ECLI:CZ:NSS:2009:9.AS.63.2009:59
sp. zn. 9 As 63/2009 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana
Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci
žalobce: Mgr. J. K., zastoupený Mgr. Tadeuszem Zientkem, advokátem se sídlem
Trocnovská 2a, Ostrava - Přívoz, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se
sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12/1222, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
20. 1. 2009, č. j. 952/2008-160-SPR/5, ve věci přestupku proti bezpečnosti a
plynulosti provozu na pozemních komunikacích, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2009, č. j. 2 Ca 4/2009 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2009, č. j. 2 Ca 4/2009 – 17,
bylo zastaveno řízení o žalobě podané žalobcem (dále též „stěžovatel“)
proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 20. 1. 2009,
č. j. 952/2008-160-SPR/5; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele
a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 6. 10. 2008,
č. j. MHMP/614189/2008-Kar. Důvodem pro zastavení řízení městským soudem
ve shora uvedené věci bylo nezaplacení soudního poplatku.
Při podání žaloby žalobce nezaplatil soudní poplatek za žalobu ve věcech
správního soudnictví proti rozhodnutí správního orgánu, který dle sazebníku poplatků
obsaženého v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), činí 2000 Kč [položka
14a, bod 2. písm. a)]. Vzhledem k tomu, že i přes opakované výzvy městského soudu
ze dne 20. 2. 2009 (č. l. 8 spisu) a ze dne 15. 4. 2009 (č. l. 13 spisu) nebyl soudní
poplatek zaplacen, městský soud řízení zastavil. Soudní poplatek byl dle záznamu
o jeho složení zaplacen až posléze, a sice dne 18. 6. 2009, tj. po nabytí právní moci
usnesení o zastavení řízení dne 11. 6. 2009 (viz doručenka založená na č. l. 18 spisu).
Následně bylo proto v záhlaví označeným usnesením městského soudu
rozhodnuto tak, že z účtu městského soudu se stěžovateli vrací soudní poplatek
ve výši 2000 Kč, který za žalobní návrh zaplatil. Jak vyplývá z odůvodnění
tohoto usnesení, městský soud dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny
podmínky §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, dle kterého: „Usnesení o zastavení
řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech
správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce
lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
V daném případě byl totiž soudní poplatek zaplacen až poté, kdy výše citované
usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci (viz výše), a proto zanikla poplatková
povinnost žalobce a bylo rozhodnuto o vrácení tohoto poplatku. Vzhledem k tomu,
že v tomto rozhodnutí bylo uvedeno poučení, že proti němu lze podat kasační
stížnost, stěžovatel tuto stížnost podal.
Nejvyšší správní soud se v této souvislosti nejprve zabýval otázkou, zda jsou
splněny podmínky řízení o kasační stížnosti, především pak, zda je proti napadenému
usnesení městského soudu ze dne 9. 7. 2009 kasační stížnost přípustná.
Rozhodování o soudních poplatcích by bezesporu svojí podstatou náleželo
do výkonu státní správy. Zřejmě však z praktických důvodů, především se zřetelem
na často úzkou souvislost s vlastním rozhodováním, svěřuje zákon o soudních
poplatcích rozhodování o soudních poplatcích soudům (§3 tohoto zákona). Kasační
stížností napadené usnesení městského soudu ze dne 9. 7. 2009 bylo vydáno jakožto
součást řízení ve správním soudnictví a je tedy rozhodnutím ve správním soudnictví
ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.). V tomto směru je nepodstatné, že rozhodnutí
se opírá především o jiný zákon než s. ř. s.
Za této situace se Nejvyšší správní soud musel zabývat další právní otázkou,
zda v daném případě není zákonem, konkrétně v §104 s. ř. s., kasační stížnost
prohlášena za nepřípustnou.
Jak vyplývá především z §57 odst. 1 s. ř. s., mezi náklady řízení spadají i soudní
poplatky. Rozhodnutí o soudních poplatcích, v daném případě rozhodnutí o vrácení
soudního poplatku, je tedy rozhodnutím o nákladech řízení. Protože rozhodnutí
městského soudu má pouze jeden výrok, jehož obsahem je vrácení poplatku,
proti kterému směřuje kasační stížnost, je tato stížnost podle §104 odst. 2 s. ř. s.
nepřípustná; shodně srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 2. 2007, č. j. 8 As 25/2006 - 144, dostupné na www.nsoud.cz.,
které bylo předmětem přezkumu i ze strany Ústavního soudu, jenž ve svém usnesení
ze dne 23. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 1182/07, dostupném na http://nalus.usoud.cz,
potvrdil právní závěry zdejšího soudu s tím, že jsou zcela v souladu se zákonem
a nespatřuje v nich zásah do práva na přístup k soudu.
V tomto ohledu je třeba současně poznamenat, že ani nesprávné poučení
městského soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí je přípustná kasační stížnost,
nemůže založit její přípustnost; srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004 – 36, publikované pod č. 737/2006 Sb. NSS
a dostupné též na www.nssoud.cz.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jakožto
nepřípustnou odmítl [§46 odst. 1 písm. d), §120 s. ř. s.].
K návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud sděluje, že o tomto návrhu samostatně nerozhodoval, neboť má
za to, že při odmítnutí kasační stížnosti je rozhodnutí o odkladném účinku
nadbytečné; přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může přinést ochranu
jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Co se týče návrhu stěžovatele na spojení věci vedené pod sp. zn. 9 As 62/2009
a nyní projednávané věci vedené pod sp. zn. 9 As 63/2009, odkazuje Nejvyšší správní
soud na ustanovení §39 odst. 1 s. ř. s. s tím, že v obou případech je sice předmětem
sporu shodně otázka soudního poplatku, avšak v prvém případě se jedná
o nezaplacení soudního poplatku (a z toho plynoucí důsledky v podobě zastavení
řízení), zatímco v případě druhém jde o vrácení soudního poplatku (zaplaceného poté,
co již bylo rozhodnuto o zastavení řízení). Z toho plyne také rozdílné odůvodnění
rozhodnutí městského soudu v obou výše specifikovaných věcech, jež dle názoru
Nejvyššího správního soudu nevykazují skutkové souvislosti vyžadující jejich spojení
ke společnému projednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu