ECLI:CZ:NSS:2009:9.AZS.80.2008:72
sp. zn. 9 Azs 80/2008 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: A. P., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2007, č. j. OAM-1-135/VL-07-PA03-2006,
o kasační stížnosti žalobce proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7.
2008, č. j. 56 Az 220/2007 – 43,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podanou kasační stížností napadl v záhlaví
označené pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“),
kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení advokáta k zastupování v řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku krajského soudu ze dne 17. 4. 2008, č. j. 56 Az 220/2007 – 30,
jímž byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne
13. 11. 2007, č. j. OAM-1-135/VL-07-PA03-2006; tímto rozhodnutím nebyla stěžovateli
udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
Předmětný návrh na ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti
proti citovanému rozsudku krajského soudu podal stěžovatel současně s kasační stížností
datovanou dnem 29. 5. 2008 a doručenou krajskému soudu dne 2. 6. 2008. V této
souvislosti krajský soud přípisem ze dne 2. 6. 2008 zaslal stěžovateli formulář – Potvrzení
o majetkových a výdělkových poměrech pro rozhodnutí o žádosti o ustanovení
zástupce – s tím, aby ho pravdivě vyplnil a zaslal zpět ke sp. zn. 56 Az 220/2007 ve lhůtě
15 dnů ode dne doručení. Vzhledem k tomu, že stěžovatel bydlí na adrese B. 886/52, P.,
vyzval ho krajský soud dále k tomu, aby sdělil, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem
ubytovateli či pronajímateli a jak si opatřuje finanční prostředky na svou výživu a ošacení;
současně stěžovateli sdělil, aby tato svá skutková tvrzení doložil listinnými důkazy.
Závěrem krajský soud stěžovatele poučil, že nebude-li ve stanovené lhůtě shora uvedené
splněno, soud návrh na ustanovení zástupce zamítne.
Tento přípis, resp. výzva ze dne 2. 6. 2008, byla dne 6. 6. 2008 doručena
stěžovateli, který na ni ovšem ve stanovené lhůtě (ani posléze) nijak nereagoval a nebylo
tak možné zjistit, zda jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Stěžovatel tedy nesplnil jednu z podmínek pro ustanovení zástupce ve smyslu §35
odst. 8 s. ř. s., a proto krajský soud vydal napadené usnesení ze dne 7. 7. 2008,
č. j. 56 Az 220/2007 – 43, kterým návrh stěžovatele ze dne 29. 5. 2008 na ustanovení
zástupce zamítl (výrok I.). Současně krajský soud stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů
předložil plnou moc advokáta, který ho bude v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
ze dne 17. 4. 2008, č. j. 56 Az 220/2007 – 30, zastupovat, popřípadě doložil doklad
o svém právnickém vzdělání, přičemž nevyhoví-li této výzvě ve stanovené lhůtě, Nejvyšší
správní soud kasační stížnost odmítne (výrok II.).
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost datovanou dne 15. 7. 2008
a doručenou krajskému soudu dne 21. 7. 2008, v níž brojí proti výroku I. a stejně
jako v kasační stížnosti ze dne 29. 5. 2008, doručené krajskému soudu dne 2. 6. 2008,
opakuje, že: „…žádá, aby mu soud s ohledem na ustanovení §35 odst. 7 a §105 soudního řádu
správního ustanovil zástupce – advokáta. Stěžovatel k tomuto svému návrhu uvádí, že u něj jsou
předpoklady k osvobození od soudních poplatků a dále pak, že pro nedostatečnou orientaci v právním
řádu České republiky není způsobilý účinně hájit svá práva. Stěžovatel zároveň uvádí, že jeho finanční
situace mu nedovoluje nechat se zastupovat advokátem bez jeho ustanovení.“ Navrhl proto,
aby Nejvyšší správní soud rozsudkem zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Současně je třeba poznamenat, že v rámci kasační stížnosti
učinil stěžovatel také návrh na přiznání odkladného účinku a podal rovněž návrh
na ustanovení zástupce, jakož i žádost o osvobození od soudních poplatků.
V důsledku absence podpisu stěžovatele na této kasační stížnosti vydal krajský
soud usnesení ze dne 22. 7. 2008, č. j. 56 Az 220/2007 – 48, kterým stěžovatele vyzval,
aby ve lhůtě 15 dnů doplnil kasační stížnost o svůj podpis s tím, že nebude-li této výzvě
ve stanovené lhůtě vyhověno a podání doplněno, soud řízení o tomto podání odmítne;
viz ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. v návaznosti na ustanovení §37 odst. 3 s. ř. s.,
dle kterého z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu
směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Citované usnesení bylo dne
4. 8. 2008 doručeno stěžovateli, který poté zaslal krajskému soudu rusky psaný
a podpisem opatřený přípis (doručený dne 18. 8. 2008), jenž se týká situace v zemi
původu a potenciálního ohrožení stěžovatele v případě jeho návratu do Běloruska.
Následně byla daná kasační stížnost předložena Nejvyššímu správnímu soudu,
a to včetně vyjádření žalovaného správního orgánu ze dne 15. 9. 2008, v němž popřel
oprávněnost kasační stížnosti a navrhl její zamítnutí, aniž by se však blíže věnoval
argumentaci v otázce neustanovení zástupce stěžovateli; své vyjádření zaměřil toliko
na otázku neudělení mezinárodní ochrany stěžovateli.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační
stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas a že jde o rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost přípustná.
Stěžovatel pro řízení o kasační stížnosti není zastoupen (§105 odst. 2 s. ř. s.),
avšak nesplnění této povinnosti nelze považovat za překážku, jež by bránila posouzení
kasační stížnosti a vydání meritorního rozhodnutí, neboť s ohledem na povahu
rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, by trvání na povinném zastoupení
stěžovatele znamenalo pouze řetězení řešeného problému, které by ve svém důsledku
popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti napadeného
usnesení krajského soudu, který se v rámci řízení zabýval právě touto otázkou,
tedy ustanovením zástupce stěžovatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41, publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS,
a ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 – 77, www.nssoud.cz.). Nejvyšší správní soud
se proto po zvážení všech okolností případu postavil na stanovisko, že absenci
zastoupení ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. nelze považovat za překážku, jež by bránila
posouzení kasační stížnosti a vydání meritorního rozhodnutí.
Pokud jde o žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, odkazuje
Nejvyšší správní soud na svoji výše uvedenou judikaturu k problematice ustanovení
zástupce, která dopadá i na problematiku soudních poplatků, ale především připomíná
ustanovení §11 odst. 2 písm. ch) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, v jehož důsledku jsou osoby žádající o udělení mezinárodní ochrany
(dříve o udělení azylu, resp. přiznání postavení uprchlíka) od poplatkové povinnosti
osvobozeny.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci
mezinárodní ochrany, po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní
soud ve smyslu §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu
nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního
práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému
typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech
ve věcech mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní
ochrany je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Stěžovatel však žádný takový důvod ve své kasační stížnosti neuvedl. Nejvyšší
správní soud proto v projednávané věci vycházel ze shora popsaného procesního postupu
v řízení, jakož i z obsahu výše specifikovaných písemností, z nichž zcela jednoznačně
vyplývá, že stěžovatel své tvrzení o splnění předpokladů pro ustanovení zástupce ničím
neprokázal, a to ani k výzvě krajského soudu ani v následně podané kasační stížnosti,
ačkoli byl v této souvislosti krajským soudem řádně obeslán příslušným formulářem (vzor
060 o. s. ř.), náležitě vyzván a poučen. Stěžovatel tedy své břemeno tvrzení (zejména
ohledně své finanční situace) neunesl, resp. nijak neprokázal, a proto se Nejvyšší správní
soud ztotožnil se závěrem krajského soudu, že nebyly splněny podmínky pro ustanovení
zástupce dle §35 odst. 8 s. ř. s.
Toliko pro úplnost Nejvyšší správní soud konstatuje, že absenci podpisu
na podané kasační stížnosti ze dne 15. 7. 2008 lze považovat za zhojenou,
neboť lze důvodně předpokládat, že kasační stížnost podal skutečně stěžovatel,
a to s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci, zejména pak s ohledem
na stěžovatelem podepsaný přípis (doručený soudu dne 18. 8. 2008), který učinil
v návaznosti na výzvu krajského soudu ohledně doplnění podpisu na kasační stížnosti.
Postupoval-li by Nejvyšší správní soud jinak, nebylo by možno označit jeho postup jinak,
než účelový a formalistický; přitom takový postup soud ve své judikatuře striktně odmítá.
S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele,
a proto ji shledal ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení §107
s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť (jak je zřejmé již z výše
uvedené rekapitulace) mimo kasační stížnosti proti usnesení o neustanovení zástupce
podal stěžovatel kasační stížnost i proti rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí správního orgánu o neudělení mezinárodní ochrany,
jež je vybavena odkladným účinkem ze zákona (ex lege); viz §32 odst. 5 zákona o azylu.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu