ECLI:CZ:NSS:2009:8.AS.36.2009:75
sp. zn. 8 As 36/2009 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: A. H., zastoupeného
JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Puškinova 5, Vyškov, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
2. 5. 2008, čj. IN-404/05-St-2008, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 30. 12. 2008, čj. 6 Ca 246/2008 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Žalobce se domáhal žalobou podanou u Městského soudu v Praze zrušení „rozhodnutí“
žalovaného ze dne 2. 5. 2008, čj. IN-404/05-St-2008, kterým bylo na základě podání žalobce
označeného jako odvolání přezkoumáno „rozhodnutí“ Inspekce ministra vnitra v Brně ze dne
3. 4. 2008, čj. IN-90/11-P-2008. Žalovaný ve shora specifikovaném „rozhodnutí“, sdělil žalobci
formou dopisu, že přezkoumal postup pracovníků 11. oddělení Inspekce ministra vnitra v Brně,
kteří vyřizovali podání žalobce ze dne 28. 3. 2008, a nezjistil v něm pochybení. Z podání
nevyplývá důvodné podezření o spáchání trestného činu policistou, proto nebyla dána příslušnost
policejního orgánu inspekce ministra vnitra. Jednalo se o výhrady vůči postupu pracovníků
Okresního ředitelství Policie ČR Vyškov, které je oprávněn vyřídit v rámci své pravomoci jejich
nadřízený – ředitel Okresního ředitelství Policie ČR Vyškov.
II.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 12. 2008, čj. 6 Ca 246/2008 - 39, odmítl
žalobu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že podle správního spisu žalobce podal dne
28. 3. 2008 na 11. oddělení Inspekce ministra vnitra v Brně trestní oznámení na policisty
Okresního ředitelství Policie ČR Vyškov. Vyrozuměním ze dne 3. 4. 2008, čj. IN-90/11-P-2008,
Inspekce ministra vnitra v Brně žalobci po posouzení jeho trestního oznámení sdělila, že dospěla
k závěru, že se nejedná o důvodné podezření ze spáchání trestného činu ze strany příslušníků
policie, ale o stížnost na jejich jednání a postup, kterou je podle §175 správního řádu oprávněn
prošetřit nadřízený služební funkcionář – ředitel Okresního ředitelství Policie ČR Vyškov,
kterému byla věc postoupena k vyřízení. Žalobce podal proti tomuto vyrozumění odvolání.
Vedoucí 5. oddělení Inspekce ministra vnitra sdělil žalobci dopisem ze dne 2. 5. 2008,
čj. IN-404/08-St-2008, že přezkoumal postup pracovníků 11. oddělení Inspekce ministra vnitra
v Brně, kteří vyřizovali podání žalobce ze dne 28. 3. 2008, a nezjistil v něm pochybení.
Inspekce ministra vnitra je podle městského soudu specializovaný útvar ministerstva
pro inspekční činnost, přímo řízený ministrem vnitra, jehož úkolem je odhalovat trestné činy
spáchané policisty a zjišťovat jejich pachatele (§2 odst. 4 zákona č. 122/2001 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů; pozn. Nejvyššího správního soudu: jedná se o úplné
znění zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, vyhlášené předsedou Poslanecké
sněmovny; dále jen „zákon o policii“). Nejedná se o správní orgán, který rozhoduje o veřejných
subjektivních právech fyzických či právnických osob. Inspekce se při své činnosti řídí právními
předpisy trestního práva. Z toho městskému soudu vyplynulo, že vyrozumění inspekce o vyřízení
trestního oznámení a o výsledku přezkoumání postupu pracovníků Inspekce ministra vnitra
v Brně nejsou rozhodnutími v oblasti veřejné správy. Napadená sdělení, která žalobce označil
jako rozhodnutí, nebyla vydána správním orgánem ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Předmět
žaloby není možné podřadit ani pod žádnou jinou z oblastí vymezených v §4 s. ř. s.
Bez pravomoci soudu zabývat se danou věcí nejsou splněny základní podmínky řízení
a tento nedostatek je z povahy věci neodstranitelný.
III.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení městského soudu kasační stížností z důvodu
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jakkoliv
své námitky tomuto ustanovení výslovně nepodřadil.
Namítl, že jsou splněny podmínky pro projednání žaloby ve smyslu §4 odst. 1 písm. a)
a c) s. ř. s. Policie ČR, do které patří i inspekce ministra vnitra, patří pod moc výkonnou.
Vykonává veřejnou správu v oblasti bezpečnosti občanů. Zákonem o policii jí bylo svěřeno
rozhodovat o právech a povinnostech občanů. Rozhodnutím o omezení svobody policie zasáhla
do práv stěžovatele zaručených Úmluvou o lidských právech, Ústavou ČR a Listinou základních
práv a svobod. Policie ČR vystupuje vůči občanovi jako jeden celek, občana nemusí zajímat
její vnitřní struktura. Pokud je někdo specializovaný na „něco“, neznamená to, že nemusí plnit
i jiné úkoly. Policie, která má ještě podnázev inspekce, je správní orgán, její činnost je jen více
zaměřena dovnitř a je řízena přímo ministrem. Rozhodnutí o odložení trestního oznámení
a následné rozhodnutí o potvrzení správnosti odložení trestního oznámení jsou rozhodnutími
moci výkonné. Ostatně, Ministerstvo vnitra je správní úřad. Městský soud úmyslně zaměnil
správní řízení s trestním řízením. V posuzované věci trestní řízení neprobíhalo ani neprobíhá.
Městský soud dále zaměnil, čeho se stěžovatel domáhal, a to zrušení rozhodnutí policie (inspekce)
o odložení trestního oznámení. Dále stěžovatel upozornil na rozpory v nazývání účastníků
městským soudem, který hovoří o správním orgánu, ale na jiném místě uvádí, že se jedná o trestní
orgán. Stěžovatel se také tázal, podle kterých zákonů tento „specializovaný útvar ministerstva
činného v trestním řízení“ postupoval při řízení o oznámení ze dne 27. 3. 2008. Konečně
pak stěžovatel namítl, že rozhodnutí městského soudu bylo předčasné – s ohledem na lhůty podle
§8 odst. 5 a §51 odst. 1 s. ř. s. Odmítnutí žaloby městským soudem je podle stěžovatele
nedůvodné a protiústavní.
IV.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
V.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel zpochybnil závěr městského soudu, podle nějž posuzovaná věc nespadá
do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud v této souvislosti
poukazuje na své usnesení ze dne 21. 8. 2003, čj. Na 579/2003 - 10 (www.nssoud.cz),
podle nějž ze soudního řádu správního ani z žádného jiného zákona nevyplývá, že by správním
soudům byla založena kompetence rozhodovat ve věci samé v soudně trestních věcech
nebo ve věcech přestupkových, přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení
nebo prošetřovat a vyřizovat stížnosti na jejich tvrzený nesprávný postup. Podobný závěr,
byť ve vztahu ke státnímu zastupitelství, nikoliv k Policii ČR, učinil Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, čj. 6 As 58/2004 - 45, č. 1407/2007 Sb. NSS, a na půdorysu
řízení o ochraně před nezákonným zásahem také v rozsudku ze dne 28. 4. 2005,
čj. 2 Aps 2/2004 - 69, č. 623/2005 Sb. NSS. Tento závěr Nejvyšší správní soud zopakoval přímo
ve vztahu k Policii ČR v jiných věcech stěžovatele (např. rozsudky ze dne 23. 7. 2008,
čj. 8 As 28/2008 - 29, ze dne 30. 7. 2008, čj. 8 As 30/2008 - 27, a ze dne 12. 5. 2009,
čj. 8 As 23/2009 - 39, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud ani v nyní posuzované věci
neshledal důvodu, aby se od své ustálené judikatury odchýlil. Jakkoliv na základě této judikatury
nelze učinit závěr, že je jakékoliv rozhodnutí Policie ČR, resp. jakýkoliv postup či nečinnost
Policie ČR, vyňato z přezkumu soudů ve správním soudnictví, lze uzavřít, že je tomu
tak v případech, kdy se Policie ČR nachází v pozici orgánu činného v trestním řízení.
Podle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
který byl k 1. 1. 2009 zrušen zákonem č. 273/2008 Sb., plní policie úkoly vymezené v §2 odst. 1
písm. a) až q), a to: a) chrání bezpečnost osob a majetku, b) spolupůsobí při zajišťování
veřejného pořádku, a byl-li porušen, činí opatření k jeho obnovení, c) vede boj proti terorismu,
d) odhaluje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele, e) koná vyšetřování o trestných činech,
f) zajišťuje ochranu státních hranic ve vymezeném rozsahu, g) zajišťuje ochranu ústavních
činitelů České republiky a bezpečnost chráněných osob, (…), h) zajišťuje ochranu zastupitelských
úřadů, ochranu sídelních objektů (…), i) dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu
a spolupůsobí při jeho řízení, j) odhaluje přestupky, k) projednává přestupky, pokud tak stanoví
zvláštní zákon, l) vede evidence a statistiky potřebné pro plnění svých úkolů, m) vyhlašuje
celostátní pátrání, (…). Podle odstavce 2 citovaného ustanovení policie plní též úkoly státní
správy, pokud tak stanoví zvláštní zákon; podle poznámky pod čarou se jedná např. o zákon
č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu
občanů, zákon č. 75/1957 Sb., o občanských průkazech. Podle odstavce 3 téhož ustanovení
policie plní také úkoly při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, které jí ukládají
příslušné orgány obcí za podmínek stanovených zvláštními předpisy. Podle §2 odst. 4 zákona
o policii úkol odhalovat trestné činy páchané policisty a zjišťovat jejich pachatele plní útvar
ministerstva pro inspekční činnost, přímo řízený ministrem vnitra.
Z citovaného zákonného ustanovení jednoznačně vyplývá, že Policie ČR plní celou řadu
nejrůznějších úkolů souvisejících s ochranou osob a majetku, bezpečnosti a veřejného pořádku.
Policie ČR vystupuje jak v pozici správního orgánu, tj. orgánu rozhodujícího o právech
a povinnostech fyzických či právnických osob ve správním řízení [srov. např. §2 odst. 1 písm. k)
či odst. 2 zákona o policii], tak v postavení orgánu činného v trestním řízení [srov. §2 odst. 1
písm. d) a e) zákona o policii a také §12 odst. 1 trestního řádu, podle něhož se orgánem činným
v trestním řízení rozumí mj. policejní orgán, kterým jsou podle odst. 2 téhož ustanovení útvary
Policie ČR a v řízení o trestných činech policistů útvar Ministerstva vnitra pro inspekční činnost].
Inspekce ministra vnitra je specializovaný útvar ministerstva pro inspekční činnost, přímo řízený
ministrem vnitra, jehož úkolem je odhalovat trestné činy spáchané policisty a zjišťovat jejich
pachatele.
Lze uzavřít, že Inspekce ministra vnitra je specializovaný útvar ministerstva vnitra,
který je orgánem činným v trestním řízení. Nejedná se o správní orgán, který rozhoduje
o veřejných subjektivních právech fyzických či právnických osob. Inspekce ministra vnitra
se při své činnosti, související s odhalováním a vyšetřováním trestných činů příslušníků
Policie ČR, řídí předpisy trestního práva (zejm. trestním řádem), nikoliv předpisy práva správního
(např. správním řádem). Rozhodnutí Inspekce ministra vnitra, resp. její postup či nečinnost,
proto nepodléhá přezkumu soudů ve správním soudnictví.
Ze „stížnostního spisu“ založeného v soudním spisu (i z podkladů přiložených
stěžovatelem k žalobě) vyplývá, že stěžovatel podal dne 28. 3. 2008 na 11. oddělení Inspekce
ministra vnitra v Brně trestní oznámení na policisty Okresního ředitelství Policie ČR Vyškov.
Vyrozuměním ze dne 3. 4. 2008, čj. IN-90/11-P-2008, Inspekce ministra vnitra v Brně stěžovateli
sdělila, že po posouzení jeho trestního oznámení podle jeho obsahu v souladu s §59 odst. 1
trestního řádu dospěla k závěru, že se nejedná o důvodné podezření ze spáchání trestného činu
ze strany příslušníků policie, ale o stížnost na jejich jednání a postup, proto bylo podání
stěžovatele postoupeno k vyřízení řediteli Okresního ředitelství Policie ČR Vyškov. Proti tomuto
vyrozumění podal stěžovatel „odvolání“. Vedoucí 5. oddělení Inspekce ministra vnitra stěžovateli
dopisem ze dne 2. 5. 2008, čj. IN-404/08-St-2008, sdělil, že přezkoumal postup pracovníků
11. oddělení Inspekce ministra vnitra v Brně, kteří vyřizovali jeho podání ze dne 28. 3. 2008,
a nezjistil v něm pochybení.
Je zřejmé, že vyrozumění Inspekce ministra vnitra o vyřízení trestního oznámení
a o výsledku přezkoumání postupu pracovníků Inspekce, která stěžovatel označil
jako rozhodnutí, nejsou rozhodnutími v oblasti veřejné správy, vydanými správním orgánem
ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Městský soud správně uzavřel i v tom směru, že předmět
žaloby není možné podřadit ani pod žádnou jinou oblast vymezenou §4 s. ř. s. V posuzované
věci není dána pravomoc správního soudu, nejsou proto splněny podmínky řízení a tento
nedostatek je z povahy věci neodstranitelný. Městský soud správně odmítl žalobu podle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatel také vytkl městskému soudu, že zaměnil trestní a správní řízení, a zdůraznil,
že se domáhá zrušení rozhodnutí o odložení trestního oznámení. Jakkoliv má tato argumentace
zpochybnit závěr městského soudu, podle nějž byl žalovaný v posuzované věci v pozici orgánu
činného v trestním řízení, stěžovatel sám na jiném místě kasační stížnosti argumentuje tím,
že Policie ČR má odhalovat přestupky nebo trestné činy. Tomu ostatně odpovídají i listiny,
které stěžovatel přiložil k žalobě.
Stěžovatel rovněž namítl, že městský soud neuvedl zákonná ustanovení, na jejichž základě
žalovaný šetřil a odložil věc. Sám přitom ovšem netvrdil, jaké správní řízení měl žalovaný vést,
nenacházel-li se v postavení orgánu činného v trestním řízení.
Stěžovatel upozornil na rozpory v nazývání účastníků městským soudem.
Ani tato námitka není důvodná. Městský soud v napadeném usnesení jednoznačně uvedl,
že „Inspekce ministra vnitra je specializovaný útvar ministerstva pro inspekční činnost, přímo řízený ministrem
vnitra, jehož úkolem je odhalovat trestné činy spáchané policisty a zjišťovat jejich pachatele (…). Nejedná
se tedy o správní orgán, který rozhoduje o veřejných subjektivních právech fyzických či právnických osob, (…)
Z toho vyplývá, že vyrozumění inspekce o vyřízení trestního oznámení a o výsledku přezkoumání postupu
pracovníků Inspekce ministra vnitra v Brně nejsou rozhodnutími v oblasti veřejné správy.“ Tento
závěr městského soudu nemění nic na skutečnosti, že žalovaný, tj. ministerstvo vnitra,
je správním orgánem. Ministerstvo vnitra, resp. jednotlivé jeho složky, tedy (stejně jako
Policie ČR - viz shora) vystupuje v různých právních vztazích v různém postavení.
Konečně stěžovatel namítl, že rozhodnutí městského soudu bylo s ohledem na lhůty
podle §8 odst. 5 a §51 odst. 1 s. ř. s. předčasné. Ze soudního spisu vyplývá, že poučení podle
§8 odst. 5 a §51 odst. 1 s. ř. s. bylo stěžovateli v souladu s §50c odst. 4 o. s. ř. za použití
§64 s. ř. s. doručeno dne 12. 12. 2008. Skutečnost, že stěžovatel převzal zásilku až dne
29. 12. 2008, je v této souvislosti irelevantní. Posledním dnem lhůty pro uplatnění námitky
podjatosti soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce podle §8 odst. 5 s. ř. s. byl pátek
19. 12. 2008 a posledním dnem lhůty pro vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím věci bez jednání
podle §51 odst. 1 s. ř. s. bylo pondělí 29. 12. 2008. Městský soud vydal kasační stížností
napadené usnesení o odmítnutí žaloby dne 30. 12. 2008, tedy až po uplynutí lhůty podle
§8 odst. 5 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení městského soudu nezákonným,
proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 a contrario za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu náklady řízení nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. září 2009
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu