ECLI:CZ:NSS:2009:7.AZS.92.2008:58
sp. zn. 7 Azs 92/2008 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milady Tomkové
a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: Z. G., zastoupen opatrovníkem Organizace
pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, č. j. 2 Az 70/2007 – 30,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, č. j. 2 Az 70/2007 – 30,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 4. 2008, č. j. 2 Az 70/2007 – 30, postoupil věc
žalobce k vyřízení Krajskému soudu v Praze. V odůvodnění usnesení poukázal na ustanovení
§7 odst. 2 s. ř. s., podle něhož, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v posledním stupni nebo jinak zasáhl od práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Tímto
zvláštním zákonem je zákon č. 325/1999 Sb., ve znění zákona č. 379/2007 Sb. (dále jen „zákon
o azylu“), který nabyl účinnosti dne 5. 12. 2007. Žalobce byl v době podání žaloby (dne
7. 12. 2007) umístěn v přijímacím středisku pro žadatele o azyl tranzitního prostoru
mezinárodního letiště Praha - Ruzyně, a proto je podle ustanovení §7 odst. 7 s. ř. s. a §32 odst. 4
věta druhá zákona o azylu místně příslušný k projednání věci Krajský soud v Praze.
Proti tomuto usnesení podalo Ministerstvo vnitra (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační
stížnosti namítal, že městský soud hrubě porušil zásadu rozhodování podle platné a účinné právní
normy. Novela zákona o azylu, o níž své rozhodnutí městský soud opřel, nabyla účinnosti
až dne 21. 12. 2007, tj. dnem vyhlášení, a nikoliv dne 5. 12. 2007, jak uvedl chybně městský soud.
Podle přechodných ustanovení zákona č. 379/2007 Sb. se řízení, která nebyla pravomocně
skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle zákona o azylu ve znění
účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Toto přechodné ustanovení městský soud
nerespektoval. V tomto směru je třeba odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 Azs 55/2006 – 60, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 10. 10. 2007, č. j. Nad 13/2007 - 39, které se zabývají kolizí mezi starou a novou
právní úpravou. Městský soud měl proto postupovat podle zákona o azylu ve znění účinném
přede dnem 21. 12. 2007, podle kterého byla dána místní příslušnost tohoto soudu, protože
žalobce byl v den podání žaloby (7. 12. 2007) v přijímacím středisku pro žadatele o azyl
tranzitního prostoru mezinárodního letiště Praha - Ruzyně a místní příslušnost městského soudu
je tudíž zřejmá. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu §104a
s. ř. s. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu bude kasační stížnost ve věcech
azylu přijata k projednání jen tehdy, jestliže rozhodování o ní umožní zároveň plnit obecnější
sjednocující funkci v systému správního soudnictví. K tomu dochází v případě, že důvodem
podání kasační stížnosti je „natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To prakticky znamená, že přesah
vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky
nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního
řádu a sjednocování rozhodovací činnosti soudů.“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 41, dostupné na www.nssoud.cz).
Stížní námitka týkající se aplikace neúčinného ustanovení zákona o azylu bezpochyby
takovým případem je, a kasační stížnost je přijatelná i v případě, že je stěžovatelem je správní
orgán. Jak již dříve Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 31. 1. 2007,
č. j. 2 Azs 21/2006 – 59, www.nssoud.cz, „Kasační stížnost může být ve smyslu §104a s. ř. s.
přijatelná i v případě, že je podána Ministerstvem vnitra z důvodu zásadního pochybení krajského
soudu, které bude spočívat v tom, že krajský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva, případně že nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu.“
Protože Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnosti je přijatelná, mohl
se jí zabývat meritorně.
Podle ustanovení §7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení
místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
Pro řízení ve věcech azylu pak zvláštní zákon (§32 odst. 4 zákona o azylu) stanoví,
že k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu
v den podání žaloby hlášen k pobytu. Co se považuje za místo hlášeného pobytu žadatele
o udělení azylu je stanoveno v §77 citovaného zákona tak, že jím je azylové zařízení, do něhož
je ministerstvem umístěn nebo místo, které žadatel oznámil ministerstvu vnitra a s nímž toto
ministerstvo vyslovilo souhlas. Zákon o azylu v §2 odst. 9 také stanoví, že azylovým zařízením
se pro účely tohoto zákona rozumí přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové
středisko.
Od účinnosti zákona č. 379/2007 Sb., o jehož ustanovení opírá městský soud
své usnesení, byla založena speciální místní příslušnost Krajského soudu v Praze k řízení o žalobě
podané žadatelem k udělení mezinárodní ochrany, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně
v tranzitním prostoru mezinárodního letiště Praha - Ruzyně. Podle čl. IV citovaného zákona
se však řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
dokončí podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona.
Z hlediska posouzení zákonnosti napadeného usnesení je tedy podstatný časový průběh
daného řízení ve vazbě na proces novelizace, kterým prošlo ustanovení §32 zákona o azylu.
Zákon č. 379/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem vyhlášení s výjimkou ustanovení, která však
pro danou věc nejsou relevantní, tj. dne 21. 12. 2007, a nikoliv dne 5. 12. 2007, jak uvádí
nesprávně městský soud. Žaloba byla podána dne 7. 12. 2007, tedy ještě před nabytím účinnosti
zákona č. 379/2007 Sb., a žalobce se v té době nacházel v Přijímacím středisku pro žadatele
o azyl tranzitního prostoru mezinárodního letiště Praha Ruzyně. Podle právní úpravy účinné
v den zahájení řízení tak byla v dané věci dána místní příslušnost městského soudu a nedošlo
k její změně ani v důsledku účinnosti zákona č. 379/2007 Sb. Tento názor je také v souladu
se stanoviskem Nejvyššího správního soudu vysloveným v rozsudku ze dne 22. 10. 2008,
č. j. 9 Azs 65/2008 – 42.
Městský soud tedy pochybil, pokud na daný případ aplikoval ustanovení zákona o azylu
ve znění sice účinném v době rozhodování, které však nemělo být aplikováno, neboť
to vzhledem k rozhodným skutkovým okolnostem (den zahájení řízení) vylučovalo přechodné
ustanovení zákona č. 379/2007 Sb. Tím zatížil své usnesení vadou, která měla za následek
nezákonné rozhodnutí, neboť aplikace nesprávného právního předpisu je vadou natolik
podstatnou, že má za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé.
Kasační stížnost je tedy důvodná, a proto Nejvyšší správní soud napadené usnesení podle
ustanovení §110 odst. 1 věta prvá před středníkem s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud
o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu