ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.56.2009:48
sp. zn. 6 Ads 56/2009 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Mgr. A. A. S.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2008, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2009, č. j. 15 Cad 25/2008 - 24, o návrhu žalované na
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
26. 2. 2009, č. j. 15 Cad 25/2008 - 24, se přiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí
žalované ze dne 28. 2. 2008, č. X, a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím
žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) zamítla žádost žalobkyně o přiznání starobního důchodu pro
nesplnění podmínek Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik o sociálním zabezpečení (publikována pod č. 116/1960 Sb.).
V kasační stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň
požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti. Uvedla, že v případě,
pokud by Nevyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, krajský soud by mohl, jsa vázán
právním názorem Nejvyššího správního soudu, rozhodnout opačně než v prvním žalobním
řízení, v důsledku čehož by došlo k „obživnutí“ původního rozhodnutí stěžovatelky. Důsledkem
nového rozhodnutí krajského soudu by však nebylo zrušení v mezidobí vydaného nového
rozhodnutí stěžovatelky. Nastala by tak situace, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná
rozhodnutí o téže věci. Výsledek je zcela nežádoucí, neboť takovou situaci není možné
podle stěžovatelky existujícími procesními instituty prakticky řešit.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije ustanovení §73 odst. 2 až 4. Podle ust anovení §73
odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání
odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není
v rozporu s veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku
pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li
pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik
nenahraditelné újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského
soudu, tak budou nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude
na straně žalobce. [Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu tak např. nelze
spatřovat nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému v tom, že mu bude krajským soudem
uložena povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani apod.
(srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33, či usnesení ze dne 5. 1. 2005,
č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS)].
S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému
správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu
provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností. Podle usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49,
pak zásadně platí, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního
orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným
v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být
napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud na základě uvedeného názoru rozšířeného senátu k závěru,
že tento nežádoucí stav, který v daném případě reálně hrozí, je v rozporu s principem
právní jistoty, a lze v něm tudíž spatřovat nenahraditelnou újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
Současně usoudil, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem. Proto Nejvyšší správní soud
rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu