ECLI:CZ:NSS:2009:9.AS.62.2009:56
sp. zn. 9 As 62/2009 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: Mgr. J. K., zastoupený Mgr. Tadeuszem Zientkem, advokátem se sídlem
Trocnovská 2a, Ostrava - Přívoz, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem
nábřeží Ludvíka Svobody 12/1222, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2009,
č. j. 952/2008-160-SPR/5, ve věci přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 4. 6. 2009, č. j. 2 Ca 4/2009 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 24. 7. 2009 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2009,
č. j. 952/2008-160-SPR/5; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele
a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, ze dne 6. 10. 2008,
č. j. MHMP/614189/2008-Kar. Důvodem pro zastavení řízení městským soudem
ve shora uvedené věci bylo nezaplacení soudního poplatku.
Z obsahu předloženého soudního spisu vyplynulo, že shora označené usnesení
o zastavení řízení bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím jeho zástupce
dne 11. 6. 2009. Součástí napadeného usnesení bylo i řádné poučení o možnosti
stěžovatele podat proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů
po jeho doručení, a to k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím městského
soudu. Stěžovatel podal kasační stížnost osobně na podatelně městského soudu
dne 27. 7. 2009.
Dle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost musí být podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí a zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti
nelze prominout.
Dle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. uplynutím dne, který se svým označením shoduje
s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím
posledního dne tohoto měsíce.
V daném případě bylo ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím
počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti den doručení napadeného usnesení,
tj. čtvrtek 11. 6. 2009. Konec dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti
dle odst. 2 téhož ustanovení pak připadl na den, který se svým pojmenováním
shodoval s dnem určujícím počátek běhu lhůty, tedy na čtvrtek 25. 6. 2009. Tento den
byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti, tj. pro její předání soudu
nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence,
anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit. Kasační stížnost však byla
podána na podatelně městského soudu až dne 27. 7. 2009.
Podle poslední věty ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti nelze prominout. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
proti napadenému usnesení městského soudu odmítl podle ustanovení §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., neboť byla podána opožděně.
Stěžovatel dále podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud o tomto návrhu samostatně nerozhodoval,
neboť má za to, že při odmítnutí kasační stížnosti je rozhodnutí o odkladném účinku
nadbytečné; přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může přinést ochranu jen
do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Co se týče návrhu stěžovatele na spojení nyní projednávané věci vedené pod
sp. zn. 9 As 62/2009 a věci vedené pod sp. zn. 9 As 63/2009, odkazuje Nejvyšší
správní soud na ustanovení §39 odst. 1 s. ř. s. s tím,. že v obou případech je sice
předmětem sporu shodně otázka soudního poplatku, avšak v prvém případě se jedná
o nezaplacení soudního poplatku (a z toho plynoucí důsledky v podobě zastavení
řízení), zatímco v případě druhém jde o vrácení soudního poplatku (zaplaceného
poté, co již bylo rozhodnuto o zastavení řízení). Z toho plyne také rozdílné
odůvodnění rozhodnutí městského soudu v obou výše specifikovaných věcech,
jež dle názoru Nejvyššího správního soudu nevykazují takové skutkové souvislosti
vyžadující jejich spojení ke společnému projednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu