výše označených zákonných ustanoveních. Splnění zákonných podmínek skutkové
podstaty správního deliktu je totiž základním předpokladem pro vyvození sankční odpovědnosti,
t. j. předpokladem pro uložení sankce, ale nevypovídá nic o její výši.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že jak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně,
tak i rozhodnutí žalovaného, je v tomto směru nepřezkoumatelné, neboť ačkoliv si správní orgán
prvního stupně byl zákonných hledisek pro stanovení výše pokuty vědom, z jeho rozhodnutí
nelze poznat, jaké skutečnosti pod ně podřadil, jelikož pouze konstatoval skutková zjištění tvořící
skutkovou podstatu správního deliktu, která poté podřadil též pod zákonná hlediska
pro stanovení výše pokuty. Takové konstatování (způsob vypořádání se) však nelze považovat
za úvahy správního orgánu, z nichž by vyplývalo, pod která hlediska zmiňované skutečnosti
podřazoval a jaké závěry ohledně výše pokuty z nich vyvozoval, přičemž žalovaný
tento nedostatek neodstranil.
Jak již bylo uvedeno výše, z ustanovení §24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele
vyplývá, že jediná kritéria, ke kterým lze při stanovení výše pokuty přihlížet jsou a) povaha
protiprávního jednání a b) rozsah jeho následků.
Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že jakkoliv má správní orgán
při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního
rozhodování (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2005, č. j. 8 As 5/2005 - 53,
viz www.nssoud.cz).
Mezi tyto principy správního rozhodování přitom podle Nejvyššího správního soudu
patří i úplnost, resp. dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, které v konečném
důsledku vyvolají i jeho přesvědčivost. Správní orgán je tak povinen se při ukládání sankce
zabývat podrobně všemi hledisky, která zákon předkládá, a podrobně a přesvědčivě odůvodnit,
ke kterému hledisku přihlédl, a navíc podrobně odůvodnit, jaký vliv mělo toto hledisko
na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna
způsobem nepřipouštějícím rozumné pochyby o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá
konkrétním okolnostem individuálního případu.
Obecné a toliko rekapitulační odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně,
který v něm pouze uvádí skutková zjištění, poukazuje na znění označených ustanovení zákona
o ochraně spotřebitele, pod kritéria pro uložení pokuty (povaha a rozsah následků protiprávního
jednání) výslovně zařazuje skutkové podstaty jiných správních deliktů, kterých se měl stěžovatel
dopustit, nemohl Nejvyšší správní soud přijmout, neboť výše stanoveným požadavkům
na odůvodnění správního rozhodnutí, resp. na jeho přesvědčivost neodpovídá,
protože z něj nevyplývá, že by se správní orgán skutečně zabýval kritérii vymezenými
shora označeným ustanovením §24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele,
natož pak z něj nevyplývá, že by správní orgán konkrétně odůvodnil, jaký mělo to které kritérium
vliv na výši pokuty.
Stejně tak je třeba odmítnout i argumentaci žalovaného, který v odůvodnění odvolacího
rozhodnutí postupoval stejně jako správní orgán prvního stupně, když okolnosti daného jednání
(skutkovou podstatu) zařadil pod hlediska (povaha a rozsah následků protiprávního jednání)
uvedená v §24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele.
Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbývá než konstatovat, že správní orgán prvního
stupně při ukládání pokuty pochybil tím, že se nevypořádal dostatečným a přezkoumatelným
způsobem s hledisky, jež je na základě ustanovení §24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele
povinen zohlednit, a žalovaný nejen, že toto pochybení neodstranil, ale dopustil
se navíc ještě porušení zásady zákazu dvojího přičítání, když zohlednil deliktní jednání žalobce
jak při subsumpci pod konkrétní zákonná ustanovení, tak i při odůvodňování uložené pokuty.
V této souvislosti je vhodné si připomenout znění uvedených ustanovení zákona
o ochraně spotřebitele: v ustanovení §3 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,
ve znění pozdějších předpisů, se uvádí, že prodávající je povinen prodávat výrobky a poskytovat
služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků
nebo poskytování služeb správně účtovat.
Podle §8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, nikdo nesmí klamat spotřebitele,
zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané
údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních
podmínek.
Prokázání takového jednání je však samo o sobě nezbytným předpokladem pro to,
aby správní orgán mohl takové jednání kvalifikovat jako správní delikt podle zákona o ochraně
spotřebitele. Nelze ho však již zohledňovat jako zvláštní okolnost při ukládání výše pokuty.
Pokud tedy je porušení ustanovení zákona o ochraně spotřebitele zohledňováno
i při stanovování výše pokuty, došlo k porušení zásady zákazu dvojího přičítání. Podle této zásady
platí, že k okolnosti, která je zákonným znakem deliktu, nelze přihlédnout jako k okolnosti
polehčující nebo přitěžující při ukládání sankce. Nelze jednu a tutéž skutečnost,
která v posuzované věci je dána v intenzitě nezbytné pro naplnění určitého zákonného znaku
skutkové podstaty konkrétního porušení právní povinnosti, současně hodnotit jako okolnost
obecně polehčující či obecně přitěžující. To v posuzovaném případě platí u prvního hlediska
stanoveného v §24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele (povaha protiprávního jednání).
Nejvyšší správní soud shledává odůvodnění výše pokuty nedostatečné
také z toho důvodu, že se žalovaný vůbec nezabýval druhým kritériem uvedeným
v cit. ustanovení zákona o ochraně spotřebitele (rozsah následků protiprávního jednání).
Žalovaný totiž pouze obecně konstatoval, že správní orgán při stanovení výše pokuty přihlíží
ve smyslu zákona k povaze protiprávního jednání a k rozsahu jeho následků a že při stanovení
výše pokuty bylo přihlédnuto k povaze protiprávního jednání, kterou je jednoznačně nesplnění
povinnosti správného účtování a uvádění přesných údajů, tak i k rozsahu následků jednání.
Žalovaný tedy ve svém rozhodnutí o rozsahu následků protiprávního jednání nevede žádné bližší
úvahy a neuvádí žádné skutečnosti, které by pod toto zákonné kritérium podřadil.
Nejvyšší správní soud dodává, že zákon o ochraně spotřebitele taxativně vymezuje
kritéria, podle kterých je třeba hodnotit výši pokuty. Pokutu podle §24 odst. 1 zákona o ochraně
spotřebitele lze uložit za porušení povinností stanovených v §3, 6, 7a, §7b, §8 odst. 1, 2, 3 a 4,
§8a odst. 1, §9 až 19 tohoto zákona. Ustanovení zákona o ochraně spotřebitele zmíněná
v ustanovení §24 odst. 1 téhož zákona obsahují povinnosti (prodávajícího) při prodeji výrobků
a poskytování služeb a porušení těchto povinností je sankcionováno. Podle Nejvyššího správního
soudu však porušení těchto povinností nelze brát v úvahu současně při stanovení výše pokuty
za tato porušení, neboť porušení jakékoli z uvedených povinností není možné podřadit
pod povahu protiprávního jednání či pod rozsah jeho následků. Podle názoru Nejvyššího
správního soudu je pod kritérium „povaha protiprávního jednání“ možno podřadit např. dobu
trvání protiprávního jednání či způsob a intenzitu, jakou došlo k naplnění skutkové podstaty
správního deliktu. Pod kritérium „rozsah následků protiprávního jednání“ pak lze podřadit
skutečnosti jako: rozsah škody, odstranitelnost škody, případně reakci pachatele na odhalení
jeho protiprávního jednání (zjištěných nedostatků), event. zjištění, zda k takovému jednání
dochází opakovaně.
Závěrem nutno shrnout, že rekapitulace skutkových zjištění, na kterou navazuje pouhé
konstatování zákonných kritérií pro uložení pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem
byla zákonná kritéria pro uložení pokuty hodnocena, je zcela nedostatečné. Úvaha správního
orgánu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované
okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je posuzovat z hlediska
konkrétního dopadu na daný případ. Uvede-li správní orgán pouze tolik, že k nějakému aspektu
přihlédl, aniž by sdělil, jakou hodnotu, byť abstraktně vyjádřenou, tomuto aspektu přiřadil,
stává se takové tvrzení do značné míry neurčitým, a v důsledku toho i nepřezkoumatelným,
tak jak je tomu i v posuzovaném případě. Uvedené nedostatky přitom nebyly rozhodnutím
žalovaného zhojeny.
Absence zmíněných úvah zakládá zjevnou nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí
pro nedostatek důvodů, a Městskému soudu v Praze je tedy třeba vytknout, že se náležitým
způsobem nepřezkoumatelností žalobou napadeného správního rozhodnutí nezabýval
a ze zjištěných vad nevyvodil odpovídající závěry. Ostatně sám stěžovatel již v žalobě
nepřezkoumatelnost úvahy žalovaného o pokutě a její výši namítal.
Napadené rozhodnutí žalovaného tedy mělo být zrušeno, neboť v něm chyběly skutkové
a právní úvahy správního orgánu, které vedly k jeho vydání. Pokud tak Městský soud v Praze
neučinil a nevzal nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí v úvahu, je třeba označit
za nepřezkoumatelný i jeho rozsudek. To musel vzít v úvahu i Nejvyšší správní soud a přisvědčit
tak kasační námitce stěžovatele podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Rozsudek Městského soudu
v Praze je tedy třeba považovat za nepřezkoumatelný z toho důvodu, že zamítl žalobu na základě
nedůvodnosti v žalobě uplatněných námitek a nepřihlédl přitom ke skutečnosti, že samo správní
rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Takové rozhodnutí měl městský
soud zrušit podle ustanovení §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Přestože Nejvyšší správní soud shledal kasační stížností napadený rozsudek Městského
soudu v Praze z výše uvedených důvodů nepřezkoumatelným, považuje za vhodné vyjádřit
se také ke zbývající námitce stěžovatele vzneseným v kasační stížnosti. Jedná se v první řadě
o námitku, v níž stěžovatel vyjadřuje nesouhlas se závěrem žalovaného, že žalobce
nezaokrouhluje procenta slevy podle matematických pravidel, vyjadřuje přesvědčení,
že argumentace městského soudu ohledně této otázky svědčí o nepochopení věci a setrvává
na tom, že se klamání spotřebitele o úrovni nákupních podmínek nedopustil.
K této námitce stěžovatele konstatuje Nejvyšší správní soud následující:
Ve správním spise je obsažen kontrolní protokol České obchodní inspekce, inspektorát
Jihomoravský a Zlínský, ze dne 4.11. 2005. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje,
že všechny rozhodné skutečnosti, které byly zjištěny v průběhu správního řízení jsou uvedeny
v tomto protokolu. Protokol ze dne 30. 11. 2005 žádný záznam o provedené kontrole
a s tím spojených skutkových zjištěních neobsahuje, tento protokol je dodatkem protokolu
ze dne 4. 11. 2005, a byl vyhotoven pouze za účelem odstranění chyby v kontrolním protokolu
ze dne 4. 11. 2005, ve kterém byl na str. 3 chybně uveden prodávající (namísto stěžovatele
zde byla uvedena společnost AHOLD Czech Republic, a.s.). Správní orgány obou stupňů
tedy ve svých rozhodnutích chybují rovněž v tom, že poukazují na závěry kontrol a protokolů
ze dne 4. 11. 2005 a 30. 11. 2005, ačkoliv, jak vyplývá z výše uvedeného, dne 30. 11. 2005
žádná kontrola stěžovatele neproběhla, pouze byl vyhotoven dodatek k protokolu ze dne
4. 11. 2005.
V uvedeném protokole ze dne 4. 11. 2005 je mimo jiné uvedeno, že v kontrolované
provozovně žalobce je nabízeno zboží, které je označeno informací o slevě, uvedením výše slevy v procentech
a rovněž uvedením původní a nové ceny. U kontrolovaných výrobků bylo propočtem zjištěno, že poskytovaná sleva
(cena po slevě) nedosahuje výše procenty deklarované slevy. V protokolu je dále uveden následující výčet
kontrolovaného zboží:
Zboží deklarovaná výše
slevy v %
původní cena cena po slevě správná cena po slevě rozdíl
MP3 přehrávač Sony 11 % 2.799,- Kč 2.499,- Kč 2.491,10 Kč 7,90 Kč
Televizor KV-
29CS60
8 % 12.999,- Kč 11.999,- Kč 11.959,10 Kč 39,90 Kč
plynové topení
NOELL
17 % 2.999,- Kč 2.499,- Kč 2.489,20 Kč 9,80 Kč
Sony Play Station 2 17 % 5.999,- Kč 4.999,- Kč 4.979,20 Kč 19,80 Kč
Varná konvice
SENCOR
13 % 799,- Kč 699,- Kč 695,10 Kč 3,90 Kč
Správní orgány obou stupňů v tomto zjištění (způsobu jakým stěžovatel deklaroval
výši slevy a tím, že uváděl původní cenu a cenu po slevě) spatřovaly klamání spotřebitele o úrovni
nákupních podmínek ve smyslu §8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, neboť propočtem
zjistily, že skutečně poskytovaná cena po slevě nedosahuje výše procenty deklarované
slevy. Městský soud pak ve svém rozhodnutí uvedené zjištění vyhodnotil jako porušení §3
písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. Nejvyšší správní soud však má za to,
že ani jeden z výše uvedených závěrů není správný.
Jak již Městský soud v Praze konstatoval v odůvodnění napadeného rozsudku,
dle základních matematických pravidel se zaokrouhluje u koncového čísla 1 - 4 směrem dolů,
u koncového čísla 5 - 9 se zaokrouhluje směrem nahoru. Výše slevy je určena relativním rozdílem
mezi původní a novou cenou. Procentuální výši tohoto rozdílu (výši slevy) lze vypočítat tak,
že se od původní ceny před slevou odečte cena po slevě a výsledný rozdíl se vydělí
jedním procentem původní ceny. Pro větší názornost Nejvyšší správní soud předestírá uvedený
postup výpočtu procentuální výše slevy v případě MP3 přehrávače Sony, u kterého se výše slevy
určí následujícím postupem: 2799 Kč (původní cena) - 2499 Kč (cena po slevě) - rozdíl 300 Kč.
300 Kč děleno 27.99 (1 % původní ceny) činí při zaokrouhlení na dvě desetinná místa 10,72 %.
Výše slevy při zaokrouhlení na dvě desetinná místa tedy činí 10.72 % a je zcela v souladu
s matematickými pravidly, pokud ji stěžovatel zaokrouhlil na 11 %. V případě ostatních výrobků
pak procentuální výše slevy vypočítaná podle shora uvedeného postupu a zaokrouhlená
na dvě desetinná místa činí: 7,69 % (Televizor KV-29CS60), 16,67% (plynové topení NOELL),
16,67% (Sony Play Station 2), 12,52% (Varná konvice SENCOR). Z výše uvedeného je zřejmé,
že žalobce i v případě ostatních, výše uvedených výrobků postupoval v souladu s matematickými
pravidly, když procentuální výši slevy 7,69 %, 16,67 %, 16,67 % a 12,52 % zaokrouhlil na 8 %,
17 %, 17 %, 13 %. Je logické, že v důsledku tohoto zaokrouhlení vznikl rozdíl mezi stěžovatelem
uváděnou cenou po slevě a cenou po slevě, která by přesně odpovídala uváděné procentuální výši
slevy, jak na to poukazují správní orgány obou stupňů.
Uváděná procentuální výše slevy by sice pokud možno měla přesně odpovídat rozdílu
mezi původní cenou a cenou po slevě a neměla by vůbec být zaokrouhlována. Pokud tak však
stěžovatel v posuzované věci učinil a uváděnou procentuální výši slevy zaokrouhlil na celá
procenta v souladu s matematickými pravidly, pak v tomto jeho jednání nelze podle názoru
Nejvyššího správního soudu spatřovat porušení §8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele,
a to i s ohledem na nepatrný rozdíl v ceně po slevě, který v důsledku zaokrouhlování
vznikl[např. v případě Televizoru KV-29CS60 rozdíl v ceně vzniklý zaokrouhlením tvoří 0,33 %
(39,90/119,99) z ceny výrobku po slevě]. Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatel tím,
že nabízel zboží, které bylo označeno informací o slevě v procentech a rovněž uvedením původní
a nové ceny, poskytl zákazníkům přehledně veškeré potřebné informace o ceně zboží. Stěžovatel
tedy způsobem, jakým uváděl cenu prodávaného zboží a výši slevy, zákon o ochraně spotřebitele
neporušil, ba naopak, splnil mimo jiné také svou povinnost prodávajícího informovat spotřebitele
o ceně výrobků podle §12 zákona o ochraně spotřebitele, neboť poskytované informace o ceně
byly spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by byl nucen činit jakýkoliv úkon směřující
ke zjištění ceny konkrétního výrobku. Způsob jakým v posuzované věci stěžovatel uváděl cenu
zboží nemohla spotřebitele v žádném případě uvést v omyl. To, že stěžovatel cenu zaokrouhlil
na celá procenta považuje Nejvyšší správní soud za pochopitelné, neboť sleva uváděná v celých
procentech je pro zákazníka na první pohled srozumitelnější údaj, než kdyby stěžovatel výši slevy
uváděl s přesností na několik desetinných míst. Takovéto jednání stěžovatele tedy podle názoru
Nejvyššího správního soudu nelze považovat za klamání spotřebitele, uvádění nepravdivých,
nedoložených, nepřesných, nejasných, dvousmyslných nebo přehnaných údajů, zamlčení údajů
o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek, jak o tom hovoří
§8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Nejvyšší správní soud tak této námitce stěžovatele
přisvědčil a uzavírá, že pokud prodávající při slevě nabízeného zboží informuje spotřebitele
o původní ceně zboží, nové ceně zboží a zároveň procentně vyjádří výši slevy (relativní rozdíl
mezi původní a novou cenou), nedopouští se správního deliktu (porušení §8 odst. 1 zákona
o ochraně spotřebitele), pokud tento procentní rozdíl zaokrouhlí v souladu s matematickými
pravidly na celé jednotky procent.
Jak již Nejvyšší správní soud předeslal výše, stěžovateli je třeba přisvědčit také v tom,
že argumentace městského soudu ohledně nesprávnosti postupu stěžovatele při zaokrouhlování
výše slevy v procentech je nesprávná. Městský soud v napadeném rozsudku vyhodnotil
výše popsaný způsob, kterým stěžovatel uváděl procentuální výši slevy, cenu zboží před slevou
a novou cenu zboží po slevě, jako porušení §3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele.
Podle ustanovení §3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen prodávat
výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji
výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat. Toto ustanovení tedy primárně stanoví
prodávajícímu povinnost ceny řádně účtovat. Jinak řečeno, prodávající je povinen cenu za nákup
správně spočítat a v souladu s matematickými pravidly zaokrouhlit (v případě více položek
je povinen cenu nákupu správně sečíst) a je tedy zřejmé, že se toto ustanovení na způsob,
jakým je uváděna cena prodávaných výrobků nevztahuje. Pokud by tedy stěžovatel skutečně
nesprávně uváděl výši slevy prodávaného zboží (z výše uvedeného však vyplývá,
že tomu tak nebylo), nemohlo by se jednat o porušení §3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele,
neboť při uvádění výše slevy (ceny) zboží, ještě k žádnému účtování nedochází. Podstatné
je tedy to, že stěžovatel zaokrouhloval procentuální výši slevy, nikoli cenu zboží. K účtování
ve smyslu §3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele dochází až v okamžiku, kdy spotřebitel
za zboží platí stanovenou cenu. V tento moment je potřeba výslednou cenu prodávaného zboží
správně spočítat a v případě potřeby zaokrouhlit v souladu s matematickými pravidly.
Pokud by se stěžovatel dopustil nesprávného uvádění procentuální výše slevy,
pak by toto jeho jednání muselo být správně kvalifikováno jako porušení ustanovení §8 odst. 1
zákona o ochraně spotřebitele (tak jak to ostatně učinily správní orgány obou stupňů),
podle kterého nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné,
nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných
vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek.
Na Městském soudu v Praze bude, aby se v dalším řízení věcí znovu zabýval a vycházel
z toho, že žalobou napadené správní rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2006 i rozhodnutí
správního orgánu právního stupně je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Nejvyšší správní soud proto rozhodnutí Městského soudu v Praze podle §110 odst. 1
za použití §109 odst. 3 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm Městský
soud v Praze rozhodne vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí Městský soud v Praze rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu