ECLI:CZ:NSS:2009:APRK.7.2009:75
sp. zn. Aprk 7/2009 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatelky:
Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém
ústavu, se sídlem Bouzov 8, adresa pro doručování: X, proti žalovanému: Ministerstvo kultury,
se sídlem Maltézské nám. 471/1, Praha 1, o žalobě proti nečinnosti správního orgánu ze dne
8. 1. 2008, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Ca 11/2008, o návrhu žalobkyně na
určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a
soudcích,
takto:
I. Městský soud v Praze je povinen ve věci vedené u něj pod sp. zn. 6 Ca 11/2008
nařídit ústní jednání tak, aby se uskutečnilo nejpozději ve lhůtě do 30. 10. 2009.
II. Navrhovatelce se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Navrhovatelka (dále také „žalobkyně“) se svým podáním ze dne 3. 8. 2009, označeným
jako „návrh na určení procesní lhůty dle §174a zák. č. 6/2002 Sb.“, které bylo doručeno
Městskému soudu v Praze (dále i jen „městský soud“) téhož dne a tímto soudem předloženo
Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 8. 2009, domáhá určení lhůty k provedení procesního
úkonu, a to vydání rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 6 Ca 11/2008. Svůj návrh odůvodnila tím, že v dané věci podala na uvedený soud stížnost
na průtahy v řízení, s jejímž vyřízením místopředsedou městského soudu v přípisu ze dne
3. 8. 2009, sp. zn. St 180/2009, nesouhlasí.
Předsedkyně senátu 6 Ca Městského soudu v Praze JUDr. K. Ch. ve svém vyjádření
uvedla, že důvodem nenařízení jednání a nerozhodnutí v dané věci bylo jednak to, že v senátě 6
Ca této podané žalobě předcházely nevyřízené žaloby a věci jsou většinou projednávány podle
pořadí nápadu s výjimkou věcí, u kterých zákon stanoví přednostní projednání nebo které nejsou
řešeny věcně, jednak to, že v mezidobí žalobkyně podala na členky senátu 6 Ca trestní oznámení
a toto oznámení dle názoru senátu představovalo skutečnost vzbuzující pochybnost o
nepodjatosti, proto do vyřízení této otázky nebylo ve věci rozhodováno. Dne 15. 6. 2009 proto
byl spis předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o vyloučení soudkyň senátu 6 Ca
podle §8 odst. 3 soudního řádu správního a u tohoto soudu se spis nachází i v den jejího
vyjádření, tj. 4. 8. 2009.
Z obsahu předloženého spisu městského soudu sp. zn. 6 Ca 11/2008 Nejvyšší správní
soud zjistil, že navrhovatelka se žalobou ze dne 8. 1. 2008, která byla doručena uvedenému soudu
téhož dne, domáhala, aby soud žalovanému Ministerstvu kultury přikázal, „aby ve lhůtě
3 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodl o stížnosti žalobkyně podle ust. §16a
zák. č. 10/1999 Sb. zn. 68/2007 ze dne 12. 7. 2007“.
Městský soud po zahájení řízení po vyžádání podkladů od žalobkyně pro rozhodnutí o její
žádosti o osvobození od soudních poplatků nejprve usnesením ze dne 7. 4. 2008,
č. j. 6 Ca 11/2008 - 25, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků, poté dne 6. 5. 2008
zaslal žalovanému poučení o složení senátu, který bude ve věci rozhodovat, s kopií žaloby
žalobkyně a zároveň si od něj vyžádal předložení úplného správního spisu v originále. Žalovaný
poté přípisem ze dne 2. 7. 2008 sdělil, že neeviduje žádné podání žalobkyně „zaslané dne
9. 11. 2007 pod zn. 123/2007“, a proto nemůže v této věci předložit žádný spisový materiál
ani stanovisko k žalobě. Přípisem ze dne 9. 12. 2008 městský soud vyzval Národní památkový
ústav, aby do dvou týdnů ode dne doručení této výzvy předložil spisový materiál a písemné
vyjádření k obsahu žaloby, na což tento ústav reagoval přípisem ze dne 22. 12. 2008, v němž
požádal o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě a předložení spisového materiálu do 9. 1. 2009,
což však neučinil. Dne 4. 3. 2009 městský soud opětovně požádal uvedený ústav o předložení
vyjádření k žalobě a spisového materiálu ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení této výzvy, na což
ústav opět nereagoval. Součástí spisu je dále oznámení členek senátu 6 Ca městského soudu
JUDr. K. Ch., JUDr. D. Č. a JUDr. N. T. ze dne 16. 4. 2009, v němž sdělují místopředsedovi
městského soudu, že žalobkyně podala podnět k prošetření trestného činu podvodu a zneužití
pravomoci veřejného činitele, z čehož členky senátu dovodily důvod k vyloučení ve všech
probíhajících sporech se žalobkyní, neboť se zřetelem na výše uvedenou skutečnost lze
pochybovat o jejich nepodjatosti k osobě žalobkyně. Podáním ze dne 15. 6. 2009 byla věc
předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyň senátu 6
Ca, o které rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 7. 2009, č. j. Nao 36/2009 - 49,
tak, že uvedené soudkyně nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Uvedený spis byl vrácen Městskému soudu v Praze dne 20. 8. 2009.
Podle §174a odst. 1, věty první, zákona o soudech a soudcích, v platném znění (dále jen
„zákon o soudech a soudcích“), má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto
řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního
úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení
lhůty“).
Podle odstavce 8 cit. usnesení dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty
je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele,
postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům,
určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto
lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je-li návrh uznán jako oprávněný,
hradí náklady řízení o něm stát.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh navrhovatelky na určení lhůty k provedení
procesního úkonu a dospěl k závěru, že je důvodný.
Z obsahu předloženého soudního spisu vyplývá, že po rozhodnutí o přiznání osvobození
od soudních poplatků žalobkyni ze dne 7. 4. 2008 soud až do oznámení členek senátu o jejich
podjatosti místopředsedovi městského soudu, tj. do 16. 4. 2009, pouze opakovaně a bezúspěšně
vyzýval žalovaného, resp. Národní památkový ústav k předložení spisového materiálu a vyjádření
k žalobě. Z obsahu spisu je přitom patrné, že v dané věci žaloba není vůbec obsáhlá (má pouze
dvě strany) a že soud od zahájení řízení dne 8. 1. 2008 až do dne 16. 4. 2009, kromě shora
uvedeného, neučinil žádný jiný procesní úkon bezprostředně směřující k projednání a rozhodnutí
předmětné věci. Pro posouzení, zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je tak rozhodující,
že od 7. 4. 2008 do 16. 4. 2009, tedy po dobu delší jednoho roku, soud neučinil žádný úkon
směřující k projednání a rozhodnutí této věci; poučení o složení senátu a vyjádření k nařízení
jednání ze dne 6. 5. 2008 zaslané pouze žalovanému za takový úkon nelze považovat, neboť
soudu nic nebránilo v tom, aby toto poučení zaslal nejenom žalovanému, ale i žalobkyni
bezprostředně po zahájení řízení v lednu 2008. Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani
předložení spisu Nejvyššímu správnímu soudu ze dne 15. 6. 2009 k rozhodnutí o námitce
podjatosti, neboť až do 16. 4. 2009 soudu nic nebránilo v tom, aby ve věci rozhodl. Shora
uvedené nemůže zvrátit ani obecné vyjádření, že předmětné žalobě předchází jiné nevyřízené
žaloby a že věci jsou většinou projednávány podle pořadí nápadu. K tomuto tvrzení městského
soudu Nejvyšší správní soud uvádí, že citované důvody nemohou vést k vysvětlení průtahů
v předmětném řízení. Odkazy na počty či pořadí vyřizovaných věcí totiž nepředstavují důvody,
které by mohly být interpretovány jinak než jako organizační problémy, které však v tomto směru
nemohou jít k tíži navrhovatelky.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem na složitost věci
a na dosavadní postup soudu, jak je uvedeno shora, dospěl k závěru o oprávněnosti podaného
návrhu, a proto určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
průtahy, tak, aby soud obeslal účastníky řízení a dodržel zákonem stanovenou lhůtu pro jejich
přípravu k nařízenému jednání (§49 odst. 1 s. ř. s.). Touto lhůtou, ve které byla stanovena
povinnost městského soudu ve věci nařídit jednání tak, aby se uskutečnilo nejpozději
do 30. 10. 2009, je městský soud vázán.
Nejvyšší správní soud při posouzení průtahů v dané věci vycházel také z četné judikatury
Ústavního soudu, který opakovaně judikoval, že průtahy v řízení nelze ospravedlnit ani obecně známou
přetížeností soudu, jelikož „je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví, zakotvené
v Listině a Úmluvě, byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od
soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne
19. 2. 2002, sp. zn. I. ÚS 663/01).
Návrh navrhovatelky byl uznán jako oprávněný, takže ve smyslu poslední věty ust. §174a
odst. 8 zákona o soudech a soudcích hradí náklady řízení o něm stát. Vzhledem k tomu,
že navrhovatelka náhradu žádných nákladů řízení neuplatňovala a vznik takovýchto nákladů
z obsahu spisu ani nevyplývá, soud rozhodl tak, že navrhovatelce se náhrada nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(ust. §174a odst. 9, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 17. září 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu