ECLI:CZ:NSS:2009:6.ANS.7.2009:131
sp. zn. 6 Ans 7/2009 - 131
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1,
Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
27. 11. 2008, č. j. 5 Ca 124/2007 - 65,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepři znáv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti správního
orgánu. Městský soud rozsudkem ze dne 24. 9. 2008, č. j. 5 Ca 124/2007 -46, žalobu zamítl.
V zákonné lhůtě podal žalobce proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost a současně požádal
o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o uvedené kasační stížnosti.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2008, č. j. 5 Ca 124/2007 - 65, byl
zástupcem žalobce pro řízení o kasační stížnosti ustanoven JUDr. Tomáš Nahodil, advokát,
se sídlem Rytířská 406/10, Praha 1.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost
téměř nečitelného obsahu, v níž žádá zrušení tohoto rozhodnutí a aby mu byl soudem ustanoven
„jeho“ advokát JUDr. Vít Vohánka. Stěžovatel s dovětkem o aroganci moci soudní a nesplnění
rozkazu nařízeným soudu jeho advokátem toliko dokládá některá rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu. Jak lze dovodit z obsahu podání, kasační stížnost podává z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu přezkoumal v souladu
s ust. §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usoudil následovně:
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí
faktické a odborně fundované ochrany práv osobě, která by jinak měla být osvobozena
od soudních poplatků a u níž je takové ochrany třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných
případech (za splnění §35 odst. 8 s. ř. s.) dostát zásadě rovnosti, jež se promítá v zákonem
výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků podle §36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být tímto
ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo stěžovatele na odborné zastoupení osobou
s právnickým vzděláním v řízení před soudem, pak toto právo je toliko právem na zástupce,
jímž může být i advokát, nikoli však právem na konkrétního zástupce, kterého osoba navrhující
ustanovení zástupce ve svém návrhu označuje.
Jak již Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, právo žalobce na odborné zastoupení
osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem je toliko právo na zástupce, jímž může
být i advokát, nikoli však právo na konkrétního zástupce, kterého žalobce označil
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2005, č. j. 6 Ads 64/2005 - 25,
publ. pod č. 1372/2007 Sb. NSS). Ustanovil-li městský soud žalobci na základě jeho návrhu
zástupce z řad advokátů, pak tak učinil v souladu s právní úpravou a návrh žalobce, aby usnesení
o ustanovení advokáta JUDr. Tomáše Nahodila bylo zrušeno a aby mu byl ustanoven zástupcem
advokát JUDr. Vohánka, tedy není důvodný.
Nejvyššímu správnímu soudu je známo z jeho rozhodovací činnosti, že u Městského
soudu v Praze je vedeno na desítky sporů ve věci stěžovatele. Požaduje-li pak v nich zastoupení
advokátem, je logické a racionální, pokud soud zastupováním ex officio v tolika věcech nezatíží
jednoho a téhož advokáta (v podstatě by tak v ostatním zablokoval nebo přinejmenším podstatně
omezil výkon jeho praxe) a namísto toho zastupování rozmělní mezi advokátů několik.
Má-li tedy stěžovatel za to, že ustanovení advokáta JUDr. Tomáše Nahodila
je nezákonné, případně že mu lze vytknout jakoukoli jinou nesprávnost, jež by se stěžovatele
dotkla na jeho právech, Nejvyšší správní soud tomuto tvrzení nepřisvědčuje.
Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému kasační stížnost podle §110 odst. 1
s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému prokazatelně žádné náklady v souvislosti s řízením o kasační stížnosti nevznikly,
Nejvyšší správní soudu mu proto náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu