ECLI:CZ:NSS:2009:4.AS.73.2008:182
sp. zn. 4 As 73/2008 - 182
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně:
CET 21 spol. s r. o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, proti žalované: Rada
pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2008,
č. j. 8 Ca 202/2008 – 145,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojila žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) proti výroku
č. II. rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 24. 7. 2008,
č. j. 8 Ca 202/2008 – 145 (dále jen „napadený rozsudek“). Tímto rozsudkem městský soud zamítl
žalobu podanou žalobkyní proti rozhodnutí stěžovatelky ze dne 21. 12. 2005,
č. j. Rpo 153/05 5945/06 (dále také „napadené rozhodnutí“), avšak snížil výrokem č. II.
stěžovatelkou uloženou pokutu ve výši 1 500 000 Kč na 300 000 Kč. Napadeným rozhodnutím
stěžovatelka rozhodla o tom, že žalobkyně porušila ustanovení §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů
tím, že dne 9. října 2005 odvysílala na programu Nova v rámci série pořadů s názvem Big Brother
od 20:00 do 21:00 hod. díl, ve kterém byly zjištěny nevhodné formy komunikace, vulgarita,
hrubost, agresivita, prezentace krádeže jako normálního jedn ání, častá prezentace kouření
a konzumace alkoholu některých soutěžících a nevhodná prezentace sexuálního jednání -
pornoherectví. Městský soud věc posuzoval znovu poté, co jeho prvotní rozsudek ve věci ze dne
20. 2. 2007, č. j. 8 Ca 319/2006 – 67, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 4. 2008, č. j. 4 As 32/2007 – 117, a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
O žalobě poté znovu rozhodl městský soud napadeným rozsudkem, jímž žalobu zamítl,
ale výrokem č. II. snížil pokutu uloženou žalobkyni na 300 000 Kč. V odůvodnění napadeného
rozsudku městský soud poukázal na předchozí průběh řízení a zrekapituloval stručně obsah
zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2008, č. j. 4 As 32/2007 - 117.
Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným s tím, že je třeba doplnit
dokazování promítnutím zvukově-obrazového záznamu předmětného dílu pořadu Big Brother
a jmenovitě posoudit všechny žalobní námitky žalobkyně a rozhodnout o nich. Nejvyšší správní
soud shledal nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů v otázce moderace trestu.
Za účelem provedení dokazování městský soud nařídil nové jednání ve věci na den
24. 7. 2008, při němž provedl důkaz promítnutím zvukově -obrazového záznamu předmětného
dílu pořadu Big Brother. V novém vypořádání žalobních námitek městský soud poukázal
rovněž na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 21/2007 -
109, a to především pokud jde o žalobní námitky týkající se správního uvážení žalované a
upozornění na porušení zákona. Nejvyšší správní soud se především zabýval konstrukcí skutkové
podstaty správního deliktu, o který v posuzované věci jde. Městský soud zejména citoval části
tohoto rozsudku, v němž Nejvyšší správní soud analyzoval skutkovou podstatu v ustanovení §32
odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. a její sankční část v ustanovení §60 odst. 3 písm. d)
téhož zákona a uvedl, že právní úprava skutkových podstat správních deliktů je poznamenána
větší obecností, než tomu je např. ve srovnání s trestnými činy, častějším používáním neurčitých
právních pojmů či odkazovacích dispozic. Nejvyšší správní soud v témže rozsudku uvedl, že v
posuzované skutkové podstatě jde o nebezpečí abstraktní, tedy situaci, v níž konkrétní nebezpečí
zpravidla vzniká, ale nezáleží na tom, zda skutečně vzniklo. Stěžovatelce tedy městský soud
přisvědčil v tom, že předmětem správního řízení o uložení pokuty bylo výhradně posouzení toho,
zda žalobkyně odvysíláním konkrétního pořadu dne 9. 10. 2005 porušila §32 odst. 1 písm. g)
zákona č. 231/2001 Sb. Stěžovatelka tak dle městského soudu při svém rozhodování v této věci
nemohla přihlížet k tomu, zda jiní provozovatelé televizního vysílání jinými pořady rovněž
porušují zákaz zakotvený ve zmíněném zákonném ustanovení. Ani v případě, že by bylo
prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaná nepřikročila k postihu jiného provozovatele televizního
vysílání za odvysílání pořadu, který rovněž mohl ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj
dětí a mladistvých, nezbavovala by tato skutečnost žalobkyni odpovědnosti za to, že sama
odvysílala takový pořad v zákonem zakázané době. Odpovědnosti za protiprávní jednání
naplňující znaky skutkové podstaty správního deliktu se nelze zprostit poukazem na to, že téhož
deliktního jednání se dopustil též jiný subjekt. Jestliže tedy uvedený pořad zejména vizuáln ě
vnímatelnými scénami, jakož i verbálně, založil pochybnosti o vhodnosti vysílání tohoto pořadu
před 22:00 hod. z důvodů stanovených zákonem, pak i při přisvědčení tomu , že subjektivní
vnímání tohoto pořadu různými dětmi a různými mladistvými může b ýt odlišné a nemusí být
nutně u všech s ohledem na jejich vývoj či rodinné prostředí negativní, postačí k naplnění
skutkové podstaty správního deliktu, že je zde dána možnost (zákon výslovně používá slovní
spojení „by mohly ohrozit‘) takovým pořadem ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí
a mladistvých. Taková možnost není u všech dětí vylo učena, a proto je sankce uložená žalobci
za porušení ochrany dané ustanovením §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. v souzené
věci zcela legitimní. K námitce týkající se upozornění ve smyslu §59 zák ona č. 231/2001 Sb.,
městský soud přejal názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v předchozím rozsudku,
že je třeba vnímat upozornění v materiálním smyslu, te dy předáním informace o tom,
že provozovatel porušuje povinnosti stanovené zákonem, a že mu hrozí sankce. Jak vyplývá
ze správního spisu, takové informace se žalobkyni dostalo ze strany stěžovatelky opakovaně,
a to jak v souvislosti s jiným typem pořadu, tak přímo v souvislosti s vysíláním série Big Brother.
Poukázal přitom na rozhodnutí stěžovatelky ze dne 4. - 5. října 2005, jímž mj. Rada uložila
provozovateli vysílání CET 21 spol. s r. o. pro porušení 32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb. pro vysílání pořadů ohrožujících fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí
a mladistvých v době od 6:00 do 22:00 hodiny - v rámci série pořadů Big Brother ve dnech
28. srpna až 15. září 2005 pokutu ve výši 4 000 000 Kč. V inkriminovaný den vysílání pořadu
9. října 2005 tedy žalobkyně musela vědět a věděla, že porušuje povinnosti stanovené zákonem.
Žalobkyně dále tvrdila zkrácení svých procesních práv, že jí nebylo umožněno před vydáním
rozhodnutí seznámit se s podklady k rozhodnutí a nebyla jí tak poskytnuta možnost
k takovýmto podkladům se vyjádřit, a dále, že odborná vyjádření předložená stěžovatelkou
se vůbec nedotýkají pořadu, pro který byla napadeným rozhodnutím udělena pokuta. Městský
soud k těmto námitkám znovu uvedl, že žalobkyně měla možnost nahlížení do spisu a obdržela
posudky, které byly založeny ve spise a o něž požádala . Z obsahu správního spisu městský soud
zjistil, že oznámení o zahájení správního řízení - výzva k vyjádření bylo žalobci doručeno dne
21. 11. 2005. Dne 25. 11. 2005 žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření ohledně
pěti zahájených správních řízení, včetně inkriminovaného, a to do 6. 12. 2005. Vyjádření
žalobkyně bylo žalované doručeno dne 7. 12. 2005 a rozhodnutí bylo učiněno až dne
21. 12. 2005. V době mezi doručením oznámení a rozhodnutím, žalobkyně o nahlížení do spisu
zájem neprojevila. Zástupce žalobkyně až dne 13. 10. 2006 nahlížel do spisu žalované
a byly mu pořízeny požadované kopie. Městský soud tedy tuto žalobní námitku odmítl
jako nepatřičnou a nedůvodnou.
Městský soud v napadeném rozsudku dále hodnotil prezentaci konzumace alkoholu
a kouření a shledal, že takovéto chování mohla stěžovatelka posoudit sama. Stěžovatelka správně
poukázala na trestnost podávání alkoholických nápojů mládeži a odkázala na ustanovení §218
trestního zákona. Stěžovatelka dále správně vyhodnotila to, co bylo ve vysílaném pořadu
rozhodující, a to nadměrnou konzumaci alkoholu a následné jednání v opilosti snižující lidskou
důstojnost, a proto soud neshledal důvodnou ani tuto námitku. Podle §32 odst. 1 písm. j) zákona
č. 231/2001 Sb., ve znění platném od 31. 5. 2006, provozovatel vysílání je povinen nezařazovat
do programů pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, kromě uměleckých děl,
v nichž je to z hlediska líčeného kontextu nutné; taková díla je však možné vysílat pouze v době
od 22:00 hodin do 06:00 hodin druhého dne. Pokud se žalobkyně dovolávala novely zákona
č. 231/2001 Sb., jež nabyla účinnosti ke dni 31. 5. 2006, kterou si vykládala ve svůj prospěch
a domáhala se tak její retroaktivity, musel soud i tuto žalobní námitku zamítnout s tím,
že porušení povinnosti kvalifikované stěžovatelkou podle ustanovení 32 odst. 1 písm. g)
citovaného zákona bylo podstatně širšího rázu a pozdější změna zákona na toto posouzení
neměla a nemohla mít vliv. Rozhodnuto bylo v době, kdy platná prá vní úprava prezentaci
vulgarismů sankcionovala a stěžovatelka nemohla postupovat jinak, neboť při svém rozhodování
byla vázána v inkriminované době platnými právními předpisy. Nicméně soud v novém
rozhodnutí zabývaje se otázkou moderace uloženého trestu k tomuto znění zákona o vysílání
přihlédl a výši uložené pokuty snížil na 300 000 Kč. Přihlédl rovněž k výši pokut, které ukládala
stěžovatelka v jiných obdobných věcech a zohlednil tak zásadu proporcionality. Podle §60
odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu od 20 000 Kč do 10 000 000 Kč uloží Rada
provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud zařazuje do vysílán í
od 06:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický
nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle názoru městského soudu jsou novým rozhodnutím
o výši trestu respektována limitní ustanovení o výši pokuty podle §60 odst. 3 zákona
č. 231/2001 Sb., neboť podle citovaného ustanovení lze uložit pokutu od 20 000 Kč
do 10 000 000 Kč a pokuta ve výši 300 000 Kč je v tomto zákonném rozmezí, resp. při jeho dolní
hranici. Městský soud tedy vyhověl návrhu žalobkyně na přiměřené snížení uloženého trestu.
Městský soud uzavřel svou argumentaci konstatováním, že stěžovatelka se v projednávané věci
dostatečně vypořádala s námitkami žalobkyně v průběhu správního řízení, umožnila jí,
aby se v průběhu řízení k věci vyjadřovala, a rovněž tak uvedla, jakými hledisky je správní orgán
v rámci správního uvážení o výši pokuty u různých subjektů veden. Stěžovatelka dospěla
ke správnému právnímu závěru ohledně hodnocení předmětného vysílání a nepochybila,
když z toho vyvodila závěr o porušení ustanovení §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.,
tedy o spáchání deliktu. Městský soud uzavřel, že z rozhodnutí je patrný stěžovatelčin úsudek
o tom, zda žalobkyně svým jednáním skutkovou podstatu správního deliktu naplnila,
přičemž její rozhodnutí je přehledné a srozumitelné. Z těchto důvodů proto soud podané žalobě
nevyhověl a podle ustanovení §78 odst. 7 soudního řádu správního ji zamítl.
V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku stěžovatelka uvedla, že kasační stížnost
směřuje pouze do výroku č. II napadeného rozsudku, jímž byla pokuta uložená rozhodnutím
stěžovatelky č. j. Rpo 153/05 5945/06 ze dne 21. 12. 2005 snížena na 300 000 Kč. Stěžovatelka
naopak nenapadá výrok I., kterým byla žaloba zamítnuta , ani výrok III., kterým nebyla
účastníkům řízení přiznána úhrada nákladů řízení. Důvodem kasační stížnosti je podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.
Tuto vadu spatřuje stěžovatelka zejména v tom, že městský soud přihlédl při moderaci pokuty
k ustanovení §32 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb., kt erá však nabyla účinnosti
až po vydání rozhodnutí stěžovatelky ve věci. Městský s oud vyhověl návrhu žalobkyně
na moderaci pokuty a snížil ji pětkrát. Přitom však své rozhodnutí neodůvodnil, naopak rozhodl
v rozporu se svým výše uvedeným odůvodněním. Navíc v napadeném rozsudku nijak nezohlednil
výši moderované pokuty. V rozhodnutí tak podle názoru stěžovatelky absentují důvody snížení
pokuty, a proto je ho třeba zrušit a věc vrátit městskému soudu k novému rozhodnutí ve věci.
Ve vyjádření ke kasační stížností žalobkyně poukázala na to, že lhůta k podání kasační
stížnosti uběhla nejpozději dne 2. 9. 2008. Žalobkyně poukázala na rozpor ve tvrzeních
stěžovatelky, neboť ta tvrdila v jednom podání, že jí napadené rozhodnutí bylo doručeno
prostřednictvím právního zástupce dne 19. 8. 2008, a ve druhém podání pak, že napadený
rozsudek jí byl doručen dne 29. 8. 2008. Dále žalobkyně poukázala na to, že stěžovatelka kasační
stížností ze dne 2. 9. 2008 vymezila rozsah napaden í rozsudku tak, že jej napadá jen v části,
kterou bylo upuštěno od pokuty ve výši 300 000 Kč, přičemž žádné stížnostní důvody neuvedla.
Následně však v podání učiněném dne 20. 10. 2 008, které bylo doručeno soudu až dne
23. 10. 2008, rozšířila své podání tak, že napadla rozsudek do ce lé částky moderované pokuty.
Ke stěžejní námitce stěžovatelky, že soud při moderaci pokuty přihlédl k ustanovení §32 odst. 1
písm. j) zákona č. 231/2001 Sb. a výši pokuty snížil pětkrát, poukázala žalobkyně na to,
že městský soud z tohoto důvodu napadené rozhodnutí stěžovatelky nezrušil, ale vzal
tuto skutečnost v úvahu při posuzování výše pokuty a rovněž přihlédl k výši pokut, které ukládala
stěžovatelka v jiných obdobných věcech a zohlednil tak zásadu proporcionality. Žalobkyně
navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, shle dá-li, že je opožděná,
nebo aby kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Ze správního spisu pro Nejvyšší správní soud vyplynuly následující skutečnosti
relevantní pro posouzení věci.
Oznámením o zahájení správního řízení ze dne 16. 11. 2005, č. j. Rpo/153/05- V 3331,
bylo žalobkyni oznámeno zahájení správního řízení ve věci porušení povinností provozovatele
vysílání obsažených v ustanovení §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. Současně
byla vyzvána k vyjádření podle ustanovení §33 správního řádu.
Rozhodnutím ze dne 21. 12. 2005, č. j. Rpo 153/05 5945/06, bylo ve výrokové části
vysloveno, že stěžovatelka rozhodla na základě ustanovení §5 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb.
v souladu s §32 odst. 1 písm. g) a §60 odst. 3 písm. d) téhož zákona a podle ustanovení §46
správního řádu tak, že:
1. Účastník řízení dne 9. října 2005 odvysílal na programu Nova v rámci série pořadů s názvem
Big Brother od 20:00 do 21:00 hod. díl, ve kterém byly zjištěny nevhodné formy komunikace,
vulgarita, hrubost, agresivita, prezentace krádeže jako normálního jednání, častá prezentace
kouření a konzumace alkoholu některých soutěžících a nevhodná prezentace sexuálního jednání
pornoherectví. Konkrétní formy prezentace jsou obsaženy v odůvodnění.
2. Tímto jednáním došlo k porušení povinnosti stanovené §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb., dle nějž je provozovatel vysílání povinen nezařaz ovat do vysílání v době
od 6:00 hodin do 22:00 hodin pořady, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní
vývoj dětí a mladistvých.
3. Za porušení povinnosti uvedené v odst. 2 výše uvedeným způsobem se účastníkovi řízení
podle ustanovení §60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. ukládá pokuta ve výši
1 500 000 Kč (slovy: jeden milion pět set tisíc korun českých).
V odůvodnění tohoto rozhodnutí stěžovatelka zejména uvedla, že žalobkyně
je provozovatelem celoplošného televizního vysílání programu Nova prostřednictvím pozemních
vysílačů na základě licence č. 001/93, udělené rozhodnutím žalované č. j. R-060/93 ze dne
9. února 1993. Žalobkyně zařadila do svého programu vysílání série pořadů s názvem
Big Brother, který prezentuje veřejnosti jako novou reality show.
Doplnila, že dne 8. listopadu 2005 provedla vyhodnocení vysílání další série Big Brother
od 30. září do 12. října s tím, že analýza vysílání ze dne 9. října 2005 od 20:00 do 21:00 hod.
diagnostikovala následující možná provinění vůči §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb.: a) Patologické formy komunikace prezentované jako normalita - agresivita,
vulgarita, destruktivní komunikace, b) Prezentace nemorálního jednání jako možné (či dokonce
vhodné) formy řešení vlastních problémů, c) Prezentace kouření a konzumace alkoholu jako
běžné formy jednání mladých lidí, d) Pro děti nevhodná prezentace sexuální tématiky - neosobní,
komerčně zaměřené sexuality, promiskuity.
Po zhodnocení vyjádření účastníka řízení stěžovatelka výslovně uvedla, že ve správním
řízení hodnotila, zda předmětný díl pořadu Big Brother mohl ohrozit psychický, fyzický
nebo mravní vývoj dětí či mladistvých. Podle názoru stěžovatelky pořad divákům předvádí
závadné formy komunikace, tj. vulgaritu a agresivitu, prezentuje nevhodnou formou sexuální
tématiku a prezentuje často kouření a konzumaci alkoholu některých soutěžících. Toto konkrétní
jednání je dle stěžovatelčina názoru v pořadu prezentováno v sekvencích [odkázala
na výše možná provinění vůči §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., výše uvedeným
způsobem popsaným pod body a) - d), které v rozhodnutí podrobně rozvedla].
K bodu a) stěžovatelka uvedla, že nevhodných komunikací byla ve vysílání celá řada,
v jednom případě opět iniciovaná Velkým Bratrem, mnohdy bylo jednání ovlivněno alkoholem:
agresivní, jednoznačně nepřátelská komunikace mezi D. (II) a O. o úklidu v kuchyni; Velký Bratr
zadal M. a E. úkol vyděsit ostatní (za odměnu DVD), v důsledku čehož vznikají rovněž značnou
agresivitou poznamenané situace - nejvýrazněji kolem T. a umělých pavouků v její posteli; L. v
opilosti napadá ostatní, zvláště F. (se kterým se jinak „milují“), kope jej a sprostě mu nadává;
destruktivní komunikace probíhá i mezi S. a K., který žárlí na S. flirtování (částečně v opilosti) se
Š. (není to poprvé); D. (II) v částečné opilosti nadává Velkému Bratrovi, kterému „na to sere“.
Dále citovala stanovisko Pedagogické sekce Etického fóra ČR, v němž jsou výhra dy k uvedenému
typu agresivní a destruktivní komunikace vyjádřeny koncentrovaně v tom smyslu,
že se prezentované vzory jednání stávají normou vedoucí k napodobování.
K bodu b) stěžovatelka uvedla, že při probírání zkušeností S. s natáčením porno materiálů
se rovněž ukázalo, že 25 000 Kč (tedy stejnou částku, ja kou si svým natáčením vydělala) ukradla,
aby vyřešila svou finanční situaci. Tato skutečnost je prezentována jako jedná ní, k němuž není
co dodat - peníze potřebovala, peníze ukradla. Prezentace takového nemorálního
(a v tomto případě i nezákonného) jednání bez korektivního komentáře je z hlediska utváření
mravního základu dětí a dospívajících dle stěžovatelky naprosto nepřijatelná.
K bodu c) stěžovatelka konstatovala, že prezentace zdraví škodlivého jednání je vyhnána
do maxima. Nejen, že někteří soutěžící (tentokrát L ., E., Š., M., F.) často v záběrech kouří, ačkoliv
jde o zdraví ohrožující jednání, ale E. hned po ránu radostně volá, že nejdůležitější na světě je jít
si zakouřit. Konzumace alkoholu a opilost je tu divákům nabízena několikrát a rozsáhle, neboť
moderátor L. M. hodnotil Š. opilost jako „děsnou frajeřinu“, při níž „Š. tak hezky slavil, že upadl
mezi zeď a M.“. Soutěžící dostávají mnoho lahví vína (a cigarety), uspořádají mejdan, při němž se
řada z nich opije, naprosto nedůstojně se při tom opět chová L., jejíž opilecké scény trvají několik
minut. Opilost vede též ke zvýšené agresivitě řady soutěžících. Stěžovatelka se domnívá, že
skutečnost, že za této situace Velký Bratr odmítne dodat další alkohol, nikterak organizátory
soutěže nevyviňuje z toho, že k naprosté opilosti většiny přítomných a prezentaci jednání
ponižujícího lidskou důstojnost podstatně přispěli. Častá a nadměrná konzumace alkoholu je
trvalým problémem seriálu Big Brother a žalobkyně na tento problém byla již upozorňována.
Ospravedlňovala se tím, že jde o ojedinělý případ a že rozhodně soutěžící nejsou alkoholem
odměňováni.
Konečně k bodu d) stěžovatelka uvedla, že se ve zvýšené míře objevila pro děti škodlivá
forma prezentace sexuálně zaměřených témat. Konkrétně se jedná o tyt o sekvence: Š. se baví
s M. na téma sex v domě, rozebírají, kdo spolu souloží atd. L. „laškuje“ s F., většinou zjevně pod
vlivem alkoholu; D. se baví se S. a vyzvídá, jaký dostává honorář za natáčení pornofilmů. D. dále
zajímají honoráře mužů za točení porno filmů, S. říká, že chlapi dostávají hlavně za „géčka“
(myslí tím gay porno). S. mu vysvětluje, že při natáčení těchto filmů jde hlavně o ženu, jaký
předvede výraz, orgasmus. Stěžovatelka k tomuto výslovně uvedla, že v současné době není
pochyb o tom, že otevřené hovory o sexu nejsou pro děti kontraindikovány, je však třeba vždy
zohlednit, zda jsou přiměřené vývojovému stupni dětí, ke kterým hovor směřuje. Televizní
vysílání ve své plošnosti tuto rozmanitou přiměřenost zajistit nemůže. Pro posouzení pořa du je
tak podle žalované zásadní, že byl vysílán v době od 6:00 do 22:00 hodin. Při posuzování prvků,
které potenciálně mohou být v konfliktu se zákonem o vysílání, je nutné brát v úvahu specifické
okolnosti, za jakých byly takové prvky ve vysílání zaznamenány. Jistý kontext může teoreticky
umožnit použití prvků, o kterých by jinak vznikla pochybnost - pokud například přiměřenost
jejich použití vyplývá z celkového vyznění odvysílaného materiálu, nebo pokud se okolnosti
objektivně vymkly kontrole provozovatele bez jeho zavinění, a podobně. V případě uvedeného
pořadu je bezesporu celý projekt dílem provozova tele. Celkový kontext vyplývá z předem
zvoleného rámce této reality show. Například přímých přenosů, v nich ž hovoří soutěžící v situaci,
kdy není možný zásah provozovatele, je tolik, že je evidentní, že tuto úroveň editoriá lu kontroly si
provozovatel sám zvolil i s možnými riziky. Situace určité euforie nebo navozeného pocitu
intimity, kdy se soutěžící méně kontrolují ve svých projevech, vyplývá z formátu pořadu.
Z těchto východisek lze odvodit, že provozovatel je v případě tohoto pořadu v zásadě plně
odpovědný za výroky a projevy, které se ve vysílání objevily. V této souvislosti též stěžovatelka
poukazuje na vyjádření Pedagogické sekce Etického Fóra ČR, rámcový posudek PhDr. J . R.,
Ph.D. z Pražské vysoké školy psychosociálních studií a vyjádření PhDr. Mgr. J. K., Ph.D.
Stěžovatelka zdůraznila, že nehodnotila chování soutěžících, nýbrž pořad v té podobě, v jaké je
vysílán účastníkem řízení. Podle žalované se jedná o pořad, který ukazuje konzumaci alkoholu,
kouření a chování v opilosti, a toto chování považuje za „normální‘. Navíc pořad se vyvíjí
prakticky pod přímým dohledem účastníka řízení, který chování soutěžících ovlivňuje, stejně jako
soutěžícím doplňuje zásoby alkoholu a cigaret. Účastník řízení zadává soutěžícím úkoly a za jejich
splnění je posléze odměňuje (i alkoholem). Tedy sám účastník řízení navádí (tedy ovlivňuje)
soutěžící k určitému chování. Děti si vnější svět osvojují zejména nápodobou. Pořad v žádné ze
svých částí nevysvětluje, že chování soutěžících není normální právě pro dětské diváky. Děti tak
mohou považovat chování soutěžících za běžnou normu chování, přičemž zejména děti do
mladšího školního věku nejsou schopny rozlišit, že se jedná o chování pod vlivem alkoholu nebo
chování podle návodu účastníka řízení. Stěžovatelka z uvedeného dovodila, že pokud se některý
dětský divák rozhodl napodobit některého soutěžícího, a to kouřením, konzumací alkoholu, nebo
promiskuitním chováním, je zde dána možnost jeho ohrožení, a to v případě kouření a
konzumace alkoholu zcela jistě přinejmenším fyzickým poškozením. Alkohol a cigarety jsou
v některých domácnostech dětem přístupné a je tedy v možnostech přinejm enším jednoho
dětského diváka vykouřit cigaretu nebo vypít alkohol jako důsledek nápodoby soutěžících v
pořadu. Důsledkem takového chování pak může být v nejlepším případě chvilková nevolnost, v
horším např. návyk kouření, příp. otrava alkoholem. Je třeba vnímat, že zejména děti velmi
nízkého věku se nemusí s obsahem pořadu vypořádat ve vztahu k jeho celku.
Stěžovatelka v prvé řadě definovala pojmy „děti a mladiství“ a dále se zabývala pojmy
ohrožení fyzického, psychického nebo mravního vývoje. Čl. 7 odst. 2. Evropské úmluvy
o přeshraniční televizi uvádí: „Všechny části programů, které by mohly poškozovat fyzický, psychický
či morální vývoj dětí a dospívajících, nesmějí být zařazovány do vysílání v čase, kdy je pravděpodobné,
že by je tyto osoby mohly sledovat.“ Tato podmínka je přímo aplikovaná právě v ustanovení §32
odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. Podle stěžovatelky nebylo nutné polemizovat
nad obsahem slova vývoj, jakož i pojmu fyzický (tělesný) a ps ychický (duševní),
neboť se dle jejího názoru jedná o pojmy obecně známé. V případě pojmu morální stěžovatelka
vycházela z morálky, tedy sféry lidského jednání a chování pozorovatelné z hlediska etických
hodnot. Přívlastek „morální“ pak chápe jako soubor pravidel morálky, jimiž se řídí jednání lidí
v určité společnosti. V této souvislosti považuje stěžovatelka za vhodné zmínit také pojem dobré
mravy, který chápe jako měřítko hodnocení konkrétních situací, odpovídající obecně uznávaným
pravidlům slušnosti v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.
Možné ohrožení pak stěžovatelka vykládá jako případnou či možnou odchylku z normálního
(obvyklého běžného, průměrného) vývoje jedince v důsledku sh lédnutí pořadu nebo upoutávky
v televizním vysílání, ke které ale fakticky nemusí dojít. Oh rožením zdravého mravního vývoje
je potom podle žalované vše, co jednak podlamuje vůbec schopnost mravního rozhodování
(například ignorováním morální dimenze lidského jednání), jednak brání vývoji mravního života
dosáhnout zralé fáze autonomní mravnosti založené na funkci citlivého svědomí.
Podle jejího názoru existuje souhlas společnosti ohledně morálních vlastností,
které by bylo potřeba u děti především pěstovat: slušnost, ohleduplnost, pracovitost,
samostatnost, odpovědnost, nesobeckost, zásadovost.
Stěžovatelka na základě podrobného hodnocení věci uzavřela, že pořad Big Brother
vysílaný dne 9. 10. 2005 od 20: 00 do 21:00 hod. naplnil znaky porušení ustanovení §32 odst. 1
písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., přičemž pro naplnění skutkové po dstaty porušení zákona
byly rozhodné tyto skutkové okolnosti:
a) pořad byl zařazen do vysílání mezi 6:00 a 22:00 hod.;
b) postačuje pouhá možnost ohrožení vývoje dětí a mladistvých, není třeba ohrožení
faktické;
c) pořad dle názoru žalované může ohrozit fyzický, psychický nebo morální vývoj,
k čemuž stačí ohrožení byť jen jedné z těchto komponent vývoje dítěte (fyzický,
psychický nebo morální vývoj),
d) pořad může ohrozit vývoj dětí a mladistvých, přičemž do této skupiny dle výkladu
žalované náleží jak adolescenti, tak i děti předškolního a mladšího školního věku. Pro děti
mladší 15 let považuje stěžovatelka pořad za zvláště nebezpečný.
Stěžovatelka dále konstatovala, že žalobkyně porušila ustanovení §32 odst. 1 písm. g)
zákona č. 231/2001 Sb., tedy povinn ost nezařazovat v době od 6:00 do 22:00 hodin do vysílání
pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo morální vývoj dětí
a mladistvých tím, že dne 9. 10. 2005 od 20:00 do 21:00 hod. na programu Nova odvysílal pořad
Big Brother. Stěžovatelka doplnila, že ustanovení §59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. stanoví,
že jestliže provozovatel vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky
udělené licence, upozorní jej stěžovatelka na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu nápravě.
Žalobkyni bylo v minulosti dáno upozornění na porušení §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb. a byla mu za takové porušení udělena pokuta. S odkazem na výše uvedené
skutečnosti stěžovatelka dospěla k závěru, že byly dány všechny zákonné podmínky pro uplatnění
sankce v mezích zákona č. 231/2001 Sb. a rozhodla dle ustanovení §60 odst. 3 písm. d) zákona
č. 231/2001 Sb. o ul ožení pokuty ve výši 1 500 000 Kč. Doplnila, že byla omezena dolní a horní
hranicí stanovenou zákonem a při stanovení výše pokuty byla vedena následujícími úvahami.
K míře zavinění stěžovatelka uvedla, že vysílání pořadu, jeho obsah, ovlivňování průběhu pořadu,
je v plné míře kontrolováno žalobkyní. Část tohoto pořadu tvořil sestřih z minulých dní a bylo
tedy zcela na rozhodnutí samotného provozovatele, jaké úseky z nahraného materiálu do vysílání
zařadí a bylo v možnostech provozovatele vhodně zvoleným způsobem korigovat možné
ohrožení dětského diváka, např. slovním nebo písemným upozorněním, případně vhodně
zvoleným komentářem moderátora pořadu, který do vysílání vstupoval živě. Neje dná se o první
pořad ze série a provozovatel již věděl, že stěžovatelka považuje některé typy chování účastníků
za nevhodné a mohl je eliminovat, což neučinil. Žalobkyně pořad v této podobě tudíž zařadila
do vysílání vědomě a úmyslně. Ke kritériím rozsahu a dosahu vysílání stěžovatelka uvedla,
že žalobkyně je provozovatel televizního vysílání s celoplošnou působností, (tj. více než 70%
obyvatel ČR) a má za prokázaný značný územní rozsah vysílání co do velikosti území,
jakož i dosah vysílání, co do počtu diváků. Ke kritériu finančního prospěchu stěžovatelka uvedla,
že zvýšená sledovanost přinesla účastníku řízení finanční prospěch, avšak tento finanční prospěch
v konkrétní výši nelze prokázat důkazn ími prostředky, proto tato skutečnost neměla na stanovení
výše pokuty vliv. Ke kritériu závažnosti věci dále uvedla, že jedná se o prezentaci několika
závadných prvků (prezentace zdraví škodlivého jednání, požívání alkoholu a kouření, nevhodná
prezentace sexuálních námětů, pornoherectví, prezentace krádeže jako přijatelného jednání,
dále též vulgární agresivní komunikace), to vše ve střední až vyšší intenzitě. K povaze vysílaného
pořadu stěžovatelka poznamenala, že jde o tzv. reality show, nový typ pořadu, který je možno
označit spíše za zábavný, což však nevylučuje možnost ohrožení vývoje dětí a mládeže obsahem
tohoto pořadu.
Ze soudního spisu sp. zn. 8 Ca 319/2006 a sp. zn. 8 Ca 202/2008 Nejvyšší správní soud
shledal následující skutečnosti důležité pro posouzení věci.
O žalobě rozhodl městský soud nejprve rozsudkem ze dne 20. 2. 2007,
č. j. 8 Ca 319/2006 – 67, jímž žalobu zamítl. Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. dubna 2008, č. j. 4 As 32/2007 – 138, a vrácen městskému soudu
k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud shledal prvotní rozsudek
městského soudu jako nepřezkoumatelný, přičemž konkretizoval části odůvodnění
tohoto rozsudku, které nedostačovaly k justifikaci závěrů o zamítnutí žaloby dovozených
městským soudem. Mezi shledanými zásadními nedostatky způsobujícími nepřezkoumatelnost
prvotního rozsudku Nejvyšší správní soud zdůraznil zejména skutečnost, že městský soud
se vůbec nezabýval návrhem žalobkyně na moderaci uložené pokuty .
Po vrácení věci městský soud nařídil dne 24. 7. 2008 jednání, při němž žalobkyně navrhla
provedení důkazu rozhodnutími stěžovatelky, které vydala v mezidobí v obdobných věcech
a jejichž přehled městskému soudu předložila. Dále navrhla provedení důkazu shlédnutím
zvukově obrazového záznamu předmětného pořadu. Poznamenala, že stěžovatelka provedla
nepřiměřeně restriktivní hodnocení závadnosti prezentovaných scén a hodnotila tyto scény
mimo jejich celkový kontext. Městský soud zamítl návrh žalobkyně na pr ovedení dokazování
správními spisy vedenými v obdobných věcech stěžovatelkou. Městský soud vyhověl návrhu
žalobkyně na provedení důkazu zvukově -obrazovým záznamem. V závěrečném návrhu
žalobkyně k záležitosti navrhované moderace uložené pokuty uvedla, že po řad byl vysílán
až po 20:00 hod. a v jeho odvysílání nedošlo k intenzívnímu porušení zákona. Dále uvedla,
že v dalších řízeních týkajících se obdobného porušení zákona stěžovatelka dávala
už jen upozornění nebo pokutu o řád nižší. Téhož dne vydal městský soud napadený rozsudek.
Ve spise je založena listina s názvem „Návrh na doplnění dokazování“, který obsahuje
přehled o 13 případech, v nichž stěžovatelka vydala tzv. upozornění na porušení zákona,
s uvedením pokut, které byly v těchto případech uloženy.
Nejvyšší správní soud ze spisu dále zjistil, že napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen
dne 19. 8. 2008, přičemž kasační stížnost byla podána elektronicky se zaručeným elektronickým
podpisem dne 2. 9. 2008, tedy v poslední den dvoutýdenní zákonné lhůty k podání kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud proto shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou
oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná za podmínek ustanovení §102 a §104
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), neshledal přitom vady, k nimž by musel podle §109 odst. 3 s. ř. s.
přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila
ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka ve své kasační stížnosti uplatnila jediný důvod, a to konkrétně
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud
považuje za vhodné vyjádřit se obecně k výkladu tohoto ustanovení. První, tam upravený důvod
(nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti rozhodnutí) spočívá podle Nejvyššího
správního soudu buď v tom, že rozhodnutí vykazuje takové text ové a formulační nedostatky,
že z obsahu textu není dostatečně zřejmá souvislost s příslušnými podklady pro rozhodnutí,
nebo příp. v tom, že i jinak text rozhodnutí obsahuje nejasné, rozporné či jiným způsobem
nesrozumitelné údaje. Taková nesrozumitelnost rozhodnutí však v souzené věci
podle Nejvyššího správního soudu nenastala. Následující důvod (nepřezkoumatelnost spočívající
v nedostatku důvodů rozhodnutí) je potom třeba spatřovat v tom, že se rozhodnutí neopírá
o důvody, které opodstatňují dospět k určitému výroku rozhodnutí a možný dopad
je třeba posuzovat vždy ve pojení se zněním konkrétního rozhodnutí. Konečně k posledně
jmenovanému důvodu, tedy nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem,
Nejvyšší správní soud poznamenává, že je třeba její význam posuzovat jako důvod pro zrušení
rozhodnutí soudu prvního stupně pouze za předpokladu splnění věty navazující, tedy, mohla-li
mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatelka podřadila pod namítaný kasační důvod tvrzení, že m ěstský soud
své rozhodnutí o moderaci uložené pokuty (výrok II. napadeného rozsudku) neodůvodnil,
naopak rozhodl v rozporu se svým výše uvedeným odůvodněním. Navíc v napadeném rozsudku
nijak nezohlednil výši moderované pokuty. V jeho rozhodnutí tak podle názoru stěžovatelky
absentují důvody, a proto je ho třeba zrušit a věc vrátit městskému soudu k novému rozhodnutí
ve věci. Stěžovatelka tedy namítá nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů
napadeného rozsudku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že stěžovatelce
nelze v této argumentaci přisvědčit, a to z následujících důvodů. Městský soud se na základě
výtek učiněných Nejvyšším správním soudem v předchozím zrušujícím rozsudku podrobněji
zabýval návrhem žalobkyně na moderaci trestu. Svůj závěr o tom, že uložená pokuta nebyla
přiměřená podmínkám posuzované věci, opřel zejména o argument principem proporcionality.
Městský soud dospěl k názoru, že v obdobných věcech stěžovatelka ukládala pokuty nižší,
než tomu bylo v této věci. Přitom zároveň respektoval meze správního uvážení co do výše
pokuty upravené v ustanovení §60 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. a poukázal na to,
že jím snížená pokuta ve výši 300 000 Kč je plně v rámci tohoto rozmezí (od 20 000
do 10 000 000 Kč) a jedná se zároveň o pokutu uloženou při dolní hranici zákonné sazby.
Do třetice městský soud podpořil svůj závěr o nepřiměřenosti pokuty argumentem o nové právní
úpravě účinné od 31. 5. 2006 (no velizace zákonem č. 235/2006 Sb.), která v ustanovení §32
odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb. upravila nově povinnost nezařazovat do vysílání pořady
a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, „ kromě uměleckých děl, v nichž je to z hlediska líčené ho
kontextu nutné; taková díla je však m ožné vysílat pouze v době od 22: 00 hodin do 06:00 hodin druhého dne.“
Městský soud uvedl, že přihlédl k této právní úpravě při moderační úvaze o snížení uložené
pokuty.
Nejvyšší správní soud považuje postup městského soudu při moderaci uložené pokuty
za přezkoumatelný a dostatečně odůvodněný, byť považuje za vhodné doplnit jeho argumentaci
o některé úvahy. Podle ustanovení §78 odst. 2 s. ř. s. je soud oprávněn při přezkumu rozhodnutí,
jímž byl uložen trest za správ ní delikt, nejsou-li důvody pro zrušení takového rozhodnutí, ale trest
byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem
dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní
orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-
li takový postup žalobce v žalobě. K tomu Nejvyšší správní soud dále podotýká, že při moderaci
uloženého trestu soudem podle ustanovení §78 odst. 2 s. ř. s. je soud vázán především
dodržením zákonných mezí správního uvážení, což městský soud v předmětné věci dodržel. Dále
je soud povinen dostát požadavku principu předvídatelnosti, tj. obdobného postupu
v obdobných případech, a principu proporcionality, tedy uložení trestu přiměřeného skutkovým
okolnostem spáchaného deliktu. Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, moderuje-li soud
trest za správní delikt, musí též odůvodnit, v čem spatřuje zjevnou nepřiměřenost trestu a na
základě jakých kritérií dospěl k jím stanovené výši trestu. Pouhé konstatování zjevné
nepřiměřenosti trestu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (viz rozsudek zdejšího soudu
ze dne 30. 11. 2005, č. j. 1 As 30/2004 - 82, přístupný na www.nssoud.cz). Městský soud nejen že
výslovně argumentoval zásadou proporcionality, ale i výslovně označil kritérium poměřování, tj.
v tomto případě rozhodnutí stěžovatelky v obdobných případech, s nimiž stěžovatelka městský
soud při jednání dne 24. 7. 2008 seznámila. Pro dokreslení těchto úvah Nejvyšší správn í soud
poukazuje i na svůj setrvale zastávaný právní názor, že v případě uložení pokuty při dolní hranici
zákonné sazby tento fakt sám o sobě napovídá tomu, že se nejednalo o nepřiměřenou pokutu (k
tomu blíže např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003, č. j. 6 A 96/2000 - 62,
přístupné na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud se ve své předchozí judikatuře vyslovil i k možnosti retroaktivní
aplikace nové právní úpravy v případě, že je pozdější právní úprava pro delikventa příznivější
(čl. 40 odst. 6 Listiny). Konkrétně v rozsudku ze dne 4. 12. 2008, č. j. 9 As 7/2008 - 55,
(přístupný na www.nssoud.cz) dospěl zdejší soud k závěru, že „je-li řízení o přestupku, jehož spáchání
bylo žalobci kladeno za vin u, považováno za řízení, v němž se rozhoduje o oprávn ěnosti trestního obvinění,
může soud rozhodující ve správním soudnictví při posuzování výše uloženého trestu využít svého moderačního práva
a upustit od uloženého trestu za spáchaný přestupek (§78 odst. 2 s. ř. s.), s poukazem na použití pozdějšího
znění zákona o přestupcích, které je pro žalobkyně příznivější, než znění účinné v době spáchání přestupku
(retroaktivita in mitius, čl. 40 odst. 6 Listiny). Ačkoliv se tento právní závěr stricto sensu dotýká
pouze přestupkového řízení a ukládání trestu za přestupek, má Nejvyšší správní soud za to,
že per analogiam lze tento právní názor uplatnit i na problematiku správního trestání
jiných správních deliktů, o niž se jedná v posuzované věci. V obecné rovině lze tedy nepochybně
úvahu městského soudu o užití nové právní úpravy ustanovení §32 odst. 1 písm. j) zákona
č. 231/2001 Sb. akceptovat jako ústavně-konformní a v posuzované věci možnou.
K tomu však Nejvyšší správní soud považuje za vhodné upřesnit, co je sice v argumentaci
městského soudu implicitně obsaženo, avšak nikoliv v celém rozsahu explicitně vyjádřeno,
a to je vztah aplikovaného ustanovení ke spáchanému deliktu. Je zapotřebí připomenout,
že stěžovatelka aplikovala na posuzovanou věc ustanovení §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb., které citovanou novelizací ustanovení §32 odst. 1 písm. j) zákona
č. 231/2001 Sb. nebylo nijak dotčeno. Citované ustanovení §32 odst. 1 písm. j) zákona
č. 231/2001 Sb. však lze nepochybně vnímat jako určité zaplnění mezery v zákoně,
který původně výslovně nepamatoval na taková umělecká díla, která obsahují vulgaritu a nadávky
jako svou nutnou součást, neboť je to z hlediska jejich líčeného kontextu nutné.
I tak ovšem zůstává povinnost provozovatele vysílání takové pořady a reklamy nezařazovat
v době od 6:00 do 22:00 hod., což v posuzované věci u odvysílaného dílu pořadu Big Brother
splněno nebylo, neboť byl odvysílán mezi 20:00 až 21:00 hod. Je tedy zřejmé, že ani v období
po 31. 5. 2006 by odvysílání takového pořadu nemohlo být posouzeno odlišně, tj. nemohlo
by být aplikováno ustanovení §32 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb. ve prospěch
žalobkyně. Obecně lze konstatovat, že skutkové podstaty ustanovení §32 odst. 1 písm. g)
citovaného zákona, podle níž byla uložena žalobkyni v předmětné věci pokuta, a skutková
podstata §32 odst. 1 písm. j) téhož zákona, které se žalobkyně původně dovolávala jako „nové
příznivější právní úpravy“ a kterou městský soud podpůrně využil při moderaci uloženého trestu,
rozhodně nelze charakterizovat jako derogačním vztahem lex posterior (tj. vztah pozdější
a předchozí právní normy). Vztah těchto skutkových podstat správních deliktů je v podstatě
komplementární, tj. obě skutkové podstaty se doplňují za účelem preciznější normativní regu lace
problematiky odpovědnosti provozovatelů vysílání. Nejvyšší správní soud však i přes uvedené
upřesnění argumentace městského soudu považuje jím provedenou moderaci uložené pokuty
za přezkoumatelnou, proporcionální a zákonnou, neboť byla provedena v souladu s principy
proporcionality a předvídatelnosti a byla i v dostatečném rozsahu přezkoumatelně odůvodněna.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost proti výroku II. napadeného rozsudku není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu
nákladů řízení, žádné takové náklady v souvislosti s řízením o kasační stížnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu