ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.122.2009:55
sp. zn. 6 Ads 122/2009 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: M. V., ,
zastoupeného JUDr. Josefem Šlerkou, advokátem, se sídlem Nerudova 37, Hradec Králové, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2008, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2009, č. j. 28 Cad 44/2008 - 32, o návrhu
žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
30. 4. 2009, č. j. 28 Cad 44/2008 - 32, se přiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové zrušil v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí
žalované ze dne 26. 6. 2008, č. X, a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím
žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) zamítla žádost žalobce o přiznání starobního důchodu pro
nesplnění podmínek §29 a §74 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
V kasační stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň
požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti. Uvedla, že pokud by Nevyšší
správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, krajský soud by mohl, jsa vázán právním názorem
Nejvyššího správního soudu, rozhodnout opačně než v prvním žalobním řízení, v důsledku
čehož by došlo k „obživnutí“ původního rozhodnutí stěžovatelky. Důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu by však nebylo zrušení v mezidobí vydaného nového rozhodnutí
stěžovatelky. Nastala by tak situace, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže
věci. Výsledek je zcela nežádoucí, neboť takovou situaci není možné podle stěžovatelky
existujícími procesními instituty prakticky řešit.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou
újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích
osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného
účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce - účastníka
správního řízení - před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li
pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik
nenahraditelné újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského
soudu, tak budou nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude
na straně žalobce. (Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu tak např. nelze
spatřovat nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému v tom, že mu bude krajským soudem
uložena povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani apod.
/srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33, či usnesení ze dne 5. 1. 2005,
č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS/).
S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému
správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu
provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností. Podle usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49,
publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS, pak zásadně platí, že zruší-li krajský soud rozhodnutí
správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným
právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je
ve věci podána kasační stížnost. V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu poukázal i na možné negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem
rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti
podané žalovaným. Nejvyšší správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek
krajského soudu zrušen, dostala by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem.
Ten, vázán právním názorem kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti
správního rozhodnutí opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“,
aniž by důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí
případně vydaného dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná
či dokonce opačná správní rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové
rozhodnutí krajského soudu může být napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní
rozhodnutí další žalobou, následně rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě
o výsledek nežádoucí a procesními instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně
řešitelný. Nejvyšší správní soud připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku
podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud na základě uvedeného názoru rozšířeného senátu dospěl k závěru,
že tento nežádoucí stav, který v daném případě reálně hrozí, je v rozporu s principem právní
jistoty, a lze v něm tudíž spatřovat nenahraditelnou újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Současně
usoudil, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl,
jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu